Anglický beran

Anglický beran patří k nejstarším chovatelským plemenům králíků a je prvním beránkem s klopenýma ušima, který vznikl lidským působením. Jde o velké zvíře, dospělí jedinci obvykle váží 4 až 5 kg (9 až 11 liber). Plemeno vymezují především uši, které visí hluboko pod čelistí a mohou od špičky ke špičce měřit napříč rozpětím 53 cm i více.

Povahově je anglický beran mírný a bezstarostný. Rád v klidu sedí, snáší manipulaci a snadno si vytvoří pouto k lidem, kteří s ním pravidelně tráví čas. Uvolněná povaha, díky které je plemeno oblíbené jako společník, zároveň znamená, že jen zřídka jde o energického útěkáře, přesto potřebuje každodenní pohyb a prostor.

Spojení velikosti, dlouhých uší a klidného chování vyžaduje majitele, který dokáže zajistit prostorné ustájení a jemnou, důslednou péči. Uši, které se vlečou po zemi, je třeba hlídat, a hmotnost plemene znamená, že nejde o králíka do kapsy.

Pro koho je vhodný

Anglický beran se hodí do domova, který nabídne velké ustájení, denní čas mimo výběh a majitele ochotného kontrolovat dlouhé uši kvůli natržení nebo znečištění. Jeho mírné vystupování vyhovuje lidem, kteří chtějí spíše klidného, snadno zvladatelného králíka než aktivního. Domácnosti s malými, hrubě si počínajícími dětmi jsou méně vhodné, protože velikost plemene a vlekoucí se uši vyžadují opatrné zacházení.

Anglický beran se zformoval v Anglii na počátku 19. století. Chovatelé vybírali králíky s postupně delšíma a níže svěšenýma ušima a výsledkem se stalo první záměrně vyšlechtěné plemeno beránka. Proto se mu často říká praotec všech králíků beránků.

Plemeno získalo pozornost během viktoriánského období, kdy se v Británii rozšířil chov králíků pro výstavy a exhibice. Dlouhé uši byly hlavním kritériem posuzování a zvířata s největší délkou a rozpětím uší přitahovala na výstavách nejvíce zájmu. Některé záznamy popisují, že chovatelé používali teplé prostředí a pečlivou manipulaci ve snaze podpořit růst uší u mladých zvířat.

Z Anglie se plemeno rozšířilo do dalších zemí, jak rostl zájem o chov králíků. Jeho dlouhé uši později přispěly k vývoji dalších plemen beránků a králíci s klopenýma ušima jako skupina mohou svůj původ vysledovat k tomuto ranému anglickému chovu.

Dnes se anglický beran chová převážně jako výstavní a společenské zvíře, nikoli pro produkci. Zůstává méně běžný než menší plemena beránků a je ceněn pro své historické místo a osobitý vzhled.

Anglický beran je nezaměnitelný díky svým uším. Ty volně visí po obou stranách hlavy, splývají pod čelist a při pohybu králíka se mohou vléct po zemi. Rozpětí (od špičky ke špičce napříč hlavou) 53 cm i více je u dobrých výstavních zvířat typické a délka je určujícím znakem plemene.

Tělo je velké a poněkud dlouhé, posazené na na svou velikost poměrně štíhlé kostře. Hlava je široká s výrazným, zaobleným čenichem. Srst je krátká a hustá, přiléhá k tělu, což udržuje nároky na péči skromné ve srovnání s dlouhosrstými plemeny.

Srst a barvy

Anglický beran se vyskytuje v řadě barev a vzorů, včetně jednobarevných odstínů, jako je černá, modrá a plavá, strakatých vzorů, které kombinují bílou s jinou barvou, a divoce zbarvených a stínovaných variet. Srst je krátká a snadno udržovatelná, takže péče o srst se soustředí na pravidelné kartáčování a udržování dlouhých uší v čistotě, nikoli na zvládání délky.

Anglický beran má pověst jednoho z nejpohodovějších plemen králíků. Obvykle se pohybuje pomalu, usadí se na jednom místě a přijímá manipulaci bez velkého povyku. Mnoho jedinců si užívá pozornost a jakmile člověku důvěřuje, klidně sedí na klíně nebo vedle něj.

K členům rodiny je plemeno přítulné a přátelské. K cizím lidem si může časem najít cestu, ale stejně jako většina králíků dává přednost klidnému přístupu před prudkými pohyby nebo hlasitým hlukem. S jinými králíky může žít po boku vhodných společníků a nejlepší výsledky dává postupné seznamování pod dohledem. V přítomnosti koček a psů poskytuje velikost králíka jistou výhodu, ale kontakt by měl být přesto pod dozorem.

Plemeno je dostatečně mírné pro starší děti, které byly naučeny s králíkem správně zacházet. Kvůli dlouhým uším a hmotnosti může neopatrné zvedání zvíře zranit, proto je u mladších dětí důležitý dohled.

Úprava srsti

• Krátkou srst kartáčujte jednou týdně, během sezónního línání častěji, aby se odstranily volné chlupy.
• Dlouhé uši kontrolujte denně kvůli natržení, špíně nebo bolístkám, protože se vlečou a nabírají nečistoty.
• Pokud se hromadí maz nebo špína, jemně vytřete vnitřek uší způsobem, který schválí váš veterinář.
• Drápky stříhejte každých několik týdnů, protože velikost plemene znamená, že drápky mohou dorůst do délky.
• Kontrolujte zadek a spodní stranu kvůli znečištění, zejména v teplém počasí.

Pohyb

• Dopřejte alespoň několik hodin času mimo výběh denně v bezpečném, králíkovzdorném prostoru.
• Poskytněte prostor ke skákání, protahování a průzkumu, což drží hmotnost i nudu na uzdě.
• Nabídněte tunely a jednoduché hračky pro lehkou aktivitu, odpovídající pohodovému tempu plemene.

Prostředí

Anglický beran potřebuje velké ustájení s pevnou, hladkou podlahou, která nezachytí uši. Udržujte ustájení čisté a suché a umístěte je mimo průvan a přímé slunce. Plemenu vyhovují mírné teploty a špatně snáší horko. Rovná odpočinková plocha pomáhá chránit uši před poraněním.

Seno je základem stravy anglického berana a mělo by být k dispozici neustále. Luční sena jako bojínek nebo sveřep dodávají vlákninu, která udržuje trávicí systém v chodu a pomáhá obrušovat neustále dorůstající zuby. Stravu doplňuje odměřené množství obyčejných granulí a denní porce čerstvé listové zeleniny. Čerstvá voda musí být vždy dostupná.

Pamlsky a doplňky

Pamlsky by měly být malé a příležitostné. Jako odměna poslouží plátek mrkve, několik bylinek nebo malý kousek jablka bez jadřinců. Králík na vyvážené stravě ze sena a zeleniny obvykle nepotřebuje žádné doplňky, proto se před jejich přidáním poraďte s veterinářem. Omezte sladké ovoce, aby hmotnost zůstala stabilní, protože velké plemeno může při překrmování přibrat.

Při dobré péči se anglický beran obvykle dožívá 5 až 7 let. Většina zdravotních potíží souvisí s jeho dlouhýma ušima a velkou stavbou těla. Vlekoucí se uši se snadno odřou nebo natrhnou a mohou zachytávat špínu, což zvyšuje riziko infekce. Stejně jako všichni králíci může plemeno onemocnět zubní chorobou, pokud se zuby neobrušují rovnoměrně, a je citlivé na horko, protože velký povrch uší hraje roli v regulaci teploty.

Preventivní péče

• Domlouvejte pravidelné prohlídky u veterináře se zkušenostmi s králíky.
• Uši kontrolujte denně a čistěte je podle doporučení.
• Krmte neomezeně senem pro podporu zdraví zubů a trávení.
• V teplém počasí udržujte ustájení chladné a zastíněné.
• Zvažte kastraci, která může snížit některé zdravotní a behaviorální problémy.

Ustájení anglického berana musí počítat s jeho velikostí i ušima. Ohrada by měla být dostatečně velká, aby si králík mohl plně natáhnout tělo a udělat několik skoků, a podlaha by měla být pevná a hladká, aby se uši nezachytávaly. Drátěná podlaha je nevhodná, protože může poranit nohy a uši. Prostor by měl zůstávat čistý a suchý, s pravidelně měněnou podestýlkou a udržovaným záchodkovým koutem.

Vnitřní ustájení plemenu dobře vyhovuje, protože umožňuje přesnou kontrolu teploty a chrání uši před drsnými venkovními povrchy. Pokud je králík chován venku, potřebuje pevný přístřešek, stín a ochranu před horkem, chladem a predátory.

Kontrolní seznam vybavení

• Velká ohrada s pevnou podlahou.
• Záchodková miska s podestýlkou bezpečnou pro králíky.
• Stálý přístup k senu a těžká miska nebo láhev s vodou.
• Rovná odpočinková podložka, která chrání uši.
• Zastíněné místo bez průvanu.
• Králíkovzdorný výběh pro denní pohyb.

Anglický beran dosahuje pohlavní dospělosti ve věku několika měsíců, přičemž větší plemena se často připouštějí o něco později než malá, aby tělo dozrálo. Březost trvá asi 31 dní. Před porodem samice staví hnízdo z podestýlky a srsti a mláďata se rodí bez srsti a se zavřenýma očima.

Vrhy obvykle čítají kolem 5 až 8 mláďat. Samice mladé kojí, ta otevírají oči zhruba po 10 dnech a v následujících týdnech začínají ochutnávat pevnou potravu. Mláďata se obvykle odstavují kolem 6 až 8 týdnů věku. Protože je plemeno velké, chovatelé pečlivě sledují kondici samice a poskytují prostorný, čistý hnízdní box. S mláďaty je třeba zacházet jemně, se zvláštní péčí o vyvíjející se uši.