Slepice

Kur domácí je domestikovaná drůbež pocházející z divokých pralesních kur Jižní a Jihovýchodní Asie. Patří k nejrozšířenějším domácím zvířatům na světě, chovaným na farmách všech velikostí a v posledních letech také v příměstských a městských zahradách. Lidé chovají slepice pro čerstvá vejce, maso, hubení škůdců na zahrádkách a prostě pro společnost. Základní jednotkou chovu je malé hejno, protože slepice jsou společenská zvířata a v osamělosti strádají.

Jako chovné zvíře stojí kur domácí na pomezí hospodářského a domácího zvířete. Je nenáročný, levný na krmení a přináší užitek v podobě vajec. Přesto si mnoho chovatelů k jednotlivým ptákům vytváří skutečné pouto. Slepice jsou klidné a mohou se natolik zkrotit, že snášejí přenášení a chodí za svým oblíbeným člověkem po dvoře. Kohouti přispívají k fertilitě hejna a svým kokrháním vymezují teritorium, což je praktický ohled v hustěji zastavěných oblastech.

Slepice jsou zemní ptáci. Den tráví škrábáním a hledáním potravy, koupáním v prachu a odpočinkem; v noci sedí na hřadách. Potřebují bezpečné ubytování chráněné před predátory, každodenní krmení a napájení a dostatek prostoru. Základní péče je přímočará, díky čemuž se kur domácí stává oblíbeným prvním krokem do chovu drůbeže.

Komu se kur domácí hodí

Slepice se hodí lidem, kteří mají zahradu nebo dvůr, jenž lze zabezpečit proti predátorům, a kteří se mohou hejna věnovat každý den. Ocení je chovatelé toužící po čerstvých vejcích, kteří nevadí brzké vstávání a pravidelný úklid. Nevhodné jsou pro každého bez venkovního prostoru, pro domácnosti s předpisy zakazujícími chov drůbeže a pro chovatele hledající jediné domácí zvíře do bytu. Slepice totiž potřebuje společnost dalších slepic.

Plemena kura domácího se liší velikostí těla, opeřením, barvou a počtem vajec, temperamentem i odolností vůči chladu nebo horku. V tomto katalogu je evidováno přibližně 38 plemen a většina z nich existuje také v trpasličí formě, která váží jen zlomek standardní hmotnosti. Nejdůležitější rozdělení je na kombinovaná plemena chovaná jak pro vejce, tak pro maso, lehčí plemena šlechtěná převážně pro snášení vajec a těžší plemena určená hlavně k poražce.

Hmotnost se pohybuje od trpasličích ptáků pod 1 kg po velká plemena jako Jersey Giant a Brahma, která mohou překračovat 4 až 5 kg. Barva skořápky vajec se liší od bílé přes hnědou po různé odstíny podle plemene. Kresby opeření zahrnují jednobarevné varianty, pruhování, krajkování a skvrnité vzory.

Jak jsou plemena rozdělena

Plemena se obvykle řadí podle původu (americká, asijská, anglická, středomořská atd.) a podle třídy nebo hmotnosti. V rámci každého plemene existují barevné variety a typ hřebínku (jednoduchý, růžový, hrachový) je dalším rozlišovacím znakem. Chovatelé vybírají plemeno tak, aby jeho nosnost, odolnost a temperament odpovídaly místnímu klimatu a jejich záměrům.

Kur domácí pochází hlavně z kura červeného (Gallus gallus), divokého ptáka z Jižní a Jihovýchodní Asie, s genetickým příspěvkem příbuzných druhů pralesních kur. Domestikace je obecně lokalizována do tohoto regionu a archeologické i genetické důkazy naznačují, že šlo o proces trvající několik tisíc let, nikoli o jednorázovou událost. Rané chování ptáků mohlo být spjato stejně s rituály, kohoutími zápasy a měřením času jako s potravou.

Z asijské vlasti se slepice šířily po obchodních a migračních cestách. Ptáci se dostali na Blízký východ, do Egypta a do středomořského světa ve starověku; Řekové a Římané je hojně chovali a šlechtili. Římané zaznamenávali metody krmení, tučnění a líhnutí vajec, z čehož vyplývá, že selektivní chov byl v klasickém období již dobře rozvinutý.

Slepice cestovaly s lidmi po celé Africe, do Evropy a přes Tichý oceán. Do Ameriky se dostaly v dobách evropské expanze a případně ještě dříve jinými cestami, které zůstávají předmětem odborných debat. V době velkoobjemového oceánského obchodu byly slepice rozšířeny na většině obydlených pevnin.

Moderní plemena jsou převážně výsledkem devatenáctého a dvacátého století. Zájem o drůbeží výstavy a dovoz asijských ptáků, jako jsou Brahma a Cochin, vyvolal vlnu vytváření a standardizace nových plemen. Ve dvacátém století komerční šlechtění rozdělilo druh na specializované nosné a masné linie, zatímco tradiční a původní (heritage) plemena si udrželi menší chovatelé.

Slepice má kulaté tělo pokryté peřím, dvě křídla umožňující pouze krátké lety a silné nohy zakončené drápy, jimiž hrabe. Na hlavě nese masitý hřebínek nahoře a laloky pod zobákem, obojí zpravidla červené; barva ušních laloků může u některých plemen naznačovat barvu skořápky vajec. Samci (kohouti) jsou obecně větší a pestřeji opeření než samice (slepice), mají delší ocasní pera, větší hřebínky a laloky a špičaté peří na krku a sedle.

Jak se vzhled liší mezi plemeny

Rozdíly mezi plemeny jsou značné. Typ hřebínku se pohybuje od jednoduchého vztyčeného hřebínku po růžový a hrachový, které odolávají mrazu. Některá plemena, jako Cochin a Brahma, mají opeřené nohy; Dorking se vyznačuje pěti prsty místo obvyklých čtyř. Těžká plemena jako Jersey Giant výrazně přečnívají lehké nosnice a trpasličí formy. Barva a kresba opeření jsou určujícím znakem mnoha plemen, od pruhování Plymouth Rock a Dominique po krajkování Wyandotte.

Slepice jsou stádní zvířata a cítí se nejbezpečněji ve společnosti. V hejnu si budují společenskou hierarchii, označovanou jako zobací pořádek, která určuje přednost u krmiva a na hřadách. Tuto hierarchii ptáci prosazují postoji a klováním a zpravidla se ustálí ve stabilní vzorec. Přidání nových ptáků ji narušuje a může vyvolat potyčky, dokud se neustanoví nový pořádek.

Přirozené chování vyplňuje celý den. Slepice škrábají a klovou v zemi, hledají semena a hmyz, koupají se v prachu, aby udržovaly peří a kůži v kondici, slunní se a pelichají. Nejaktivnější jsou za denního světla a s příchodem soumraku se vrací na hřad. Kvočny mohou zahnízdět a těsně sezí inkubovat vejce.

Komunikace je hlasová i vizuální. Slepice používají odlišné hlasy pro spokojenost, poplach při pozemní nebo vzdušné hrozbě a pro oznámení potravy; po snesení vejce vydávají charakteristické volání. Kohouti kokrhají, aby vymezili území. Řeč těla, včetně nastaveného peří na krku a polohy křídel, vyjadřuje status a náladu. Se svými chovateli se slepice, které jsou od mládí klidně přenášeny, stávají klidnými a důvěřivými; kohouti mohou být ochranci svého hejna.

Každodenní péče

• Zajistěte čerstvou vodu a zkontrolujte, zda jsou napáječky čisté a plné
• Nabídněte správné krmivo pro danou životní etapu ptáků a doplňte zásobníky
• Ráno pusťte hejno z kurníku a bezpečně ho uzavřete za soumraku
• Sbírejte vejce alespoň jednou denně
• Rychle prohlédněte každého ptáka pro příznaky zranění, nemoci nebo parazitů

Prostředí

• Udržujte suchý, bezprůvanový kurník s vyvýšenými hřadami a hnízdišti
• Zajistěte přístup do výběhu nebo ohrazeného prostoru pro hrabání a pohyb
• Připravte suchý prostor pro koupání v prachu
• Zajistěte dobré větrání bez přímého průvanu na hřadující ptáky
• Udržujte stelivo suché a pravidelně odstraňujte trus

Ošetřování a manipulace

Slepice se o sebe starají samy prostřednictvím péřování a koupání v prachu, takže přímé ošetřování téměř nepotřebují. Manipulace by měla být klidná a s oporou: ptáka držte oběma rukama s křídly pod kontrolou. Pravidelná manipulace od mládí usnadňuje prohlídky a ošetřování. Při rutinní manipulaci kontrolujte nohy kvůli vápencovitosti, kloaku kvůli znečištění a peří kvůli všencům nebo roztočům.

Slepice přijímají širokou škálu potravin. Ve volné přírodě a při hrabání konzumují semena, obilí, zelené rostliny, hmyz, žížaly a další drobné bezobratlce. Pro chované ptáky tvoří základ stravy vyvážené komerční krmivo, které zajišťuje správné poměry bílkovin, energie, vitamínů a minerálů pro danou životní etapu. Hrabání a kuchyňská zeleň mohou toto krmivo doplňovat, nesmí ho však nahradit, protože nevyvážená strava snižuje snášku a kondici.

Pamlsky jako zelenina, zeleninové zbytky a trochu obilovin jsou v přiměřeném množství vítané, ale měly by tvořit jen malou část stravy. Nosnice potřebují oddělený zdroj vápníku, zpravidla drcené ostránkové skořápky nebo vaječné skořápky nabízené volně. Nerozpustný grit pomáhá ptákům mlít potravu ve svalnatém žaludku při konzumaci celého zrna nebo hrabání. Čistá voda musí být k dispozici stále, protože slepice toho překvapivě hodně vypijí a snáška rychle klesá bez dostatečného příjmu vody.

Dobře chovaná slepice je robustní zvíře. Typická délka života je 5 až 10 let; někteří jedinci žijí déle, ačkoli silně nosné a komerční linie mají často kratší produktivní život. Většina zdravotních problémů pramení z parazitů, infekčních onemocnění a u nosnic z nároků kladení. Každodenní pozorování je nejlepším včasným varováním: pták, který je shrbený, pomalý, nejí nebo se odděluje od hejna, si zaslouží bližší prohlídku.

Preventivní péče

• Udržujte kurník čistý, suchý a dobře větraný
• Zajistěte koupání v prachu pro kontrolu vnějších parazitů
• Nové ptáky před přidáním do hejna karanténujte
• Dodržujte regionální doporučení pro očkování a ochranu před parazity
• Zajistěte vyvážené krmivo a nepřetržitý přístup k čisté vodě
• Pravidelně kontrolujte ptáky na parazity, zranění a změny v kondici

Slepice jsou chovány v kurníku, který slouží jako útočiště a noční hnízdiště, a ve výběhu nebo ohrazeném prostoru pro denní aktivitu. Kurník chrání před počasím a predátory a poskytuje hřady a hnízdiště. Výběh dává prostor pro hrabání, škrábání a koupání v prachu. Obojí musí být zabezpečeno proti predátorům, protože slepice jsou zranitelné vůči psům, liškám, dravým ptákům a hlodavcům. Podlaha a stelivo musí zůstat suché a větrání musí odvádět vlhkost a čpavek, aniž by ptáky na hřadách prochlazovalo.

Kontrolní seznam zřízení chovu

• Predátorsky zabezpečený kurník s bezpečnými závěsy a bez mezer
• Vyvýšené hřady s dostatečnou délkou pro všechny ptáky
• Jedno hnízdiště přibližně na každé tři až čtyři slepice
• Přilehlý výběh nebo ohrazený prostor s krycí sítí tam, kde jsou přítomni draví ptáci
• Zásobníky na krmivo a napáječky udržované čisté a ideálně chráněné před deštěm
• Suchá oblast pro koupání v prachu

Slepice dosahují snáškové zralosti přibližně v pěti až šesti měsících, v závislosti na plemeni; lehčí nosná plemena dozrávají dříve než těžká. Slepice kladou vejce bez ohledu na přítomnost kohouta, avšak vejce jsou oplodněna, pouze pokud kohout hejno pokrývá. Jeden kohout může oplodnit více slepic.

Inkubace trvá přibližně 21 dní. Kvočna si sedne na snůšku, udržuje vejce na správné teplotě a vlhkosti a sama je otáčí. Alternativně lze vejce líhnout v umělé líhni. Přirozená snůška bývá kolem dvanácti vajec, ačkoli se to liší. Po vylíhnutí potřebují kuřata teplo, startérové krmivo a čistou vodu, zajištěné buď kvočnou, nebo zdrojem tepla ve vyhřívacím boxu. Kuřata rychle rostou a v prvních týdnech osazují peří; s dozráváním přecházejí na výkrmové krmivo.

Hodí se vám slepice?

Slepice potřebují každodenní péči po celý rok: ranní vypuštění, krmení, napájení, sběr vajec a večerní zavření. Potřebují venkovní prostor zabezpečený proti predátorům. Místní předpisy mohou chov drůbeže, zejména kohoutů, v obytných zónách omezovat nebo zakazovat. Největší nákladovou položkou nejsou ptáci sami, ale kurník, krmivo a stelivo v průběhu let, plus občasná veterinární péče. Slepice může žít 5 až 10 let, takže chov hejna je závazkem na více let i po skončení nejproduktivnějšího snáškového období.

Kde slepice pořídit

Slepice jsou k dostání od líhní, chovatelů, prodejců krmiv a zemědělských potřeb a od záchranných organizací přebírajících slepice z komerčních chovů. Vybírejte zdroj, kde jsou ptáci zdraví, dobře ustájeni a kde vám sdělí plemeno, věk a stav očkování. Koupě slepic ve snáškové zralosti vám ušetří fázi odchovu kuřat. Adopce slepic z komerčních chovů dává starším ptákům novou šanci a bývá levná, ačkoli jejich nejlepší snáška je již za nimi. Před pořízením vždy zkontrolujte, zda ptáci vypadají čilí, čistí a bez zjevných parazitů nebo respiračních příznaků.