Andulka

Andulka je malý zástupce řádu papoušků, pocházející ze suchého vnitrozemí Austrálie. V obchodech se zvířaty se nazývá andulka nebo papoušek vlnkovaný, v anglosaském světě pak budgie nebo v USA parakeet. Patří k nejrozšířenějším společenským ptákům na světě, ceněným pro malou velikost, přátelskou povahu a schopnost napodobovat řeč.

Andulky jsou hejnová zvířata. V přírodě žijí ve skupinách o stovkách až tisících jedinců a pohybují se krajinou za travními semeny a vodou. Tento instinkt se projevuje i v zajetí: andulka chovaná samostatně potřebuje pravidelný kontakt s chovatelem a mnoho lidí proto drží andulky v párech nebo malých skupinách. Komunikují téměř nepřetržitě pomocí cvrkání, štěbetání a kontaktních hlasů.

Dospělá andulka váží přibližně 30 až 40 gramů a měří asi 18 centimetrů od hlavy k ocasu. Přestože je malá, je čilá a potřebuje každý den čas mimo klec k letu a pohybu. Při důsledné péči se může andulka dožít vysokého věku, nezřídka přes deset let.

Pro koho je andulka vhodná

Andulka se hodí pro chovatele, kteří chtějí interaktivního malého ptáka bez nároků na prostor, hluk a náklady spojené s velkými papoušky. V bytě je vhodná, protože je tišší než větší papoušci. Je rozumnou volbou pro pozorné děti pod dohledem dospělého. Lidé, kteří hodně cestují nebo nemohou věnovat ptákovi každodenní kontakt, by měli zvážit chov dvou andулí, aby měly společnost.

Andulka je jeden druh, nikoli skupina odlišných plemen. V tomto katalogu je zapsána jediná uznaná forma. To, co připomíná velkou rozmanitost, je výsledkem selektivního šlechtění na barvu, kresbu a velikost v rámci jediného druhu. Chovatelé zpravidla dělí andulky do dvou praktických skupin: mazlíčkovou nebo přírodní andulku, která se svou velikostí blíží ptákům v Austrálii, a výstavní nebo anglickou andulku, šlechtěnou na větší tělo s plnějším profilem hlavy a výraznějšími kresbami.

Jak se variety rozdělují

Protože existuje pouze jeden druh, třídění v rámci andulky vychází ze vzhledu, nikoli z odlišných plemen. Chovatelé ptáky rozdělují podle barvy (zelená, modrá, žlutá, bílá a šedá série), podle kresby (normální, opálová, lesklá, strakatá a další) a podle velikostní třídy (mazlíčková versus výstavní). Ornitologické kluby a výstavní standardy tyto variety podrobně popisují, ale všechny patří ke stejnému druhu: Melopsittacus undulatus.

Andulka se vyvinula v suchých vnitrozem ských oblastech Austrálie, kde existovala dávno před příchodem Evropanů. Domorodé národy středu Austrálie tento pták dobře znaly a běžné anglické jméno pochází pravděpodobně z domorodého australského jazyka. Druh se přizpůsobil drsným a nepředvídatelným podmínkám tím, že žije v pohyblivých hejnech, která sledují deště a travní semena na velkých vzdálenostech.

Evropskí přírodovědci popsali andulku na počátku 19. století. Anglický přírodovědec John Gould druh popsal a přivezl exempláře do Británie kolem roku 1840, načež zájem rychle přeskokil na celou Evropu. Živí ptáci byli dováženi z Austrálie ve stále větším počtu a chovatelé začali zakládat chovateské populace namísto spoléhání na dovozy.

Od poloviny 19. století se andulka stala módním klecním ptákem v Británii i kontinentální Evropě. Chov v zajetí přinesl první barevné mutace, nejdříve žlutou a pak modrou formu, což dále zvyšovalo poptávku. Na přelomu 19. a 20. století se o zafixování a kultivaci barev starali specializovaní chovatelé a ornitologické spolky.

Austrálie později zakázala vývoz svých původních živočichů, takže dnešní světová chovateská populace pochází téměř výlučně z ptáků chovaných mimo Austrálii po mnoho generací. Výstavní neboli anglická andulka vznikla tímto chovem v zajetí a vyznačuje se větším tělem a výraznějšími kresbami, zatímco andulky v zookoutcích zůstávají svou velikostí a proporcemi blíže přírodní formě.

Andulka má kompaktní, aerodynamické tělo stavené pro rychlý a obratný let. Přírodní typ je zelený na spodní části těla se žlutou hlavou, s jemným černým vlnitým pruhováním přes záda, křídla a záhlaví. Pod obličejem se nachází skupinka malých černých skvrn na hrdle a modrofialové tvárovkové skvrny. Ocas je dlouhý a zužuje se a zobák je krátký a zahnutý podle papouščího vzoru. Šlechtěním vznikly modré, šedé, bílé, žluté a mnoho vzorováných variet nad rámec tohoto základního zbarvení.

Jak se vzhled liší

Hlavní viditelný rozdíl je mezi mazlíčkovým a výstavním typem andulky. Výstavní neboli anglické andulky jsou znatelně větší, s širší hlavou a plnějším čelním profilem a jejich tvárovkové skvrny a pruhování jsou výraznější. Barva a vzor se liší u obou typů. Voskoblana, masitá část nad zobákem, bývá u dospělých samců modrá a u samic v době hništení béžová nebo hnědá, čímz pomáhá rozlišit pohlaví u mnoha barevných variet.

Andulky jsou ze své podstaty hejnoví ptáci, takže sociální kontakt tvoří základ jejich chování. Ve skupině se navzájem čistí, kormí a neustále si vyměňují kontaktní volání. Andulka chovaná samostatně si vytvoří blízký vztah s chovatelem, ale potřebuje časté kontakty, aby byla spokojná. Dvě nebo více andулí se budou vzájemně bavit, ačkoli ptáci s hojnou společností jiných andулí se mohou méně sblížit s lidmi.

Druh je přes den aktivní a zvídavý, střídá výlety za letem a šplháním s odpočinkem a péčí o peří. Andulky komunikují především zvukem: melodickým zpěvem, ostrými kontaktními voláními a tichým štěbetáním v klidu. Mnohé se naučí napodobovat řeč a domácí zvuky a samci bývají lepšími mluvci. Důležitá je i řeč těla, jako zdvižené peří na hlavě, rozevřený ocas nebo skřípání zobákem, což je znak klidného a spokojeného ptáka.

Každodenní péče

• Každý den doplňte čerstvou vodu a jídlo, odstraňte prázdné plevy semen a nepozřenou čerstvou potravu
• Umožněte ptákovi pod dohledem čas mimo klec k letu a pohybu v bezpečné místnosti
• Věnujte čas rozhovoru a kontaktu s ptákem, zvláště pokud je chován samostatně
• Odstraňte trus a vyměňte zašpiněnou podložku v kleci
• Krátce zkontrolujte normální postoj, dýchání a trus ptáka

Prostředí

• Klec umístěte mimo přímé průvany a dál od kuchyských výparů
• Udržujte stabilní pokojovou teplotu; vyhybávejte se náhlým výkyvům a přehřátí
• V noci klec zakryjte nebo stlumte světlo, aby pták měl 10 až 12 hodin odpočinku
• Nabínkujte bidla různých průměrů pro zdraví nožiček
• Střídejte hračky, aby byl pták duševně zaměstnán

Čištění a zacházení

Andulky si samy pečují o peří a koupel od chovatele nepotřebují, i když mnohé ocení mělkou misku s vodou nebo lehké postřikvání. Drápky a zobák se zpravidla opotřebovávají přirozeně. Nadměrný růst by měl kontrolovat veterinář, nikoli ho zkracovat doma bez odborného vedení. S ptákem zacházejte jemně a nechte ho nastoupit na prst místo chytání, čímž časem budujete vzájemnou důvěru.

V přírodě se andulka živí semeny trav a jiných nízkých rostlin. Andulce chované v zajetí a krmené pouze semeny hrozí nadváha a nedostatek klíčových vitamínů, protože semena mají vysoký obsah tuku a nízký obsah řady živin. Vyvažená strava v zajetí kombinuje základ z formulovaných granulí s menším množstvím semen a každodenní čerstvou zeleninou. Tmavá listová zelenina, strouhalé mrkve a podobné potraviny dodávají vitamíny a zpestřují jídelníček. Ovoce lze podávat v malém množství jako pamlšek. Přechod ze semenjé stravy na granule by měl být pozvolný, protože andulky mohou nové potraviny přijímat pomalu.

Pamlšky, doplňky a voda

Jako příležitostné pamlšky a odměny při výcviku používejte proso a malé kousky ovoce, nikoli jako každodenní základ. Sépiová kost nebo minerální blok dodává vápník a pomáhá udržet zobák v kondici. Většina andулí na vyvažené stravě nepotřebuje vitamín ové kapky do vody. Před podáváním doplňků se poraďte s veterinářem. Každý den dávejte čistou čerstvou vodu a měňte ji častěji, pokud do misky spadne jídlo nebo trus.

Andulky jsou pro svou velikost odolné, ale nemoci dobře skrývají, takže jemné změny v chování mohou být prvním příznakem problému. Pták, který sedí anježený, přestane jíst nebo odpočívá na dně klece, potřebuje okamžitou pozornost. Typická délka života je asi 5 až 8 let a ptáci na dobré stravě s pečlivým chovem se mohou dožít 12 až 15 let. Mnoho běžných problémů souvisí s nevyvaženou stravou s příliš mnoha semeny a nedostatkem pohybu.

Preventivní péče

• Krmte vyvaženou stravou, nikoli pouze semeny
• Umožněte každodenní let pro udržení zdravé hmotnosti
• Udržujte klec a krmitka v čistotě, aby se omezily infekce
• Každého nového ptáka nejprve karanťênujte před jeho uvedením mezi ostatní
• Naplánujte prohlídku u ptačího veterináře a sledujte časné příznaky nemoci

Andulky jsou na svou velikost rychlí žáci. Většina si zvykne na blízký kontakt s člověkem, pokud se s ní zachází jemně a důsledně od mládí, a mnohé se naučí nastoupit na prst, přiletět na zavolání a provádět jednoduché kousky. Napodobování řeči je časté, zvláště u samců, i když ne každý pták bude mluvit. Výcvik funguje nejlépe v krátkých klidných sezeních v tiché místnosti s malými potravinovými odměnami, jako je proso. Důvěra má přednost: pták, který se cítí bezpečně v přítomnosti svého chovatele, se učí mnohem rychleji než ten, který bývá chytán nebo honěn.

Jak začít

1. Nechte nového ptáka několik dní v klidu, než ho začněte přivyčat na kontakt
2. Sedněte blízko klece a mluvte tichu, aby si pták zvykl na vaši přítomnost
3. Nabínkujte pamlšek skrze mříže, pak z otevřené dlaně
4. Naučte nastupování na prst jemným přiložením prstu ke spodní části hrudi, aby pták nastoupil
5. Pokud chcete, aby pták napodoboval řeč, opakujte slova jasně a důsledně
6. Setkání nechte krátká, jen pár minut, a ukončte je úspěchem

Andulky létají horizontálně, nikoli na místě, takže klec by měla být širší než vyšší, aby umožňovala krátké lety. Pro jednoho ptáka je minimální klec přibližně 45 až 60 centimetrů široká, pro více ptáků větší. Rozteky drátů by měly být přibližně 1 centimetr, aby pták nemohl prostrčit hlavu. Klec umístěte přibližně do výše hrudníku nebo očí, přisazanou ke zdi pro bezpečí, v místnosti s denním ruchem, ale mimo průvany, přídmé slunce a kuchyni. Klec není náhradou za let: andulky potřebují každý den čas pod dohledem mimo ni.

Kontrolní seznam vybavení

• Prostorná klec s bezpečnou roztečí drátů
• Několik bidel různých průměrů, včetně přírodní větve
• Misky na jídlo a vodu a sépiová kost nebo minerální blok
• Několik hraček, jako zvoneček, žebrík a věci k okusování
• Klecová podložka a výsuvný zásobník pro snadné čištění
• Klidné místo nebo přehoz na notní odpočinek

Andulky mohou být pohlavnně zralé přibližně od 3 až 4 měsíců věku, ale zodpovědní chovatelé čekají, dokud ptáci nejsou alespoň rok starí, protože mladé samičky jsou více ohroženy komplikacemi. Andulky hniždí v dutinách, takže pár potřebuje k hniždnění budku. Samička klade vejce každý druhý den, obvykle čtyři až osm v jedné snůšce, a inkubuje je, zatímco samec jí pomáhá krmit. Vejce se líhnout přibližně po 18 dnech. Mláďata se rodí slepá a bez peří, kormí je oba rodiče a hniždně opouštějí přibližně ve čtyřech až pěti týdňech. Hniždnění klade na samičku velké nároky, takže po celou dobu jsou důležité dostatečný zdroj vápníku a vyvažená strava.

Je andulka pro vás ta pravá?

Andulka je jeden z dostupnějších a zvladatelnějších společenských ptáků, ale je to stále živý tvor s každodenními potřebami. Každý den potřebuje kontakt, ať už od člověka nebo jiné andulky, klec s prostorem pro let a čas pod dohledem mimo ni. Při dobré péči se pták může dožít více než deseti let, takže je to závazek na mnoho let, nikoli krátkodobý mazlíček. V bytě je andulka vhodná, protože je tišší než velcí papoušci, i když přes den štěbetá. Domácnosti s velmi malými dětmi by měly dbát na dohled při každém zacházení s ptákem, protože je malý a snadno zranitelný.

Kde andulku sehnat

Andulky lze pořídit od zodpovědných chovateliů, v chovných stanicemi, u ptačích záchraných stanic nebo adoptivních skupin. Dobrý zdroj chová ptáky v čistých a prostorných podmínkách a dovede odpovědět na otázky ohledně věku, stravy a zdraví ptáka. Adopce stojí za zvážení, protože andulky jsou někdy odevzdány, když majitelé jejich potřeby podcenívají. Bez ohledu na zdroj vyberte ptáka s jasnýma očima, aktivního a klidně dýchajícího a nejprve ho izolujte od stávajících ptáků.