Smíšené plemeno Husa

Kříženecká husa je každá domácí husa, jejíž původ zahrnuje více než jedno uznané plemeno nebo druhovou linii. Tato kategorie zahrnuje náhodné dvorní kříženky, záměrné produkční kříže a zdivočelé populace, kde se více linií vzájemně promíchalo v průběhu generací.

Protože domácí husy pocházejí ze dvou samostatných divokých druhů, husy šedé (Anser anser) a husy labutí (Anser cygnoides), mohou jedinci kříženeckých hus nést předky z kterékoliv z těchto linií nebo z obou. Většina uznaných západních plemen pochází z husy šedé, zatímco čínské a africké husy pocházejí z husy labutí. Kříženky mezi těmito dvěma liniemi jsou běžné všude tam, kde jsou oba typy chovány společně.

Vzhled, velikost a temperament kříženeckých hus se značně liší v závislosti na plemenech přítomných v genetickém pozadí. Většina jsou robustní hledači potravy, efektivní spásači a hlasitá zvířata, jež upozorňují chovatele na vyrušení. Chovají se pro vejce, maso, správu půdy a jako farmářská společenství.

Pro koho jsou vhodné

Kříženecké husy jsou vhodné pro malopěstitele, hobby farmáře a zkušené chovatele domácí drůbeže, kteří chtějí odolné a soběstačné vodní ptáky. Potřebují venkovní prostor, přístup k vodě a přístřeší chráněné před predátory. Temperament a velikost se liší, takže je spolehlivější jednotlivé ptáky poznat před nákupem, než spoléhat na pevný profil.

Domácí husy jsou chovány nejméně čtyři tisíce let. Husa šedá byla domestikována nezávisle v Evropě a západní Asii, čímž vznikla plemena nyní klasifikovaná jako evropské domácí husy, včetně toulouské, emdenské, poutní a pomořanské. Husa labutí byla domestikována odděleně v Číně, odkud vzešla čínská a africká plemena. Protože oba druhy se mohou kříže a produkovat plodné potomky, docházelo ke kříženecké plemenitbě mezi evropskými a asijskými liniemi všude tam, kde byly oba typy chovány společně.

Po většinu zemědělské historie nebyly husy selektivně řízeny na základě plemene. Farmáři chovali hejna smíšeného původu, protože produktivita, odolnost a temperament byly důležitější než rodokmen. Kříže mezi velkou masnou rasou, jako je emdenská husa, a produktivní nosnicí, jako je čínská husa, byly běžné a záměrné; výsledkem byli potomci, kteří snášeli více vajec než emdenská husa a rychleji rostli než čínská husa.

Oficiální plemenné standardy pro husy se objevily zejména v devatenáctém století souběžně s širším hnutím okrasné drůbeže v Británii, Spojených státech a Německu. Tyto standardy vytvořily rozlišení mezi čistokrevnými a kříženeckými ptáky, které v praktickém zemědělství dříve neexistovalo. Mimo výstavní kruhy však smíšené populace zůstaly normou.

Ve dvacátém století využívala komerční produkce hus v částech Evropy a východní Asie záměrné kříže jako standardní nástroj a párovaly rase pro hybridní tempa růstu nebo produkci vajec. V Severní Americe se kříženecké husy staly běžnými ve farmářských rybnících a malých hejnech, přičemž pocházejí často z ptáků, kteří uprchli nebo byli propuštěni z řízených hejn. Zdivočelé populace v městských parcích nesou rovněž smíšený původ z více domácích plemen, někdy v blízkosti divoké kanadské husy nebo jiných druhů, i když plodní kříženci mezi domácími husami a divokou kanadskou husou jsou méně časté než kříže v rámci domácí linie husy šedé.

Dnes je většina dvorních hus chovaných mimo výstavní kruhy smíšeného původu a kříženecí jedinci tvoří podstatnou část světové populace domácích hus.

Protože kříženecké husy čerpají z více rodičovských plemen, jejich fyzický vzhled může být variabilnější, než dovoluje standard jakéhokoliv jednotlivého plemene. Pták s předky emdenské husy a toulouské husy bude velký a světlý; ten s čínskou a poutní linií může být štíhlý, s vzpřímeným postojem a pestrým zbarvením. Když jsou zkříženy linie husy labutní a husy šedé, mohou potomci nést částečný hrbol na zobáku, přechodné tělesné proporce a peří, které mísí oba vzory.

Tvar těla se pohybuje od nízkého, širokotělého tvaru spojeného s těžkými masnými plemeny až po vysoký, vzpřímený postoj ptáků odvozených od čínské linie. Délka krku a profil hlavy sledují podobný rozptyl. Barva zobáku, noh a očí se liší s původem.

Peří

Perí kříženeckých hus je husté, s izolační spodní vrstvou peří a vnější vrstvou obrysových per odpuzujících vodu. Barva a vzor závisí na pigmentových genech, které pták zdědil. Bílá je dominantní znak typický pro ptáky s emdenským vlivem a projeví se často i v první generaci. Šedé pruhování typické pro plemena husy šedé a hnědé nebo okrové tóny béžových plemen se mohou kombinovat s bílou v nepravidelných pestrých vzorech. Roční přepeřování nahrazuje letová pera v průběhu několika týdnů, po které dobu pták nemůže létat.

Husy jako druh jsou společensky složitá zvířata. Tvoří trvalé párové vazby, udržují hejnové hierarchie a jsou silně teritoriální, zejména v době hnízdění. Kříženecké husy sdílejí tyto vlastnosti a intenzita každé z nich je ovlivněna plemeny přítomnými v genetickém pozadí.

Ptáci s čínským nebo africkým husím původem bývají hlasitější a ostražitější, vlastnosti, které z nich dělají účinné farmářské hlídače, ale nároční sousedé. Ti s těžkým evropským plemenným původem, jako je toulouská nebo emdenská husa, jsou obvykle klidnější a méně nakloněni přibližovat se nebo vyzývat cizí lidi, přestože zůstávají pozorní.

Vůči lidem je individuální variabilita vysoká. Ptáci vychováni s klidným zacházením od mláděte mohou být tolerantní a přístupní. Ti s malým lidským kontaktem bývají ostražití nebo defenzivní, zejména houseři v době rozmnožování od pozdní zimy do jara. Houseři mohou být agresivní vůči neznámým osobám a zvířatům, přičemž používají údery křídly, kousání a hlasité volání.

Ve smíšeném druhovém hejnu husy obecně vycházejí s jiným vodním ptactvem a klidnou drůbeží. Mají tendenci šikanovat menší ptáky, pokud je prostor omezený. Zavádění nových ptáků do zavedeného hejna vyžaduje opatrnost, protože husy mohou nováčky při sociálním třídění zranit.

Husy jsou poměrně soběstačné ve srovnání s mnoha druhy drůbeže, přesto vyžadují každodenní pozornost věnovanou vodě, krmivu a bezpečnosti. Kříženecké husy obecně nesou odolnost širšího domácího genového fondu, ale chovatelé by neměli zanedbávat rutinní kontroly, protože problémy se u vodního ptactva mohou rychle rozvinout.

Přístup k čerstvé vodě pro pití a koupání je nejdůležitějším každodenním požadavkem. Husy si čistí nosní průchody ponořením hlavy a nádoba dostatečně hluboká pro tento účel je potřebná i tam, kde není k dispozici plnohodnotný rybník. Bez čisté koupací vody jsou oční infekce a nosní ucpání pravděpodobnější.

Pelichání a sezónní péče

Husy pelichají jednou ročně, obvykle v létě po chovné sezóně. Během pelichání ztrácejí letová pera postupně, přičemž jsou dočasně neschopny letu a zranitelnější vůči predátorům. Zajistěte spolehlivý přístup k přístřeší a vyhněte se stresování ptáků v tomto období. Růst per vyžaduje dodatečné bílkoviny, takže kvalitní grower nebo udržovací granule během pelichání podporují rychlejší opětovný nárůst.

Kvalitní pastvina je přirozeným základem husí stravy. Zdravý dospělý jedinec na produktivní trávě může spotřebovat velmi málo doplňkového krmiva a po celý den spásat velká množství trávy, jetele a dalších listnatých rostlin. Pokud je pastvina špatná, v klidu nebo chybí, nahradí nutriční deficit udržovací granule pro vodní drůbež.

Husy potřebují niacin ve vyšší míře než slepice, takže krmiva speciálně formulovaná pro vodní drůbež jsou vhodnější než standardní slepičí dávky, zejména pro housata. Nerozpustný štěrk musí být vždy k dispozici, aby ptáci mohli drtit vláknitý rostlinný materiál v svalnatém žaludku. Čistá čerstvá voda musí být vždy přístupná při krmení, protože husy nemohou snadno polykat suché krmivo bez ní.

Doplňky a pochoutky

Listová zelenina, nakrájený salát a ostatní zelenina jsou vhodné přídavky. Drcená ústřičná skořápka by měla být k dispozici nosnicím pro kvalitu skořápky vajec. Housata potřebují startér pro vodní drůbež, nikoliv startér pro kuřata, protože hladina niacinu v kuřecím startéru je nedostatečná pro rychlý vývoj noh u mladých vodních ptáků. Nekrmte chlebem jako základní krmivo; poskytuje špatnou výživu a může způsobit vývojový problém zvaný andělské křídlo, pokud je ve velkém množství podáván rostoucím housatům.

Domácí husy patří k odolnějším druhům drůbeže a kříženečtí jedinci často těží ze širokého genetického pozadí, které snižuje koncentraci plemenně specifických defektů. Délka života se obvykle pohybuje mezi 10 a 20 lety, přičemž dobře chovaní ptáci se pravidelně dožívají středu tohoto rozsahu.

Většina zdravotních problémů u hus pramení spíše z podmínek chovu než z genetiky: vlhké přístřeší vede k plísňové infekci dýchacích cest, znečistěná půda vede k problémům s nohama a výživové mezery při růstu způsobují kosterní deformace. Řešením těchto environmentálních faktorů se předchází většině běžných onemocnění.

Preventivní péče

• Udržujte podestýlku suchou a vyměňujte ji pravidelně. Vlhká podestýlka je primárním prostředím pro plísně a parazity.
• Čistěte a plňte nádoby na vodu denně, aby se zabránilo bakteriálnímu a řasovému růstu.
• Kontrolujte tlapky týdně, zejména u těžších ptáků, a ošetřujte řezy nebo rány ihned.
• Pro všechna housata používejte startér formulovaný pro vodní drůbež, abyste předešli nedostatku niacinu.
• Tam, kde je to možné, rotujte pastevní oblasti, abyste snížili zátěž vnitřními parazity.
• Poraďte se s aviárním veterinářem ohledně každého ptáka, který vykazuje dýchací potíže, náhlou neschopnost chůze nebo progresivní letargii.

Husy jsou venkovní živočichové, kteří tráví většinu aktivních hodin hledáním potravy, pasením a socializací. Nejsou vhodné pro uzavření v malých výbězích. Pastevní plocha poskytující skutečnou pastvinu je nejdůležitějším znakem prostředí; bez ní výrazně rostou náklady na krmivo a pravděpodobnějšími se stávají problémy s chováním způsobené nudou.

Přístup k vodě pro koupání je stejně důležitý. Husy nepotřebují velký rybník, ale potřebují nádobu dostatečně hlubokou, aby mohly ponořit hlavu, minimální hloubka přibližně 20 až 30 cm. Bez ní nemohou čistit nosní průchody ani udržovat oči a peří čisté.

Noční přístřeší musí být suché, větrané a zabezpečené proti predátorům. Lišky, mývali a jiní savci na husy zaútočí, pokud přístřeší nejsou řádně uzavřena. Husy nesedí na bidlech a spí na zemi, takže podlahová plocha na ptáka je důležitější než vertikální prostor.

Odolnost vůči prostředí

Většina domácích hus zvládá chladné počasí bez přídavného vytápění, pokud je přístřeší suché a bez průvanů. Jejich husté peří poskytuje dobrou izolaci. Horká a vlhká léta jsou náročnější pro těžší ptáky a stín s větráním je v takových podmínkách nejdůležitější. Jedinci kříženeckých hus s lehčí stavbou těla pocházející z čínské nebo africké linie mají tendenci být poněkud tolerantnější k teplu než těžké typy evropského původu.

Domácí husy snášejí snůšku vajec od konce zimy do jara, přičemž k největší snáškové aktivitě dochází mezi únorem a květnem na severní polokouli. Velikost snůšky se liší podle plemenného pozadí a individuálního ptáka, typicky v rozmezí 5 až 20 vajec za sezónu u kříženeckých hus. Inkubace trvá déle než u slepic nebo kachen a vyžaduje trpělivou kvočnu nebo spolehlivý inkubátor.

Některé kříženecké husy si uchovávají silné instinkty sezení, zejména ty s poutní, toulouskou nebo římskou linií. Jiné, zejména ptáci s čínskou husí linií, mohou být slabými sediči. Pokud je přirozené sezení nespolehlivé, je praktickou alternativou umělá inkubace.

Husí vejce jsou větší a mají silnější skořápky než slepičí vejce. Při inkubaci vyžadují vyšší vlhkost a profitují z pravidelného rosení a krátkého denního ochlazovacího období, jež napodobuje chování husy opouštějící hnízdo. Tyto postupy výrazně zlepšují míry líhnutí.

Péče o housata po vylíhnutí

Housata se líhnou s plnou pokrývkou žlutozeleného peří a jsou aktivní během několika hodin. Prvních 24 až 48 hodin nepotřebují krmivo, zatímco vstřebávají zbývající žloutek. Poté zajistěte startérovou drť pro vodní drůbež, čerstvou vodu v mělké misce, ve které se nemohou utopit, a teplo z brooderu nebo topné desky nastavené na přibližně 32 až 35 °C v prvním týdnu. Snižujte teplotu přibližně o 3 °C každý týden, dokud housata plně neopeří v přibližně 6 až 8 týdnech.

Housata rychle rostou. Kříženecká drůbež z těžších linií může rozvíjet kostní a svalovou hmotu rychleji než lehčí plemena a výživa v tomto období je klíčová. Nedostatek niacinu způsobuje slabost nohou a vývojové problémy; vždy používejte startérovou drť pro vodní drůbež, nikoliv standardní kuřecí startér.

Skladování vajec před nakladením

Vejce sbíraná před dokončením snůšky skladujte při 10 až 15 °C v chladném, stabilním prostředí s tupým koncem nahoru. Líhnivost klesá po přibližně 7 dnech skladování a výrazně se snižuje po 14 dnech. Vejce sbírejte nejméně dvakrát denně, aby se zabránilo prochladnutí nebo prasknutí, a pro inkubaci vybírejte čistá, dobře tvarovaná vejce s neporušenou skořápkou.