Činčila

Činčila (Chinchilla lanigera) je malý hlodavec pocházející z jihoamerických hor, dnes rozšířený jako domácí mazlíček v mnoha částech světa. Dospělci jsou přibližně stejně velcí jako malý králík: mají zaoblené tělo, velké uši, tmavé oči a huňatý ocas. Nejznámější je zvíře svou srstí, která patří k nejhustším ze všech suchozemských savců. Z jediného vlasového folikulu vyrůstá více chlupů, takže kožich působí hustě a plyšově.

Jako společník je činčila čistotná, prakticky bez zápachu a aktivní hlavně večer a v noci. Koupel ve vodě nepotřebuje. Srst si udržuje válením v jemném prachu. Při správné péči se může dožít přes deset let, což z ní dělá dlouhodobý závazek, který se více blíží kočce než například pískomilovi nebo křečkovi.

Na teplo a vlhkost reaguje špatně, potřebuje chladnou a suchou místnost. Zacházení by mělo být klidné a trpělivé: vystrašená činčila dokáže jako obranný reflex uvolnit chomáč srsti. Mnohé z nich se po čase a při pravidelném jemném kontaktu natolik zkrotí, že si sedají na člověka a berou krmení z ruky.

Komu se činčila hodí

Činčila je vhodná do klidné domácnosti, kde lze celoročně udržovat chladnou místnost a kde nevadí mazlíček nejaktivnější po setmění. Ideální je pro ty, kdo hledají kontaktního malého savce bez každodenních vycházek a jsou ochotni přijmout závazek na 15 až 20 let. Pro velmi malé děti se příliš nehodí: zvíře je rychlé, křehké a pevné držení nesnáší.

Na rozdíl od psů nebo koček není činčila rozdělena do mnoha plemen. V zájmovém chovu se pracuje s jedním domestikovaným druhem a rozdíly mezi jedinci pocházejí z barvy a odstínu srsti, nikoli z tělesné stavby. Chovatelé tyto varianty označují jako barevné variety nebo mutace. Standardní, někdy nazývaná standardní šedá, se nejvíce přibližuje zbarvení divokých jedinců.

Jak se variety třídí

Barevné variety se obvykle třídí podle celkového odstínu a způsobu dědičnosti barvy. Nejčastěji uváděné jsou standardní šedá a různé světlejší nebo tmavší mutace. Jde o kosmetické odlišnosti. Péče, výživa, ubytování i povaha jsou u všech variet totožné, takže výběr barvy je věcí osobní preference.

Přirozené prostředí činčily jsou Andy v Jižní Americe, konkrétně oblasti zahrnující části dnešního Chile a sousedních států. Žije ve vysoké nadmořské výšce na skalnatém, suchém terénu, který formoval její hustou srst a odolnost vůči chladu spíše než vedru.

Kožešina měla odedávna velkou cenu. Obchod s chinchillovými kožešinami výrazně narostl v 18. a 19. století a z volné přírody se odchytávaly obrovské počty zvířat. Na počátku 20. století divoké populace téměř vymizely a v jejich původním areálu přišla zákonná ochrana.

Chov v zajetí se rozjel naplno ve 20. letech 20. století, kdy byl malý počet činčil převezen z Jižní Ameriky do Severní Ameriky k založení prvních chovných kolonií. Téměř všechny dnešní činčily, ať chované pro kožešinu nebo jako mazlíčci, pocházejí z těchto chovných linií, nikoli z nedávného odchytu v přírodě.

Obliba činčil jako společníků rostla v druhé polovině 20. století, jak se jejich klidná povaha a čistotné návyky dostávaly do širšího povědomí. Divoké populace zůstávají vzácné a chráněné, takže domácí zvíře je nejlépe chápat jako domestikovaného potomka oněch prvních zajeteckých kolonií.

Tělo činčily je kompaktní a zaoblené, stavěné pro skákání a šplhání po skalách. Zadní nohy jsou delší a svalovitější než přední, díky čemuž zvíře dobře skáče. Uši jsou velké a zaoblené, oči velké a tmavé, dlouhé vousy pomáhají zorientovat se za slabého osvětlení. Ocas je dlouhý a pokryt hrubší srstí než zbytek těla.

Nejcharakterističtějším znakem je srst. Kožich je neobyčejně hustý a měkký: z každého folikulu vyrůstá množství jemných chlupů. Tato hustota z činčily kdysi dělala cíl kožešinového průmyslu a je také důvodem, proč se zvíře očišťuje v prachu, nikoli vodou.

Jak se vzhled liší

Protože domácí činčila je jediný druh, tělesná stavba a velikost jsou poměrně jednotné. Hlavní viditelný rozdíl mezi jedinci tvoří barva srsti, pohybující se od planého zbarvení standardní šedé po světlejší a tmavší odstíny. Samice bývají o něco větší než samci, jinak je celková stavba u všech barevných variet stejná.

Činčily jsou nejaktivnější večer a v noci, přes den odpočívají. Ve volné přírodě žijí ve skupinách a jsou přirozeně společenské: solitérní mazlíček potřebuje pravidelnou pozornost nebo, s opatrností, vhodného artmáta. Jsou obratné a zvídavé, rády šplhají a zkoumají prostor.

Druh komunikuje různými zvuky. Při vzájemném kontaktu vydávají tiché čvrkání a pípání, při poplachu hlasitější volání. Činčily reagují i řečí těla a při prudkém uchopení mohou uvolnit malý chomáč srsti, což je obranný reflex označovaný jako uvolnění srsti. Důvěra se buduje pomalu: klidný hlas, předvídatelný denní rytmus a krmení z ruky fungují nejlépe. Pevné držení většina nesnáší, ale klidné osobě, na niž si zvykly, se přiblíží nebo si na ni sednou.

Každodenní péče

• Každý den doplňte čerstvé seno a vyčistěte misku na vodu
• Zkontrolujte, zda je zvíře čilé, jí a produkuje normální trus
• Nabídněte odměřenou dávku granulí a odstraňte nesnědenou čerstvou potravu
• Každý večer umožněte bezpečný pohyb mimo klec pod dohledem
• Průběžně čistěte klec a vyměňujte znečistěnou podestýlku

Prostředí

• Udržujte místnost chladnou a suchou, výrazně pod 22 °C
• Vyhněte se přímému slunci, zdrojům tepla a vysoké vlhkosti
• Klec umístěte mimo průvan a hlučná místa
• Zajistěte schůdky a bezpečné předměty ke šplhání a hlodání

Péče o srst a zacházení

Srst si činčily udržují válením v jemném prachu, který jim nabídnete v mělké nádobě na krátkou dobu několikrát týdně. Nikdy je nekoupejte ve vodě: hustá srst zadržuje vlhkost a může se u ní vyvinout plísňový problém. Zacházejte šetrně, podpírejte tělo, nechytejte za srst a nechte zvíře přijít za vámi, abyste předešli stresu a uvolnění srsti.

Činčila je herbivor s trávicím systémem přizpůsobeným stravě bohaté na vlákninu a chudé na tuky. Travní seno, například timotejka, by mělo být dostupné neustále a tvoří základ jídelníčku. Neustálé žvýkání sena pomáhá opotřebovávat neustále rostoucí zuby. Denní odměřená porce prostých granulí pro činčily doplňuje potřebné živiny.

Pochoutky, doplňky a voda

Pochoutky by měly být malé a nepravidelné, například trochu sušených bylinek nebo drobný kousek pochoutky na bázi sena. Vyvážená strava ze sena a granulí doplňky obvykle nevyžaduje. Čerstvá, čistá voda musí být vždy k dispozici, nejčastěji z lahve, která se každý den kontroluje a plní.

Při správném ubytování a stravě jsou činčily zpravidla odolné a dlouhověké, mnohdy se dožijí 10 až 20 let. Většina zdravotních problémů má původ v péči: příliš teplo nebo vlhkost, strava s nedostatkem vlákniny nebo stres. Protože zuby rostou nepřetržitě, patří zubní onemocnění k nejčastějším potížím a úzce se váže k senu jako základu stravy.

Preventivní péče

• Krmte neomezeným množstvím travního sena, aby se zuby opotřebovávaly a trávení fungovalo
• Celoročně udržujte místnost chladnou a suchou
• Zajistěte bezpečné předměty k hlodání
• Pravidelně zvíře važte a sledujte jeho stravovací návyky
• Snižujte stres klidným, předvídatelným zacházením

Činčily potřebují velkou, vysokou klec umožňující šplhání a skákání. Vícepatrová drátěná klec s pevnými policemi jim dobře vyhovuje, protože aktivně využívají výšku prostoru. Klec by měla stát v chladné, suché, tiché místnosti mimo přímé slunce a zdroje tepla. Tento druh zvládá chlad mnohem lépe než teplo, proto je prioritou udržet nízkou teplotu a vlhkost, nikoli zajistit teplo.

Co by klec měla obsahovat

• Vysoká drátěná klec s pevnými, bezpečnými policemi
• Úkryt nebo boudu pro denní odpočinek
• Bezpečné dřevěné předměty k hlodání
• Zásobník na seno a stabilní lahev na vodu
• Mělká nádoba pro prachové koupele, která se po koupeli odstraní
• Chladné, bezprůvanové místo mimo přímé sluneční světlo

Pohlavní dospělosti dosahují činčily přibližně v průběhu prvního roku života. Ve srovnání s mnoha jinými hlodavci mají dlouhou březost, asi 111 dní, proto jsou vrhy malé a mláďata jsou při porodu dobře vyvinuta. Rodí se plně osrstěná s otevřenýma očima a brzy po porodu se dokáží pohybovat.

Vrhy mívají obvykle jedno až tři mláďata. Matka je kojí několik týdnů, pak jsou odstavena. Zodpovědný chov vyžaduje zdravé, dospělé jedince, pozornost věnovanou zotavení samice mezi vrhy a domovy připravené na dlouhý život potomků. Příliš časté nebo opakované vrhy jsou pro samici náročné a je jim nejlépe se vyhnout.

Je pro vás činčila to pravé?

Před výběrem zvažte čas, prostor a klima. Zvíře vyžaduje celoročně chladnou, suchou místnost, velkou vysokou klec a pravidelnou večerní interakci, protože je nejaktivnější po setmění. Průběžné výdaje zahrnují seno, granule, prach na koupele, podestýlku a občasnou veterinární péči od ordinace, která léčí malé savce. Nejdůležitějším faktorem je délka života: činčila se může dožít 15 až 20 let, takže jde o závazek bližší kočce nebo psu než typickému malému mazlíčkovi.

Kde sehnat činčilu

Činčily lze pořídit od zodpovědných chovatelů, ze záchranných stanic a adoptivních skupin. Dobrý zdroj chová zvířata v chladném, čistém prostředí, dokáže popsat věk a historii zvířete a rád odpoví na otázky o stravě a péči. Adopce a záchrana stojí za zvážení, protože činčily jsou někdy odevzdávány tehdy, když majitelé podceňují délku závazku.