Římská husa

Římská husa je středně velká bílá domácí husa, jejíž kořeny sahají do Itálie. Patří k nejstarším evropským plemenům husí a je nejlépe známa prostřednictvím příběhu o husách, které zdvihly poplach během nočního útoku na starověký Řím. Bez ohledu na to, nakolik je tato konkrétní událost historicky doložená, plemeno si udrželo pověst bdělého pozorovatele, jenž reaguje na jakoukoli změnu.

Stavbou těla je Římská husa kompaktní a zakulacená spíše než vysoká. Dospělci obvykle váží přibližně 4,5 až 5,5 kg, takže jsou snáze manipulovatelní ve srovnání s velkými užitkovými husami. Peří je bílé, zobák a nohy jsou oranžové až narůžovělé a oči jsou modré. Některé linie nesou na hlavě malý chomáč nebo chochol, jiné jsou hladkohlavé.

Temperament je klidný a dobromyslný u lidí, kteří s ptáky pravidelně zacházejí, v kombinaci se silnou ostražitostí. Husy hlasitě volají při neznámých zvucích a pohybech, takže je plemeno užitečné jako nízkonákladový poplašný systém na malých hospodářstvích, přičemž zůstává zvladatelné v dvorkovém hejnu.

Pro koho se hodí

Římská husa se hodí chovatelům, kteří chtějí kompaktní a zvladatelnou husu s vrozeným poplašným instinktem. Menší velikost usnadňuje zvedání, honění a ustájení ve srovnání s těžkými plemeny a klidná povaha pomáhá, pokud jsou ptáci od mládí pravidelně manipulováni. Hodí se lidem s oplocenkou nebo výběhem, celoročním přístupem k čisté vodě a tolerancí k hlasitým poplašným projevům. Méně se hodí pro domácnosti s velmi blízkými sousedy, kteří hluk neakceptují, nebo pro chovatele, kteří chtějí jediného ptáka, protože husy se lépe daří v párech nebo malých skupinách.

Římská husa nese název po Římě a střední Itálii, kde jsou bílé husy chovány od starověku. Husy měly v římském světě náboženské i praktické poslání — chovala se pro maso, tuk a peří a udržovala se u chrámů a domácností.

Plemeno je spjato se slavným klasickým vyprávěním, v němž husy zasvěcené bohyni Junoně zdvihly hlasitý poplach během nočního útoku na Kapitol a upozornily obránce. Římští spisovatelé tuto epizodu zaznamenali a ona se stala trvalým obrazem spojeným s plemenem. Příběh vysvětluje, proč je husa odedávna popisována jako bdělý strážce, přestože moderní plemeno nelze v nepřerušené linii sledovat zpět k těmto konkrétním ptákům.

V pozdějších staletích byly bílé italské husy chovány a šlechtěny jako kompaktní stolní a hospodářský pták. Typ byl nakonec ustálen a standardizován pod názvem Římská husa a chocholatá i hladkohlavá forma byly uznány v různých oblastech a standardech.

Plemeno se ve dvacátém století rozšířilo za hranice Itálie do dalších evropských zemí a Severní Ameriky, kde je nyní chováno především malými hospodáři a výstavními chovateli spíše než jako velký komerční pták.

Římská husa má krátké, hluboké a dobře zakulacené tělo nesené na krátkých nohách, takže působí podsaditě a nízko, nikoli vzpřímeně jako větší husy. Krk je poměrně krátký a hlava je uhlazená. Existují dvě formy: hladkohlavý typ a chocholatý typ nesoucí na temeni hlavy malý věneček per.

Opeření a barva

Opeření je ve standardní formě po celém těle bílé. Čisté bílé peří a oranžový až narůžovělý zobák a chodidla jsou body, které se při posuzování nejčastěji hodnotí, a jakýkoli nažloutlý nebo nechtěný nádech je u výstavních ptáků nežádoucí. Housátka se líhnou se šedivým nebo žlutým prachovým peřím a v průběhu prvních týdnů přepeřují do dospělé bílé barvy. U chocholaté formy sedí chochol jako zakulacený chomáč na temeni hlavy a měl by být souměrný a středový. Oči jsou modré, což je znak pomáhající odlišit toto plemeno od ostatních bílých husí.

Římská husa má vyrovnaný a dobromyslný temperament, je-li od mládí pravidelně klidně manipulována. Ptáci zvyklí na lidi jsou obvykle poklidní v jejich přítomnosti a snáze se honí než mnohé větší husy. Určujícím znakem je ostražitost: plemeno pozorně sleduje své okolí a hlasitě volá na cizí lidi, psy, vozidla nebo náhlý hluk, což stojí za pověstí strážní husy.

Vůči členům rodiny ptáci zdomácní a mohou být docela krotcí. K cizím lidem jsou nedůvěřiví a hlučí, a houser střežící hnízdo nebo housátka může být v chovatelské sezóně razantní. S ostatní drůbeží vychází přiměřeně dobře, je-li dostatek prostoru, přestože husy u krmení dominují menším ptákům. V páru nebo malé skupině jsou klidnější než osamělý pták, neboť husy jsou silně společenská zvířata a izolaci nesnášejí.

Římská husa je odolný pták, který se po dokonalém opeření dobře vypořádá se studeným a mokrým počasím. Většina každodenní péče se týká čisté vody, prostoru pro pastu a ochrany před predátory, nikoli intenzivního groominku.

Ošetřování

• Husy si udržují peří v pořádku samy pomocí čistění, takže pravidelné kartáčování není třeba.
• Zajistěte vodu dostatečně hlubokou pro ponoření celé hlavy, která udržuje oči, nozdry a zobák v čistotě.
• Při manipulaci kontrolujte chodidla a nohy na řezné rány, otoky nebo bumblefoot.
• Stříhejte drápky a kontrolujte zobák pouze tehdy, pokud se objeví přerůstání nebo poškození.
• Počítejte s výrazným ročním přepeřováním; volné peří je normální a za několik týdnů zmizí.

Pohyb

• Umožněte každodenní přístup do pastevní plochy; chůze a hledání potravy zajistí většinu pohybové aktivity, kterou husy potřebují.
• Poskytněte prostor ke koupání a stříkání, které ptáci využívají pro pohyb i péči o peří.
• Vyhněte se dlouhodobému uzavírání dospělců v malém holém výběhu, protože to vede k nudě a špinavým podmínkám.

Prostředí

Římské huse se nejlépe daří s travnatým výběhem nebo pastevním areálem, zdrojem čisté koupací vody a suchým, průvanu chráněným přístřeškem na noc a za špatného počasí. Oplocení by mělo být zabezpečeno proti liškám a psům a noční stáj by se měla dát plně uzavřít, protože husy jsou po setmění nejohroženější. Stín v létě a suchá podestýlka v zimě udržují ptáky v dobré kondici.

Římská husa je přirozený spásač a při přístupu na dobrou pastvinu získává velkou část stravy z trávy a jiné píce. Píce je doplňována formulovaným krmivem pro vyvážení jídelníčku, zejména v zimě nebo na holé půdě. Housátka potřebují startér s vyšším obsahem bílkovin a s růstem se hladina bílkovin snižuje, aby se předešlo problémům s nohami při příliš rychlém nucení k růstu. Nerozpustný grit musí být k dispozici, aby ptáci mohli potravu rozmělňovat.

Pochoutky a doplňky

Listová zelenina, salát, nakrájená zelenina a čerstvě posekaná tráva (nikdy zkvasená) jsou bezpečné pochoutky v přiměřeném množství. Udržujte pochoutky na malé části jídelníčku, aby ptáci stále jedli vyvážené krmivo a pásli se. Vždy zajistěte nerozpustný grit a snášejícím samicím nabídněte drcenou ústřičnou skořápku nebo podobný zdroj vápníku. Čistá voda musí být k dispozici neustále, protože husy nedokáží dobře polykat suché krmivo bez ní.

Římská husa je odolné plemeno s malým počtem dědičných zdravotních problémů a dobře udržovaní ptáci se běžně dožívají 10 až 15 let. Většina problémů v praxi pramení z managementu, jako jsou mokrá špinavá půda, znečištěná voda, špatná strava nebo stres způsobený predátory, nikoli ze samotného plemene. Správné chovatelské postupy předcházejí většině problémů.

Preventivní péče

• Zajistěte čistou, pravidelně měněnou koupací a pitnou vodu.
• Udržujte podestýlku a krmivo suché, aby se předešlo plísním a respiračním onemocněním.
• Střídejte nebo nechávejte pastvinu odpočinout, abyste snížili zátěž parazity.
• Krmte věkově přiměřenou stravou se správným obsahem bílkovin pro housátka.
• Při manipulaci pravidelně kontrolujte chodidla, nohy a hmotnost.
• Udržujte bezpečné ustájení, abyste snížili stres z predátorů a zranění.

Římská husa se chová venku s přístupem k pastvě a vodě, nikoli v intenzivním ustájení. Základní potřeby jsou oplocená travnatá plocha pro pastu, voda dostatečně hluboká pro koupání a ponoření hlavy a uzavřený přístřešek, který ptáky v noci udrží v suchu a bezpečí. Protože je plemeno kompaktní, potřebuje méně prostoru v domečku než těžké husy, avšak stále vyžaduje prostor pro pohyb a hledání potravy.

Kontrolní seznam vybavení

• Noční domeček odolný predátorům, který se po setmění plně uzavírá.
• Suchá podestýlka a dobrá ventilace bez průvanu.
• Čistá koupací voda a oddělený zdroj pitné vody.
• Stín v létě a úkryt před větrem a deštěm.
• Pastevní plocha, kterou lze střídat nebo nechat odpočinout.
• Nerozpustný grit dostupný ve výběhu.

Vejce Římské husy lze líhnout přirozeně pod kvočnou samicí nebo uměle v inkubátoru. Husí vejce jsou velká a mají silnou skořápku a membránu, takže ve srovnání se slepičími vejci potřebují vyšší vlhkost a pravidelné ochlazování a mlžení. Inkubace trvá déle než u slepic, obvykle přibližně 28 až 34 dní v závislosti na podmínkách a jednotlivých vejcích.

Postup líhnutí

1. Vložte čistá čerstvá vejce a před naplněním přiveďte inkubátor na stabilní teplotu.
2. Vejce několikrát denně otáčejte a udržujte vlhkost v požadovaném rozsahu.
3. Od druhého týdne vejce jednou denně ochlaďte a lehce rozmžte, aby se napodobila husa opouštějící hnízdo.
4. Přibližně v prvním a druhém týdnu vejce prokandlujte a odstraňte čirá nebo mrtvá vejce.
5. Několik dní před stanoveným termínem přestaňte otáčet a zvyšte vlhkost pro líhnutí.
6. Nechte housátka v inkubátoru oschnout a nadýchat peří, než je přemístíte do teplého brodiče.