Kunekune

Kunekune je domestikované prase původem z Nového Zélandu. Název pochází z jazyka Māorů a přibližně se překládá jako tučný a kulatý, což vystihuje krátkou, zavalitou stavbu těla tohoto plemene. Dospělá zvířata dosahují střední velikosti pro prase, ovšem zůstávají výrazně menší než komerční masná plemena. Klidná povaha zvířat přilákala ke chovu drobné zemědělce i zájemce o chov domácích zvířat.

Charakteristickým znakem jsou párové laloky zvané piri piri, visící ze spodní čelisti. Ne každý jedinec je má a žádnou funkci neplní, přesto patří k nejznámějším znakům plemene. Tělo je kompaktní s krátkými končetinami, lehce zahnutým nebo zploštělým rypákem a srstí pohybující se od rovné po kadeřavou.

Kunekune jsou přirozeně spásající zvířata. Zahnutý rypák a zvyk pást se jim umožňují získávat velkou část potravy z pastvin bez hlubokého rytí půdy; jejich chov na travnaté ploše je proto snazší než u většiny jiných plemen. Jsou to společenská zvířata, která si vytvářejí vazby k lidem i ke svým druhům a bývají zpravidla klidná při manipulaci.

Pro koho se hodí

Kunekune se hodí pro chovatele, kteří mají travnatou pastvinu a hledají klidné, zvladatelné prase spíše než vysoce produkční masné plemeno. Délka života 15 až 20 let představuje závazek srovnatelný spíše s chovem psa než s krátkodobým hospodářským chovem. Chovatelé schopni zajistit bezpečné oplocení, přístřeší, každodenní péči a přítomnost alespoň jednoho dalšího prasete zpravidla nacházejí v tomto plemeni vděčné zvíře. Méně se hodí těm, kdo očekávají domácího mazlíčka do bytu nebo zvíře s nízkou náročností péče: prasata potřebují venkovní prostor, pravidelný režim a veterinární dohled po celou dobu svého dlouhého života.

Kunekune je spjato s Novým Zélandem, kde je přítomno po mnoho generací. Chovali ho Māorové, kteří si cenili malého, snadno ovladatelného prasete schopného žít v blízkosti osad a živit se převážně pastvou a zbytky potravy. Přesný raný původ plemene není plně zdokumentován a teorie o tom, které populace prasat k jeho vzniku přispěly, jsou předmětem diskuse mezi chovateli a historiky.

Ve druhé polovině dvacátého století se počty kunekune výrazně snížily. V průběhu 70. let stavy dosáhly nejnižší úrovně a hrozilo vymizení tohoto plemene jako samostatného chovaného typu.

Na konci 70. let a v průběhu 80. let zahájili ochranářsky orientovaní chovatelé na Novém Zélandu sběr zbývajících zvířat a vybudovali cílený záchranný program. Z velmi malé zakládající populace chovali zvířata tak, aby uchovali charakteristické vlastnosti plemene, včetně laloků a klidné povahy. Tato práce vrátila kunekune zpět na bezpečnější cestu.

Od 90. let jsou prasata kunekune vyvážena mimo Nový Zéland. Dostala se do Velké Británie, kontinentální Evropy, Severní Ameriky a dalších oblastí. Ve více zemích vznikly plemenné knihy ke sledování rodokmenů a zachování krevních linií pocházejících z původní malé zakládající skupiny.

Kunekune má kompaktní, sukovité tělo nesené na krátkých končetinách, které mu dodává nízký, zaoblený obrys. Hlava je poměrně krátká s rypákem, který bývá zploštělý nebo mírně zahnutý vzhůru, tvarový znak spojený se způsobem získávání potravy pastvou. Mnozí jedinci mají laloky, párové masité přívěsky visící ze spodní čelisti; v rámci plemene se však vyskytují jak jedinci s laloky, tak bez nich.

Srst a barvy

Kunekune vykazuje široké spektrum barev a vzorů srsti. Vyskytuje se plně černá, zrzavá, krémová, hnědá i zlatá barva, stejně jako skvrnitá, strakatá a vícebarevná zvířata. Textura srsti se liší od krátké a ploché po dlouhou a kadeřavou; jedinci s delší srstí si mohou v zimě vytvořit výrazně huňatý porost. Barva kůže většinou odpovídá barvě srsti. Protože plemeno prošlo malou zakládající populací, zaznamenávají plemenné knihy barvu a kresbu vedle rodokmenů, aniž by byl stanoven jediný přijatý vzhled.

Kunekune je považováno za jedno z nejkrotnějších plemen prasat. Bývá klidné, přátelské a spokojené v blízkosti lidí; mnozí jedinci aktivně vyhledávají lidskou společnost a rádi se nechají hladit. Tato mírná povaha je hlavním důvodem, proč je plemeno chováno jako společník i na malých farmách.

S rodinou a známými ošetřovateli je kunekune zpravidla uvolněné a snadno zvladatelné. Oproti mnoha jiným plemenům prasat není výrazným hloubičem, a proto méně trhá půdu, i když se bude pást a čenichat na pastvině. Vůči cizím osobám jsou prasata kunekune vesměs zvídavá spíše než bojácná nebo agresivní a na nového člověka si zvykají poměrně rychle.

Jsou to společenská zvířata, jimž nejlépe svědčí přítomnost alespoň jednoho dalšího prasete. Chována osamoceně se mohou nudit nebo trpět osaměním. Vůči jiným zvířatům jsou většinou poklidná, avšak vzájemné představení by mělo probíhat pod dohledem a k dosud neznámým zvířatům je třeba přistupovat opatrně. I klidné prase se při krmení může stát dotěrným, proto by chovatelé měli nastavit pravidelný krmný režim zamezující přeplňování.

Péče o tělo

• Pravidelně kontrolujte kůži kvůli suchosti, spálení sluncem a parazitům; světle pigmentovaná nebo řídce osrstěná prasata se snadno spálí a potřebují stín
• Podle potřeby upravujte kopytní rohovinu, neboť přerostlá kopyta způsobují kulhání
• Kartáčujte jedince s delší srstí k odstranění chlupů, zejména při línání zimní srsti
• V teplém počasí zajistěte kaliště nebo místo k válení, aby se prase mohlo zchladit a chránit svou kůži

Pohyb

• Zajistěte přístup na travnatou pastvinu pro denní pastvu a pohyb
• Ponechte dostatek prostoru k chůzi, pastvě a hledání potravy místo omezování v malé ohrádce
• Vyhněte se kombinaci vydatného krmení s nedostatkem pohybu, neboť u tohoto plemene vede k obezitě

Prostředí

Prasata kunekune jsou chována venku na pastvině s bezpečným, nízkým oplocením, které silné prase neproleze ani nepodkope. Potřebují suché, bezprůvanové přístřeší s podestýlkou ke spánku a pro ochranu před deštěm, sluncem a mrazem. Protože jsou vysoce společenská, měla by být chována s alespoň jedním dalším prasetem. Zajistěte trvalý přístup k čisté vodě a stíněné kaliště na horké dny.

Kunekune je přizpůsobeno životu převážně na pastvině. Dobrá tráva poskytuje v průběhu vegetační sezóny velkou část stravy dospělých zvířat; doplněna je odměřenou dávkou vhodného prasečího krmiva pokrývající živiny, které tráva sama o sobě nedodává. Množství doplňkového krmiva závisí na kvalitě porostu, ročním období, věku prasete a jeho tělesné kondici. Protože toto plemeno snadno přibírá na váze, je třeba příděly kontrolovat, nikoli nechat krmivo volně přístupné.

Pochutiny a doplňky

Jako pochutiny lze v malém množství podávat zeleninu a ovoce; jejich podíl musí být v denním příjmu přísně omezen, aby nedocházelo k přibírání na váze. Na chudší pastvině nebo v zimním období vám veterinář nebo zkušený chovatel poradí, zda jsou potřebné minerální doplňky. Každou změnu krmiva provádějte postupně, aby se předešlo zažívacím potížím.

Kunekune je obecně odolné plemeno a jedno z nejdéle žijících prasat; při dobré péči se dožívá 15 až 20 let. Většina zdravotních problémů souvisí spíše s chovatelskou péčí než s plemenem samotným a obezita je nejčastějším preventabilním problémem. Protože moderní populace pochází z malé zakládající skupiny, věnují chovatelé pozornost krevním liniím, aby byla genetická rozmanitost co nejširší.

Preventivní péče

• Dodržujte program odčervování a vakcinace stanovený veterinářem
• Zkracujte kopytní rohovinu dříve, než přeroste
• Udržujte zdravou tělesnou hmotnost odměřeným krmením a pastvou
• Zajistěte stín, přístřeší a kaliště k ochraně kůže
• Každodenně sledujte změny v chutí k jídlu, pohybu a chování prasete

Prasata kunekune dosahují pohlavní zralosti dříve, než dosáhnou plné tělesné velikosti. Svině se mohou stát plodnými přibližně ve věku šesti až dvanácti měsíců, ačkoli mnozí chovatelé čekají, až svině dobře vyroste, než ji připustí. Březost trvá přibližně 115 dní, což chovatelé tradičně popisují jako tři měsíce, tři týdny a tři dny. Vrhy jsou ve srovnání s komerčními plemeny skromnější a svině kunekune jsou zpravidla dobré matky: zůstávají klidné u selat a snášejí manipulaci.

Selata jsou odstavena po několika týdnech a rovnoměrně rostou na mléce, pastvě a startovacím krmivu. Protože plemeno prošlo velmi malou zakládající populací, pracují odpovědní chovatelé s rodokmeny vedenými v plemenné knize, aby se vyhnuli těsnému příbuzenskému chovu a udrželi odlišné krevní linie. Plemenná zvířata by měla být zdravá, mít dobrou povahu a pokud možno být registrována, aby bylo možné sledovat jejich původ.