Sánská koza

Saanenská koza je švýcarské dojné plemeno a jedno z nejrozšířenějších mléčných koz na světě. Jde o velké zvíře s krátkým bílým nebo krémovým srstním pokryvem, vyrovnanou povahou a vydatnou, stabilní produkcí mléka. Název plemene pochází ze saanenského údolí v kantonu Bern, kde bylo vyšlechtěno.

Saanenské kozy jsou na mléčných farmách ceněny pro velký objem mléka v průběhu dlouhé laktace a dobrou přizpůsobivost ustájovým podmínkám. Kozy jsou zpravidla krotké a snadno ovladatelné při dojení. Mléko má střední obsah tuku, vhodný pro konzumní mléko i řadu sýrů.

Plemeno je přátelské, mírné a klidné. Saanenské kozy dobře reagují na pravidelný kontakt s lidmi a rychle se přizpůsobují rutinnímu chodu farmy. Jsou to společenská zvířata, proto je vhodné chovat je vždy s alespoň jednou další kozou.

Pro koho je plemeno vhodné

Saanenská koza je vhodná pro chovatele, kteří požadují vysoký výnos mléka a klidné, dobře ovladatelné zvíře. Uplatní se na komerčních mléčných farmách, u výrobců sýrů a u zkušených drobnochovatelů s dostatečným prostorem pro velkou kozu. Zájemci o malé domácí zvíře nebo chovatelé bez dostatečného stínu by měli zvážit jiné plemeno, protože saanenské kozy jsou velké a jejich světlá kůže je citlivá na intenzivní sluneční záření.

Saanenská koza pochází ze saanenského údolí a přilehlých oblastí kantonu Bern v západním Švýcarsku. Místní zemědělci zde po mnoho generací selektovali bílé kozy pro mléčný výnos a povahu v rámci smíšeného alpského zemědělství.

Koncem 19. a začátkem 20. století si plemeno vybudovalo silnou pověst v oblasti produkce mléka a švýcarské kozy byly vyváženy do dalších evropských zemí. Chovatelé v Německu, Nizozemsku a Velké Británii využívali saanenský chovný materiál ke zlepšení nebo k zakládání vlastních bílých dojných linií.

Export dosáhl Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu počátkem 20. století, kde se saanenská koza stala základním dojným plemenem a chovala se ve velkých počtech. V některých zemích byla importovaná zvířata křížena s místními kozami, z čehož vzešla příbuzná bílá plemena.

Dnes jsou saanenské kozy a jejich příbuzná plemena chována ve většině oblastí světa. Patří ke standardním dojným plemenům všude tam, kde je hlavním cílem vysoký objem mléka, a selekce nadále směřuje k výnosnosti, kvalitě vemene a zvladatelné povaze.

Saanenská koza je velká, hluboce tělesná dojná koza s čistě bílým nebo světle krémovým srstním pokryvem. Trup je dlouhý s rovnými hřbetními liniemi; kozy mají dobře připojené, prostorné vemeno. Hlava je středně dlouhá s přímým nebo mírně konkávním profilem a uši stojí vzpřímeně, směřují vpřed a do stran. Zvířata mohou být rohata nebo přirozeně bezrohá; na farmách jsou kůzlata zpravidla odrohovávána.

Srst a zbarvení

Srstní pokryv je krátký a jemný, těsně přiléhá k tělu, i když někteří jedinci mají delší srst podél páteře a zádí. Standardní zbarvení je bílé až světle krémové a kůže je růžová. Drobné tmavé skvrny na kůži, čumichu a vemeni jsou přípustné. Světlá kůže způsobuje, že saanenské kozy jsou citlivější na spálení sluncem než tmavě zbarvená plemena; stín je v slunečném prostředí nezbytný. Příbuzná rezavohnědá odrůda je v některých zemích evidována jako samostatné plemeno sable.

Saanenská koza má klidnou, vyrovnanou povahu, která je jedním z hlavních důvodů její oblíbenosti v mléčném chovu. Kozy jsou obvykle tiché a spolupracující na dojicím stanovišti a dobře snášejí rutinní manipulaci. K blízkým osobám jsou přátelské a při zavedené rutině se zpravidla rychle zklidní i u nových ošetřovatelů.

Jako všechny kozy jsou saanenské kozy společenská zvířata a měly by žít s dalšími kozami. Tvoří stádní vazby a osaměle chovaná zvířata bývají stresovaná. Ve smíšených skupinách jsou zpravidla mírná, přestože se v každém stádě ustavuje hierarchie. Kozlové jsou větší a silnější a vyžadují pečlivé zacházení, zejména v období říje.

Plemeno je spíše umírněně hlasité než hlučné a projevy jsou většinou vázány na krmení, dojení nebo oddělení od stádních společníků. Saanenské kozy jsou inteligentní a zvídavé, takže pevné oplocení je nezbytné, protože hladová nebo znuděná koza bude zkoušet branky a zábrany.

Saanenské kozy jsou odolné, pokud jsou zajištěny jejich základní potřeby, avšak jejich velikost a mléčný výnos vyžadují soustavné řízení chovu. Dojené kozy potřebují pravidelný denní režim a čisté dojicí podmínky.

Péče o tělo

• Ostříhejte kopyta každých 6 až 8 týdnů, případně dříve při rychlém růstu nebo na měkké půdě
• Občas vykartáčujte srst, abyste zkontrolovali stav kůže a odstranili uvolněnou srst
• Zkontrolujte vemeno před dojením i po něm, zda nevykazuje poranění, teplo nebo otoky
• Při rutinní manipulaci kontrolujte oči, uši a kůži a sledujte světlou kůži kvůli spálení sluncem

Pohyb

• Každodenně umožněte přístup na pastvinu nebo do prostorného výběhu pro pastvu a pohyb
• Pokud je to možné, nabídněte houštiny a členitý terén, protože kozy rádi okusují výhonky i spásají trávu
• Přidejte lezecké plošiny nebo stabilní předměty, abyste aktivní zvířata zaměstnali
• Vyhněte se dlouhodobému uzavírání koz v malých kotcích

Prostředí

Saanenské kozy potřebují suché, bezprůvanové přístřeší s dobrým větráním a čistou, hlubokou podestýlkou. Oplocení musí být vysoké a pevné, protože kozy šplhají a tlačí. Stín je nezbytný, neboť světlá kůže a bílý hřbet poskytují jen malou ochranu před intenzivním sluncem; nadměrné teplo navíc snižuje mléčný výnos a pohodu zvířat. Zajistěte nepřetržitý přístup k čisté vodě a ke zdrojům minerálů vhodným pro kozy.

Základ krmné dávky saanenské kozy tvoří objemná krmiva. Kvalitní pastvina, houštiny a seno by měly tvořit většinu příjmu potravy; jadrná krmiva se přidávají podle energetické potřeby laktace. Silně dojivá laktující koza potřebuje více krmiva než koza mimo laktaci nebo rostoucí kůzle, proto se dávky upravují podle věku a mléčného výnosu. Náhlé změny krmné dávky mohou narušit bachorovou fermentaci, takže každá změna by měla probíhat postupně po dobu několika dní.

Pochoutky a doplňky

Zajistěte kozám nepřetržitý přístup k čerstvé vodě a volně přijímané minerální směsi pro kozy s dostatečným obsahem mědi a selenu, zejména v oblastech s jejich nedostatkem v půdě. Malé množství zeleniny nebo výhonků keřů lze podávat jako pochoutky, avšak měly by tvořit jen malou část krmné dávky, aby nenarušovaly bachorovou fermentaci. Laktující kozy mohou potřebovat zvýšený příjem vápníku a energie; vhodný suplementační plán pro stádo doporučí veterinář nebo odborný poradce pro výživu zvířat.

Saanenská koza je robustní plemeno a při dobrém managementu se zvířata dožívají 12 až 18 let. Jako silně dojivé zvíře klade koza zvýšené nároky na svůj organismus, takže zdraví vemene, tělesná kondice a kontrola parazitů jsou základními pilíři péče. Většina zdravotních problémů v tomto plemeni je společná pro dojná kozí plemena obecně a nevyplývá ze specifických plemenných vad.

Preventivní péče

• Nastavte plán kontroly parazitů na základě koprologického vyšetření, nikoli pevného kalendářního schématu odčervování
• Udržujte vakcinaci aktuální pro onemocnění běžná v regionu, v souladu s doporučením veterináře
• Pravidelně stříhejte kopyta a udržujte ustájení a výběhy suché
• Zajistěte minerální přípravky určené kozám, abyste předcházeli nedostatku mědi nebo selenu
• Dodržujte hygienická pravidla při dojení a kontrolujte vemeno při každém dojení

Saanenské kozy dosahují pohlavní dospělosti přibližně ve věku 7 až 10 měsíců, ale mnozí chovatelé vyčkají, dokud koza nedosáhne odpovídající velikosti a tělesné kondice, zpravidla blízko jednoho roku věku, a teprve pak ji poprvé připouštějí. V temperátních oblastech je plemeno sezónním plodičem; říje přichází v chladnějších měsících s říjními cykly přibližně 21 dní. Koza je připuštěna kozlem v době stojatosti.

Březost trvá přibližně 150 dní, tedy asi pět měsíců. Ve vrhu bývá jedno až tři kůzlata; u zralých koz jsou dvojčata typická. Většina koz kůzlí bez pomoci, avšak chovatel by měl sledovat průběh pozdní březosti a porodu a být připraven zasáhnout nebo zavolat veterináře, pokud se porod zastaví.

Kůzlata mohou být ponechána při matce nebo odchována z láhve na mléce kozy nebo na náhradní mléčné výživě. Druhá varianta je běžná na farmách, kde je kozí mléko určeno k prodeji a kde se věnuje pozornost riziku CAE. Kůzlata začínají okusovat objemná krmiva v prvních týdnech a zpravidla jsou odstávána přibližně ve věku 8 až 12 týdnů, jakmile přijímají dostatek tuhé potravy. Kozlové jsou mimo připouštěcí období chováni odděleně pro svou velikost a intenzivní pach.