Ovce

Ovce jsou domestikovaní sudokopytníci z čeledi turovitých. Jsou to přežvýkavci, kteří tráví rostlinnou hmotu ve čtyřkomorovém žaludku a po většinu dne spásají trávu a jinou píci. Samotnou ovci je nevhodné chovat. Jsou to stádová zvířata, která potřebují ke svému bezpečí společnost dalších ovcí, a chovatelé proto obvykle drží pohromadě alespoň tři.

Jako kategorie hospodářských zvířat jsou ovce ceněny pro více produktů najednou. Vlnařská plemena mají husté rouno, které se stříhá jednou nebo dvakrát ročně. Masná plemena se chovají pro jehněčí a skopové maso. Dojnicová plemena se dojí a jejich mléko se zpracovává zejména na sýry. Srstnatá plemena přirozeně línají a nevyrůstá jim vlna ke stříhání. Tato šíře využití je jedním z důvodů, proč se ovce rozšířily po téměř celém obydleném světě.

Ovce nejsou domácí mazlíčci v obvyklém slova smyslu. Potřebují venkovní prostor, pevné oplocení chránící před predátory a přístup k čerstvé pastvě nebo senu. Při pravidelném zacházení si zvyknou na přítomnost známých lidí, ačkoli si zachovávají ostražitost vůči náhlým pohybům. Chovatel, který zajistí pastvu, přístřeší, vodu a pravidelnou zdravotní péči, zvládne malé stádo bez specializovaného vybavení.

Pro koho jsou ovce vhodné

Ovce jsou vhodné pro lidi, kteří mají pozemek, čas na každodenní kontroly a zájem o chov hospodářských zvířat spíše než o domácího mazlíčka. Hodí se pro malé statky, koníčkářské farmy a projekty zaměřené na pastvu. Pro kohokoli bez venkovního prostoru nebo bez možnosti zajistit ovcím společnost dalších zvířat jde o nevhodnou volbu.

Ovčí plemena se liší především tím, k čemu byla šlechtěna. Jemnovlnná plemena mají měkké, husté rouno vhodné pro výrobu oděvů. Dlouhovlnná plemena produkují těžké, lesklé rouno s dlouhým vláknem. Masná plemena jsou stavěna na rychlý přírůstek jehniat a rozvoj svalové hmoty. Dojnicová plemena podávají vyšší výnosy mléka. Srstnatá plemena línají a není třeba je stříhat. V rámci těchto skupin se plemena liší velikostí, odolností a přizpůsobením se klimatu.

Níže je uvedeno 16 z přibližně 21 příkladových plemen evidovaných v této kategorii, přičemž u každého je uveden hlavní znak, pro který je nejznámější.

Jak se plemena rozdělují

Chovatelé vybírají plemeno podle klimatu a účelu chovu. Vlnař v chladné, vlhké oblasti může sáhnout po dlouhovlnném typu, zatímco masný producent usilující o snadnou obsluhu zvolí srstnaté plemeno, které nevyžaduje stříhání. Mnozí chovatelé kříží, přičemž kombinují odolnou ovci-matku s rychle rostoucím masným beranem, aby zdědila jehňata výhody z obou stran.

Ovce patří k nejstarším zvířatům, která člověk domestikoval. Domácí ovce pochází z divokých ovcí, zejména z asijského mouflona, z oblasti Úrodného půlměsíce na území dnešního Íránu, Iráku a Turecka. Archeologické nálezy dokládají domestikaci přibližně před 10 000 až 11 000 lety, čímž se ovce řadí spolu s kozami k prvnímu dobytku chovanému usazenými komunitami.

Nejstarší ovce se chovaly především pro maso, mléko a kůže. Jejich srst v té době byla spíše hrubá než vlnitá. Selektivní šlechtění v průběhu několika tisíc let postupně přineslo zvířata s hustším a jemnějším rounem. Přibližně před 6 000 lety se vlnité ovce rozšířily a vlna se stala hlavním důvodem jejich chovu.

Ovce se šířily spolu se zemědělskými národy. V průběhu dalších tisíciletí se dostaly do Evropy, zbytku Asie a Afriky a přizpůsobily se širokému spektru klimatu. Odlišné regionální typy vznikaly tak, jak chovatelé šlechtili stáda pro místní podmínky, a právě z toho pramení dnešní rozmanitost plemen. Jemnovlnné ovce ve Španělsku, dlouhovlnné v Británii a odolné horské ovce v hornatých oblastech mají společný původ v tomto dlouhém procesu místního výběru.

Od koloniální éry byly ovce přivezeny do Ameriky, jižní Afriky, Austrálie a Nového Zélandu, kde se rozvinul velký pastvecký průmysl. Vlna a maso z těchto oblastí přetvořily světový obchod. Ovce jsou nyní přítomny na každém obydleném kontinentu a patří k nejpočetnějším domácím zvířatům.

Ovce mají kompaktní čtyřnohé tělo stavěné pro pasení a dlouhé pochody po pastvinách. Mají rozeklané kopyto, úzký čenich s rozeklaným horním rtem, který jim pomáhá spásat trávu těsně u země, a trávicí soustavu uzpůsobenou pro zpracování píce. Většina má vlněné rouno, srstnatá plemena však mají srst, která přirozeně línají. V některých plemenech mají rohy oba pohlaví, v jiných je nesou pouze berani nebo žádné pohlaví.

Nejzřetelnějším rozdílem v rámci druhu je srst. Jemnovlnná plemena nesou husté, měkké rouno, dlouhovlnná plemena mají těžké rouno s dlouhým vláknem, srstnatá plemena mají krátkou srst, která nevyžaduje stříhání.

Jak se vzhled mezi plemeny liší

Variabilita mezi plemeny je značná. Merino jsou ceněni pro velmi jemné rouno, zatímco Lincoln a Wensleydale nesou dlouhou, těžkou vlnu. Suffolk a Hampshire mají tmavou hlavu a nohy s masitou stavbou těla. Texel je nápadně libový a svalnatý. Katahdin a Dorper jsou srstnatá plemena bez vlny ke stříhání. Barevně převažuje bílá, ale vyskytují se i černá, hnědá a šedá zvířata.

Ovce jsou silně společenská zvířata žijící ve stádech. Sdružování je jejich hlavní obranou, protože osamocená ovce je zranitelná vůči predátorům. Pohybují se jako celek a následují vedoucí jedince, což je základ stádového chování, na nějž spoléhají pastevci a pastevečtí psi. Oddělené ovce jsou neklidné a blečí, dokud se nevrátí ke stádu.

Jako kořistní zvířata jsou ovce ostražité a rychle utíkají před náhlým pohybem, hlučnými zvuky nebo neznámými předměty. Mají daleko od sebe posazené oči, které jim poskytují široké zorné pole pro sledování okolí. Při klidném, soustavném zacházení se uvolní a mohou být velmi krotké. Naučí se poznávat osobu, která je krmí, a přizpůsobí se zaběhnutým rutinám.

Ovce komunikují převážně bečením. Ovce a jehňata se navzájem poznávají hlasem a čichem a stádo používá různé signály pro kontakt a poplach. Postoj těla, například dupnutí nebo otočení čelem k hrozbě, rovněž signalizuje neklid. Berani si mohou v době říje narazit hlavami při soubojích o postavení.

Každodenní péče

• Každý den zkontrolujte stádo, zda nevykazuje příznaky nemoci, zranění nebo kulhání
• Vždy zajistěte čistou, čerstvou vodu
• Umožněte přístup na pastvinu nebo dodávejte seno, pokud je pastevní kryt nízký
• Přesvědčte se, že všechna zvířata stojí a mohou se pohybovat (přivalená ovce na zádech potřebuje okamžitou pomoc)
• Zkontrolujte, zda jsou ploty a branky neporušené a bezpečné před predátory

Prostředí

• Pevné oplocení, které drží ovce uvnitř a predátory venku
• Suchý přístřešek nebo závětrná stěna před deštěm, větrem a silným sluncem
• Pastvina spravovaná tak, aby se předcházelo přepasení a hromadění parazitů
• Čistá, suchá podestýlka v krytých prostorách
• Dostatek prostoru pro pasení a volný pohyb stáda

Ošetřování a manipulace

Vlnařská plemena potřebují stříhání jednou nebo dvakrát ročně, aby nedocházelo k přehřívání a zamotávání rouna. Kopyta je třeba pravidelně kontrolovat a zastřihovat k prevenci kulhání. Ovce vyžadují pravidelné ošetřování proti vnitřním a vnějším parazitům podle rozvrhu stanoveného s veterinářem. Se stádem manipulujte klidně a pro úkony jako prohlídky, péče o kopyta a aplikace léků používejte malý výběh nebo průchod.

Ovce jsou přežvýkaví býložravci. Jejich přirozenou stravou je tráva a jiné pastvové rostliny, které fermentují ve čtyřkomorovém žaludku a tím z nich získávají živiny. Kvalitní pastvina pokryje většinu potřeb dospělé ovce v průběhu vegetačního období. V době krátké trávy, v zimě nebo při suchu ji nahrazuje seno nebo jiná konzervovaná píce. Stálý přístup k čisté vodě je nezbytný, protože na ní závisí funkce bachoru.

Nutriční potřeby se zvyšují v pozdní březosti, v době laktace a při růstu. V těchto fázích mnozí chovatelé přidávají koncentrovaná krmiva nebo kvalitnější píci. Důležité je rovněž zásobování minerálními látkami, protože píce v některých oblastech postrádá určité stopové prvky.

Pochutniny, doplňky a voda

Malé množství bezpečné zeleniny nebo větví lze nabídnout jako pochutinu, avšak základ stravy by měl zůstat picovinný, aby byl bachor v pořádku. Volné minerální směsi nebo minerální liz určený pro ovce pomáhají doplňovat stopové prvky a každý doplněk by měl být formulován přímo pro ovce. Čistá voda musí být vždy k dispozici a spotřeba výrazně stoupá v období laktace a za horka.

Ovce jsou odolná zvířata, pokud jsou chována na dobré pastvině s odpovídající péčí, a běžně se dožívají 10 až 12 let, některé i více. Většina zdravotních problémů ve stádě pochází z parazitů, nemocí paznehtů a metabolické zátěže kolem ojehnění, spíše než z dědičných onemocnění. Každodenní pozorování je nejúčinnějším nástrojem, protože ovce příznaky nemoci skrývají a problém zachycený včas je podstatně snazší léčit.

Preventivní péče

• Každodenní zdravotní prohlídky celého stáda
• Pravidelné zastřihávání kopyt a suchý povrch k prevenci kulhání
• Plán tlumení parazitóz dohodnutý s veterinářem
• Vakcinace doporučená pro danou oblast
• Ostříhání nebo ošetření partií kolem řitního otvoru ke snížení rizika myiázy
• Dobrá výživa během pozdní březosti a laktace

Ovce dosahují pohlavní dospělosti v prvním roce života, ačkoli mnozí chovatelé čekají, dokud není ovce-matka dostatečně vyvinuta, než ji poprvé zapustí. U většiny plemen mírného pásma je říje sezónní a spouští se zkracujícím se dnem na podzim, takže jehňata se rodí na jaře. Některá plemena, například Dorset, se mohou pářit mimosezónně, což umožňuje chovatelům rozložit ojehnění do celého roku.

Po nakrytí trvá březost přibližně pět měsíců (asi 145 až 150 dní). Ovce nejčastěji rodí jedno nebo dvě jehňata, přičemž dvojčata jsou u mnoha plemen běžná, zatímco u prvorodiček nebo horských ovcí bývá spíše jedno jehně. Novorozená jehňata vstávají a sají krátce po porodu a matka poznává svá jehňata hlasem a čichem. Jehňata se obvykle odstavují ve věku několika měsíců, kdy plně přecházejí na píci.

Je chov ovcí pro vás vhodný?

Před pořízením ovcí zvažte pozemek, čas a náklady. Ovce potřebují pastvinu, pevné oplocení chránící před predátory, přístřeší a alespoň několik dalších kusů, protože samotná ovce se nezdaří. Každodenní kontroly jsou nezbytné a úkony jako stříhání, péče o kopyta a tlumení parazitóz se opakují po celý rok. Závazek je dlouhodobý: ovce se dožívají 10 až 12 let i více, takže stádo je odpovědností na mnoho let, nikoli sezonním projektem. Náklady zahrnují cenu zvířat, oplocení, krmivo a seno, stříhání a veterinární péči.

Kde ovce pořídit

Ovce se nejčastěji kupují od zavedených chovatelů nebo na trhu se zvířaty, kde lze zjistit historii zdravotního stavu, vakcinaci a situaci s parazity. Některé záchranné stanice a útulky přijímají ovce, pro které hledají nový domov. Ať pocházejí odkukoliv, kupujte od zdroje, který se zvířaty dobře zachází, a vybírejte ovce, které jsou čilé, pevně stojí na nohách a jsou v dobré kondici.