Husa

Husa je tělnatá vodní drůbež z čeledi kachnovitých (Anatidae). Domácí husy se chovají na farmách, hospodářstvích a venkovských usedlostech pro maso, velká vejce, měkké peří a kvůli svému zvyku spásat trávu a plevel. Chovají se také jako okrasní ptáci a bdělí hlídači, protože na cokoli neznámého hlasitě reagují.

Většina západních domácích plemen pochází z divoké husy velké (Anser anser), zatímco několik asijských plemen, například husa čínská, pochází z husy labutí (Anser cygnoides). Husy jsou větší a déle žijící než většina ostatní drůbeže. Tvoří silné partnerské vazby, poznávají lidi, kteří se o ně starají, a drží se blízko svého stáda a území.

Husa není zvíře s nízkými nároky jako třeba pár slepic. Potřebuje každodenní přístup k trávě, stálý přísun čisté vody dostatečně hluboké, aby do ní mohla ponořit hlavu, bezpečné noční útočiště před predátory a prostor k pohybu. Při dobré péči jsou husy odolné, produktivní a dlouhověké a mnohé si zvyknou na chovatele a reagují na ně.

Pro koho se husa hodí

Husa se hodí pro chovatele s oplocenými travnatými plochami, útočištěm chráněným před predátory a časem na každodenní péči. Hodí se na malé farmy, hospodářství a venkovské zahrady. Není vhodná pro chov v bytě, malé městské pozemky ani pro nikoho, kdo nedokáže zajistit vodu, pastviny a ochranu před liškami a psy. Protože husa může žít dvě desítky let nebo i déle, je to dlouhodobý závazek, nikoli sezónní záležitost.

Domácí plemena hus jsou obvykle rozdělena podle hmotnostní třídy: těžká plemena chovaná hlavně pro maso, střední plemena a lehká plemena, která jsou aktivnější a lépe se pasou. Přibližně dvanáct plemen je obecně uznáváno podle drůbežích standardů. Liší se dospělou hmotností (od lehkých ptáků v řádu kilogramů po těžké masné ptáky), tělesným postojem (vzpřímenější asijské typy oproti širším a nižším evropským typům) a zbarvením, které sahá od čisté bílé po šedou, žlutohnědou a kreslenou.

Některá plemena nesou také nápadný znak, jako je hrbol na zobáku u asijských plemen nebo kudrnaté peří Sebastopola. Malý počet plemen je autosexing, tedy samci a samice se liší zbarvením, což usnadňuje určení pohlaví mláďat.

Plemena se vybírají podle záměru chovatele. Těžká plemena jako Toulouse a Embden jsou vhodná pro produkci masa, lehká aktivní plemena jako čínská husa a Shetland jsou lepšími pastevci, autosexing plemena jako Pilgrim usnadňují rozpoznání pohlaví a kudrnatá nebo barevná plemena jako Sebastopol a Egyptian se chovají převážně pro svůj vzhled.

Husa patřila mezi první ptáky, které lidé začali chovat. Domácí západní husy pocházejí z husy velké, divokého druhu rozšířeného po celé Evropě a části Asie. Doklady ze starověkého Egypta i z raných evropských zemědělských kultur ukazují, že husy byly chovány pro potravu a peří tisíce let, dávno před mnoha jinými druhy drůbeže.

Ve starověkém středomořském světě byly husy běžnými zvířaty na farmách i v domácnostech. Objevují se v egyptském umění a antičtí římští autoři popisovali jejich chov pro maso, tuk a peří, stejně jako pro jejich hodnotu jako poplašných ptáků díky hlasitým voláním. Římské plemeno si tuto pověst hlídacího ptáka nese dodnes ve svém jménu a historii.

Ve východní Asii vznikla samostatná domestikační linie z divoké husy labutí. Tato ptáci, dnes zastoupená čínskými a africkými plemeny, se poznají podle hrbolu u kořene zobáku a vzpřímenějšího tělesného postoje. Byli domestikováni nezávisle na evropské linii husy velké.

Z těchto dvou ancestrálních linií se po staletí vyvíjely regionální typy, jak chovatelé selektovali pro velikost, zbarvení, snášivost a odolnost. V moderní době se ustálila výrazná plemena v Evropě, Asii a posléze i v Americe a mnohá z nich se chovají dodnes.

Husa má robustní tělo, dlouhý krk, krátké nohy vsazené daleko vzadu a plně blanité nohy přizpůsobené k plavání. Zobák je široký a plochý se zubatými okraji vhodnými ke spásání trávy. Peří je husté a vodoodpudivé, udržované samotným ptákem a izolované jemnou spodní péřovou vrstvou. U většiny plemen je samec (huser) větší než samice (husa), i když rozdíl může být nepatrný.

Zbarvení sahá od čisté bílé přes šedou, žlutohnědou a kombinace jako sedlový vzor. Asijská plemena nesou zaoblený hrbol u kořene horního zobáku, který bývá větší u samce.

Vzhled se mezi plemeny výrazně liší. Těžká plemena jako Toulouse a Embden jsou široká a hluboce stavěná, lehká plemena jako čínská husa a Shetland jsou štíhlejší a vzpřímenější, Sebastopol nese dlouhé kudrnaté peří a autosexing plemena jako Pilgrim ukazují samce a samice v různých barvách.

Husy jsou vysoce společenské a žijí ve stádu s jasnou hierarchií. Tvoří silné, často trvalé partnerské vazby a huser hlídá svou samici a hnízdo pozorně. Husy jsou bdělé a hlučné, proto jsou od nepaměti chovány jako hlídací ptáci: hlasitě reagují na cizí lidi, psy nebo cokoli neobvyklého.

Komunikují pomocí širokého repertoáru volání a tělesné řeči: sklopením hlavy a natažením krku jako hrozivým gestem, syčením při poplachu a troubením pro udržení kontaktu se stádem. Husy poznávají lidi, kteří je krmí a s nimi zacházejí, a obvykle se zklidní v přítomnosti důvěrných chovatelů. V době rozmnožování mohou huseři být asertivní a konfrontovat lidi nebo jiná zvířata přibližující se k hnízdu. Mimo toto období jsou husy klidnější a pasou se společně pokojně.

Každodenní péče

• Zajistěte přístup na pastvinu po většinu dne.
• Zajistěte čistou pitnou vodu v nádobě dostatečně hluboké, aby do ní pták mohl ponořit celou hlavu.
• Nabídněte doplňkové krmivo tam, kde samotná pastva nestačí, zejména v zimě.
• Uzavřete husy do bezpečného útočiště při setmění a ráno je vypusťte.
• Každodenně kontrolujte stádo, zda některý pták nekuháá, není zraněn nebo se nevyhýbá skupině.

Prostředí

• Oplocte travnatou plochu dostatečně velkou, aby pastva nebyla vyčerpána a půda zůstávala přiměřeně suchá.
• Kde je to možné, umožněte přístup k vodě pro koupání, která pomáhá husám udržovat peří v čistotě.
• V horkém počasí zajistěte stín a v noci suché prostředí bez průvanu.
• Zabraňte trvalému bahnu, které může způsobovat problémy s nohami.

Péče o peří a zacházení

Husy si samy udržují peří a nepotřebují koupele ani stříhání od chovatele. Husu uchopte tak, aby tělo a křídla byla přitisknuta k vám, a podpírejte její váhu místo zvedání za krk nebo nohy. Klidné tiché zacházení od mladého věku usnadňuje chytání a prohlídku dospělých ptáků. Zacházení zkraťte a při rutinním odchytu zkontrolujte tlapky, kloaku a tělesný stav.

Husa je jeden z mála druhů domácí drůbeže, který může žít převážně na trávě. Dobrá pastvina pokrývá velkou část stravy dospělé husy během vegetační sezóny. Když je tráva krátká, v zimě nebo u snášejících a rostoucích ptáků, doplňuje se strava obilím (například pšenicí) a granulovaným krmivem pro vodní drůbež nebo obecnou drůbež. Husy také přijímají hrubý písek, který pomáhá drtit potravu ve svalnatém žaludku. Voda je potřebná nejen k pití, ale také k polykání a čištění potravy, takže musí být vždy k dispozici spolu s krmivem.

Pochoutky jako listová zelenina a sekané ovoce jsou jako doplněk pastvy v rozumném množství vhodné. Snášející samice mají prospěch z vápníkového zdroje, jako je drcená ústřičková skořápka, nabízená odděleně. Především mějte vždy k dispozici čistou pitnou vodu, pravidelně ji obměňujte a zajistěte, aby byla dostatečně hluboká pro ponoření hlavy.

Husy jsou robustní ptáci a při dobré péči se mnohé dožívají 15 až 25 let, déle než většina jiné drůbeže. Většina zdravotních problémů pramení z mokré nebo špinavé půdy, špatné stravy, parazitů nebo útoků predátorů, nikoli ze slabosti plemene. Zdravá husa je bdělá, rovnoměrně jí a pase se, volně se pohybuje a má čisté oči, nosní dírky a tlapky.

Preventivní péče

• Udržujte ustájení a pastviny čisté a suché pro ochranu tlapek a snížení parazitů.
• Poskytujte vyváženou stravu přizpůsobenou věku a ročnímu období a vyhýbejte se přebohatému krmivu u housátek.
• Při rutinním zacházení kontrolujte tlapky, oči a tělesnou kondici.
• Ptáky každou noc bezpečně zavírejte před predátory.
• Nové ptáky karanténujte před přidáním k zaběhnutému stádu.

Husy se chovají venku s bezpečným útočištěm na noc a za špatného počasí. Přes den se pasou, takže základem jejich prostředí je oplocená tráva s prostorem k pohybu. Přístup k vodě pro koupání, například k rybníku nebo velké vaně, kterou lze čistit, udržuje peří v dobrém stavu, ačkoli minimem je čistá pitná voda dostatečně hluboká pro ponoření hlavy. Noční domek chrání před liškami, psy a dalšími predátory a musí být suchý, větraný a bez průvanu. Husy dobře snášejí chlad, ale v horku potřebují stín a dostatek vody.

Kontrolní seznam nastavení

• Bezpečné oplocení, které drží husy uvnitř a predátory venku.
• Suché, větrané, predátorům odolné noční útočiště s čistou podestýlkou.
• Tráva pro pastvení a stinné plochy pro horké dny.
• Čistá pitná voda dostatečně hluboká k ponoření hlavy, denně obnovovaná.
• Koupaliště (rybník nebo velká vana), které lze tam, kde je to možné, udržovat čisté.

Husy obvykle dosahují věku rozmnožování v prvním nebo druhém roce a párují se před jarní snáškovou sezónou. Mnoho huserů se váže s jednou nebo malým počtem samic. Snášení je sezónní, převážně na jaře, přičemž samice snáší snůšku vajec do hnízda na zemi. Samice inkubuje vejce, zatímco huser hlídá v blízkosti. Inkubace trvá přibližně 28 až 35 dní v závislosti na plemeni. Housata se líhnou pokrytá puchem, do dne umí chodit a krmit se a těsně sledují rodiče; tento způsob vývoje je označován jako prekociální. Husy jsou pozorní rodiče a rodinná skupina zůstává spolu první týdny. Vejce lze také inkubovat uměle a housata vychovávaná chovatelem se snadno fixují na lidi.

Je husa pro vás to pravé?

Husy vyžadují každodenní péči po celý rok: vypuštění, zavření, čerstvou vodu a kontrolu pastvy a stavu ptáků. Potřebují oplocený travnatý prostor a noční útočiště odolné predátorům, takže se hodí spíše pro venkovská prostředí a hospodářství než pro malé městské zahrady. Náklady zahrnují ustájení, oplocení, krmivo (zejména v zimě, kdy je pastvina chudá) a příležitostnou veterinární péči. Největším závazkem je čas: husa může žít 15 až 25 let, takže je to dlouhodobá odpovědnost, nikoli sezónní záležitost. Husy jsou stádová zvířata a musí být chovány alespoň s jednou další husou. Chov jedné osamělé husy je špatnou volbou.

Kde husy sehnat

Husy pořizujte od renomovaných chovatelů, kteří chovají ptáky v dobrých podmínkách a dokáží vám sdělit plemeno, věk a pohlaví. Drůbežnické a vodní svazy a výstavy jsou dobrým místem pro nalezení zavedených chovatelů. Záchranné a přechovávající organizace mají někdy husy hledající nový domov, což může vyhovovat chovatelům ochotným převzít dospělé ptáky. Kupte více než jednu husu a vyhněte se prodejcům, kteří vám nemohou ukázat zdravé rodičovské ptáky nebo ustájení.