Lacaune

Lacaune je plemeno domácí ovce vyšlechtěné v jižní Francii, kde se stalo hlavním zdrojem mléka pro výrobu sýra Roquefort. Jde o zvíře střední velikosti, chované především pro mléko, i když se v průběhu let vyselektovala i samostatná masná linie. Mezi dojnými plemeny ovcí patří lacaune k nejpočetnějším na světě a většina bahnic v oblasti výroby Roquefortu pochází právě z tohoto plemene.

V rámci plemene existují dva základní typy. Mléčný typ (lait) se šlechtí na vysokou dojivost a zásobuje sýrařský průmysl. Masný typ (viande) se vybírá podle růstu a jakosti jatečného těla. Oba typy mají podobný vzhled: bílou, bezvlnou hlavu a nohy, zatímco rouno pokrývá tělo. Plemeno je bezrohé u obou pohlaví.

Lacaune je ceněné pro svou odolnost a schopnost pást se na chudších pastvinách v teplém a suchém podnebí. Bahnice jsou dobré matky a dobře dojí, plemeno se přizpůsobí jak extenzivnímu pastevnímu chovu, tak modernímu dojírenskému provozu.

Komu se hodí

Lacaune se hodí chovatelům zaměřeným na produkci mléka, zejména těm, kdo vyrábějí sýr, a farmám v teplém a suchém podnebí s dostatkem pastvin. Klidná povaha usnadňuje běžnou manipulaci i dojení dvakrát denně. Masná linie se hodí chovatelům, kteří chtějí odolné jehně dobře využívající pastvu. Méně se hodí zájemcům o rohaté plemeno nebo plemeno s hustým rounem.

Plemeno nese jméno po městě a pahorkatině Lacaune v departementu Tarn v jižní Francii. Ovce se v této části pohoří Massif Central chovaly po staletí a pásly se na vápencových náhorních plošinách. Místní stáda dodávala mléko do jeskyní Roquefort-sur-Soulzon, kde sýr zrál, a tento obchod dal chovu ovcí v regionu jasný hospodářský smysl.

Během 19. století usilovali místní chovatelé o vytvoření jednotnějšího a užitkovějšího zvířete křížením a výběrem místních horských ovcí. Z tohoto procesu vzniklo moderní plemeno lacaune: bezrohé, s bílou hlavou, přizpůsobené místnímu podnebí i dojnému využití.

Ve 20. století se plemeno rozdělilo na dvě šlechtitelské linie. Mléčný typ se zlepšoval z hlediska dojivosti a dojitelnosti pomocí organizované kontroly užitkovosti a programů umělé inseminace. Tyto postupy výrazně zvýšily průměrnou produkci mléka. Masný typ se vybíral samostatně podle rychlosti růstu a tělesné stavby. Obě linie pocházejí ze stejného regionálního základu.

Dnes je lacaune hlavní dojné plemeno v oblasti výroby Roquefortu a rozšířilo se daleko za hranice Francie. Jeho genetika se využívá v mnoha zemích ke zlepšování místních dojných stád. Patří tak k nejrozšířenějším dojným plemenům ovcí na světě.

Lacaune je ovce čistých linií a středního tělesného rámce. Hlava a nohy jsou z větší části bez vlny a kryje je krátká bílá srst. Celkový dojem je upravený a čistý. Bahnice i berani jsou bezrozí, bez rohů. Tělo je vyvážené, s rovným hřbetem; mléčný typ bývá hranatější a orientovaný na dojivost, masný typ je širší a svalnatější. Uši jsou střední délky a nesené do stran.

Osrstění a barva

Rouno je bílé a střední jemnosti, pokrývá trup, zatímco hlava, spodní části nohou a břicho zůstávají bez vlny. Protože se plemeno chová hlavně pro mléko a maso, vlna je vedlejším produktem a rouno není husté. Holá hlava a nohy pomáhají zvířeti lépe snášet teplo v teplém podnebí domovské oblasti a usnadňují dojení a kontrolu zdravotního stavu.

Lacaune má vyrovnanou a klidnou povahu. Je mírné a snadno se s ním manipuluje. Stádo se pohybuje a nechá se ovládat bez zbytečných potíží. To je praktická výhoda v dojírenském provozu, kde zvířata procházejí dojírnou dvakrát denně. Plemeno bývá popisováno jako dobrosrdečné a pracovité v tom smyslu, že bahnice pravidelně dojí a dobře odchovávají jehňata.

Bahnice zvyklé na pravidelnou manipulaci jsou vůči lidem klidné a spolupracující. Jako stádové zvíře drží pohromadě a reaguje na zavedený režim, proto je pravidelný management udržuje v klidu. K ostatnímu hospodářskému zvířectvu se chovají obvykle mírumilovně. Berani, stejně jako u jiných plemen ovcí, vyžadují v období páření rozumné zacházení. Plemeno vykazuje dobré mateřské chování; bahnice věnují jehňatům v prvních dnech života velkou pozornost.

Péče o srst a paznehty

• Stříhejte jednou ročně, obvykle před nejteplejším obdobím sezóny.
• Pravidelně kontrolujte a upravujte paznehty, aby se předešlo kulhání.
• Udržujte program kontroly parazitů založený na vyšetření trusu a doporučení veterináře.
• Kontrolujte holou hlavu a nohy, zda nemají řezné rány, klíšťata nebo kožní problémy.
• U dojených bahnic udržujte vemeno čisté a sledujte příznaky mastitidy.

Pohyb a pastva

• Zajistěte každodenní přístup k pastvě; plemeno je uzpůsobené k aktivnímu vyhledávání potravy na pastvinách.
• Umožněte pohyb na nerovném nebo svažitém terénu. Takový terén odpovídá původu plemene.
• Střídejte pastviny, aby se udržela kvalita píce a snížila zátěž parazity.
• Nezavírejte zvířata na dlouhou dobu do malých holých výběhů.

Prostředí

Lacaune je přizpůsobené teplému a suchému podnebí a dobře snáší letní horko, přesto potřebuje stín a ochranu před silným deštěm, větrem a chladem. Pro jehnění, dojení a nepříznivé počasí zajistěte suché a dobře větrané ustájení. Čistá voda musí být k dispozici neustále, přičemž její spotřeba u dojících bahnic prudce stoupá. Bezpečné a dobře udržované oplocení udrží stádo pohromadě a chrání ho před predátory.

Základem stravy lacaune je tráva a konzervovaná píce, jako je seno nebo siláž. Na kvalitní pastvě mohou zasušené, nebřezí bahnice pokrýt většinu svých potřeb pouze pastvou. V pozdní březosti, při dojení a rychlém růstu jehňat stoupá potřeba energie a bílkovin, a proto se obvykle přidává jadrné krmivo odpovídající zátěži, zejména u vysokoužitkových dojných bahnic. Volně podávaný minerální a solný doplněk pokrývá stopové prvky, které na pastvě mohou chybět.

Pamlsky a doplňky

Přídavné krmení držte na skromné úrovni. Malé množství bezpečné zeleniny nebo speciálně vyrobených pamlsků pro ovce lze použít při výcviku a manipulaci, měly by ale tvořit jen menší část stravy. Podávejte minerální doplněk určený přímo pro ovce a v otázce selenu a dalších stopových prvků se řiďte doporučením veterináře tam, kde jsou místní půdy chudé.

Lacaune je obecně robustní a přizpůsobené extenzivnímu pastevnímu chovu; při dobré péči se zvíře běžně dožívá 8 až 12 let. Většina zdravotních problémů je společná pastevním a dojným ovcím obecně, nejde o vady specifické pro toto plemeno. Dobrá výživa, kontrola parazitů, péče o paznehty a hygiena vemene pokrývají naprostou většinu běžných potřeb.

Preventivní péče

• Dodržujte vakcinační a odčervovací plán stanovený veterinářem.
• Pravidelně kontrolujte paznehty a podle potřeby je upravujte.
• Sledujte tělesnou kondici v průběhu celého užitkového cyklu.
• Dodržujte hygienu dojení, aby se chránilo zdraví vemene.
• Nově příchozí zvířata před zařazením do stáda umístěte do karantény.

Bahnice lacaune obvykle dosahují plemenné kondice v průběhu prvního roku života; mnohé se poprvé připouštějí ve věku jednoho až dvou let podle růstu a způsobu chovu. Páření probíhá zpravidla sezónně, berani se ke stádu přidávají tak, aby jehnění připadlo na plánované období. Březost trvá zhruba pět měsíců. Vrh obvykle čítá jedno až dvě jehňata a u dobře živených bahnic jsou dvojčata běžná.

Bahnice jsou pozorné matky a dobře dojí. V dojných chovech se jehňata často odstavují poměrně brzy, aby se mléko bahnice mohlo směřovat do dojírny pro výrobu sýra; jehňata se poté odchovávají na mléčné náhražce nebo se přechází na pevné krmivo. Při chovu zaměřeném na maso zůstávají jehňata u bahnice déle, aby lépe rostla. Výběr v mléčné linii se zaměřuje na dojivost, rychlost dojení a tvar vemene, zatímco masná linie se vybírá podle růstu a jakosti jatečného těla. V evidovaných dojných chovech se široce využívá umělá inseminace k rozšíření zlepšené genetiky.