Ruský králík (Himalayan)

Himalájský králík je malý králík s výrazným vzorem srsti: bílé tělo doplněné tmavší barvou na nose, uších, tlapkách a ocase. Těmto tmavším místům se říká znaky. Plemeno patří k nejstarším a nejrozšířenějším králičím varietám a jeho kresba připomíná tu, jakou vidíme u himalájských koček a některých dalších zvířat nesoucích stejné zbarvení citlivé na teplotu.

Dospělí jedinci mají štíhlou, válcovitou stavbu a obvykle váží mezi 1,1 a 2,0 kg (asi 2,5 až 4,5 libry). Himalájský králík patří k nejlehčím z uznaných králičích plemen, což přispívá k jeho pověsti snadno zvladatelného králíka. Jeho povaha je klidná a vyrovnaná a manipulaci snáší lépe než mnohá aktivnější plemena.

Himalájský králík se často chová jako společenské zvíře a vystavují jej i zájmoví chovatelé. Jeho tichá povaha a malý vzrůst jej činí zvladatelným pro ty, kdo chtějí spíše nenáročného než velmi energického králíka.

Pro koho je vhodný

Himalájský králík se hodí těm, kdo chtějí mírného, málo energického králíka, se kterým se dobře manipuluje. Jeho poddajná povaha z něj činí rozumnou volbu pro domácnosti s klidnými dětmi pod dohledem a pro lidi, kteří s chovem králíků začínají. Jako každý králík potřebuje každodenní pozornost, prostor k pohybu a stravu založenou na seně. Méně se hodí do domovů, které nemohou poskytnout pravidelný kontakt, protože králíci jsou společenští a nejlépe se jim daří při stálém kontaktu.

Himalájský králík je jedním z nejstarších uznaných králičích plemen. Králíci s charakteristickou bílou srstí a tmavými znaky jsou doloženi již dobře přes sto let a samotný vzor je ještě starší. Plemeno bylo v průběhu času známé pod několika regionálními názvy, mezi nimi ruský a čínský, což odráží, jak široce se tento typ rozšířil, než byl formálně standardizován.

Plemeno bylo vyvinuto a dovedeno do své moderní podoby ve Spojeném království. Britští chovatelé pracovali na ustálení znaků a štíhlé, válcovité stavby těla, které himalájského králíka definují dnes. Zbarvení znaků řídí gen citlivý na teplotu, takže tmavá místa se vyvíjejí na chladnějších okrajových částech těla, zatímco teplejší trup zůstává bílý.

Himalájský králík patřil mezi plemena uznaná v raných letech organizovaných králičích výstav a zůstává standardní varietou v hlavních králičích registrech. Standardní barvy přibývaly postupně, ke klasickým černým znakům se později připojily další barvy znaků.

Díky své dlouhé historii a skromné velikosti byl himalájský králík často využíván v chovných programech k zavedení svého vzoru znaků do jiných králíků. Nadále se chová jako společenské i výstavní plemeno.

Himalájský králík je okamžitě rozpoznatelný. Tělo je bílé a znaky (nos, uši, tlapky a ocas) nesou tmavší barvu. Stavba je dlouhá a válcovitá spíše než zaoblená a králík se často pozicuje natažený naplocho, aby bylo možné posoudit linii těla. Tento hadovitý typ těla odlišuje himalájského králíka od kompaktnějších užitkových plemen.

Srst a barvy

Srst je krátká, jemná a hustá, s texturou flyback, která se po pohlazení proti srsti vrací do polohy. Barva těla je čistě bílá. Barva znaků se objevuje na nose (tvoří vejčitou kresbu), uších, čtyřech tlapkách a ocase. Uznané barvy znaků jsou černá, modrá, čokoládová a lila, přičemž černá je původní a nejběžnější.

Vzor znaků závisí na teplotě. Odpovědný gen tvoří pigment pouze v chladnějších částech těla, proto znaky sedí na okrajových částech. Mladí himalájští králíci se často rodí bledí a plnou barvu znaků získávají s dospíváním. Chladné podmínky mohou znaky ztmavit nebo rozšířit, zatímco teplo je může zesvětlit. Oči jsou od růžové po červenou, protože plemeni chybí pigment v duhovce.

Himalájský králík má pověst jednoho z nejklidnějších králičích plemen. Je přítulný, jemný a vyrovnaný a manipulaci obvykle dobře snáší. Mnozí chovatelé popisují himalájské králíky jako pohodové králíky, kteří se po zvednutí rychle uklidní, což je zčásti důvod jejich obliby u rodin i u lidí nových v chovu králíků.

S členy rodiny bývá himalájský králík společenský a často vyhledává pozornost, jakmile svému chovateli důvěřuje. K cizím lidem je obvykle spíše klidný než nervózní, i když každý králík potřebuje jemné, tiché seznamování. S jinými králíky mohou himalájští králíci žít ve spárovaných dvojicích či skupinách, pokud jsou správně seznámeni, a jejich mírná povaha činí sbližování méně náročným než u některých teritoriálnějších plemen. V blízkosti koček a psů je dohled nezbytný, protože králíci jsou kořist a mohou být stresováni predátory i tehdy, když je druhé zvíře přátelské.

Jako všichni králíci komunikuje himalájský králík řečí těla: dupnutí zadní tlapkou signalizuje poplach, zatímco uvolněné svalení nebo jemné cvakání zuby signalizuje spokojenost. Klidné prostředí vynáší nejlepší chování plemene.

Úprava srsti

• Krátkou srst kartáčujte jednou týdně, aby se odstranily uvolněné chlupy a srst zůstala čistá.
• Během sezonního línání, kdy line víc, zvyšte kartáčování na dvakrát až třikrát týdně.
• Drápky kontrolujte každých pár týdnů a stříhejte je, když dorostou.
• Prohlížejte uši, zda nedochází k hromadění mazu nebo výskytu roztočů, a zadeček, zda není znečištěný.
• Králíky nekoupejte ve vodě, protože to způsobuje silný stres a může vést k šoku; místo toho znečištěnou srst čistěte místně.

Pohyb

• Denně dopřejte alespoň tři až čtyři hodiny dohlíženého času mimo výběh.
• Zajistěte bezpečný, proti králíkovi zabezpečený výběh nebo místnost, kde může skákat, protahovat se a vzpřimovat.
• Nabídněte tunely, kartonové krabice a hračky na okusování, aby zůstal aktivní a zaměstnaný.
• Rozložte aktivitu do celého dne, protože králíci jsou nejaktivnější za úsvitu a soumraku.

Prostředí

Himalájským králíkům se nejlépe daří v klidném, stálém prostředí. Protože jejich barva znaků je citlivá na teplotu a mají krátkou srst, jsou zranitelní jak vůči teplu, tak vůči chladu. Chraňte je před přímým sluncem a průvanem a vyhýbejte se teplotám nad zhruba 25 stupňů Celsia (77 F), protože králíci teplo špatně snášejí. Ustájte je s dostatkem prostoru, aby se mohli plně protáhnout a postavit na zadní.

Zdravá strava králíka je převážně seno. Travní seno jako timotejka, sadové nebo luční seno by mělo být dostupné po celou dobu a mělo by tvořit asi 80 procent toho, co himalájský králík sní. Seno udržuje trávicí soustavu v chodu a obrušuje zuby, které rostou nepřetržitě. Odměřená porce prostých granulí a denní porce čerstvé listové zeleniny stravu doplní. Čistá voda musí být vždy k dispozici.

Pamlsky a doplňky

Pamlsky by měly být malé a nečasté. Vhodné možnosti zahrnují plátek mrkve, kousek jablka bez jadřinců nebo pár bylinek jako petržel, koriandr či bazalka. Slazené ovoce omezte na malé porce několikrát týdně. Králík na řádné stravě založené na seně obvykle doplňky nepotřebuje; před přidáním jakéhokoli se poraďte s veterinářem.

Himalájský králík je obecně otužilé plemeno s typickou délkou života 5 až 8 let a někteří dobře opečovávaní králíci žijí déle. Jeho malý vzrůst a krátká srst usnadňují úpravu srsti i manipulaci, ale sdílí zdravotní rizika společná všem králíkům. Dvě oblasti, které vyžadují nejvíc pozornosti, jsou zuby a trávicí soustava, obě silně závislé na stravě bohaté na seno.

Preventivní péče

• Poskytujte neomezené seno na podporu zdraví zubů a trávení.
• Plánujte běžné prohlídky u veterináře se zkušeností s králíky.
• Zeptejte se na očkování dostupná ve vaší oblasti, například proti myxomatóze a hemoragickému onemocnění králíků.
• Zvažte kastraci, která může snížit některé zdravotní a behaviorální potíže.
• Udržujte prostor čistý, suchý a při příjemné teplotě.
• Sledujte denní příjem potravy a trus jako časné varovné signály.

Himalájský králík potřebuje výběh dostatečně velký, aby se plně protáhl, postavil na zadní a udělal několik skoků. Ohrádka, velký cvičný výběh nebo proti králíkovi zabezpečená místnost fungují lépe než malá tradiční kotec. Ať je uspořádání jakékoli, králík by měl mít i denní čas ve větším prostoru pro volný pohyb. Podlaha by měla být pevná, nikoli drátěná, protože drát může poranit tlapky.

Kontrolní seznam vybavení

• Velká ohrádka nebo proti králíkovi zabezpečená plocha s pevnou podlahou.
• Úkryt nebo zakrytá oblast, kam se králík může stáhnout a cítit se bezpečně.
• Těžká miska na vodu nebo napáječka a krmítko na seno.
• Toaleta umístěná ve zvoleném rohu, s papírovou podestýlkou.
• Hračky na okusování a tunely pro obohacení.
• Dobré větrání bez přímého průvanu na králíka.

Himalájští králíci dosahují pohlavní dospělosti v mladém věku. Malá plemena často dospívají rychleji než velká a samice i samci mohou být připraveni k chovu kolem čtyř až pěti měsíců. Odpovědní chovatelé vyčkají, až je králík plně vyvinutý a v dobré kondici, než přistoupí k páření.

Páření je krátké a samice je k ovulaci vyvolána samotným aktem páření, nikoli pravidelným cyklem. Březost trvá asi 28 až 31 dní. Jak se blíží termín, samice si trhá srst a staví hnízdo. V posledním týdnu březosti by měla být poskytnuta porodní bouda vystlaná senem.

Vrhy jsou u tohoto plemene obvykle malé až střední, často kolem dvou až šesti mláďat. Novorozenci se rodí bez srsti, slepí a zcela závislí na samici. Matka obvykle kojí jednou či dvakrát denně, což je normální a neznamená, že vrh zanedbává.

Mláďata otevírají oči kolem 10 dnů a během několika týdnů začínají ochutnávat seno a granule. Odstav nastává zhruba v šesti až osmi týdnech, poté se mladí mohou přesunout do vlastního ustájení. Barva znaků se vyvíjí s dospíváním mláďat, takže novorozenci mohou vypadat mnohem bledší než dospělí, jimiž se stanou.