Smíšené plemeno Prase

Kříženec prasat nese geny dvou nebo více plemen, případně pochází z generací prasat, jejichž rozmnožování nebylo záměrnou lidskou selekcí usměrňováno. Tato kategorie zahrnuje vše od cíleně navrženého komerčního kříže dvou registrovaných linií až po prase s neznámou rodokmenovou historií, pocházející z volného chovu. Prasečích plemen existuje na světě velké množství a křížení se po staletí praktikovalo jako běžný chovatelský nástroj, takže smíšenoplemenná prasata tvoří největší část světové prasečí populace.

Vzhled, velikost i chování se liší podle zastoupených plemen. Neexistuje žádný standardní typ, hmotnostní rozsah ani povahový profil, který by platil pro každé jednotlivé zvíře. Kříženec na komerční farmě může být účelově navrženým dvouplemennným křížem řízeným pro dosažení vyššího přírůstku, zatímco kříženec na malém hospodářství může být potomkem dvou sousedských prasat různorodého původu.

Smíšenoplemenná prasata se vyskytují ve všech oblastech, kde se prasata chovají. Jsou využívána pro produkci vepřového masa, samozásobitelské malochovy, správu pozemků a v některých případech i jako domácí zvířata.

Pro koho je vhodný

Smíšenoplemenná prasata jsou vhodná pro chovatele, kteří upřednostňují funkčnost a individuální vhodnost zvířete před předvídatelností plemenných vlastností. Na farmách jsou komerční kříženci vybíráni pro konkrétní produkční parametry, jako je rychlost přírůstku nebo velikost vrhu. Na malých hospodářstvích jsou hlavním faktorem dostupný prostor, přístřeší a zkušenosti chovatele s manipulací se zvířaty. V případě domácího chovu závisí vhodnost každého jedince na jeho velikosti, původu a raném zvykání na přítomnost lidí, nikoli na příslušnosti k plemeni.

Prasata byla domestikována z divokého kance (Sus scrofa) nezávisle ve více oblastech světa, včetně Blízkého východu a Číny, přinejmenším před 8 000 až 10 000 lety. Rané domestikované populace se lišily podle regionu a s pohybem lidí i hospodářských zvířat přes kontinenty se různé typy prasat setkávaly a plodily potomky smíšeného původu.

Po většinu dějin chovu prasat záměrné hranice mezi plemeny neexistovaly. Chovatelé vybírali zvířata s užitečnými vlastnostmi, jako byla velikost, tučnost, raná zralost nebo mlékavost prasnic, bez ohledu na rodokmen. Vznik formálních plemenných knih v Británii a Severní Americe v 19. století teprve zavedl pojem čistokrevného prasete jako protipólu kříženého nebo smíšenoplemenného jedince. Před tímto rozlišením byla prakticky všechna chovaná prasata po předcích smíšená.

Dovoz čínských a jihovýchodních asijských prasat do Evropy od 17. století byl ranou a dobře zdokumentovanou epizodou záměrného křížení. Čínská plemena přispěla vlastnostmi časné zralosti, kompaktní stavby těla a jemné kosti, které byly vkříženy do šlechtěných anglických plemen 18. a 19. století, včetně yorkshirského, berkshirského a tamworthského. Mnoha moderních čistokrevných plemen proto samo o sobě nese základ staršího křížení.

Ve 20. století komerční chov prasat záměrně přešel na systematické křížení. Heteróze, tedy tendence křížených potomků překonávat oba rodiče v růstu a reprodukčních ukazatelích, byla empiricky rozpoznána dávno před tím, než byl popsán její genetický základ. Třícestné a čtyřcestné terminální křížení se stalo standardem v komerčních chovech a výsledná jatečná prasata byla ze své podstaty smíšenoplemenná, byť pocházela z řízeně vedených genetických linií.

Souběžně s tím zůstávala vesničná a malofarmářská prasata ve velké části Asie, Afriky a Latinské Ameriky lokálně přizpůsobenými smíšenými populacemi, do nichž byly někdy zaváděny prvky komerčních plemen, avšak bez formálního záznamu rodokmenu. Tyto populace tvoří dodnes nezanedbatelnou část světového stavu prasat.

Smíšenoplemenné prase nemá žádný pevně daný vzhled. Tělesná velikost může sahat od kompaktních proporcí miniaturní nebo pot-bellied linie po velký rámec komerčního masného plemene. Zbarvení srsti může být bílé, černé, červenohnědé, strakaté, s pásem nebo libovolná kombinace těchto barev. Posazení uší, tvar hlavy i délka těla odrážejí plemenné složení konkrétního prasete.

Dvě prasata ze stejného vrhu se mohou ve zbarvení a tělesném rámci výrazně lišit, pokud oba rodiče nesou smíšenou genetiku. V komerčním chovu má dvouplemenný kříž předvídatelnější zevnějšek, protože oba rodiče jsou definovaná plemena. U prasat malofarmářského nebo ferálního původu je vzhled méně předvídatelný a v rámci jednoho vrhu může být výrazně rozmanitý.

Srst a zbarvení

Většina domestikovaných prasat má srst tvořenou hrubými, řídkými štětinami přes holou kůži. Barva kůže podmíní zbarvení srsti, a tak bílokožé prase snáze dostane spáleniny od slunce, zatímco tmavokožé je lépe chráněno. Některá hospodářská a ferálně ovlivněná zvířata nesou hustší nebo mírně delší chloupky na těle, které poskytují skromnou izolaci při venkovním chovu. U miniaturních a pot-bellied linií bývá kůže výrazně vrásčitá, zejména kolem hlavy a krku.

Prasata jsou inteligentní a vytvářejí sociální hierarchie. Tyto vlastnosti se projevují napříč plemeny i u smíšenoplemenných jedinců, přestože míra odvahy, klidnosti nebo nedůvěřivosti vůči lidem závisí na původu a raném zacházení.

Prasata vychovaná od narození v pravidelném kontaktu s lidmi bývají klidnější a snáze ovladatelná. Ta, která prošla malým kontaktem s lidmi, mohou být bez ohledu na původ plachá nebo obranářská. V komerčním prostředí výrazně snižuje stresové projevy manipulace od útlého věku a soustavné zacházení se zvířaty s minimem stresu.

Smíšenoplemenná prasata v malofarmářském a domácím chovu vykazují širokou škálu individuálních povah. Některá jsou zvídavá a rychle si lidi spojí s krmením, jiná zůstávají nedůvěřivá. Prasnice s vrhem mohou být ochranářské a přistupovat k nim je vždy třeba opatrně. Kanci se nejspíše stanou průbojnými s dospělostí, zejména u krmení nebo při plemenitbě.

Ve skupině prasata ustavují sociální pořadí vzájemným prozkoumáváním a někdy krátkými fyzickými střety. Jakmile je pořadí stanoveno, stabilní skupina se zpravidla zklidní. Smíchání neznámých dospělých prasat hierarchii naruší a může vyvolávat souboje, dokud se nevytvoří nový pořádek.

Každodenní péče o smíšenoplemenné prase se řídí stejnými zásadami jako péče o jakékoli prase, přizpůsobenými velikosti a podmínkám chovu daného jedince. Prasata potřebují suché, bezprůvanové přístřeší s čistou podestýlkou, trvalý přístup k čerstvé vodě a zabezpečené oplocení, které zohlední jejich sklon k rytí podél hranic. Jsou to společenská zvířata a daří se jim lépe v přítomnosti druhů než o samotě.

Velikost smíšenoplemenného prasete určuje, kolik prostoru, krmiva a vybavení je potřeba. Malé miniaturní prase s hmotností 20 kg má jiné nároky než komerčně křížená prasnice s hmotností 200 kg. Ještě před pořízením jakéhokoli prasete by měl chovatel znát předpokládanou dospělou hmotnost zvířete.

Ustájení a prostředí

Všechna prasata potřebují ochranu před deštěm, větrem a extrémními teplotami. Za teplého počasí stín a bahniště umožňují prasatům termoregulaci, protože se nemohou efektivně potit. Bílokoží jedinci snáze dostávají spáleniny od slunce a potřebují větší ochranu než tmavokožá zvířata. Za chladného počasí postačí pro většinu zdravých dospělých prasat suchá podestýlka v bezprůvanovém prostoru, ačkoli mladá prasata a jedinci s řídkou srstí potřebují ochranu větší.

Oplocení musí být robustní. Prasata rytím podél plotů mohou přiměřeně neukotvené zábrany podzvednout nebo prolomit. Elektrické oplocení se rozšířeně používá, protože prasata na něj reagují rychle a snadno se přemísťuje. Ostnatý drát není vhodný.

Prasata jsou všežravci a ve volné přírodě přijímají širokou škálu rostlinného materiálu, kořínků, bezobratlých a příležitostně živočišnou potravu. V podmínkách chovu jsou krmné dávky formulovány tak, aby pokrývaly energetické a bílkovinné požadavky odpovídající konkrétní věkové kategorii: startovací krmivo pro selata, krmivo pro odchov, krmivo pro výkrm, březí prasnice nebo kojící prasnice. Domácí prasata mají nižší energetické nároky než rostoucí komerční prasata a jsou náchylná k obezitě při zkrmování dávek určených pro produkční chov.

Všechna prasata musí mít trvalý přístup k čerstvé, čisté vodě. Příjem vody výrazně stoupá za horkého počasí a v době laktace. Omezení přístupu k vodě při pokračujícím zkrmování krmiv obsahujících sůl může způsobit otravu solí, což je závažný stav, který může být smrtelný.

Legislativa v mnoha zemích zakazuje zkrmovat prasatům zbytky z restaurací nebo domácích kuchyní (swill), které obsahují nebo mohly přijít do kontaktu s masem, a to kvůli riziku přenosu nemocí, jako je slintavka a kulhavka nebo africký mor prasat. Před podáváním jakýchkoli potravinových zbytků prasatům vždy ověřte místní předpisy.

Potraviny a látky, kterým je třeba se vyhnout

Nikdy nezkrmujte plesnivé nebo zkažené krmivo, syrové nebo nedostatečně tepelně upravené maso nebo ryby, potraviny obsahující cibuli nebo příbuzné rostliny ani větší množství syrových nebo vyklíčených brambor. Vyhněte se nadměrnému množství soli v jakékoli formě. Náhlé změny krmné dávky zavádějte postupně po několik dní, aby se omezily zažívací potíže.

Smíšenoplemenná prasata nemají pevně daný profil onemocnění vázaný na jejich genetiku, jak tomu bývá u některých čistokrevných linií, jsou však náchylná ke stejnému spektru infekčních, výživových a environmentálních onemocnění jako všechna domestikovaná prasata. Geneticky rozmanitý základ může snížit riziko některých dědičných vad vznikajících v úzce šlechtěných populacích, nezajišťuje však imunitu vůči běžným prasečím nákazám.

Preventivní opatření, tedy vakcinace, kontrola parazitů, biologická bezpečnost a dobrá výživa, jsou pro smíšenoplemenná prasata mnohem zásadnější než samotný genetický základ. Prasata přivezená z jiného chovu by měla být před smísením s domácími zvířaty karanténována po dobu nejméně dvou až čtyř týdnů.

Preventivní péče

• Spolupracujte s veterinářem na vytvoření harmonogramu vakcinace a kontroly parazitů přizpůsobeného místním nákazovým rizikům.
• Udržujte ustájení čisté a dobře větrané pro snížení zatížení respiračními patogeny.
• Nově příchozí zvířata karanténujte před smísením s chovem.
• Za teplého počasí zajistěte stín, bahniště a trvalý přístup k vodě.
• Pravidelně kontrolujte kopyta, končetiny a kondici zvířat a zjištěné problémy řešte včas.

Křížení prasat prokazatelně přináší zlepšení v rychlosti přírůstku, konverzi krmiva a reprodukčních ukazatelích ve srovnání s výkony čistokrevných linií. Zlepšení u křížených prasnic je obzvláště výrazné, pokud jde o velikost vrhu, přežívání selat a mlékavost. Komerční chov prasat v Severní Americe, Evropě a dalších oblastech světa postavil své produkční modely na systematickém křížení a většina jatečných prasat v těchto regionech jsou dvoj- nebo trojplemenné kříženci.

V podmínkách malého hospodářství ke křížení dochází zpravidla neformálně, když se prasnice nebo mladé prasnice z jedné místní linie páří s dostupným kancem jiného typu. Vzniklá selata jsou kříženci v širokém slova smyslu, přestože jejich přesné genetické složení nemusí být známo.

Mladé prasnice zpravidla dosahují pohlavní zralosti ve věku 5 až 7 měsíců, přičemž vhodná doba pro první připuštění závisí na živé hmotnosti a kondici, nikoli jen na věku. Převažující doporučení je vyčkat na druhý nebo třetí říjový cyklus a na dostatečnou hmotnost zvířete, čímž se sníží výskyt komplikací při oprasení.

Říjový cyklus prasat trvá přibližně 21 dní. Reflexní stání trvá přibližně 2 až 3 dny, po tuto dobu prasnice nebo mladá prasnice přijímá kance. Délka březosti je přibližně 114 dní. Po oprasení se prasnice obvykle vrací do říje 3 až 7 dní po odstavu vrhu.

Velikost vrhu u smíšenoplemenných prasat odráží zastoupená plemena. Komerční kříženci z vysoce plodných linií mohou mít 12 až 16 nebo více selat v jednom vrhu; u prasat malofarmářského nebo heritage původu se běžně rodí 6 až 10 selat. Novorozená selata potřebují kolostrum v prvních několika hodinách života pro získání pasivní imunity. Ve velkých vrzích je zajištění přístupu všech selat k vemeni v prvních hodinách zásadní pro jejich přežití.