Poštovní holub

Poštovní holub, v angličtině označovaný jako Racing Homer, je domácí plemeno holuba vyšlechtěné pro soutěžní lety na dlouhé vzdálenosti. Nejde o okrasné výstavní plemeno v pravém slova smyslu, ale o pracovní linii, která byla po generace selektována na schopnost vrátit se do domovského holubníku i ze vzdálenosti přesahující několik set kilometrů. Ptáci se vypouštějí z předem daného místa a čas návratu se poměřuje k uletěné vzdálenosti.

Tělesnou stavbou je poštovní holub středně velký, kompaktní a svalnatý, s hlubokou hrudí, v níž jsou uloženy letové svaly. Drží se vzpřímeně a působí pozorným, vyrovnaným dojmem. Plemeno se vyskytuje v mnoha barevných rázech, protože zbarvení není součástí selekčních kritérií. Chovatelům jde především o orientační schopnosti, kvalitu křídel, regeneraci po letu a chuť vrátit se domů co nejrychleji.

K vlastnostem, které se s plemenem nejčastěji spojují, patří věrnost domovskému holubníku, inteligence, silná pracovní morálka při tréninku, soustředění za letu a fyzická vytrvalost. Tyto vlastnosti předurčují holuba pro chovatele, kteří hledají aktivního a cvičitelného ptáka, ne pouze okrasného.

Pro koho je vhodný

Poštovní holub se hodí pro chovatele, kteří se dokážou zavázat k pravidelnému dennímu režimu. Pták potřebuje zabezpečený holubník, pravidelné tréninkové výlety s postupně narůstající vzdáleností a krmení přizpůsobené jeho zátěži. Odmění spíše toho, koho baví samotný proces kondičního tréninku a navigace, než člověka, který hledá nenáročného mazlíčka. I začátečníci mohou plemeno úspěšně chovat, ale zvládnutí závodního holubářství vyžaduje sezonu i více zkušeností.

Holubi doručují zprávy a nacházejí cestu domů už tisíce let a orientační ptáky chovaly různé kultury dávno předtím, než vznikly organizované závody. Poštovní holub jako vyhraněné sportovní plemeno ale pochází z Belgie 19. století.

Belgičtí chovatelé od počátku do poloviny 19. století křížili tehdejší orientační a poštovní typy, včetně ptáků odvozených od plemene antverpská smerlka a dalších regionálních holubů, a přísně selektovali na rychlý návrat domů na dálku. Moderní sport holubích závodů se v Belgii organizačně ustálil kolem 50. let 19. století, kdy kluby stanovovaly dohodnutá vypouštěcí místa a měřily čas návratu.

Z Belgie se sport ve druhé polovině 19. století rozšířil do Francie, Nizozemska, Británie a zbytku Evropy a později do Severní Ameriky, Asie a dalších oblastí. Místní chovatelé dováželi belgický chov a dál jej šlechtili na výkon. Belgické krevní linie proto ovlivňují závodní holubníky dodnes.

Během 20. století sloužili poštovní holubi i v praktických úlohách a přenášeli zprávy za obou světových válek, když selhávaly jiné způsoby spojení. Tato historie spolehlivosti v zátěžových podmínkách posílila pověst plemene v oblasti navigace a vytrvalosti. Závodní holubářství tyto vlastnosti prověřuje dodnes.

Poštovní holub vypadá jako pták stavěný přímo pro let. Tělo je kompaktní a dobře vyvážené, záda jsou v ramenou široká a hruď je hluboká, aby pojala silné letové svaly. Křídla jsou dlouhá, přiléhavě složená, s pevnými letkami. Hlava je oblá, oko jasné a pozorné, často s výraznou voskovicí kolem nozder. Celkově pták působí dojmem kondice, ne okrasnosti.

Opeření a zbarvení

Protože zbarvení není předmětem selekce, vyskytují se poštovní holubi v širokém spektru kreseb a barev. Časté jsou modrý pruh a modrý šupinatý ráz, vedle nich i červení, plaví, strakatí a bílí ptáci. Chovatelům víc než barva záleží na kvalitě peří: těsně přiléhavé, lesklé a nesmáčivé opeření spolu se silnými, nepoškozenými letkami ukazují na ptáka v dobré kondici. Rozevláté nebo matné peří může signalizovat zdravotní problém nebo pelichání, a proto chovatelé stav peří v průběhu sezony pečlivě sledují.

Poštovní holub je ke svému chovateli obvykle klidný a vyrovnaný, zejména pokud je od mládí pravidelně osahávaný a vodí se s ním. Určujícím rysem jeho chování je vazba na domovský holubník. Právě tato vazba žene ptáka k návratu na velké vzdálenosti a zároveň usnadňuje každodenní manipulaci, protože se pták chce vrátit domů ke krmení a na nocleh.

Vůči lidem plemeno při pravidelném kontaktu ochočí a naučí se spojovat chovatele s krmením a úkrytem. K cizím lidem zůstává spíš ostražité, ne však agresivní. V hejnu jsou poštovní holubi společenští a v holubníku spolu dobře vycházejí, i když si kohouti mohou v období hnízdění soupeřit o hnízdní budky. S jinými plemeny holubů žijí bez potíží.

Při tréninku a v závodě pták projevuje soustředění a nasazení. Dobře kondičně připravený holub se po vypuštění rychle zorientuje a letí cíleně, ne bloudivě. Právě tuto kombinaci klidu v hejnu a soustředění ve vzduchu sledovaly generace šlechtění.

Péče o poštovního holuba stojí na čistém holubníku, denním letu a stálém režimu. Pták je otužilý a povahou nenáročný, ale jeho sportovní role vyžaduje udržování fyzické kondice.

Úprava a péče o peří

• Nabízejte mělkou koupel dva až třikrát týdně, aby si ptáci mohli čistit peří a tlumit výskyt parazitů.
• Pravidelně kontrolujte letky a ocasní pera, zda nejsou poškozená nebo napadená roztoči.
• Udržujte nožní kroužky čisté a kontrolujte, zda nohy nemají zranění nebo nadměrné rohovatění šupin.
• Sledujte období pelichání a podpořte je kvalitní výživou, místo abyste v jeho průběhu ptáka nasazovali do závodů.

Pohyb

• Umožněte jednou až dvakrát denně volný let kolem domovského holubníku, aby si ptáci budovali svalstvo a poznávali okolí.
• Tréninkové výlety navyšujte postupně, vzdálenost vypouštění prodlužujte v řádu týdnů, ne najednou.
• Mezi závody udržujte ptáky v kondici pravidelným pohybem, ne dlouhými obdobími klidu.
• Vyhýbejte se náročné zátěži za extrémních veder nebo v nejsilnější fázi pelichání.

Prostředí

Holubník má být suchý, bez průvanu a dobře větraný, vybavený bidly nebo hnízdními budkami, zabezpečený pevným pletivem proti predátorům a hlodavcům a dostatečně prostorný, aby nedocházelo k přeplnění. Vlhkost a přeplněnost jsou hlavní příčiny nemocí, takže sucho a proudění vzduchu jsou důležitější než teplo. Holubník umístěte tak, aby ptáci při návratu viděli oblohu a mohli se orientovat.

Poštovní holubi dostávají směs více druhů obilí a luštěnin, ne jediný druh zrna. Vyvážená závodní směs obvykle kombinuje luštěniny, jako hrách a bob, jako zdroj bílkovin s energetickými zrninami, jako kukuřice, pšenice, čirok a ječmen. Poměr složek se přizpůsobuje zátěži ptáka: při tvrdém tréninku a v závodech převažují zrniny bohatší na sacharidy, v období klidu a pelichání se podává lehčí směs. Nezbytný je stálý přístup k čisté vodě a ke štěrku, který holubovi pomáhá rozmělnit a strávit tvrdá zrna.

Pamlsky a doplňky

Jako odměnu při tréninku lze v malém množství použít pamlskové osivo, například konopné semínko, kanárské semínko nebo světlici barvířskou. Holubí štěrk a minerální nebo pecková směs dodávají vápník a stopové prvky. Ty jsou obzvlášť důležité pro hnízdící holubice produkující vejce. Vitaminové a elektrolytové doplňky se občas přidávají do vody po náročném letu, ale denním standardem zůstává čistá voda a doplňky by neměly nahrazovat vyváženou obilnou dávku.

Poštovní holub je při chovu v suchém a čistém holubníku odolné a zdravé plemeno. Při dobré péči se ptáci běžně dožívají 10 až 15 let, závodní jedinci jsou ale vystaveni vyššímu riziku nákazy než holubi chovaní jen doma, protože se mísí s jinými ptáky na vypouštěcích místech a při přepravě. Většina zdravotních problémů pramení z vlhkosti, přeplněnosti, stresu nebo kontaktu s nakaženými ptáky, takže prevence je z velké části otázkou správného chovatelského vedení.

Prevence

• Udržujte holubník suchý, větraný a bez nahromaděného trusu.
• Očkujte proti paramyxoviróze podle doporučení platných ve vaší oblasti a podle požadavků pro účast v závodech.
• Nové nebo vracející se ptáky před spojením s hejnem umístěte do karantény.
• Denně dodávejte čistou vodu a napáječky často čistěte, abyste omezili šíření trichomoniázy.
• Pravidelně kontrolujte výskyt parazitů a v případě potřeby ošetřete celý holubník.

Jen málo domácích ptáků se dá pro konkrétní úkol vycvičit tak dobře jako poštovní holub. Trénink staví na přirozeném orientačním pudu ptáka, ne proti němu. Chovatel holuba nejprve naučí domovský holubník a poté ho vypouští z postupně vzdálenějších míst, aby se naučil rychle se zorientovat a vrátit. Nejrychleji se učí mladí ptáci a nejlepší výsledky přináší klidný a opakovatelný režim.

Základy

1. Mladé ptáky nejprve zabydlete v holubníku a nechte je poznat stavbu i okolí, než je poprvé vypustíte mimo domov.
2. Začněte volnými lety kolem holubníku, aby ptáci kroužili nad domovskou oblastí a budovali si kondici a jistotu.
3. Zahajte krátkými tréninkovými výlety blízko domova a vzdálenost pak postupně během týdnů zvyšujte.
4. Zpočátku vypouštějte za dobrého počasí a měřte čas návratu, abyste mohli sledovat pokrok každého ptáka.
5. Po návratu ptáka v holubníku nakrmte, aby si rychlý návrat domů spojil s odměnou.
6. K závodním vzdálenostem přistupujte až poté, co se pták spolehlivě vrací z kratších výletů.

Holubník je středem života poštovního holuba a místem, kam je pták cvičen se vracet, takže jeho uspořádání ovlivňuje zdraví ptáka i jeho výkonnost. Dobrý holubník je suchý, bez průvanu ve výšce bidel, ale celkově dobře větraný, a zabezpečený proti predátorům a hlodavcům. Každému ptákovi má poskytovat dostatek prostoru a volný výhled na oblohu pro orientaci při návratu. Oddělené sekce pro kohouty, holubice, mladé ptáky a nemocniční kout usnadňují řízení odchovu i prevenci nemocí.

Kontrolní seznam pro zařízení holubníku

• Suchá, povětrnosti odolná konstrukce zvednutá nad vlhkou zemí
• Nastavitelné větrání, které udrží bidla bez průvanu
• Pletivo odolné proti predátorům na všech otvorech
• Samostatná bidla nebo hnízdní budky, které omezí potyčky
• Přistávací prkno a klapka, aby se vracející ptáci rychle dostali dovnitř
• Čisté napáječky, krmítka, nádoba se štěrkem a koupelová vanička
• Samostatný karanténní nebo nemocniční prostor

Poštovní holubi si obvykle odchovávají mláďata sami, a proto je líhnutí pro chovatele nenáročné. Holubice snáší typicky dvě vejce s odstupem několika dnů a na inkubaci se podílejí oba rodiče, kohout často sedí přes střed dne a holubice přes noc. Vejce se líhnou přibližně po 17 až 19 dnech. První dny krmí rodiče holoubata mlékem z vole, výživnou sekrecí, než je postupně převedou na změklé a poté celé zrno. Většina chovatelů nechává inkubaci na rodičích přirozeně, líheň lze ale použít jako záložní řešení.

Postup líhnutí

1. Usazeným a spárovaným párům zajistěte čistou hnízdní budku a hnízdní materiál.
2. Nechte inkubaci na obou rodičích a hnízdo zbytečně nerušte.
3. Kolem 7. až 10. dne zkontrolujte vejce prosvícením a ověřte vývoj zárodku.
4. S blížícím se líhnutím udržujte v holubníku klid a stabilní teplotu.
5. Čerstvě vylíhlá holoubata ponechte u rodičů, aby dostávala mléko z vole.
6. Mláďata okroužkujte ve správném věku pro závodní identifikaci a dál sledujte jejich růst až do vyletění z hnízda přibližně ve čtyřech až šesti týdnech.