Islandský kůň

Islandský kůň je malé, robustní plemeno vyvinuté na Islandu z koní přivezených norskými osadníky před více než tisíci lety. Přestože výška většiny jedinců odpovídá kategorii poníků, toto plemeno se vždy označuje jako kůň, nikdy jako poník. Patří k nejčistším koňským plemenům na světě a bylo po staletí udržováno v genetické izolaci zákonem.

Plemeno je nejznámější svými chody. Kromě kroku, klusu a cvalu, které sdílejí téměř všichni koně, mnoho islandských koní provádí dva další chody: tölt, hladký čtyřdobý klusavý chod, a létající pace, rychlý dvoudobý boční chod používaný při závodech na krátké vzdálenosti. Tyto pohyby dělají toto plemeno velmi pohodlným na dlouhých trasách a v členitém terénu.

Islandští koně jsou přátelští, dobrosrdeční a zvídaví, s sebejistým a pracovitým charakterem. Dospívají pomalu a obvykle nejsou nasazeni pod sedlo před čtyřmi nebo pěti lety, ale zůstávají zdraví a užiteční hluboko do svých dvacátých a třicátých let.

Pro koho je vhodný

Islandský kůň je vhodný pro jezdce, kteří hledají zdravého a nenáročného koně s hladkými chody. Jeho klidný temperament a snadno zvládnutelná velikost ho činí přístupným pro mnoho jezdců, i když jeho energie a silná vůle vyžadují sebejisté zacházení. Plemeno je dobře uzpůsobeno pro terénní a vytrvalostní ježdění, rekreační zapřahání a chladné nebo vlhké klima.

Plemeno se odvozuje od koní, kteří byli na Island přivezeni norskými a keltskými osadníky během osídlovacího období, přibližně v letech 870 až 930 n. l. Tato zvířata pocházela především ze Skandinávie a Britských ostrovů a byla jedinými koňmi na ostrově. Výběr způsobený drsným klimatem a omezenou pastvou dal vzniknout kompaktnímu a mimořádně odolnému typu.

Kolem roku 982 islandský parlament, Althing, přijal zákony omezující dovoz koní. Jakmile kůň opustí Island, nemůže se vrátit a živí koně ze zahraničí nejsou povoleni. V důsledku toho zůstalo toto plemeno uzavřeno přibližně tisíc let, což představuje jeden z nejdelších období genetické izolace jakékoli koňské populace na světě.

Po většinu své historie byl islandský kůň ústředním prvkem každodenního života. Přepravoval lidi a zboží zemí bez silnic nebo kolového dopravy po staletí, pracoval na farmách a byl hlavním prostředkem přechodu přes řeky a drsný terén. Tölt byl ceněn proto, že umožňoval jezdci překonávat dlouhé vzdálenosti v pohodlí.

Od 19. a 20. století se plemeno rozšířilo do Evropy a Severní Ameriky jako jezdecký a sportovní kůň. Dnes jsou islandští koně chováni v Evropě a Severní Americe i na samotném Islandu a plemenné záznamy a standardy posuzování jsou koordinovány mezinárodně, ale islandská populace zůstává genetickým zdrojem plemene.

Islandský kůň je malý, ale robustně stavěný, s hlubokým tělem, krátkými svalnatými končetinami a pevnou kostrou, která unese dospělého jezdce navzdory skromné výšce. Hlava je výrazná s přímým nebo mírně vydutým profilem a krk je krátký a dobře nasazený. Plemeno v zimě pěstuje hustou dvojitou srst, která se na léto přemění na kratší verzi. Hříva a ocas jsou husté a hrubé, a hříva na čele bývá dlouhá.

Srst a zbarvení

Málo plemen vykazuje tak rozsáhlou paletu barev. Islandští chovatelé uznávají velký počet zbarvení a vzorů srsti s vlastními tradičními názvy. Běžnými základními barvami jsou ryzák, hnědák a vraník, které se kombinují s dilučními geny produkujícími tóny izabelové, palomino a stříbrné, jakož i šedé, rouanové a pinto vzory. Hustá zimní srst je praktickou adaptací na chladné, vlhké a větrné klima Islandu, nikoli ozdobným znakem.

Islandský kůň má pověst přátelského a dobrosrdečného zvířete. Plemeno je zvídavé vůči svému prostředí a lidem. Většina jedinců je sebejistá spíše než plachá, což je rys formovaný staletími v prostředí s málo přirozenými predátory. Tato vyrovnanost dělá toto plemeno snáze ovladatelným, než by naznačovala jeho úroveň energie.

S lidmi je toto plemeno obvykle náklonné a ochotné. Pod sedlem je pracovité a aktivní s velkou vytrvalostí, ale není přehnané. S cizinci je většina islandských koní spíše zvídavá a přístupná než opatrná. S ostatními koňmi je toto plemeno velmi společenské a tradičně se chová ve stádech; koně vychovaní ve skupinách se dobře sžívají s novými společníky.

Sebedůvěra plemene může přejít ve tvrdohlavost, takže důsledné a spravedlivé zacházení je důležité. Islandský kůň, který respektuje svého ošetřovatele, je kooperativní a odměňující. Naopak ten, kdo se naučí ignorovat příkazy, může být náročný. Jejich inteligence znamená, že si stejně rychle osvojí dobré i špatné návyky.

Islandský kůň patří k snáze chovaným plemenům. Je přizpůsoben chladným a vlhkým podmínkám a obecně prosperuje při venkovním chovu s přístřeším spíše než při trvalém ustájení. Hlavní nároky na péči plynou z husté srsti, vydatného sezónního línání a potřeby pohybu a společnosti.

Grooming

• Čistit kartáčem několikrát týdně pro zvládnutí husté srsti a odstranění bláta a uvolněných chlupů.
• Zvýšit intenzitu čištění během jarního a podzimního línání, kdy je ztráta srsti vydatná.
• Česat hustou hřívu, chochol a ocas, aby nevznikaly uzlíky.
• Pravidelně čistit kopyta a kontrolovat výskyt mokřece, zejména na mokrém terénu.
• Vyhýbat se nadměrnému stříhání v zimě, pokud kůň nepracuje intenzivně a není ustájen, protože přirozená srst je jeho hlavní ochranou před počasím.

Pohyb a výcvik

• Zajistit každodenní výběh; plemeno je stvořeno k dlouhému pohybu a pastvě.
• Pravidelně jezdit nebo zapřahat, aby se využila vytrvalost koně a byl psychicky vyrovnaný.
• Využívat terénní vyjížďky a dlouhé trasy, které odpovídají chodům a vytrvalosti plemene.
• Zaměstnávat koně, kteří nemají dostatek pohybu, protože znuděný islandský kůň se může stát dotěrným.

Prostředí

Plemeno snáší drsné počasí lépe než většina ostatních a preferuje otevřené prostředí s přístřeším a společností stáda. Na bohatých pastvinách je náchylné k přibírání hmotnosti, proto je pastva nutné omezovat. Bezpečné oplocení je důležité, protože toto plemeno je atletické a zvídavé.

Islandský kůň se vyvinul na chudých pastvinách a má úsporný metabolismus. Je schopen udržet kondici s menším množstvím potravy než mnoho jiných plemen. Základ stravy by měla tvořit kvalitní objemná krmiva, tráva nebo seno. Mnoho islandských koní v mírném klimatu vůbec nepotřebuje obilniny. Bohatá pastvina musí být často omezena, aby se předešlo obezitě a souvisejícím zdravotním problémům.

Pamlsky a doplňky

Většina islandských koní na kvalitním objemném krmivu potřebuje pouze zdroj soli nebo minerálů a neustálý přístup k čerstvé vodě. V oblastech, kde pastvina nebo seno postrádá klíčové minerály, vyvážený doplněk odpovídající místnímu krmivu může doplnit nedostatky. Pamlsky by měly být malé a vzácné s ohledem na tendenci plemene přibírat; bezpečné možnosti zahrnují malá množství mrkve nebo jablka.

Islandský kůň je obecně zdravý a pozoruhodně dlouhověký, přičemž mnoho koní zůstává aktivních do pozdních dvacátých let a někteří dosahují 40 let. Staletí přirozeného výběru v drsném klimatu vyprodukovalo zdravé a odolné zvíře. Hlavní zdravotní problémy tohoto plemene pramení z jeho úsporného metabolismu, který ho predisponuje k obezitě, a z jeho dlouhé genetické izolace, která zanechává exportované koně bez expozice vůči některým nemocem a parazitům vyskytujícím se jinde.

Preventivní péče

• Udržovat štíhlou kondici a omezovat přístup na bohatou pastvinu.
• Používat kontrolu hmyzu a ochranné deky ke snížení rizika letního ekzému, zejména ve vlhkých oblastech s výskytem bodavého hmyzu.
• Dodržovat pravidelný program odčervování a péče o zuby pod veterinárním dohledem.
• Plánovat pravidelné návštěvy kováře pro péči o kopyta.
• Udržovat aktuální očkování dle místních požadavků, protože exportovaní koně nemají přirozené vystavení jako ti chovaní na Islandu.

Islandský kůň je inteligentní, ochotný a rychle se učí, což dělá jeho výcvik odměňujícím. To zároveň znamená, že si špatné návyky osvojí stejně rychle jako dobré. Toto plemeno dospívá pomalu a tradičně se nenasazuje pod sedlo před čtyřmi nebo pěti lety, aby tělo dostalo čas na rozvoj. Jeho sebejistá povaha dobře reaguje na jasné a důsledné zacházení a může se stát tvrdohlavou při nedůsledných nebo hrubých metodách.

Výcvik chodů je výraznou součástí práce s tímto plemenem. Většina islandských koní provádí tölt přirozeně, ale rozvinutí čistého, vyváženého tölt a u některých koní létajícího pace vyžaduje čas a zručnou jezdeckou techniku. Kůň, který je přetlačen příliš brzy nebo je jede nevyváženě, může ztratit kvalitu chodů.

Základy

1. Začít klidnou prací na ruce pro vybudování důvěry a respektu před nasazením jezdce.
2. Postupně zavádět sedlo a jezdce, jakmile je kůň dostatečně zralý.
3. Upevnit krok, klus a cval pod sedlem před zdokonalením tölt.
4. Rozvíjet tölt prostřednictvím vyvážené práce vpřed, nikoli honbou za rychlostí.
5. Rezervovat výcvik pace pro koně, kteří prokazují nadání, jakmile jsou v kondici a vyváženosti.

Islandský kůň dospívá pomalu a chov je obvykle odkládán, dokud klisny a hřebci nedosáhnou přibližně čtyř let nebo více, v souladu s pozdním fyzickým vývojem plemene. Stejně jako ostatní koně nese klisna jedno hříbě; dvojčata jsou vzácná a obvykle nežádoucí. Březost trvá přibližně jedenáct měsíců, takže klisna nakrytá na začátku léta hříbí následující jaro.

Klisny se často hříbí venku ve stádových podmínkách, což odpovídá odolné a společenské povaze plemene. Hříbata jsou obvykle robustní a vyrůstají ve stádě, kde se učí sociálnímu chování od ostatních koní. Jsou odstaveована ve věku několika měsíců a nejsou nasazována pod sedlo až do věku několika let.

Protože je toto plemeno uzavřené a izolované, chovatelé kladou velký důraz na původ, exteriér a kvalitu chodů. Mezinárodní standardy posuzování hodnotí jak jezdecké schopnosti, tak exteriér a plemenní jedinci jsou před použitím często formálně hodnoceni.