Dorper

Dorper je masné plemeno ovcí vyšlechtěné v Jižní Africe. Má krátkou srst, směs chlupů a vlny, která se sama vylíná, takže zvířata nepotřebují stříhání. Většina dorperů má bílé tělo s černou hlavou, běžná jsou ale i celobílá zvířata, která se někdy registrují jako white dorper.

Plemeno se šlechtí na produkci masa, ne vlny nebo mléka. Jehňata rychle rostou a jatečné hmotnosti dosahují v nízkém věku, bahnice se dobře plemení po delší část roku. Dospělá zvířata jsou střední velikosti a mají klidnou, snadno zvladatelnou povahu. V ohradě i na pastvině se s nimi manipuluje snadno.

Dorpeři jsou ceněni pro svou odolnost. Lépe než mnohá vlnařská plemena snášejí horko, suché krmivo a chudou pastvu, a proto se z aridních jihoafrických farem rozšířili na ranče v Austrálii, Spojených státech a do dalších teplých oblastí.

Pro koho se dorper hodí

Dorper vyhovuje chovatelům, kteří chtějí jehněčí maso bez práce se stříháním. Hodí se pro komerční stáda v teplých a suchých oblastech i pro drobné chovatele, kteří potřebují nenáročné zvíře udržující kondici na skromné pastvě. Zájemci o vlnu nebo mléko by měli hledat jiná plemena, protože dorper se šlechtí výhradně na maso.

Dorper byl vyšlechtěn v Jižní Africe ve 30. a 40. letech 20. století. Jihoafrické ministerstvo zemědělství si vytyčilo cíl vyšlechtit masné plemeno ovcí, které by prospívalo v suchých a polosuchých oblastech země, kde vlnařská plemena trpěla horkem a nedostatkem píce.

Základem bylo křížení beranů plemene dorset horn s bahnicemi plemene blackhead persian. Dorsetská linie přinesla tělesnou stavbu, růst a delší plemenitební období, zatímco linie blackhead persian přispěla odolností, tukovými zásobami a snášenlivostí sucha. Název plemene spojuje části obou rodičovských plemen.

V roce 1950 vznikla Dorper Sheep Breeders' Society of South Africa, jejímž úkolem bylo plemeno evidovat a propagovat. Podobným způsobem se vyvinula i bíle hlavá varianta, white dorper, která se často registruje společně s černohlavým typem.

Od druhé poloviny 20. století se dorper ve velkém vyvážel do zahraničí. Do Austrálie se dostal koncem 90. let, do Spojených států přibližně ve stejném období, a dnes patří k nejpočetnějším masným plemenům ovcí v teplých a suchých chovatelských oblastech světa.

Dorper má hluboké, dobře osvalené tělo na krátkých, silných nohou. Stavba těla je obdélníková a nízko posazená, se širokým hřbetem a zadní partií, což odráží zaměření plemene na produkci masa. Hlava je poměrně krátká, vyskytují se zvířata bezrohá i rohatá, většina je ale bezrohá nebo má jen malé rohy.

Srst je nejnápadnějším znakem plemene. Jde o krátkou směs chlupů a vlny, která se v teplém období uvolňuje a vylíná, takže zvířata nevyžadují stříhání. Množství vlny se liší podle jedince a ročního období.

Srst a zbarvení

Standardní černohlavý dorper má bílé tělo s černou hlavou a krkem, přičemž kresba by měla být čistá a dobře ohraničená. White dorper je jednolitě bílý. Osrstění je krátké a rozcuchané, ne hustá vlnitá rouno, a přirozeně opadává na jaře a v létě. Preferuje se tmavá pigmentace kůže na nekrytých místech, například kolem očí a pod ocasem, protože poskytuje určitou ochranu před silným sluncem.

Dorper má klidnou, vyrovnanou povahu. Ovce jsou mírné a při přehánění nebo zahánění do ohrady se rychle uklidní, což usnadňuje běžné úkony, jako je odčervování, ošetření paznehtů a vážení, snáze než u plachejších plemen. Drží pohromadě v hejnu a řídí se zavedeným řádem, takže jsou zvladatelné i ve větším počtu.

Vůči lidem je plemeno obecně mírumilovné a neagresivní, i když berani mohou být během plemenitebního období průbojnější a je třeba s nimi zacházet s obvyklou opatrností. Bahnice jsou pozorné matky a drží se blízko svých jehňat. Dorperi bez problémů žijí společně s dalším pastevním dobytkem, například se skotem, a jakmile si zvyknou na řád, klidně snášejí přítomnost cizích lidí a ošetřovatelů.

Úprava srsti

• Stříhání není nutné, srst se každý rok přirozeně vylíná.
• Na jaře kontrolujte, zda srst vylíná rovnoměrně, a odstraňte větší volné chomáče, které samy neopadají.
• Paznehty upravujte podle potřeby, obvykle několikrát ročně, aby nedocházelo k jejich přerůstání a kulhání.
• Kontrolujte kůži a pigmentovaná místa, zda nejeví známky poškození sluncem, poranění nebo myiázy.

Pohyb

• Dorperům stačí k pohybové aktivitě každodenní pastva, samostatné cvičení nepotřebují.
• Zajistěte hejnu dostatek prostoru na výběhu nebo pastvině pro pohyb a vyhledávání potravy.
• Kde je to možné, střídejte pastviny, aby se udržel travní porost a omezilo hromadění parazitů.

Prostředí

Dorper je dobře přizpůsobený horkému a suchému podnebí a zvládá i chudou pastvu, která by mnoha vlnařským plemenům nestačila. Potřebuje trvalý přístup k čisté vodě, stín v období extrémních veder a základní ochranu před studeným deštěm a větrem. Plemeno snáší široké spektrum podmínek, nejlépe se mu ale daří v teplém a suchém prostředí, ne na studené a mokré půdě, kde roste riziko onemocnění paznehtů.

Dorper je nevybíravý spásač a okusovač, který dobře využívá pastvu, posklizňové zbytky plodin a keřovitou vegetaci. Při slušné pastvě dokážou dospělá zvířata pokrýt většinu svých potřeb jen z píce, což je jeden z důvodů, proč se plemeno hodí do nízkonákladových chovů. Kvalita a množství krmiva by měly růst v pozdní březosti, během laktace a růstu, i v suchých obdobích, kdy je pastvy málo.

Zajistěte trvalý přístup k čisté vodě a k solnému nebo minerálnímu doplňku odpovídajícímu místní půdě.

Pamlsky a doplňky

Kvalitní seno, minerální liz pro ovce a malé množství obilí patří mezi obvyklé doplňky. Jakékoli nové krmivo zavádějte postupně, alespoň týden i déle, aby se bachor stihl přizpůsobit. Pamlsky, jako jsou zbytky ovoce nebo zeleniny, podávejte jen v omezené míře a nikdy nic, co je na seznamu jedovatých rostlin.

Dorper je považován za odolné, nenáročné plemeno s dobrou odolností vůči mnoha běžným onemocněním ovcí. Při dobrém managementu chovu se zvířata běžně dožívají 10 až 12 let, i když plemenné bahnice se v komerčních chovech často vyřazují dříve, jakmile jejich užitkovost klesá. Většina zdravotních problémů u tohoto plemene odpovídá obecným potížím běžným u ovcí, nejde o potíže specifické pro dorpera.

Preventivní péče

• Podle doporučení veterináře dodržujte vakcinační program, včetně ochrany proti klostridiím.
• Sledujte výskyt červů a odčervujte podle potřeby, ne podle pevného kalendáře.
• Pravidelně kontrolujte a upravujte paznehty, zvlášť po období dešťů.
• Udržujte ocasní a zadní partie čisté, abyste snížili riziko myiázy.
• V pozdní březosti bahnice dobře krmte, aby se předešlo metabolickým onemocněním.

Dorper dosahuje pohlavní dospělosti brzy, bahnice mohou zahájit plemenitbu přibližně od sedmi do dvanácti měsíců věku, jakmile dosáhnou dostatečné tělesné hmotnosti. Výrazným rysem plemene je prodloužená, do značné míry nesezónní plemenitební schopnost: při dobrém managementu chovu a zrychlených systémech páření mohou bahnice bahnit i vícekrát za rok.

Březost trvá přibližně pět měsíců, tedy 145 až 150 dní. Bahnice obvykle rodí jedno jehně nebo dvojčata, přičemž dvojčata jsou častější u vyspělých a dobře živených bahnic. Bahnění probíhá většinou bez komplikací a bahnice mají silný mateřský pud, jehňata olizují a krmí téměř bez zásahu člověka.

Jehňata jsou životaschopná a rychle rostou díky dobrému mléku bahnice a časnému přístupu na pastvu. Jejich rychlý růst do jatečné hmotnosti je jedním z hlavních důvodů, proč se toto plemeno chová. Jehňata se obvykle odstavují ve věku tří až čtyř měsíců, poté pokračují na pastvě a s doplňkovým krmivem.