Mangalica

Mangalica je historické plemenné prase pocházející z Maďarska, které poznáme na první pohled podle husté, kudrnaté vlnaté srsti. V zimě tato srst připomíná ovčí rouno; na jaře a v létě se proměňuje v kratší a hrubší pokrývku, která s nástupem chladnějšího počasí opět zhoustne.

Jde o sádelné plemeno, nikoli o plemeno určené k produkci libového masa. Mangalica ukládá silnou vrstvu tuku a produkuje vepřové s výrazným intramuskulárním prorostením, proto jsou maso i tuk ceněny při výrobě sušených výrobků, jako je lardo nebo suchá salami. V porovnání s komerčními plemeny je růst pomalý a jatečná hmotnost se dosahuje v delším časovém úseku.

Prasata tohoto plemene jsou střední velikosti a vyznačují se vyrovnanou, poslušnou povahou. Dobře se uplatňují ve venkovních a pastevních systémech, prohrabávají výběhy i lesní porosty. Mezi drobnými chovateli a producenty zaměřenými na tradiční extenzivní chov jsou oblíbenou volbou.

Pro koho je vhodná

Toto plemeno se hodí pro chovatele, kteří mohou poskytnout dostatečný venkovní prostor, přijímají pomalý růst a hledají odolné prase pro pastevní nebo lesní chov. Pro intenzivní uzavřené ustájení ani pro rychlovýkrm libového masa se nehodí. Nejlepší výsledky přináší klidná obsluha a oplocený výběh s dostatkem prostoru.

Mangalica pochází z Karpatské kotliny v Maďarsku, kde v první polovině 19. století chovatelé křížili místní maďarská prasata s jinými regionálními populacemi. Cílem bylo vyšlechtit odolné zvíře produkující velké množství tuku, který byl v tehdejší době nejcennějším vepřovým produktem.

Koncem 19. a na začátku 20. století se plemeno rozšířilo po celém Maďarsku a sousedních částech střední a jihovýchodní Evropy. Sádlo sloužilo jako základní kuchyňský tuk a bylo měřítkem hodnoty prasete, takže silně tučnící plemena měla jasný hospodářský smysl.

Zlom nastal v polovině 20. století. S příchodem rostlinných olejů a narůstající poptávkou po libovém mase zájem o sádlo prudce klesl. Komerční libová plemena vytlačila mangalicu z většiny farem a stavy klesly tak nízko, že plemeno bylo považováno za vážně ohrožené.

Od konce 20. století přineslo cílené zachování plemene a obnova zájmu o tradiční sušené výrobky z vepřového výrazný nárůst stavů. Dnes se mangalica opět chová v Maďarsku a vyváží do dalších zemí, a to jak pro zachování historického genofondu, tak pro produkci prémiových sušených výrobků.

Charakteristickým znakem je dlouhá, kudrnatá srst pokrývající celé tělo. V zimě je hustá a vlnatá; v létě se proměňuje v kratší a hrubší přikrývku. Tělo je zaoblené a dobře osvalené, s hlubokým hrudníkem, středně dlouhým trupem a relativně krátkými končetinami. Uši jsou středně velké, lehce sklopené dopředu, a rypák je středně dlouhý.

Srst a barevné rázy

Rozlišují se tři barevné rázy. Bílý (blondýnský) ráz je nejrozšířenější a pohybuje se od světle krémové po nažloutlou. Červený ráz má rezavohnědé rouno. Černobuchtový ráz nese tmavé zbarvení na hřbetě a bocích, břicho a spodní části končetin jsou světlé. U všech rázů je kůže pigmentovaná a kudrnatá srst je trvalým rozpoznávacím znakem plemene.

Mangalica je ve srovnání s mnoha jinými plemnými prasaty vyrovnaná a snadno zvladatelná. Snáší obsluhu, přizpůsobuje se skupinovému chovu a zřídka projevuje agresivitu, má-li dostatek prostoru a potravy. Prasnice jsou zpravidla dobré, pozorné matky.

Plemeno si uchovává silný přirozený pud k hrabání a rýtí, takže výběh se rychle přetvoří, není-li pravidelně rotován. Prasata jsou společenská a daří se jim lépe alespoň ve dvojici než v osamocení. V kontaktu s lidmi jsou obvykle klidná, avšak jejich velikost vyžaduje obezřetné zacházení, zejména u kanců a prasnic s vrhem.

Péče o srst

• Kontrolovat srst kvůli zaplstění a zachyceným nečistotám, v zimní dlouhé srsti častěji
• Kartáčovat při sezonním línání, aby stará srst lépe opadávala
• Při obsluze kontrolovat kůži kvůli parazitům a drobným poraněním
• Pravidelně kontrolovat a zkracovat paznehty, aby nedocházelo k přerůstání

Pohyb a aktivita

• Poskytnout výběh nebo pastvinu dostatečně velkou pro každodenní pastu a hledání potravy
• Rotovat výběhy, aby se snížilo rozrytí půdy a obnažená místa se mohla zotavit
• Umožnit přístup do lesního porostu nebo hrubšího terénu, kde je to možné
• Chovat ve skupině, protože aktivita i pohoda se ve společnosti zlepšují

Prostředí

Rouno a tuková vrstva propůjčují mangalici výraznou odolnost vůči chladu; v zimě postačí suchý přístřešek bez průvanu s hlubokým podestýláním. Větší riziko představuje horko: stejná izolace, která chrání před chladem, komplikuje odvod tepla v parném počasí. V letních měsících jsou nezbytné stín, bahniště nebo jiný způsob ochlazení a nepřetržitý přístup k čerstvé vodě. Oplocení musí být pevné a nízko spuštěné, protože prasata ryjí a tlačí na slabá místa.

Plemeno dobře prospívá při stravě kombinující vyvážené krmivo pro prasata s pastvou a vyhledáváním potravy. Jako sádelné prase se snadno ztučňuje, proto je cílem udržovat stabilní tělesnou kondici, nikoli maximální příjem. Okopaniny, pastvina a vhodná zelenina mohou doplňovat průmyslové krmivo; čistá voda musí být vždy k dispozici. Pomalý růst je přirozený a neměl by se uměle urychlovat nadměrným přikrmováním koncentráty.

Pochoutky a doplňky

Pastva, žaludy a sezónní zelenina jsou vhodným doplňkem a odpovídají přirozenému instinktu mangalicy k hledání potravy. Tam, kde krmná dávka není kompletní, je třeba zajistit odpovídající přísun vitaminů a minerálních látek vhodný pro prasata. Energeticky bohaté pochoutky je vhodné omezit, protože mangalica se snadno ztučňuje a nadměrná tělesná kondice negativně ovlivňuje zdraví i reprodukci.

Mangalica je obecně odolné plemeno s dobrou adaptací na venkovní podmínky. Při správném managementu se dožívá přibližně 12 až 15 let, tedy déle než většina komerčních plemen, která nejsou chována do vysokého věku. Hlavní zdravotní problémy vyplývají méně z dědičných dispozic a více ze způsobu ustájení, zejména ze sklonu ke ztučnění a citlivosti na horko.

Preventivní péče

• Udržovat střední tělesnou kondici řízeným krmením
• Dodržovat plán antiparazitní prevence vhodný pro venkovně chovaná prasata
• Zajistit vakcinaci dle doporučení veterináře pro danou oblast
• Při každé obsluze kontrolovat paznehty, kůži a srst
• Poskytnout stín, bahniště a dostatek vody po celé letní období

Mangalica pohlavně dospívá pomaleji než komerční plemena a k plemenitbě se zpravidla přistupuje až v době, kdy jsou zvířata dobře vyvinuta, nikoli v nejnižším možném věku. Gravidita trvá obvyklou dobu přibližně 114 až 115 dní. Vrhy jsou menší než u intenzivních plemen, což odpovídá pomalejšímu charakteru tohoto historického chovu.

Prasnice jsou pověstné dobrou mateřskou péčí a zpravidla zvládají oprasení i rané odchovávání selat s minimálním zásahem, pokud mají k dispozici čistý a chráněný porodní box. Selata se rodí se slabě patrným pruhovaným vzorem, který s postupem věku mizí. Mláďata jsou odchovávána u prasnice do odstavu, poté přecházejí na pastvinu a krmivo a pomalu dorůstají do jatečné hmotnosti v prodlouženém časovém horizontu.