Smíšené plemeno Lama

Křížená lama je domácí lama (Lama glama), jejíž původ zahrnuje dvě nebo více různých krevních linií bez doloženého výběru rodokmenů, případně její předkové spojují uznávané typy lam. V praxi jsou kříženci naprostou většinou lam mimo cílené šlechtitelské programy. Předci mohou kombinovat krátce ostříhaný typ Ccara (klasický) s hustě vlnatým typem Tampuli (Lanuda) nebo mohou zahrnovat kříženky s alpakami, jimž se někdy říká huarizo.

Protože žádný jednotný standard tyto jedince nevymezuje, vykazují křížené lamy velkou variabilitu délky srsti, tělesné velikosti a kvality vlákna. Většina dospělých zvířat je velká a pohybuje se v běžném velikostním rozmezí lam, ačkoli jedinci s výrazným podílem alpaky bývají menší a hustěji osrstění. Pracovní přednosti lam, jako klidná povaha, jistota kroku a vytrvalost, se projevují v celé smíšené populaci, protože tyto vlastnosti jsou společné všem domácím lamám bez ohledu na typ.

Křížené lamy tvoří podstatnou část lamy populace v Severní Americe, Evropě a Australasii, kam byl zakládající chov z Jižní Ameriky dovezen bez přísného typového výběru. Chovají se na farmách a statcích pro produkci vlákna, jako nákladní zvířata, jako strážci stád ovcí a koz a jako společníci.

Komu se hodí

Křížené lamy jsou vhodné pro chovatele, kteří hledají všestranné a odolné kamelovité zvíře bez nutnosti registrovaného rodokmenu. Prakticky slouží na malých farmách a venkovských usedlostech, kde je zapotřebí přeprava, produkce vlákna nebo střežení stáda. Jsou také dobrou volbou pro chovatele, kteří raději zvířata přijmou z existujících stád nebo je pořídí jinak než od specializovaných chovatelů. Vyžadují zabezpečené pastviny, přítomnost alespoň jednoho dalšího kamelovitého zvířete a pravidelnou péči. Nejsou vhodné pro stísněné městské prostředí.

Lamy byly domestikovány z divokého guanaka (Lama guanicoe) ve vysokohorských Andách na území dnešního Peru a Bolívie před několika tisíci lety. Archeologické nálezy naznačují, že k domestikaci došlo před nejméně 5 000 až 6 000 lety, takže lama patří k nejstarším domestikovaným zvířatům na americkém kontinentě. Od počátků domestikace existovaly lamy v odlišných typech. Andští pastevci rozpoznávali krátce ostříhaný typ Ccara jako pracovní a nákladní zvíře a hustěji vlnatý typ Tampuli nebo Lanuda jako zdroj vlákna. Tyto typy byly v některých komunitách chované a spravované odděleně, ale v mnoha pasteveckých podmínkách žily a rozmnožovaly se dohromady bez přísné kontroly, čímž vznikali kříženci s celou škálou přechodných délek srsti a tělesných tvarů.

Za vlády Inků a v průběhu koloniálního období čítala stáda lam miliony kusů a zvířata sloužila jako hlavní nákladní prostředek na andské silniční síti. Hospodaření se stády bylo spíše praktické než zaměřené na typy a přirozené míšení typů bylo běžné všude, kde velká stáda pásla společná pastviště.

Osební kategorii smíšených jedinců představují kříženci lam s jejich blízkým příbuzným, alpakou (Vicugna pacos). Tato křížení, označovaná jako huarizo v případě, že je otcem lama a matkou alpaka, nebo misto při opačné kombinaci, byla historicky záměrně produkována s cílem spojit velikost lamy s jemností alpačího vlákna. Plodnost kříženců je snížená, nikoli však nulová, a populace huarizů existují v Jižní Americe po staletí.

Vývoz lam do Severní Ameriky probíhal intenzivně od 70. let 20. století a rozšiřoval se po celá 80. a 90. léta. Prví dovozci přiváželi zvířata z různých jihoamerických zdrojů, často bez záznamů o typové čistotě. Výsledná severoamerická zakládající populace byla geneticky smíšená od samého počátku. Následné chovy v Severní Americe, Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu dále mísily vlastnosti typů Ccara a Tampuli, čímž vznikla rozsáhlá populace zvířat, která neodpovídají výhradně žádnému z těchto typů.

Dnes existují registry plemen lam v několika zemích, registrovaná zvířata však tvoří jen zlomek celkové světové populace lam. Křížení jsou naprostou většinou lam mimo Jižní Ameriku a výraznou část i v samotné Jižní Americe.

Neexistuje žádný jednotný vzhled, který by byl pro křížené lamy typický. Nejnápadnější variabilitou je délka a hustota srsti, která může být kdekoli na škále mezi krátkosrstým a čistě obličejovým typem Ccara a hustě vlnatým typem Tampuli. Mnozí smíšení jedinci mají středně dlouhou srst na těle s částečně osrstenou tváří a nohami, někteří mají na hlavě chochol nebo hřeben z delšího vlákna. Tělesné proporce odpovídají ve většině případů standardnímu vzezření lamy: dlouhý vzpřímený krk, klínovitá hlava s dovnitř zahnutýma ušima tvaru banánu a dlouhé nohy se dvěma prsty s polštářky.

Velikost je proměnlivá, ale zpravidla se pohybuje v normálním rozmezí pro lamy. Zvířata s výrazným podílem alpaky bývají menší, s kulatějším tělem, kratšíma nohama a tupější tváří. Zbarvení je velmi různorodé u všech smíšených jedinců, protože na barvu srsti v neregistrovaných stádech není vyvíjen žádný selekční tlak.

Variabilita srsti

Míra osrstění obličeje a nohou je nejzřetelnějším vizuálním ukazatelem typového původu. Jedinec s čistým obličejem a hladkýma nohama nese větší vliv Ccara; zvíře s hustou vlnou přes obličej, čelo a horní části nohou nese větší vliv Tampuli. Přechodná zvířata, která jsou v křížených stádech nejčetnější, mají srst pokrývající tyto partie jen částečně. Jemnost vlákna je také proměnlivá: zvířata s menším podílem alpaky produkují hrubší rouno vhodné pro koberce a lana, zatímco ta s větším podílem alpaky mohou produkovat vlákno dost jemné na předení do oděvů.

Základní povaha domácí lamy je napříč typy a smíšenými jedinci v zásadě shodná. Lamy jsou klidné, zvídavé a ostražité. Bedlivě sledují své okolí, pamatují si zkušenosti ze zacházení a dobře reagují na pravidelné a nenásilné postupy. Křížená lama vychovávaná od mládí s pravidelným lidským kontaktem se zpravidla snadno uvazuje na provaz, vodí a ošetřuje.

Vůči lidem jsou křížené lamy spíše shovívavé a mírné než přátelsky iniciativní. Ke znaným ošetřovatelům udržují malý osobní prostor a vůči cizím lidem jsou ostražité, nikoli agresivní. Plivání je normální druhový komunikační signál užívaný zejména při sporech o potravu nebo ve stádové hierarchii. Vůči lidem ho lamy používají zřídka, obvykle tehdy, cítí-li se zahnány do kouta nebo jsou-li s nimi hrubě zacházeno.

Vůči ostatním zvířatům jsou lamy stádové druhy, které trpí v izolaci. Křížení jedinci chovaní s ovcemi nebo kozami často přijímají strážnou roli, staví se na okraj stáda a upozorňují na predátory, jako jsou psi a lišky, nebo je aktivně zaháněje. Toto chování se netrénuje, ale odráží přirozený instinkt.

Rozdíly v chování mezi smíšenými jedinci spíše odrážejí ranou socializaci než linii původu. Zvířata, která měla v prvních měsících života minimální kontakt s lidmi, se v dospělosti obtížněji ovladají. Důsledně vedené křížené lamy jsou obecně stejně přístupné jako jakýkoli registrovaný typ.

Každodenní péče se řídí standardními požadavky pro všechny domácí lamy s úpravami podle délky srsti jednotlivého zvířete a jeho využití. Hustě vlnatí smíšení jedinci potřebují každoroční stříhání; krátce ostříhaná zvířata mohou potřebovat pouze zkrácení nebo stříhání vůbec. Smíšený genetický původ nijak výrazně nemění nároky na péči.

Prostředí a ustájení

Křížené lamy jsou odolné a dobře snášejí chlad i nadmořskou výšku. Potřebují suchý, větraný přístřešek dostatečně velký, aby se celá skupina mohla pohodlně postavit i lehnout, ve tmě dostatok ve stínu v létě a ochranu před deštěm hnaným větrem. Oplocení by mělo dosahovat výšky 1,2 až 1,5 m a neobsahovat ostnatý drát ve výšce těla lamy, který může poškodit vlákno i kůži. Na pastvinách je nutné zkontrolovat výskyt jedovatých rostlin, jako je starček, tis, rododendron a kapraď orlí. Jednu lamu nikdy nechovejte osamoceně. K pohody zvířat je nezbytná přítomnost alespoň dvou kamelovitých zvířat.

Pohyb a aktivita

Dostatečně velká pastvina zajistí většinu pohybu, který lamy potřebují. Pracovní nákladní zvířata profitují z pravidelných kondicingových procházek a tréninku se zatížením. Strážní zvířata pohybující se se stádem jsou aktivní svým přirozeným hlídkováním. Lamy chované na pastvině bez konkrétního úkolu by přesto měly mít prostor k běhu, hrám a válení v prachu.

Lamy mají trojkomorový žaludek a efektivně zpracovávají vlákninu, takže z pastvy, která by nestačila stejně těžkému skotu nebo koním, dokáží získat dobrou výživu. Základem stravy je travní pastvina a travní seno. Křížené lamy nemají jiné výživové nároky než zvířata registrovaných typů; požadavky se liší podle vývojové fáze, zátěže a tělesné kondice, nikoli podle původu.

Obezita je běžný problém u lam chovaných na bohaté pastvině bez dostatečného pohybu nebo omezení příjmu píce. Cílové skóre tělesné kondice je 3 na pětibodové škále. Žebra by měla být hmatatelná lehkým tlakem, nikoli viditelná. Zvířata v nadměrné kondici jsou více ohrožena tepelným stresem a metabolickými poruchami.

Minerální nedostatky jsou v mnoha oblastech časté. Selen, měď a zinek jsou v pastvě a seně často pod úrovní požadovanou kamelovitými zvířaty. Volně dosažitelný minerální doplněk určený pro kamelovitá zvířata nebo minerál sestavený pro lamy a alpaky pokryje většinu regionálních potřeb. Minerály pro ovce se nedoporučují, protože omezují hladinu mědi pod potřeby kamelovitých zvířat.

Voda a sůl

Čistá voda musí být dostupná neustále. V mrazivých podmínkách zabraňují dehydrataci vyhřívané napáječky. Prostá kuchyňská sůl nabízená ad libitum pokryje potřebu sodíku a podpoří dostatečný příjem vody. Solný liz určený pro skot nebo koně nenahrazuje plnohodnotný minerální doplněk.

Křížené lamy nemají ve srovnání s registrovanými typy zvláštní profil onemocnění. Zdravotní rizika odrážejí druhovou biologii, podmínky chovu a zeměpisnou oblast, nikoli původ. Široký genetický základ smíšených jedinců nepřináší na úrovni populace žádné měřitelné zdravotní výhody ani nevýhody ve srovnání s uzavřenými typy.

Nejvýznamnějším průběžným úkolem v oblasti zdravotní péče ve většině regionů je regulace parazitů. Gastrointestinální hlístice, zejména Haemonchus contortus (krevní hlístice), způsobují závažný úbytek hmotnosti a chudokrevnost. Cílená selektivní léčba na základě koprologického vyšetření a skórování FAMACHA je udržitelnější než plošné odčervování dle kalendáře, které urychluje vznik rezistence.

Program preventivní péče

• Pravidelné koprologické vyšetření každých 8 až 12 týdnů s cílenou léčbou.
• Každoroční veterinární prohlídka včetně zubního vyšetření a hodnocení tělesné kondice.
• Regionální vakcinační plán dle doporučení; klostridní vakcíny se používají ve většině oblastí chovu kamelovitých zvířat.
• Zkracování drápků 2 až 4krát ročně.
• Doplňování selenu a minerálů přizpůsobené analýze místní pastvy.
• Stříhání před teplým počasím u zvířat s hustou srstí.
• Karanténa a testování nových zvířat před zařazením do stáda.

Křížené lamy se rozmnožují stejným způsobem jako všechny domácí lamy. Samice dosahují pohlavní zralosti ve věku 12 až 18 měsíců, ale zkušení chovatelé odkládají první krytí až do doby, kdy samice dosáhne nejméně dvou třetin očekávané dospělé hmotnosti a je v dobré tělesné kondici. Příliš časné krytí brzdí růst a zvyšuje riziko komplikací v průběhu březosti. Samci jsou plodní přibližně od 2 do 3 let věku.

Lamy jsou indukované ovulátorky. Samice nemá pevný pohlavní cyklus; ovulaci spouští samotné krytí. To umožňuje chov téměř po celý rok, ačkoli mnozí chovatelé dávají přednost jarnímu krytí, aby mláďata přicházela na svět také na jaře, za příznivějších podmínek. Páření probíhá v poloze vleže (kuš) a samec po celou dobu vydává charakteristický zvuk zvaný orgling.

Březost trvá přibližně 11,5 měsíce (340 až 350 dní). Jednočetné porody jsou výrazně obvyklejší; dvojčata jsou vzácná a přinášejí zvýšené riziko pro matku i mláďata. Porody nejčastěji probíhají v denních hodinách. Zdravé mládě obvykle stojí do 30 až 90 minut a saje do několika hodin po narození. Mláďata se odstávají ve věku 4 až 6 měsíců.

Křížení lam s alpakami se v některých oblastech praktikuje s cílem spojit jemnost alpačího vlákna s velikostí lamy. Potomci se nazývají huarizo (otec lama, matka alpaka) nebo misto (otec alpaka, matka lama). Huarizos jsou větší než alpaky a jejich rouno je z hlediska jemnosti přechodné. Jsou obecně plodní, ale vykazují sníženou reprodukční úspěšnost ve srovnání s oběma rodičovskými druhy a jejich vlákno je kvalitativně mezi oběma druhy. Chovatelské programy zaměřené na huarizos vyžadují pečlivý výběr a jsou mimo Jižní Ameriku méně běžné.

V neregistrovaných stádech jsou nejčastější příčinou vzniku smíšených potomků neúmyslná krytí mezi členy stáda. Oddělení samců od samic mimo plánovaná chovná období je základní manažerský postup pro řízení reprodukce.