Americká činčila

Americká činčila je velký domácí králík vyšlechtěný ve Spojených státech. Dospělí jedinci obvykle váží 9 až 12 liber, což řadí plemeno mezi těžší z králíků s činčilovou srstí. Srst nese aguti pruhování, podle nějž nese činčilová skupina své jméno, efekt soli a pepře, který vzniká tím, že každý chlup je znatelný několika barevnými pruhy.

Plemeno se původně chovalo pro maso a kožešinu a zachovává si hluboké, hranaté tělo, které tento účel vyžadoval. Dnes se drží mnohem častěji jako společenské zvíře a výstavní králík. Velikost a hmotnost znamenají, že potřebuje více prostoru a krmiva než malé plemeno, ale povaha jej činí zvladatelným pro chovatele, kteří tyto nároky zvládnou.

Americká činčila je považována za vzácné plemeno. Populace jsou malé a plemeno se objevuje na seznamech ochrany historických plemen, takže sehnat jedince může vyžadovat trpělivost a kontakt na specializované chovatele.

Pro koho je vhodný

Americká činčila se hodí chovateli, který má místo pro velkého králíka a zajímá jej mírné, povahově vyrovnané zvíře. Klidná povaha vyhovuje tišším domovům a jemnému zacházení. Lidé, které přitahují vzácná a historická plemena, si ji často volí právě proto. Méně se hodí každému, kdo chce malého mazlíčka nenáročného na prostor nebo králíka, jehož lze sehnat okamžitě.

Činčilová kresba srsti se poprvé objevila ve Francii, kde byla Standardní činčila vyšlechtěna a veřejně vystavena na počátku 20. století. Kresba rychle upoutala pozornost podobností s kožešinou jihoamerického hlodavce činčily a činčiloví králíci se rozšířili do Británie a poté do Spojených států.

Ve Spojených státech chovatelé usilovali o zvětšení dovezených činčilových králíků. Selekce na větší typ těla dala těžší zvíře, vhodnější k produkci masa a kožešiny než menší standardní forma. Tato větší linie se stala Americkou činčilou.

Plemeno bylo uznáno organizací American Rabbit Breeders Association ve 20. letech 20. století. Poptávka po králičí kožešině s činčilovou kresbou byla v tomto období silná a Americká činčila se chovala ve velkém, dokud tento trh trval.

Když poptávka po králičí kožešině klesla, chovné počty prudce opadly. Americká činčila je dnes málo častá a sledují ji organizace na ochranu hospodářských zvířat, jimž jde o zachování historických plemen. Její přežití závisí na malé komunitě chovatelů, kteří ji nadále drží a vystavují.

Americká činčila má těžké, dobře zaoblené tělo se širokými plecemi a zádí. Celkový tvar je komerčního typu, což znamená hlubokou a masitou stavbu spíše než dlouhou nebo štíhlou. Slechy jsou vzpřímené a středně dlouhé a hlava je plná a v poměru k tělu. Dospělá zvířata nesou na rámci dostatek masa, což odráží minulost plemene jako masného králíka.

Srst a barva

Srst je určujícím znakem. Každý pesík je pruhovaný, s břidlicově modrým podkladem, světlejším středním pruhem a tmavou špičkou, takže srst se z dálky jeví jako smíšená šeď. Břicho je světlejší a často je patrný bledší prstenec srsti, zvaný ticking, který je vidět, když se srst rozfoukne. Struktura je hustá a po pohlazení proti směru srsti se vrací zpět. Činčilová kresba je jedinou uznávanou barvou plemene.

Americká činčila má pověst jednoho z nejvyrovnanějších velkých plemen králíka. Bývá klidná a snáší zacházení, což zčásti umožnilo chovat ji ve velkém a co jí dovoluje dobře se přizpůsobit životu společenského zvířete. Většina jedinců je tichá a povahově vyrovnaná, spíše než plachá.

K členům rodiny bývá dobře socializovaná Americká činčila uvolněná a přijímá jemnou pozornost. K cizím lidem je obvykle netečná, i když každý králík potřebuje čas, aby si na nové lidi zvykl. K jiným králíkům pomáhá klidná povaha, ale seznamování stále vyžaduje opatrnost a nekastrovaná zvířata stejného pohlaví spolu nemusí vycházet. Králíci jsou kořist, takže náhlý zvuk nebo hrubé zacházení mohou vylekat i klidného jedince.

Plemeno není nijak zvlášť hlasité. Dorozumívání probíhá hlavně řečí těla, například dupnutím zadní nohou při poplachu nebo úplným uvolněním na boku, když je králík spokojený.

Úprava srsti

• Kartáčujte srst asi jednou týdně k odstranění volných chlupů a udržení husté srsti v dobrém stavu.
• Během línání, které nastává několikrát do roka, zvyšte kartáčování na dvakrát až třikrát týdně.
• Kontrolujte drápky každých pár týdnů a stříhejte je, když přerostou.
• Pravidelně kontrolujte slechy a zuby; králičí zuby dorůstají neustále a je třeba je hlídat.
• Vyhněte se úplným koupelím, které králíky stresují; znečištěnou srst čistěte místně.

Pohyb

• Dopřejte několik hodin času mimo ubikaci každý den v bezpečném, zabezpečeném prostoru.
• Poskytněte prostor ke skákání, protažení a postavení se, protože velký králík potřebuje více podlahové plochy než malý.
• Nabídněte tunely, krabice a hlodací hračky, které králíka udrží aktivním a zaměstnaným.
• Hlídejte čas venku a chraňte jej před predátory a útěkem.

Prostředí

Americké činčile se nejlépe daří v čistém, suchém prostoru chráněném před průvanem a horkem. Králíci snášejí chlad mnohem lépe než horko a teploty nad zhruba 30 stupňů Celsia mohou být nebezpečné. V teplém počasí udržujte obytný prostor zastíněný a dobře větraný a poskytněte pevné povrchy k odpočinku k ochraně běháků.

Základem králičí stravy je travní seno, jako je timotejka nebo srha, dostupné po celou dobu. Seno dodává vlákninu, která udržuje trávicí soustavu v chodu, a pomáhá obrušovat neustále dorůstající zuby. Odměřená porce prostých granulí a denní dávka omyté listové zeleniny dotvářejí stravu. Čerstvá voda musí být vždy k dispozici. Protože je Americká činčila velké plemeno, je jak příjem sena, tak porce granulí vyšší než u malého králíka.

Pamlsky a doplňky

Pamlsky mají tvořit jen malou část stravy. Občas lze podat malé kousky ovoce bezpečného pro králíky, jako je jablko bez jádřince nebo banán. Králík na vyvážené stravě ze sena a granulí zpravidla žádné doplňky nepotřebuje. Každou novou potravu zavádějte v malém množství a před pokračováním sledujte, zda se neobjeví měkký trus.

Americká činčila je zpravidla odolné plemeno s obvyklou délkou života 5 až 8 let. Dobré zdraví závisí hlavně na stravě, hygieně a ochraně před horkem. Většina vážných potíží u králíků pramení z příčin ve střevech, zubech nebo prostředí, nikoli z vad specifických pro plemeno. Kastrace snižuje riziko nádorů pohlavních orgánů a může pomoci s návyky na toaletu a chováním.

Preventivní péče

• Krmte neomezené travní seno k podpoře zdraví střev a zubů.
• Poskytujte čistou vodu a čistou ubikaci po celou dobu.
• V teplém počasí udržujte králíka v chladu a stínu.
• Kontrolujte zuby, drápky, slechy a běháky podle pravidelného rozvrhu.
• Najděte si veterináře se zkušenostmi s králíky dříve, než nastane naléhavý stav.

Ubytování velkého králíka mu musí dát prostor plně se natáhnout, otočit se a postavit se na zadní, aniž se dotkne stropu. Pevná podlaha se savou podestýlkou je lepší než holé pletivo, které u těžkého zvířete může způsobit otlaky běháků. Ubikace má být zabezpečená proti predátorům, pokud je venku, a umístěná mimo průvan a přímé slunce. Americkou činčilu lze chovat uvnitř i venku, dokud zůstává v chladu, suchu a chráněná.

Kontrolní seznam vybavení

• Velká ubikace s pevnou podlahou a podestýlkou
• Těžké misky na vodu a krmivo nebo čistá napáječka
• Toaletní kout s podestýlkou bezpečnou pro králíky
• Jesle na seno nebo stálý přísun travního sena
• Úkryt a bezpečné hlodací hračky
• Stín a větrání pro teplé počasí

Americká činčila dosahuje chovného věku ve stáří několika měsíců, přičemž větší plemena zpravidla dozrávají o něco později než malá. Králíci jsou indukovaní ovulátoři, takže samice se pro připuštění přináší do ubikace samce, nikoli naopak. Březost trvá zhruba 28 až 31 dní. Samice si krátce před vrhem připraví hnízdo a vystele je srstí vytrhanou z vlastního těla.

Vrhy bývají středně velké až velké. Novorozená mláďata se rodí slepá a holá a jsou plně závislá na samici. Ta obvykle kojí jednou nebo dvakrát denně, což je normální králičí chování, nikoli známka zanedbávání. Mláďata otevírají oči kolem 10 dní a brzy nato začínají okusovat pevnou potravu. Odstav obvykle nastává mezi šestým a osmým týdnem.

Protože je Americká činčila vzácné historické plemeno, chov je nejlépe přenechat lidem odhodlaným udržovat typ a krevní linie. Pečlivé párování a vedení záznamů pomáhají plemeno zachovat a předejít potížím spojeným s malým genofondem.