Peruánské morče

Peruánské morče je dlouhosrsté plemeno domácího morčete (Cavia porcellus). Je typické jemnou, hedvábnou srstí, která roste nepřetržitě a u výstavních jedinců dosahuje až k zemi, daleko za tělo zvířete. Srst roste dopředu přes hlavu i dozadu přes zádě, takže u plně osrstěného zvířete z profilu často nelze rozeznat přední a zadní část těla.

Povahově jde o plemeno přátelské, mírné, klidné a poddajné. Peruánská morčata obvykle dobře snášejí manipulaci, což je jeden z důvodů jejich obliby jako domácích mazlíčků i na výstavách. Dospělý jedinec je středně velký hlodavec s hmotností zhruba 700 až 1 200 gramů, přičemž samice bývají lehčí než samci.

Dlouhá srst je určujícím znakem plemene i hlavním nárokem na chovatele. Majitelé morčat chovaných jako mazlíčky srst často zkracují kvůli pohodlí zvířete a snadnější hygieně, zatímco chovatelé pro výstavy udržují plnou délku srsti pomocí denního rozčesávání a zavíjení. V obou případech vyžaduje péče o srst u tohoto plemene více času než u krátkosrstých morčat, například u amerického morčete.

Pro koho se hodí

Peruánské morče se hodí pro chovatele, kteří jsou schopni věnovat se pravidelné, často denní péči o srst. Lidé, kteří hledají klidného společníka a jsou ochotni srst udržovat čistou nebo pravidelně zkracovat, budou s tímto plemenem spokojeni. Naopak se nehodí do domácností, které chtějí nenáročného mazlíčka, ani tam, kde není možné zajistit alespoň jednoho druha, protože morčata jsou vysoce sociální druh a neměla by být chována samostatně.

Domácí morče, Cavia porcellus, bylo domestikováno v andské oblasti Jižní Ameriky, na území dnešního Peru, Bolívie, Ekvádoru a Kolumbie. Archeologické nálezy dokládají domestikaci již před několika tisíci lety, kdy andské národy chovaly morčata na maso a využívaly je také v rituálech a lidovém léčitelství. V některých částech And jsou morčata, tam nazývaná cuy, tradiční potravinou dodnes.

Do Evropy se morčata dostala v 16. století prostřednictvím španělských a nizozemských obchodníků. Odtud pochází jejich chov jako exotických domácích zvířat a následné cílené šlechtění zaměřené spíše na vzhled než na produkci masa. Postupem času chovatelé vyšlechtili odlišné typy osrstění, včetně dlouhosrstých forem.

Peruánské morče patří mezi nejstarší dlouhosrsté odrůdy uznávané v chovatelství morčat. Své jméno nese podle země spojené s původem druhu, samotná dlouhá srst však byla ustálena až evropským a později mezinárodním šlechtěním, nikoli u volně žijících nebo hospodářsky chovaných zvířat. Později byla vyšlechtěna příbuzná dlouhosrstá plemena, silkie (nazývané též sheltie) a kadeřavý texel.

Dnes je peruánské morče uznáváno chovatelskými kluby po celém světě a pravidelně se objevuje v dlouhosrstých třídách na výstavách.

Peruánské morče má typicky kompaktní, oblé tělo, jaké je pro plemeno charakteristické, avšak jeho celkový vzhled zcela dominuje srst. Ta je dlouhá, rovná a jemná a vyrůstá z pomyslné pěšinky uprostřed hřbetu, odkud padá na obě strany těla. Dvě růžice na zádech tlačí srst směrem dopředu, takže nejdelší chlupy padají přes tvář a hlavu a často vytvářejí přední závoj, který zakrývá oči. V plné výstavní délce může srst dosahovat až na zem a přesahovat délku samotného těla.

Srst a zbarvení

Srst se vyskytuje ve stejné škále barev a vzorů jako u ostatních plemen morčat, včetně jednobarevných odstínů, agouti kresby i trojbarevných nebo bíle kombinovaných vzorů. Klíčovým znakem je struktura srsti: musí být rovná a hedvábná, nikoli kadeřavá nebo hrubá. Zvlnění nebo hrubší struktura srsti naznačuje spíše jiné plemeno, například texel. Protože srst roste nepřetržitě po celý život zvířete, její délka u konkrétního jedince odráží jeho věk a způsob péče.

Peruánská morčata mají pověst jednoho z klidnějších plemen, což je vzhledem k náročnosti péče o srst výhodou. Jsou přátelská a mírná a většina jedinců si rychle zvykne na pravidelné braní do ruky, kartáčování a úpravu srsti. Vyrovnaná povaha z nich dělá oblíbenou volbu pro výstavy, kde musí zvíře snést manipulaci ze strany posuzovatele.

Ve vztahu k lidem je toto plemeno společenské a jednotlivá zvířata si obvykle zvyknou rozpoznávat své majitele, na které v době krmení často reagují voláním. S klidnějšími staršími dětmi může být pod dohledem dobrým společníkem, malé děti by ale měly být poučeny o šetrném zacházení s jakýmkoli morčetem. Dlouhá srst navíc znamená, že plemeno hůře snáší hrubší zacházení.

Morčata jsou vysoce sociální stádová zvířata. Peruánské morče chované samostatně je náchylné ke stresu a nudě, proto by měl být druh chován v párech nebo menších skupinách. Běžným uspořádáním jsou páry stejného pohlaví nebo kastrovaný samec spolu se samicemi. Seznamování zvířat by mělo probíhat postupně, klidná povaha plemene však obvykle usnadňuje soužití s dalšími morčaty.

Péče o srst je hlavním rozdílem mezi peruánským a krátkosrstým morčetem. Srst roste nepřetržitě a snadno se zacuchává, proto je nutné ji často rozčesávat a udržovat čistou v oblasti zadečku. Majitelé chovající morčata jako mazlíčky srst obvykle zkracují kvůli hygieně a pohodlí zvířete, zatímco chovatelé pro výstavy udržují plnou délku pomocí zaviječek chránících srst před poškozením.

Úprava srsti

• Srst denně rozčesávejte měkkým kartáčem nebo hřebenem s širšími zuby, aby nevznikaly zámotky.
• Srst kolem zadečku a tlapek pravidelně zastřihávejte, aby zůstala čistá a bez ulpělého trusu.
• Znečištěnou srst čistěte lokálně, koupejte zvíře jen v nutných případech, používejte šampon určený pro malá zvířata a srst důkladně vysušte.
• U výstavních jedinců srst dělte na pramínky a používejte zaviječky, které udržují upravenou délku a chrání srst před lámáním.
• Drápky kontrolujte a zastřihávejte každých pár týdnů.

Pohyb

• Zajistěte zvířeti každý den čas v bezpečném ohrazeném prostoru nebo výběhu pro pohyb a hledání potravy.
• Klec udržujte přehlednou, aby se dlouhá srst nezachytávala o úkryty nebo hračky.
• Nabízejte tunely a možnosti hledání potravy, nikoli kolotoče nebo kuličky, které jsou pro morčata nebezpečné.

Prostředí

Morčata chovejte uvnitř nebo v chráněném, před predátory zabezpečeném prostoru se stálou teplotou přibližně 18 až 24 stupňů Celsia, mimo dosah průvanu a přímého slunečního záření. Dlouhá srst činí peruánská morčata citlivější na vlhkost a horko, proto musí podestýlka zůstávat čistá a suchá. Pevná podlaha s měkkou podestýlkou chrání jak tlapky, tak srst.

Peruánské morče je stejně jako všechna ostatní morčata přísně bylinožravé zvíře, jehož zadní část trávicího traktu je závislá na vysokém příjmu vlákniny. Neomezené množství lučního sena, například bojínkového nebo lučního, by mělo tvořit základ jídelníčku a je nezbytné jak pro trávení, tak pro obrušování neustále rostoucích zubů. Čerstvá voda musí být dostupná stále.

Morčata si nedovedou vytvořit vlastní vitamin C a musí ho přijímat v potravě. Riziko nedostatku snižují granule určené přímo pro morčata a obohacené stabilizovaným vitaminem C, doplněné čerstvou zeleninou s vysokým obsahem tohoto vitaminu.

Pamlsky a doplňky

Čerstvou zeleninu bohatou na vitamin C zařazujte do jídelníčku jako běžnou stravu, nikoli jako pamlsek: vhodná je paprika, listová zelenina a menší množství brokolice. Ovoce, například malý plátek jablka nebo pár lesních plodů, by mělo být pouze příležitostné kvůli obsahu cukru. Pestrá skladba zeleniny spolu s obohacenými granulemi obvykle zajistí dostatečný přísun vitaminu C. Vitaminové kapky přidávané do vody se nedoporučují, protože rychle ztrácejí účinnost a mohou zvíře odradit od pití. Před podáváním jakéhokoli doplňku se poraďte s veterinářem.

Při dobré péči se peruánské morče obvykle dožívá 5 až 7 let. Plemeno je celkově odolné, ale jeho dlouhá srst klade zvýšené nároky na čistotu: srst znečištěná v oblasti zadečku zachytává trus a moč, což může v teplém počasí vést k myiáze, závažnému stavu, kdy mouchy nakladou vajíčka přímo do srsti. Denní kontrola a zastřihávání toto riziko snižují.

Většina zdravotních potíží peruánského morčete se shoduje s obvyklými zdravotními problémy u morčat obecně.

Prevence

• Krmte neomezené množství sena a zdroj vitaminu C, aby se předešlo zubním problémům a kurdějím.
• Srst a kůži denně kontrolujte a upravujte, zejména v oblasti zadečku.
• Podestýlku udržujte čistou a suchou a ubikaci dobře větranou.
• Zvíře pravidelně jednou týdně važte, protože trvalý úbytek hmotnosti je časným varovným signálem.
• Ještě před vznikem potíží vyhledejte veterináře se zkušenostmi s malými savci.

Morčata potřebují mnohem více prostoru, než jaký nabízejí typické klece z chovatelských potřeb, a peruánské morče není výjimkou. Pevná podlaha s měkkou podestýlkou chrání tlapky i dlouhou srst, která se v klecích s drátěnou podlahou nebo znečištěným prostředím snadno zašpiní. Morčata chovejte vždy alespoň ve dvou a s každým dalším zvířetem prostor odpovídajícím způsobem zvětšujte. Vzhledem k tomu, že srst je náchylná na poškození vlhkem a horkem, by ubikace měla být umístěna uvnitř nebo na dobře chráněném a větraném místě.

Kontrolní seznam pro zařízení ubikace

• Prostorná klec s pevnou podlahou, mřížový systém typu C&C nebo krytý výběh.
• Silná vrstva bezprašné a savé podestýlky.
• Stojan nebo hromádka sena udržovaná čistá a suchá.
• Napáječka na vodu a stabilní miska na krmivo.
• Alespoň jeden úkryt na každé zvíře, s otvory dostatečně širokými, aby se v nich nezachytávala srst.
• Denní čištění drobných nečistot a jednou týdně kompletní úklid ubikace.

Rozmnožování morčat s sebou nese reálná rizika a mělo by být svěřeno pouze zkušeným chovatelům. Samice dosahují pohlavní dospělosti přibližně ve 4 až 6 týdnech, samci kolem 8 až 9 týdne, proto je nutné pohlaví oddělit včas, aby nedošlo k nechtěnému vrhu. U samic je klíčové načasování prvního krytí: pokud je samice poprvé nakryta až po dosažení přibližně 6 až 8 měsíců věku, pánevní spojení už může být srostlé, což přirozený porod ztěžuje nebo přímo znemožňuje. Odpovědní chovatelé tomu první krytí přizpůsobují.

Březost trvá u tak malého hlodavce neobvykle dlouho, přibližně 59 až 72 dní. Morčata patří mezi nekrmivá zvířata, jejichž mláďata se rodí plně osrstěná, s otevřenýma očima a vyvinutými zuby, a už během několika dní po narození se dokážou pohybovat a okusovat pevnou potravu. Vrhy bývají malé, typicky s 2 až 4 mláďaty.

Samice mláďata kojí, ta ale začínají ochutnávat seno a zeleninu téměř okamžitě a bývají odstavena přibližně ve 3 týdnech věku. U peruánského morčete se mláďata rodí s krátkou srstí a dlouhá srst dospělého jedince se vyvíjí postupně s růstem zvířete. Mláďata určená pro výstavy se hodnotí až podle toho, jak srst dozrává, a samce je nutné oddělit od matky i sester dříve, než dosáhnou pohlavní dospělosti.