Koza

Koza patří k nejstarším domestikovaným zvířatům a náleží do stejné čeledi jako ovce, skot a antilopy. Na malém hospodářství nebo jako zájmové zvíře je ceněna pro svou inteligenci, zvídavost a přizpůsobivost. Kozy se živí spíše keři, plevelem a listím než nízkostebelnými pastevními trávami a prozkoumají skoro vše, co se jim dostane do dosahu.

Kozy jsou stádní zvířata, která sama nevydrží. Osamělá koza bývá hlučná, vystresovaná a náchylná k útěku, proto se skoro vždy chovají ve dvojicích nebo malých skupinách. Tvoří vazby s lidmi i s ostatními kozami, rozpoznávají jednotlivé tváře a hlasy a reagují na pravidelný řád. Jejich velikost se výrazně liší: trpasličí typy jako nigérijská trpasličí a pygmejská koza váží jen asi 16 až 34 kg, zatímco velké masné a dojné typy mohou překročit 68 kg.

Chov koz je každodenní celoroční závazek. Potřebují pevné oplocení, přístřeší před deštěm a větrem, stravu postavenou na píci a seně, pravidelné ošetřování kopyt a regulaci parazitů. Jsou to produktivní, dlouhověká a zajímavá zvířata pro lidi s pozemkem, časem a zájmem o chov hospodářských zvířat, nikoli pro ty, kteří hledají nenáročného domácího mazlíčka.

Pro koho je koza vhodná

Kozy jsou vhodné pro chovatele, kteří mají alespoň trochu pozemku, mohou vybudovat a udržovat pevné oplocení a mají čas na každodenní krmení a kontrolu. Hodí se spíše na malá hospodářství a venkovské nemovitosti než na příměstské zahrady. Protože musí být chované ve skupinách, kdo o kozách uvažuje, měl by od začátku plánovat s minimálně dvěma kusy. Pro lidi hledající mazlíčka do bytu nebo nenáročné zvíře se nehodí.

Plemena koz se liší především tím, k čemu byla vyvinuta, a svou velikostí. Dojná plemena jsou stavěna na vysokou produkci mléka, masná na svalnatost a přírůstek hmotnosti a vlnová na kvalitu srsti. Trpasličí plemena se chovají pro malovýrobu mléka, odstraňování nežádoucí vegetace nebo jen jako společníci. Z přibližně 16 běžně chovaných plemen se tělesná hmotnost pohybuje od přibližně 16 kg u nejmenších trpasličích typů po více než 90 kg u velkých masných kozlů a typ srsti od krátké a hladké po dlouhou a huňatou.

Jak se plemena dělí

Většina plemen koz spadá do čtyř pracovních skupin. Dojná zahrnují nubijskou, alpskou, saánskou, toggenburskou, LaManche a oberhasli. Masná zahrnují boerskou, kiko, španělskou, myotonickou (omdlévající) a savannu. Vlnová zahrnují angorskou, kašmírskou a pygoru. Trpasličí a společenské typy zastupují nigérijská trpasličí a pygmejská. Některá plemena překrývají kategorie a volba obvykle závisí na klimatu, dostupném prostoru a na tom, zda chovatel chce mléko, vlnu, maso nebo pouze společníka.

Domácí koza pochází od divokého bezoárového ibexe, kozy žijící v horách jihozápadní Asie. Archeologické doklady situují ranou domestikaci do oblasti pohoří Zagros a širšího Úrodného půlměsíce, na území dnešního Íránu, Iráku a Turecka, přibližně před 10 000 lety. Koza je tak jedním z prvních zvířat, která přešla pod lidskou správu, a to spolu s ovcemi a přibližně ve stejné době jako rané pěstování plodin.

Rané pastevní komunity si koz cenily proto, že se živí i hrubou vegetací, které se ostatní hospodářská zvířata vyhýbají, snáší suché klima a poskytují mléko, maso, kůže a později vlnu. Tyto vlastnosti z nich dělaly ideální zvíře pro kočovné zemědělství na okrajových půdách. Jak se neolitické zemědělství šířilo, kozy cestovaly s lidmi do Středomoří, nilského údolí a napříč Blízkým východem.

V průběhu dalších tisíciletí se kozy dostaly do většiny obydlených částí světa. Pronikly celou Afrikou spolu s migrujícími zemědělci do Evropy a po obchodních cestách do střední a východní Asie. Místní podmínky a záměrný výběr vedly ke vzniku krajových ekotypů přizpůsobených pouštím, horám i mírným zemědělským oblastem. Tyto krajové populace jsou předky mnoha dnes uznávaných plemen.

Formální šlechtění plemen je záležitostí novodobější. Od 18. a 19. století začali chovatelé v Evropě a jinde systematicky vybírat jedince pro dojivost, kvalitu vlny nebo maso. Tak vznikla standardizovaná dojná, vlnová a masná plemena chovaná dnes. Trpasličí a společenská plemena si širší oblibu získala teprve nedávno s rostoucím zájmem o malovýrobní a zájmový chov.

Kozy sdílejí rozpoznatelný tělesný plán ve všech plemenech: robustní trup, štíhlé nohy, dělená kopyta, krátký ocas obvykle směřující vzhůru a úzká hlava s horizontálně rozštěpenými zornicemi. Mnoho koz má rohy zahnuté dozadu od lebky, mnohé mají vous, přičemž oboje se liší podle plemene a pohlaví. Některá plemena mají lalůčky, malé kožní přívěsky na krku. Uši sahají od krátkých a vzpřímených po dlouhé a svěšené v závislosti na plemeni.

Jak se vzhled liší mezi plémeny

Největší rozdíly jsou ve velikosti, uších a srsti. Trpasličí typy jako pygmejská a nigérijská trpasličí jsou nízké a kompaktní, zatímco saánská a boerská jsou vysoké a mohutně stavěné. Nubijská koza má dlouhá svěšená uši, zatímco LaMancha má uši extrémně malé. Vlnová plemena jako angorská a kašmírská mají dlouhou nebo hustou srst pěstovanou pro mohér a kašmír, dojná a masná plemena mají většinou srst krátkou. Barva je velmi proměnlivá a ve většině případů není vázána na jedno konkrétní plemeno.

Kozy žijí ve stádech a spoléhají na skupinu jako na zdroj bezpečí. Uvnitř stáda si vytvářejí hierarchii dominance, o niž se opírají srážkami čel, postrkováním a demonstrativní posturou, zejména mezi kozly a při krmení. Jakmile je pořadí ustáleno, každodenní život je relativně klidný. Stádní instinkt je silný, takže koza chovaná o samotě obvykle hlasitě volá, pobíhá a snaží se utéct. Společnost ostatních koz je pro ni základní potřeba, nikoli luxus.

Kozy jsou nápadně zvídavé a dobré v řešení problémů. Prozkoumávají okolí ústy a pysky, testují ploty a závlačky a dokážou se naučit otevřít jednoduché branky. Tato inteligence z nich dělá poutavé společníky, ale zároveň znamená, že ohrady musí být skutečně bezpečné. Jsou to obratné šplhačky a skokánky přitahované výšinami a římsami.

Komunikace je převážně hlasová a tělesná. Kozy mečí, aby lokalizovaly stádo, signalizovaly hlad nebo při odloučení od společníků. Matky a mláďata se vzájemně rozpoznávají podle hlasu. Řeč těla, včetně zvednuté srsti, dupání a skloněné hlavy, signalizuje poplach nebo výzvu. Kozy, s nimiž se zacházelo laskavě od mládí, se k lidem obvykle chovají přátelsky a důvěřivě.

Každodenní péče

• Zajistěte nepřetržitý přístup k čisté, čerstvé vodě a kvalitnému seně nebo píci.
• Kontrolujte každou kozu, zda nejeví známky nemoci, zranění nebo kulhání.
• Ověřte, že oplocení a brány jsou neporušené a bezpečné.
• Obilí nebo doplňky dávejte v odměřeném množství, nikoli volně.
• Ujistěte se, že všechny kozy ve skupině normálně jedí a chovají se obvyklým způsobem.

Prostředí

• Zajistěte suché, bezprůvanové přístřeší, které chrání před deštěm, větrem a ostrým sluncem.
• Instalujte pevné oplocení dostatečně vysoké a silné, aby zabránilo šplhání a prolomení.
• Umožněte pohyb, spásání klestí a šplhání; kozy využívají římsy a plošiny.
• Udržujte podestýlku čistou a suchou, aby se předešlo problémům s kopyty a dýchacími cestami.
• Chovejte vždy alespoň dvě kozy pohromadě.

Péče o srst a zacházení

Kozy potřebují pravidelné ošetřování kopyt, obvykle každých 6 až 10 týdnů, aby se předešlo přerostení a kulhání. Vlnová plemena potřebují stříhání nebo česání podle sezónního harmonogramu. Většina koz potřebuje jen občasné vyčesání, ale pravidelný kontakt je zklidňuje a usnadňuje zdravotní kontroly i ošetřování kopyt. Při zacházení s kozou ji veďte za tělo nebo použijte obojek a netahejte za rohy.

Kozy přirozeně preferují keře, plevele, větvičky a listí před nízkostebelnými trávami. Zdravá strava je postavena na kvalitním seně a píci nebo pastvě, které zajišťují vlákninu potřebnou pro správnou funkci bachoru. Obilí nebo koncentrované krmivo by mělo být omezeno a přizpůsobeno potřebám konkrétního zvířete, protože jeho nadbytek může způsobit trávicí potíže a jiné problémy. Kozy také potřebují volnou minerální směs speciálně pro kozy, protože jejich potřeby se liší od potřeb ovcí a skotu.

Pamlsky jako malé množství ovoce nebo zeleniny lze podávat ojediněle a nesmí nahrazovat píci. Volná minerální směs speciálně pro kozy, a v některých regionech přidaný selen nebo měď na základě odborného doporučení, pomáhají předcházet nedostatkům. Čistá, čerstvá voda musí být dostupná vždy. Pokud je voda špinavá nebo zamrzlá, příjem rychle klesá a mohou nastoupit zdravotní problémy.

Kozy jsou obecně robustní a většina zdravotních problémů pramení ze stravy, parazitů nebo péče o kopyta, nikoli z infekčních onemocnění. Typická délka života je přibližně 10 až 18 let a mnohé kozy se při dobré péči dožívají horní hranice tohoto rozmezí. Každodenní pozorování je nejúčinnějším zdravotním nástrojem, protože kozy dokáží nemoc skrývat a při vypuknutí problému rychle upadají.

Preventivní péče

• Regulujte vnitřní parazity střídáním pastvin a cílenou léčbou.
• Pravidelně ošetřujte kopyta a udržujte povrch suchý.
• Dodržujte regionální plán očkování a minerálních doplňků na základě veterinárního doporučení.
• Zajistěte konzistentní, na píci postavenou stravu a čistou vodu.
• Nové kozy karantenizujte před zařazením do stáda.

Kozy dospívají brzy. Pohlavní dospělosti dosahují většinou mezi 4. a 12. měsícem věku, ačkoli zodpovědní chovatelé obvykle vyčkají, dokud kozy nejsou plně vyvinuté. Mnohá plemena jsou sezónní plemenitci, kteří přicházejí do říje v chladnějších měsících, zatímco jiná, včetně několika menších plemen, se mohou rozmnožovat celoročně. Kozlové jsou v době říje výrazně páchnoučí a asertivní.

Po spáření trvá březost přibližně 145 až 155 dní, tedy asi pět měsíců. Kozy nejčastěji rodí dvojčata, ačkoli jedináčci a trojčata jsou také běžní. Kůzlata brzy po porodu vstávají a začínají sát. V prvních týdnech závisejí na mléku matky a postupně se jim zavádí seno a píce před odstavením. Výchova mláďat vyžaduje čistou, suchou porodní oblast a pečlivé sledování kolem doby porodu, protože komplikace mohou nastat rychle.

Je koza pro vás to pravé?

Koza je dlouhodobý, každodenní závazek, který může trvat 10 až 18 let. Potřebuje zabezpečený venkovní prostor, pevné oplocení a přístřeší, což ji vylučuje pro většinu domácností bez pozemku. Záleží také na čase: krmení, zásobování vodou, zdravotní kontroly a sezónní úkony jako ošetřování kopyt probíhají celoročně, a to i za špatného počasí a o svátcích. Náklady zahrnují počáteční vybavení, průběžné krmení a podestýlku, minerály a veterinární péči. Protože kozy musí žít ve skupinách, čas i náklady je třeba plánovat od začátku pro alespoň dvě zvířata.

Kde kozu sehnat

Kozy lze pořídit od zodpovědných chovatelů, malých hospodářů, na dobytčích aukcích nebo v útulcích a záchranných stanicích. Zodpovědný zdroj udržuje čisté podmínky, dokáže sdělit věk, zdravotní stav a historii zvířete a je ochoten odpovídat na otázky. Adopce a záchrana jsou dobrou volbou pro kozy určené jako společníci. Bez ohledu na původ si vždy vezměte domů alespoň dvě kozy a nové přírůstky karantenizujte, než je smícháte s dosavadními zvířaty.