Habešské morče

Habešské morče patří mezi nejstarší uznávané chovatelské rasy morčete domácího. Jeho charakteristickým znakem je srst rostoucí ve vzoru růžic: kruhovitých vírů chlupů, které se rozbíhají od středového bodu a dodávají zvířeti rozcuchaný, naježený vzhled. Kvalitně znační jedinec nese na těle více růžic uspořádaných ve vyváženém vzoru, přičemž v místech, kde se sousední růžice stýkají, vznikají hřebínky vztyčené srsti.

Kromě srsti jde o společenské a čilé zvíře. Habešská morčata jsou přátelská, hravá, zvídavá a otevřená vůči okolí a s lidmi, kteří se o ně starají, obvykle ochotně navazují kontakt. Jsou hlasitá a komunikují pískáním, vrněním i vysokým žadonivým zvukem, který mnoho chovatelů spojuje s časem krmení. Stejně jako všechna morčata jsou to skupinová zvířata, kterým nejlépe vyhovuje společnost, ať už člověka, jenž jim věnuje pravidelný čas, nebo dalšího morčete.

Dospělé habešské morče váží zpravidla mezi 700 a 1200 gramy a měří na délku přibližně 20 až 25 centimetrů. Při dobré péči se rasa běžně dožívá 5 až 7 let.

Pro koho je vhodné

Habešské morče je vhodné pro chovatele, kteří chtějí interaktivního mazlíčka s výraznou povahou a jsou ochotní věnovat se mu denně a pravidelně čistit klec. Růžicovaná srst vyžaduje více péče než krátká hladká srst, takže se hodí pro lidi ochotné kartáčovat zvíře několikrát týdně. Je dobrou volbou pro domácnosti se staršími dětmi, které dokážou s malým zvířetem zacházet šetrně a pod dohledem. Lidé hledající tichého mazlíčka s minimem interakce by měli zvážit klidnější rasu, protože habešská morčata jsou čilá a hlasitá.

Morče domácí (Cavia porcellus) bylo domestikováno před tisíci lety ve vysočinách And v Jižní Americe, v oblasti, kterou dnes tvoří Peru, Bolívie a Ekvádor. Andské národy chovaly morčata jako zdroj potravy a využívaly je také v kulturním a obřadním životě. Zvířata byla chována v domácích podmínkách dávno předtím, než se stala známými mimo kontinent.

Do Evropy se morčata dostala v šestnáctém století, kam je přivezli obchodníci po navázání kontaktu mezi Evropou a Jižní Amerikou. Zde se stala oblíbenými zvířaty v zámožnějších domácnostech a postupně se z nich vyšlechtily odlišné srstové a barevné variety, které známe dnes.

Habešské morče patří mezi dlouho zavedené srstové typy. Jeho název je zavádějící: rasa nemá žádnou doloženou souvislost s Habeší (historickým označením oblasti dnešní Etiopie) a původ tohoto pojmenování zůstává nejasný. Růžicovaná srst je výsledkem cíleného šlechtění na vírovitý vzor chlupů, nikoli znakem vázaným na konkrétní geografický původ.

Habešské morče uznávají jako standardní rasu chovatelské organizace zabývající se morčaty, které popisují ideální počet a uspořádání růžic pro výstavní zvířata. Většina dnes chovaných habešských morčat slouží jako společenská zvířata, nikoli jako výstavní chov, avšak standard rasy nadále ovlivňuje, jak chovatelé vybírají jedince podle kvality srsti.

Habešské morče má kompaktní, statné tělo typické pro morčata, se širokou hlavou, krátkýma nohama a bez viditelného ocasu. Odlišuje ho srst. Chlupy nerostou hladce, ale ve vírovitých růžicích, které se rozbíhají od středového bodu. Tam, kde se sousední růžice setkávají, se srst zvedá do hřebínků, což dává zvířeti drsný, zježený obrys. U výstavního jedince najdeme symetrické uspořádání dobře vykreslených růžic, často s hřebínky táhnoucími se podél hřbetu a kolem těla.

Srst a barvy

Srst habešského morčete je středně dlouhá, na dotek hrubá a hustá. Chlupy jsou delší než u hladkosrstého morčete, ale kratší než splývavá srst dlouhosrstých ras, takže se nedotýkají země. Barvy a vzory jsou různorodé. Mezi jednobarevné (self) varianty patří černá, bílá, krémová a červená. Ke vzorovaným varietám patří agouti (pruhované chlupy dávající skvrnitý vzhled), brindle (promíchané tmavé a světlé chlupy), želvovina (skvrny dvou barev) a roan. Barva očí zpravidla odpovídá barvě srsti a pohybuje se od tmavě hnědé až po růžovou nebo červenou u některých světlých variet.

Habešské morče má pověst jedné z energičtějších a nejvýraznějších ras morčat. Je přátelské, hravé, zvídavé a otevřené a při bezpečném prostoru a čase mimo klec aktivně prozkoumává okolí. Mnozí chovatelé toto plemeno označují za neposedné, protože zvířata zkoumají své prostředí a silně reagují na zavedený řád, zejména v souvislosti s krmením.

Vůči lidem je dobře socializované habešské morče společenské a snáší jemné zacházení, i když stejně jako většina morčat může být zpočátku plaché a potřebuje čas na vybudování důvěry. Vůči cizím lidem bývá zdrženlivé, dokud si nezvykne na nový hlas nebo pach. K ostatním morčatům je obvykle snášenlivé a stejnopohlavní páry nebo slučitelné skupiny spolu často žijí bez potíží; seznamování by mělo probíhat opatrně a na neutrální půdě. Morčata jsou kořistí a neměla by být chována společně s predátory ani ponechána bez dozoru v blízkosti psů, koček či malých dětí.

Plemeno je hlasité. Lze očekávat časté pískání, vrnění při spokojenosti a hlasité žadonivé volání, kterým si zvíře říká o jídlo. Tento projev je běžný a je součástí interaktivní povahy habešského morčete.

Habešské morče vyžaduje více péče o srst než hladkosrsté rasy, protože se v hřebíncích srsti zachytává stelivo a nečistoty. Denní pozornost věnovaná prostředí a pravidelné zacházení udržují zvíře zdravé a ochočené.

Úprava srsti

• Kartáčujte srst dva až třikrát týdně měkkým kartáčem, aby se odstranily uvolněné chlupy a nečistoty.
• Kontrolujte růžice, zda v nich neuvízlo stelivo nebo zbytky krmiva a zda nedochází ke zplstnatění, zejména kolem zadní části těla.
• Stříhejte drápky přibližně každé čtyři až šest týdnů, případně podle potřeby.
• Koupejte zvíře jen v nutných případech, používejte šampon určený pro drobná zvířata a srst po koupeli důkladně vysušte.
• Při úpravě srsti kontrolujte uši a oči, zda nejeví výtok nebo znečištění.

Pohyb

• Poskytujte zvířeti denně čas mimo klec v zabezpečeném, ohraničeném prostoru na podlaze.
• Nabídněte tunely, úkryty a bezpečné předměty, které podporují přirozené prohledávání okolí.
• Pohyb po podlaze vždy dozorujte a udržujte jej mimo dosah kabelů, škvír a jiných zvířat.
• Zajistěte, aby samotná klec byla dost velká pro denní pohyb, nejen na spaní.

Prostředí

Habešské morče chovejte uvnitř domu v prostorné ubikaci mimo přímé slunce, průvan a teplotní extrémy. Vyhovující rozmezí je přibližně 18 až 24 stupňů Celsia. Používejte pevnou podlahu místo drátěné, aby byly chráněny tlapky, a vystelte ji bezprašným stelivem, jako je papírová podestýlka nebo fleece. Prostor čistěte bodově denně a jednou týdně proveďte celkový úklid. Morčata jsou společenská, proto se, kde je to možné, důrazně doporučuje chovat je se slučitelným společníkem.

Morčata jsou býložravci s trávicí soustavou uzpůsobenou pro stravu bohatou na vlákninu. Základem stravy habešského morčete je neomezené množství lučního sena, například timotejky nebo obyčejného lučního sena, které je zvířeti dostupné neustále a podporuje trávení i obrušování zubů. Morčata si neumí sama vytvářet vitamin C, proto ho strava musí dodávat prostřednictvím čerstvé zeleniny a obohacených peletek. Čerstvá čistá voda by měla být k dispozici stále, obvykle z kapátkové láhve.

Pamlsky a doplňky

Jako hlavní podporu jídelníčku využívejte zeleninu bohatou na vitamin C, například papriku, listovou zeleninu a malé množství petržele. Ovoce, například plátek jablka nebo pár bobulí, lze podávat příležitostně a v malém množství kvůli obsahu cukru. Vyhněte se komerčním pamlskům ze semínek nebo jogurtu. Pokud má chovatel pochybnosti o dostatečném příjmu vitaminu C, může veterinář doporučit doplněk, avšak vyvážená čerstvá strava tuto potřebu obvykle pokryje.

Při dobrém ubytování a stravě je habešské morče odolnou rasou, která se běžně dožívá 5 až 7 let. Většina zdravotních potíží u morčat pramení ze stravy, zubních problémů nebo nedostatečné hygieny a mnoha z nich lze předejít. Morčata svou nemoc často skrývají, proto sledujte pozorně změny chuti k jídlu, hmotnosti, trusu nebo aktivity, protože morče, které přestane žrát, se může rychle zhoršovat.

Prevence

• Krmte neomezeným množstvím lučního sena a doplňujte denně vitamin C z čerstvé zeleniny.
• Udržujte ubikaci čistou, suchou a dobře větranou.
• Zvíře týdně važte, abyste včas zachytili úbytek hmotnosti.
• Zajistěte pevnou podlahu a měkké stelivo na ochranu tlapek.
• Ještě před vznikem potíží si najděte veterináře se zkušenostmi s drobnými exotickými zvířaty.

Morčata potřebují více podlahové plochy, než nabízí mnoho klecí pro drobná zvířata. Habešské morče je čilé a prospívá mu velká jednopatrová ubikace s prostorem na pohyb a úkryty, kam se může stáhnout. Chovejte je uvnitř domu, protože tato rasa je citlivá na chlad, vlhko, průvan i horko. Pevná podlaha chrání tlapky a hluboká vrstva bezprašného steliva udržuje prostor suchý a pohodlný.

Seznam vybavení

• Velká ubikace s pevnou podlahou odpovídající počtu zvířat.
• Bezprašné stelivo rozprostřené v hluboké, suché vrstvě.
• Jeden úkryt na každé morče.
• Neomezený přísun sena, dále těžká miska na krmivo a kapátková láhev na vodu.
• Bezpečné okusovací předměty a tunely pro obohacení prostředí.
• Klidné, bezprůvanové a stíněné místo uvnitř domu.

Morčata dosahují pohlavní dospělosti záhy, samice jsou schopné zabřeznout přibližně od čtyř do šesti týdnů věku a samci o něco později. Přesto by se s rozmnožováním nemělo zacházet lehkovážně. Hlavní obavou je pánev samice: pokud je samice poprvé nakryta až po přibližně sedmi až osmi měsících věku, pánevní kosti se již nemusí snadno rozestoupit, což činí porod nebezpečným. Březost a porod s sebou nesou i další rizika, například toxemii. Z těchto důvodů je rozmnožování vhodné ponechat zkušeným chovatelům, kteří dokážou zajistit veterinární podporu.

Březost trvá přibližně 59 až 72 dní, což je u malého hlodavce dlouhá doba. Vrh obvykle čítá dvě až čtyři mláďata, i když se vyskytují i početnější vrhy. Mláďata morčat se rodí vývojově vyspělá: přicházejí na svět osrstěná, s otevřenýma očima a prořezanými zoubky a během několika hodin dokážou chodit a okusovat pevnou potravu. I přesto první dva až tři týdny kojí, než dojde k odstavu.

Při chovu habešských morčat chovatelé vybírají jedince podle kvality srsti a usilují o symetrický vzor růžic popsaný ve standardu rasy. Znak srsti se nedědí jednoduchým způsobem, takže ne každé mládě od růžicovaných rodičů splní výstavní požadavky. Pohlaví je třeba oddělit ještě před tím, než mláďata dosáhnou chovného věku, aby se zabránilo neplánovaným vrhům.