Lipicán

Lipicán je kůň barokního typu vyšlechtěný pro habsburský dvůr. Je středně velký, kompaktní a svalnatý, s pověstí inteligentního a se stabilním, ochotným charakterem. Většina dospělých lipicánů je šedá, ačkoli hříbata se rodí tmavá a zesvětlují v průběhu několika let.

Plémě je úzce spjato se Španělskou jezdeckou školou ve Vídni, založenou v roce 1572 a považovanou za nejstarší jezdeckou akademii na světě. Tam jsou hřebci lipicáni cvičeni v klasické drezuře, včetně náročných „škol nad zemí”, jako jsou levada, kurbeta a kapriola. Toto spojení formovalo selekci plemene i jeho veřejný obraz po staletí.

Lipicáni dospívají pomalu a plné fyzické i psychické zralosti dosahují mnohdy až v šesti nebo sedmi letech. Za to obvykle zůstávají zdraví a schopní práce hluboko do dvaceti let a mnoho z nich se dožívá 25 až 35 let.

Pro koho je vhodný

Lipicán se hodí jezdcům, kteří oceňují cvičitelnost a klidného partnera více než rychlost. Jeho inteligence odměňuje důsledné a odborné zacházení, a pozdní dospívání vyžaduje v prvních letech trpělivost. Plemeno se výborně uplatňuje v klasické drezuře, spřeženém sportu a rekreačním ježdění pro majitele schopné zasvětit se dlouhodobé, systematické práci.

Plemeno nese název po Lipici (italsky Lipizza), vesnici na Krasové plošině v dnešním Slovinsku. V roce 1580 arcivévoda Karel II. Vnitřního Rakouska tam zřídil dvorní hřebčín, aby dodával koně habsburské šlechtě.

Základy plemene tvořili španělští koně, tehdy v Evropě vysoce ceněni, křížení s italskými a místními krasovými. Pozdější přídavky arabské krve pomohly ustálit typ plemene. Šest klasických hřebcových linií se stalo základem a jsou dodnes evidovány: Pluto, Conversano, Maestoso, Favory, Neapolitano a Siglavy.

Španělská jezdecká škola ve Vídni využívala lipicány k rozvoji a zachování klasické drezury. V průběhu následujících staletí byl hřebčín i s koňmi opakovaně přemísťován, aby unikl válkám, mimo jiné při evakuacích za napoleonského období a v obou světových válkách.

V posledních měsících druhé světové války byli lipicáni shromážděni a zachráněni při operaci, která přitáhla mezinárodní pozornost. Po válce chov pokračoval v Pibru v Rakousku a ve státních hřebčínech v několika zemích; lipicán zůstává uznávaným plemenem v celé střední Evropě.

Lipicán má barokní stavbu těla: krátký a pevný hřbet, hluboký hrudník a dobře osvalený záď. Krk je klenutý a hřebínatý, nasazený na šikmých lopatkách; hlava je poměrně dlouhá s rovným nebo mírně konvexním profilem a živýma očima. Celkový dojem je silou a vyvážeností, nikoli výškou.

Zbarvení a barva

Většina lipicánů je šedá, ale tak se nerodí. Hříbata přicházejí na svět tmavá, zpravidla vraníci, hnědáci nebo myšinovci, a s věkem postupně zesvětlují. Úplné zbělání trvá obvykle šest až deset let, takže proslavená světle šedá barva je typická pro zralá zvířata. Malé procento koní zůstává hnědé nebo vraníkové po celý život; dle tradice Španělská jezdecká škola obvykle chová jednoho tmavého hřebce.

Lipicáni jsou proslulí vyrovnaným, ochotným temperamentem. Pod tlakem si zpravidla uchovávají klid, což je jeden z důvodů, proč plemeno tak skvěle plní přesné a náročné prvky klasické drezury. K lidem jsou zpravidla láskyplní a kontaktní, utvářejí pevné vztahy se stálými jezdci a pečovateli.

Inteligence je pro plemeno definujícím rysem. Lipicáni se rychle učí a dobře si pamatují práci, avšak táž bystrá mysl znamená, že si povšimnou nekonzistentního nebo hrubého zacházení a reagují na ně. S cizími lidmi jsou obvykle klidní, nikoli nervózní. S ostatními koňmi jsou společenští a při společném pastevectví se dobře přizpůsobí životu v herdě. Klidná a rozvážná povaha z nich dělá spolehlivé partnery, přestože pozdní dospívání znamená, že mladí koně stále vyžadují trpělivost.

Každodenní péče o lipicána se řídí obecnými principy chovu koní, s několika body danými šedivou barvou srsti a pracovní historií plemene.

Čistění

• Denně kartáčovat k odstranění nečistot, vypadlých chlupů a ke kontrole kůže
• Šedivou srst podle potřeby mýt a odstraňovat skvrny, protože jsou zřetelně viditelné
• Hustou hřívu a ocas pročesávat, aby nevznikaly uzle
• Každý den vypichovat kopyta a kontrolovat kameny, trhliny nebo plísně

Pohyb

• Zajistit denní pohyb jízdou pod sedlem, prací na lonži nebo pastevectvím
• Kondici budovat postupně, zvláště u mladých, pozdně dospívajících koní
• Střídavě kombinovat strukturovaný nácvik s volnějšími vyjížďkami pro udržení svěžesti mysli
• Zahrnout dny odpočinku do vyváženého týdenního programu

Prostředí

Lipicáni prospívají s přístupem do boxu jako útočiště a s každodenním výběhem k pasení a společenskému kontaktu. Krasový původ znamená, že plemeno snáší různé podmínky, avšak dostatek stínu je důležitý: šedí koně s světlou kůží jsou náchylnější ke spálení od slunce a prospívá jim přístřeší nebo ochranné masky při silném slunečním záření.

Jako u všech koní je základ stravy lipicána objemné krmivo. Kvalitní seno nebo pastva by měly tvořit většinu denního příjmu, podporujíce trávicí systém závislý na téměř nepřetržitém zásobování vlákninou. Jadrná krmiva, jako obilniny nebo formulované směsi, se přidávají podle věku, kondice a intenzity práce. Plemeno je úsporné v přeměně živin, proto je třeba sledovat porce, aby se předešlo nadváze.

Pamlsky a doplňky

Nabízejte pamlsky jako mrkev nebo kousky jablka v malém množství. Zajistěte volný přístup k solnému nebo minerálnímu lizu a čistou vodu kdykoli. Většina koní na kvalitním objemném krmivu nepotřebuje žádné další doplňky, ale veterinář nebo specialista na výživu koní poradí, pokud pastvina nebo seno obsahují málo konkrétních minerálů.

Lipicáni jsou robustní plemeno s dlouhým pracovním věkem a typickou délkou života 25 až 35 let. Pomalé dozrávání je vyváženo dobrou dlouhověkostí a mnozí zůstávají aktivní hluboko po dvacátém roce. Hlavní zdravotní starost spojená s plemenem se týká šedého zbarvení. Šedí koně u všech plemen mají vyšší výskyt melanomu, nádoru kůže, který se zpravidla objevuje pod ocasem, kolem řitního otvoru a na hlavě; lipicáni tuto predispozici sdílejí.

Prevence

• Každoroční nebo pololetní veterinární prohlídky s inspekcí kůže šedých koní
• Pravidelné očkování dle schématu doporučeného veterinářem
• Pravidelná odčervování na základě koprologického vyšetření
• Dentální kontroly každých 6 až 12 měsíců
• Péče kováře každých 6 až 8 týdnů

Lipicán je jedním z nejcvičitelnějších koňských plemen, proto se stal středobodem klasické drezury. Rychle se učí, uchovává naučené a při strukturované práci zachovává psychickou angažovanost. Tato inteligence má dvě stránky: plemeno si špatné návyky přisvojí stejně snadno jako dobré, takže zacházení musí být jasné a důsledné. Protože lipicáni dozrávají pozdě, formální výcvik se buduje pomalu a nejnáročnější cviky se zavádějí teprve tehdy, je-li kůň fyzicky připraven, obvykle v šesti nebo sedmi letech.

Základy výcviku

1. Začít klidnou prací na ruce: vedení, stání a přijímání kontaktu
2. Obeznámit s sedlem a uzdečkou v klidných, krátkých lekcích
3. Upevnit pohyb vpřed, ovladatelnost a zastavení pod jezdcem
4. Postupně přidávat stranovou práci a shromáždění s rostoucí silou
5. K pokročilým klasickým cvikům přistoupit teprve s vytrénovaným koněm a zkušeným jezdcem

Chov lipicánů je pečlivě řízen, aby se zachovaly typ a historické linie krve. Plemeno je organizováno kolem šesti klasických hřebcových linií a rodiny klisen jsou rovněž sledovány, takže rodokmeny sahají do velké hloubky. Hřebci používaní k chovu jsou zpravidla vybíráni po posouzení exteriéru, pohybů a temperamentu.

Klisny nosí jediné hříbě přibližně jedenáct měsíců. Hříbata se rodí tmavá a do několika hodin vstávají a sají, jak je u koní obvyklé. Odstav proběhne obvykle kolem šestého měsíce. Pomalé dozrávání plemene pokračuje v prvních letech: šedivé zbarvení se vyvíjí pozvolna a plná fyzická zralost nastupuje až v šesti nebo sedmi letech. Mladí koně jsou vychováváni s pastvením a postupnou manipulací, aby formální výcvik mohl začít, jakmile je kůň skutečně připraven.