Belgický zajíc

Belgický zajíc je velký domácí králík, který byl vyšlechtěn tak, aby tvarem těla a postojem připomínal divokého zajíce. Navzdory názvu jde o skutečného králíka, nikoli zajíce. Plemeno má dlouhé, jemně stavěné tělo, hluboko vyklenutý hřbet a štíhlé nohy, jež mu dodávají protáhlý, dynamický obrys odlišný od většiny ostatních plemen králíků.

Dospělá zvířata obvykle váží 2,7 až 4 kg. Srst je krátká, hustá a lesklá, v hlubokém kaštanovém nebo červenohnědém odstínu, který patří k definičním znakům plemene. Tělo nese málo tukové tkáně a králík často sedí vysoko na zadních nohou s přímými předními, v postoji, který umocňuje dojem zajíce.

Jde o aktivní a bdělé zvíře. Je zvídavý a rychle reaguje na pohyb a zvuky, přičemž potřebuje více prostoru a podnětů než mnoho klidnějších plemen. Majitelé ho popisují jako temperamentního, nikoli flegmatického. Nejlépe se cítí u lidí, kteří mu mohou poskytnout prostor pro běh a pravidelný kontakt.

Pro koho je vhodný

Belgický zajíc se hodí pro majitele, který chce aktivního a komunikativního králíka a může zajistit velký výběh i každodenní pohyb mimo něj. Méně se hodí pro domácnosti, kde chtějí malého králíka na klín nebo jednoho, který snáší dlouhé doby v uzavřeném prostoru. Energie a nechuť k hrubé manipulaci z něj dělají špatnou volbu pro velmi malé děti, ačkoli klidné starší děti, které s ním zacházejí opatrně, si s ním mohou rozumět.

Plemeno pochází z Belgie 19. století, kde chovatelé po několik generací křížili domácí králíky, aby vytvořili zvíře připomínající divokého evropského zajíce. Cílem byl zevnějšek, nikoli vznik nového druhu. Výsledkem zůstal domácí králík selektovaný pro dlouhé, vyklenuté tělo a načervenalou barvu.

Králíci se dostali do Anglie v 70. letech 19. století, kde chovatelé typ dále zdokonalili a zdůraznili dynamickou stavbu a bohaté zbarvení viditelné dnes. Angličtí chovatelé sehráli velkou roli při stanovení standardu a propagaci plemene na výstavách.

Z Anglie dorazil belgický zajíc do Spojených států kolem roku 1888. Zájem rychle rostl na začátku 20. století, v období někdy nazývaném "boom belgického zajíce", kdy plemeno přitahovalo silnou poptávku a vysoké ceny mezi americkými chovateli. Vznikaly kluby na jeho podporu a zařadilo se mezi přednější výstavní králíky té doby.

Poptávka později klesla s tím, jak získávala popularitu jiná plemena, a belgický zajíc se stal méně rozšířeným. Dnes ho chovají převážně oddaní nadšenci a výstavní chovatelé udržující charakteristický typ. Zůstává uznávaným výstavním plemenem, nikoli plemenem chovaným masově.

Belgický zajíc je stavěn pro siluetu podobnou zajíci. Tělo je dlouhé a štíhlé, hřbet dobře vyklenutý a bedra jemná, nikoli masivní. Nohy jsou dlouhé a štíhlé, králík stojí vysoko nad zemí s přímými předními nohami a zvednutým tělem. Hlava je poměrně dlouhá, nesená na štíhlém krku, a uši jsou středně dlouhé a vzpřímené.

Srst a barvy

Charaktristickou barvou je hluboká kaštanová nebo červenohnědá rovnoměrně rozložená po celém těle. Mnoho jedinců vykazuje jemné černé tikování srstí a vlnitý nebo tikovaný efekt přes hřbet je u výstavních zvířat ceněn. Podsada mívá u kořene břidlicově modrou barvu. Srst těsně přiléhá k tělu a po přehlazení proti srsti se vrátí zpět, jedná se o flyback srst, která vyžaduje jen minimální péči k zachování lesku.

Belgický zajíc patří k aktivnějším plemenům králíků. Je zvídavý a ostražitý, rychle si všimne pohybu a zvuků a může se leknout snáze než klidnější plemena. Má-li prostor, běhá, skáče a prozkoumává okolí, místo aby dlouho seděl v klidu.

U lidí, které zná, může být plemeno přátelské a komunikativní. Mnozí jedinci se naučí rozeznávat své majitele a reagovat na denní rutinu. Obvykle mu nevyhovuje být zvedán a znehybňován. Při hrubém zacházení může vzdorovat nebo kopat, takže klidná a sebejistá manipulace je důležitá.

Vůči cizím osobám bývá králík zpočátku opatrný a potřebuje čas, aby se zklidnil. S ostatními králíky může žít v kompatibilních párech nebo skupinách, pokud je seznamování postupné a tam, kde je to vhodné, provedena kastrace. Rychlé pohyby znamenají, že seznamování se psy nebo kočkami by mělo být opatrné a pod dohledem, protože náhlý útěk může vyprovokovat pronásledování.

Belgický zajíc je nenáročný na péči o srst, avšak velmi náročný na prostor a pohyb. Jeho energie znamená, že každodenní aktivita je nezbytná a stísněná klec mu nevyhovuje.

Péče o srst

• Kartáčujte jednou týdně, abyste odstranili uvolněné chlupy a udrželi lesk srsti.
• Během sezónního línání zvyšte frekvenci kartáčování na dvakrát až třikrát týdně.
• Kontrolujte drápy každých několik týdnů a stříhejte, když porostou.
• Pravidelně kontrolujte uši, oči a zadní část těla, zda se neobjevují příznaky problémů.

Pohyb

• Zajistěte alespoň několik hodin denně mimo výběh v bezpečném, králičím únikovým zabezpečeném prostoru.
• Dopřejte prostor pro běh, skákání a protahování, neboť toto plemeno potřebuje více pohybu než většina ostatních.
• Nabídněte tunely, plošiny a bezpečné předměty ke kousání, aby bylo zaměstnáno.
• Dohlížejte na čas venku a chraňte před predátory a útěkem.

Prostředí

Udržujte králíka ve velkém výběhu s pevnou podlahou a místem chráněným před průvanem a stíněným, dál od extrémního horka. Plemeno nemá rádo uzavření, takže výběh by měl být základnou, nikoli celým jeho světem. Zajistěte klidný úkryt, kde se může schovat, protože se snadno leká a prospěje mu místo, kde se cítí bezpečně.

Travní seno by mělo tvořit základ stravy a být k dispozici neustále. Seno podporuje trávení a opotřebovává neustále rostoucí zuby. Odměřená porce prostých granulí a každodenní dávka vhodné listové zeleniny stravu doplňují. Čerstvá voda musí být vždy k dispozici.

Pamlsky a doplňky stravy

Pamlsky nechte malé a příležitostné. Stačí pár plátků mrkve nebo jablka, popřípadě kousek byliny. Vyhněte se komerčním pamlskům s vysokým obsahem cukru nebo semen. Králík na dobrém senu, kvalitních granulích a různorodé zelenině vitaminy ani minerály zpravidla nepotřebuje. Doplňky stravy přidávejte pouze na doporučení veterináře.

Belgický zajíc je obecně odolné plemeno s typickou délkou života 7 až 11 let při dobré péči. Štíhlá stavba a aktivní povaha ho udržují v kondici, sdílí však běžná zdravotní rizika králíků a potřebuje pozorné sledování, protože králíci nemoc dobře skrývají.

Preventivní péče

• Zajistěte neomezené travní seno pro podporu zubů a funkce střev.
• Každý den kontrolujte chuť k jídlu, výkaly a normální chování králíka.
• Uši, zuby a zadní část kontrolujte alespoň jednou týdně.
• Udržujte výběh čistý a suchý, aby se předcházelo nemocným hleznům a myiáze.
• Prodiskutujte očkování a pravidelnou veterinární prohlídku s veterinářem zkušeným v péči o králíky.

Ubytování by mělo odpovídat velikosti a energii plemene. Standardní malá klec nestačí. Výběh musí mít místo pro roztažení, vstání a několik skoků a měl by být spojen s větším prostorem zabezpečeným pro králíky k dennímu pohybu. Pevná podlaha chrání tlapy a chráněné, bezprůvanové umístění zabraňuje teplotním extrémům a vlhkosti.

Kontrolní seznam vybavení

• Velký výběh s pevnou, dobře podestlanou podlahou.
• Oddělený nebo přiložený výběh pro každodenní běh a skákání.
• Úkryt nebo zakrytý prostor pro pocit bezpečí.
• Těžké misky nebo napaječka na vodu plus sénník.
• Toaletní koutek a bezpečné předměty pro okusování a obohacení prostředí.

Belgičtí zajíci se obvykle páří, jakmile jsou zralí a v dobré kondici, zpravidla od přibližně 6 do 8 měsíců věku. Chov štíhlého, dynamického typu vyžaduje péči, protože chovatelé usilují o zachování dlouhého vyklenutého těla, jemných kostí a bohatého zbarvení bez ztráty zdraví nebo vitality.

Párování se provádí přinesením samice do výběhu samce. Po úspěšném páření samice nosí vrh přibližně 28 až 31 dní. Hnízdní schránka s čistou podestýlkou by měla být přidána před termínem porodu, aby si samice mohla postavit hnízdo a vystlat je vytrženou srstí.

Vrhy jsou středně velké. Samice obvykle kojí jednou nebo dvakrát denně a mláďata se rodí bez srsti a slepá. Mláďata otevírají oči přibližně 10. den a v následujících týdnech začínají opouštět hnízdo a okusovat pevnou potravu. Odstav zpravidla nastává přibližně v 6 až 8 týdnech, poté lze mláďata přemístit do vlastního prostoru.