Zakrslá koza

Pygmejská koza je malý domácí druh vyvinutý ve Spojených státech. Dospělci dosahují výšky 41 až 58 cm v kohoutku a hmotnosti 23 až 39 kg; tělo je soudkovitého tvaru na krátkých nohách. Plemeno pochází z malých koz dovezených ze západní Afriky v polovině 20. století a bylo šlechtěno na kompaktní, svalnatý tělesný rámec, nikoli na dojivost.

Pygmejské kozy jsou chovány především jako společenská zvířata, domácí mazlíčci a hospodářská zvěř drobných rodinných farem. Jsou společenské, aktivní a přátelské povahy a vytvářejí silné vazby s lidmi i zvířaty ve svém okolí. Koza chovaná osamoceně bývá neklidná a hlasitá, proto se tato zvířata udržují ve dvojicích nebo malých skupinách.

Plemeno snáší různé klimatické podmínky a je považováno za odolné, pokud má k dispozici suché přístřeší a základní péči. Kozy mohou poskytovat skromné množství tučného mléka, většina chovatelů si však pygmejskou kozu pořizuje pro její povahu a snadno zvládnutelnou velikost, nikoli pro produkční účely.

Pro koho je vhodná

Pygmejská koza je vhodná pro rodiny a drobné farmáře, kteří hledají přátelské zvíře malé velikosti, se kterým se snadno pracuje. Hodí se do domácností s dětmi i pro začínající chovatele koz za předpokladu, že je k dispozici bezpečné oplocení a alespoň dvě zvířata pro vzájemnou společnost. Méně vhodná je pro ty, kdo požadují vysokou dojivost nebo nemohou chovat více než jedno zvíře.

Pygmejská koza pochází z malých koz z camerounského povodí a dalších oblastí západní Afriky. Tato zvířata byla ve svém domovském regionu ceněna pro odolnost a schopnost přežít na omezeném pastevním prostoru v horkém a vlhkém prostředí.

Malé kozy ze západní Afriky se dostaly do Evropy v 19. a na počátku 20. století, kde byly chovány v zoologických zahradách a soukromých sbírkách. Z těchto evropských chovů byla zvířata vyvezena do Severní Ameriky. První zdokumentované dovozy do Spojených států proběhly koncem 50. let 20. století, zpočátku jako exponáty pro zoo a výstavy.

Zájem o toto plemeno vzrostl v průběhu 60. let, kdy soukromí chovatelé začali kozy chovat jako domácí mazlíčky a zvířata pro rodinné farmy. Chovatelé ve Spojených státech upřednostňovali krátký, soudkovitý tělesný typ, který odlišuje pygmejskou kozu od vyšší nigerijské zakrslé kozy zaměřené na dojivost, jež sdílí stejný africký původ.

V polovině 70. let 20. století byla ve Spojených státech zřízena plemenná kniha pro záznam rodokmenů a stanovení standardu plemene. Od té doby se pygmejská koza rozšířila jako společenské zvíře a je dnes běžná na výstavách, farmách s kontaktem se zvířaty a malých hospodářstvích po celé Severní Americe i v dalších zemích.

Pygmejská koza má kompaktní, silně osvalené tělo na krátkých nohách, které jí dodává oblý, soudkovitý profil. Hlava je krátká s mírně sklenutým nebo rovným profilem; obě pohlaví mívají obvykle rohy, i když někteří jedinci jsou odrohovávání v útlém věku. Kozlové mají hustší bradu a silnější srst než kozy.

Navzdory malé postavě je plemeno stavěno spíše pro sílu než pro jemnost, s hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry.

Srst a zbarvení

Srst je plná, rovná, dvojvrstvá a v chladném počasí zhoustne. Uznaná zbarvení zahrnují karamelový vzor se světlými svislými pruhy na předních nohách, agúti šeď, jednotnou černou a hnědou. Většina vzorů vykazuje kontrastní světlejší znaky kolem čenichu, očí, uší a dolních partií končetin. Kozlové nosí v zimě delší hřívu srsti přes ramena.

Pygmejské kozy mají dobrou povahu a jsou zvídavé. Rády vyhledávají lidský kontakt, sledují chovatele a dožadují se pozornosti. Plemeno je známé hravým chováním, jako je skákání, lezení a hraní na bouračku, proto je oblíbené u rodin a na farmách s kontaktem se zvířaty.

Dobře socializované pygmejské kozy jsou s dětmi zpravidla klidné a trpělivé, ale přítomnost rohů a sklonu k narážení vyžaduje dohled nad malými dětmi. K cizím lidem jsou tato zvířata obvykle zvídavá spíše než plachá, jakmile si na lidi zvyknou.

Pygmejské kozy jsou stádní zvířata a prospívají nejlépe alespoň s jedním kozím společníkem. Koza chovaná osamoceně bývá úzkostná a nepřetržitě bečí. S ostatním hospodářským zvířectvem jsou zpravidla poklidná, ale v každé skupině koz se utváří pevný hierarchický řád. Nekastrávaní kozlové bývají asertivnější a v období říje vydávají silný zápach, proto mnoho domácích chovatelů udržuje kastrované samce nebo kozy.

Ošetřování srsti

• Ořezávejte kopyta každých 6 až 8 týdnů, aby nedocházelo k přerůstání a kulhání
• Kartáčujte příležitostně pro odstranění odlínající srsti, intenzivněji v období jarního línání
• Kontrolujte srst a kůži na přítomnost vší, roztočů a plstnatění
• Udržujte bradu a oblast zadní části těla čistou u kozlů a koz po kození

Pohyb

• Zajistěte bezpečný venkovní prostor pro denní pastvu a volný pohyb
• Přidejte lezecké prvky, jako jsou pařezy, plošiny nebo velké kameny
• Umožněte čas se společníky pro přirozené hry a aktivitu
• Používejte pevné oplocení o výšce alespoň 1,2 m, protože pygmejské kozy lezou a protlačují se skulinami

Prostředí

Pygmejské kozy potřebují suché, bezprůvanové přístřeší, které je ochrání před deštěm a větrem, s čistou podestýlkou, například slámou. Chlad snášejí lépe než vlhkost, proto je důležité větrání bez průvanů. Každé zvíře potřebuje přibližně 1,4 až 1,9 m² vnitřního prostoru přístřeší plus venkovní výběh. Oplocení musí být bezpečné, protože toto agilní plemeno testuje slabá místa.

Základem krmiva pygmejské kozy je objemná píce. Kvalitní travní seno by mělo být k dispozici stále, doplněné spásáním křovin, listí a plevelů na pastvině. Šrot se podává střídmě, především březím nebo laktujícím kozám a rostoucím kůzlatům, protože pygmejské kozy snadno přibírají na hmotnosti a obezita je u domácích koz častým problémem.

Čistá voda musí být k dispozici neustále a volně dostupné sypné minerální doplňky s odpovídajícím obsahem mědi by měly být nabídnuty bez omezení.

Pamlsky a doplňky

Malé množství ovoce a zeleniny, například jablka, mrkve nebo dýně, jsou vhodné pamlsky, ale jejich podíl by neměl překročit přibližně 10 % stravy. Jedlá soda nabídnutá volně přístupná může pomoci pufrovat bachor. Sypný minerální doplněk je spolehlivější než solný liz; v oblastech s nedostatkem selenu nebo mědi může být na doporučení veterináře zapotřebí cílená suplementace.

Pygmejská koza je robustní plemeno s typickou délkou života 10 až 15 let při dobré péči. Většina zdravotních problémů vychází z výživy, parazitů nebo ustájení spíše než z dědičných onemocnění. Obezita je u domácích koz běžná a přispívá k řadě dalších stavů; kontrola hmotnosti prostřednictvím krmení na bázi objemné píce je proto zásadní.

Pravidelná kontrola parazitů, očkování a ošetřování kopyt předchází většině problémů u tohoto plemene.

Preventivní péče

• Plánujte pravidelná koprologická vyšetření a odčervujte na základě výsledků
• Ořezávejte kopyta každých 6 až 8 týdnů
• Podávejte vakcínu CDT (klostridiózy a tetanus) podle harmonogramu doporučeného veterinářem
• Zajistěte správné sypné minerály a kontrolujte tělesnou hmotnost
• Poskytujte čerstvou vodu a vyhýbejte se náhlým změnám krmiva

Pygmejské kozy dosahují pohlavní dospělosti brzy; kozlové mohou být plodní již ve věku 3 až 4 měsíců, proto se mladí samci oddělují od samic, aby se zamezilo neplánovanému páření. Kozy se obvykle páří od přibližně 12 do 18 měsíců věku, jakmile dosáhnou odpovídající velikosti. Na rozdíl od mnoha plemen koz nejsou pygmejské kozy striktně sezónní a mohou se říjet po celý rok.

Březost trvá přibližně 145 až 155 dnů. Typicky se rodí jedno až tři kůzlata, přičemž dvojčata jsou nejčastější. Kozy jsou zpravidla dobré matky a potřebují čistý, suchý prostor ke kození a zvýšené množství krmiva v pozdní březosti a laktaci.

Kůzlata vstávají a sají krátce po porodu a za pár týdnů začínají okusovat seno. Odstav probíhá obvykle mezi 8. a 12. týdnem věku. Protože jsou tato zvířata plodná od útlého věku a říjí se celoročně, zůstává kontrolované oddělení kozlů a koz hlavním nástrojem řízení chovu.