Indický pávík

Indický vějíř patří mezi středně velké ozdobné holuby, kteří se chovají především pro okrasu a výstavní účely. Nejnápadnějším znakem je široký, vzpřímený ocas, jenž se za ptákem rozevírá do vějíře a může nést 30 i více per, zatímco běžný holub jich má 12 až 14. Ocas drží pták svisle a hlavu zaklání dozadu k němu; tělo tak působí zaobleně, podobně jako u páva.

Kromě ocasu má plemeno robustnější tělo, výraznou chocholku v zadní části hlavy a hustě opeřené nohy až po prsty. Dospělí ptáci váží obvykle 300 až 450 gramů. Kombinace chocholky, opeřených noh a plného vějíře odlišuje indického vějíře od menšího amerického vějíře, který má hladké nohy.

Povaha patří mezi určující vlastnosti plemene. Indičtí vějíři jsou mírní, klidní a snášejí manipulaci, a proto je chovatelé začátečníci i voliéry s dětmi volí často.

Pro koho se hodí

Toto plemeno se hodí chovatelům, kteří chtějí okázalého ptáka, jenž se přitom snadno ošetřuje. Klidná povaha vyhovuje lidem, kteří s chovem holubů teprve začínají, a snášenlivost vůči společnosti umožňuje chov ve sdíleném holubníku. Opeřené nohy vyžadují čistou a suchou podlahu, takže plemeno je vhodné pro chovatele ochotné pravidelně měnit podestýlku a udržovat hnízdní prostory v pořádku.

Vějířovití holubi mají v jižní Asii dlouhou tradici. Ptáky se vztyčeným, rozevřeným ocasem tam chovatelé drželi pro okrasu ještě předtím, než vznikla ustálená plemena. Indický vějíř navazuje na tento chov a patří mezi nejstarší typy vějířovitých holubů.

Širší pozornost si plemeno získalo poté, co byli ptáci z Indie vyváženi do Evropy a Severní Ameriky. Tamní chovatelé selektovali jedince s plnějším ocasem, výraznou chocholkou a hustě opeřenýma nohama. Tak se ustálil vzhled, který indického vějíře odlišuje od štíhlejších anglických a amerických vějířů s hladkými nohami.

Ve dvacátém století se plemene ujaly kluby chovatelů holubů a začalo se vystavovat na výstavách, kde psané standardy popsaly ideální postavení ocasu, tvar chocholky a opeření noh. Tyto standardy řídí posuzování a chov dodnes.

Indický vějíř se dnes chová po celém světě jako výstavní i domácí holub. Cení se u něj stále totéž, co upoutalo pozornost už na počátku: velký vějíř, vzpřímený postoj a klidná povaha.

Indický vějíř má kompaktní, zaoblené tělo nesené na krátkých, opeřených nohou. Středem pozornosti je ocas: rozevírá se do širokého svislého vějíře, často s 30 až 40 pery, a pták jej drží vzpřímeně, takže siluetu tvoří plynulý oblouk od hrudi až po ocas. Hlava je posazena vzad směrem k vějíři a přes zadní část lebky probíhá miskovitá chocholka. Plná hruď vysunutá dopředu dodává tělu ještě vzpřímenější ráz.

Peří a barvy

Tělesné peří je hladké a přiléhavé, nohy a prsty nesou dlouhé husté opeření, takzvané kalhotky. Nejběžnější a nejsnáze rozpoznatelnou barvou je bílá, plemeno se ale vyskytuje i v jednolité černé, modré, stříbrné, plavé, červené a žluté barvě a také ve strakatých a lemovaných vzorech. Barva očí a zobáku se mění podle barvy peří, bílí ptáci mívají obvykle tmavé oči.

Indický vějíř patří mezi klidnější plemena holubů. Ptáci bývají k chovateli přátelští a rychle si zvykají na manipulaci, takže běžná péče i příprava na výstavy probíhají bez potíží. Nejsou silnými letci a raději chodí a předvádějí se, než aby létali na velké vzdálenosti, proto zůstávají v blízkosti holubníku.

K členům rodiny je plemeno mírné a přístupné a řada ptáků si zvykne natolik, že usedá na ruku. Vůči cizím lidem bývají zpočátku spíše opatrní, ale ne agresivní. Ve smíšené voliéře dobře vycházejí s ostatními holuby a jen zřídka vyvolávají konflikt, i když velký ocas se může v přeplněné nebo drsnější společnosti poškodit.

Hlasový projev odpovídá tichému, opakujícímu se vrkání typickému pro holuby. Většina chovatelů jej vnímá jako klidný a nerušivý.

Péče o vzhled

• Pravidelně kontrolujte opeřené nohy a udržujte podestýlku suchou, aby se na kalhotkách nezachytávala špína a trus
• Přerostlé drápky zastřihávejte a zobák udržujte čistý
• Před výstavami zvlášť pečlivě kontrolujte vějíř, zda nemá zlomená nebo znečištěná pera
• Dvakrát až třikrát týdně nabídněte mělkou koupel, aby si ptáci mohli sami vyčistit peří

Pohyb

• Denně umožněte pobyt ve výběhu nebo zabezpečeném holubníku, kde může pták chodit a protahovat křídla
• Nenuťte ptáky k dlouhým letům, tělesná stavba plemene je určena spíše k předvádění než k dálkovému létání
• Umístěte bidýlka do nízké až střední výšky, aby ptáci s plným ocasem mohli bezpečně přistávat a udržovat rovnováhu

Prostředí

Plemeni nejlépe vyhovuje suchý holubník bez průvanu a s čistou podlahou. Opeřené nohy jsou náchylné ke znečištění, a proto vlhká nebo blátivá podlaha vede k ušpinění a kožním problémům. Široké hnízdní budky a prostorná bidýlka pomáhají chránit ocas před poškozením.

Základem stravy je standardní holubí zrninová směs. Obvyklé směsi obsahují kukuřici, pšenici, čirok, hrách a menší semena, které dohromady dodávají energii a bílkoviny. Protože plemeno není vytrvalým letcem, dávky je třeba omezovat, aby ptáci nepřibírali na váze. Nezbytný je stálý přístup k čisté vodě a gritu, neboť grit pomáhá potravu rozmělňovat ve svalnatém žaludku a zároveň dodává minerály.

Pamlsky a doplňky

Občas lze nabídnout malé množství zeleniny, například salát nebo špenát. Minerálně-vitaminový doplněk pro holuby spolu se zdrojem vápníku a gritu podporuje pevnost kostí a kvalitu skořápky u chovných ptáků. Pamlsků by mělo být jen málo, aby hlavní podíl stravy nadále tvořila zrninová směs.

Indický vějíř je odolné plemeno, které se při dobré péči dožívá obvykle 10 až 15 let. Většině potíží lze předejít, protože souvisejí s hygienou, parazity nebo opeřenýma nohama, nikoli s dědičnou slabostí. Pravidelné sledování trusu, chuti k příjmu potravy a stavu ocasu umožňuje nemoc odhalit včas.

Prevence

• Udržujte holubník suchý, čistý a dobře větraný
• Zajistěte trvalý přístup ke gritu, minerálům a čerstvé vodě
• Pravidelně odčervujte a ošetřujte proti vnějším parazitům
• Nové ptáky před zařazením do holubníku nejprve umístěte do karantény
• Týdně kontrolujte nohy a ocasní pera

Klidná povaha řadí toto plemeno mezi holuby, které se ochočují nejsnáze. Indičtí vějíři se nezúčastňují závodních letů, a proto se výcvik soustředí na klidnou manipulaci, přípravu na výstavy a zvykání ptáků na lidi a na výstavní klec. Časný a pravidelný jemný kontakt vychová ptáky, kteří usedají na ruku a při posuzování klidně stojí.

Základy

1. Mladé ptáky často berte do ruky, aby si zvykli na zvedání a držení
2. Z ruky nabízejte oblíbené zrní a budujte tak důvěru
3. Nacvičujte krátká sezení ve výstavní kleci, aby pták klidně stál a předváděl se
4. Klidné chování odměňte a sezení ukončete dřív, než se pták unaví
5. Sezení dodržujte pravidelně, ve stejnou dobu a stejným způsobem

Indičtí vějíři se chovají v holubníku nebo voliéře, které zůstávají suché a bez průvanu. Protože jsou tito ptáci slabými letci a nesou velký ocas, ustájení by mělo upřednostňovat nízká bidýlka a volný prostor pro přistání před výškou. Čistá, suchá podlaha je nezbytná pro zdraví opeřených nohou a holubník musí být zabezpečen proti kočkám, potkanům a dravcům.

Seznam vybavení

• Suchý přístřešek bez průvanu s pevnou střechou
• Nízká bidýlka a široké přistávací plochy
• Jedna hnízdní budka na pár
• Nádoby s čistou vodou a gritem
• Pletivo a zámky zabezpečené proti predátorům
• Snadno čistitelná podlaha s čerstvou podestýlkou

Indičtí vějíři se rozmnožují stejným způsobem jako ostatní domácí holubi. Spárovaná dvojice obvykle snese snůšku dvou bílých vajec s odstupem několika dní. Na inkubaci se podílí samec i samice, kteří se na hnízdě střídají, aby vejce zůstala zahřátá. Protože většinu práce odvedou rodiče, chovatel v podstatě zajišťuje čistou hnízdní budku, stálé teplo a kvalitní výživu. Někteří výstavní chovatelé svěřují odchov holoubat pěstounským párům, aby ochránili ocas a kondici cenných jedinců.

Postup líhnutí

1. Připravte čistou, prostornou hnízdní budku a hnízdní materiál
2. Nechte oba rodiče nerušeně střídat se na inkubaci
3. Kolem 17. dne opatrně zkontrolujte vejce, zda nejeví známky líhnutí
4. Zajistěte rodičům dostatek krmiva bohatého na bílkoviny pro tvorbu holubího mléka
5. S růstem holoubat udržujte hnízdo suché a teplé
6. Vylétnutí z hnízda ponechte přibližně ve čtyřech až pěti týdnech před odstavem