Kiko

Kiko je masný typ kozy vyvinutý na Novém Zélandu v 80. letech 20. století. Název pochází z jazyka Maorů a znamená maso nebo tělo, což odkazuje na účel tohoto plemene. Kiko bylo šlechtěno tak, aby přibývalo na váze na pastvinách a v křovinatém porostu spíše než při intenzivním krmení obilím, a aby přežívalo ve vlhkém, kopcovitém terénu s minimálními zásahy ze strany chovatele.

Plemeno je primárně známé svou houževnatostí. Selekce probíhala v náročných podmínkách, přičemž jedinci s horší výkonností byli ze stáda vyřazováni, nikoli doléčováni. Výsledkem je zvíře, které lépe odolává vnitřním parazitům než mnohé jiné kozy, ujde velké vzdálenosti za pastvou a při kozlení téměř nevyžaduje pomoc chovatele. Dospělé kozy váží přibližně 45 až 65 kg (100 až 145 lb), kozli jsou větší.

Kika jsou chována hlavně pro maso a ke křížení s cílem posílit vitalitu jiných masných linií. Využívají se také k likvidaci náletové vegetace, protože se pasou na dřevinách, které většina hospodářských zvířat ignoruje.

Komu se Kiko hodí

Kiko se hodí farmářům a drobným chovatelům, kteří chtějí kozu schopnou prospívat na pastvě s nízkými provozními náklady. Nejvíce vyniká v extenzivním chovu na volných pastvinách, nikoli v uzavřeném ustájení. Pro ty, kdo hledají malou mazlíčkovskou kozu nebo vydatnou dojnici, jsou vhodnější jiná plemena, protože Kiko bylo šlechtěno pro maso a polní odolnost, nikoli pro blízký kontakt s člověkem ani pro dojení.

Kiko bylo vyvinuto na Novém Zélandu od konce 70. let a v průběhu 80. let 20. století. Chovatelé Garrick a Anne Battenovi, pracující se skupinou Caprinex Genetics na Jižním ostrově, si dali za cíl vytvořit masnou kozu přizpůsobenou vlhkému kopcovitému terénu Nového Zélandu.

Základ stáda tvořily zdivočelé kozy, které se po generace množily a přežívaly bez lidské pomoci v novozélandské krajině. Tyto otužilé populace byly kříženy s dováženými mlékárenskými kozly, mj. s plemeny Anglo-Nubian, Saanen a Toggenburg, aby se do genotypu zakomponovala větší postava a rychlejší růst při zachování otužilosti divokého základu.

Selekce tvořila jádro celého šlechtitelského programu. Zvířata byla chována v náročném terénu s minimálním odčervováním, přikrmováním nebo pomocí při porodu. Kozy, které si za těchto podmínek neudržely zdraví, neodchovaly kůzlata nebo nepřibývaly dostatečně na váze, byly z chovného programu vyřazeny. Po několika generacích se linie ustálila na znacích otužilosti a růstu a dostala název Kiko.

V 90. letech byly kozy Kiko vyvezeny do Spojených států, kde se uplatnily jak jako čisté masné plemeno, tak ke křížení za účelem zvýšení vitality jiných masných linií. Plemenné registry v USA i dalších zemích dnes evidují rodokmeny čistokrevných Kiko i různé stupně přimíšení.

Kiko je velká, dobře osvalená koza s hlubokým tělem a silnými vzpřímenými končetinami stavěnými pro pohyb v náročném terénu. Plemeno bylo selektováno pro funkčnost, nikoli pro ustálený zevnějšek, takže v porovnání s výstavními plemeny vykazuje větší variabilitu v rámci velikosti i barvy. Celkový dojem je robustní a atletický.

Kozli mají mohutné, obloukové rohy zahnuté ven a dozadu; kozy jsou také rohaté, avšak s lehčími rohy. Hlava je střední délky s bdělým výrazem. Paznehty bývají tvrdé a ve srovnání s mnohými plemeny chovanými na měkké půdě vyžadují méně úpravy.

Srst a barvy

Bílá je nejrozšířenější barva a byla preferována u zakladatelského chovu, avšak Kika se vyskytují v krémové, písečné, hnědé, černé i kombinované barvě. Srst je poměrně hrubá a v teplém počasí přiléhá těsně k tělu. V chladnějším klimatu kozy na zimní období nabývají hustší srst s jemnou podsadou, kterou s oteplením přehazují.

Kiko jsou samostatné a soběstačné, což odpovídá způsobu jejich šlechtění. Pasou se a prohledávají rozsáhlé plochy na vlastní pěst, jsou ostražité vůči hrozbám a rychle reagují. Kozy jsou pozorné matky, které chrání a odchovávají kůzlata s minimální pomocí.

Ve vztahu k lidem je plemeno zpravidla klidné, ale nikoli přehnaně přítulné. Kika vychovaná s pravidelnou manipulací jsou zvladatelná a snadno přehánitelná, zatímco zvířata z rozsáhlé pastvy mohou být vůči cizím lidem opatrná a hůře chytatelná. Jsou aktivní a zvídavá a oplocení testují. Ve stádě jsou zpravidla společenská a vytvářejí stabilní sociální hierarchii. Vedle jiných hospodářských zvířat dobře koexistují na společné pastvině. Nejde o přitulné mazlíčkovské plemeno; chovatelé, kteří chtějí úzký kontakt se zvířaty, by proto měli s manipulací začít od útlého věku mláďat.

Kiko bylo šlechtěno s ohledem na minimální každodenní péči, přesto vyžaduje správnou chovatelskou praxi. Základní potřeby tvoří dostatek prostoru k pastvě, pevné oplocení, přístřeší před extrémním počasím a pravidelný zdravotní program.

Úprava a ošetřování

• Příležitostně vyčesávejte pro odstranění ztrácené srsti při jarním línání.
• Kontrolujte paznehty každé dva až tři měsíce; paznehty Kiko jsou zpravidla tvrdé a vyžadují méně zkracování než u plemen chovaných na měkké půdě.
• Při manipulaci kontrolujte srst na přítomnost klíšťat, vší a kožních problémů.
• Sledujte stav rohů a případná zranění, udržujte je čistá.

Pohyb a aktivita

• Zajistěte otevřenou pastvinu nebo porosty, kde se kozy mohou denně pohybovat a pást.
• Umožněte přístup ke křovinám a dřevinám, které Kika preferují před samotnou krátkou trávou.
• Používejte rotační pastvu pro zachování kvality porostu a snížení zatížení parazity.
• Dopřejte kozám dostatek prostoru; v uzavřeném prostředí se nudí a mohou poškozovat ohradníky a oplocení.

Prostředí

Kika snáší vlhké, kopcovité a chladné podmínky lépe než mnohá jiná kozí plemena, přesto potřebují suché, bezvětří chráněné přístřeší, kde se mohou schovat před deštěm, větrem a letními vedry. Oplocení musí být vysoké a pevné, protože toto atletické plemeno vyhledává slabá místa. Čistá voda a volně dostupné minerální doplňky by měly být k dispozici neustále.

Kiko je v první řadě pastevec. Základ krmné dávky tvoří kvalitní pastvina, křoviny a seno, přičemž obilniny by měly být podávány střídmě. Dospělá zvířata na kvalitní pastvě často obilné krmivo nepotřebují vůbec; dorostající kůzlata, kozy v pozdní březosti a kojící kozy naopak doplňkové krmivo uvítají. Zajistěte vždy čistou vodu a volně dostupné minerální doplňky určené pro kozy, protože mají specifické potřeby mědi a selenu, které minerální směsi pro skot nepokrývají.

Pochoutky a doplňky

Malé množství mrkve, jablek nebo listnatých výhonků tvoří vhodné pochoutky i odměny při výcviku. Volně dostupné sypké minerály a jedlá soda podporují zdraví bachoru. V oblastech s nedostatkem selenu postupujte podle pokynů místního veterináře ohledně suplementace selenem a vitaminem E, protože škodlivý je jak nedostatek, tak nadbytek obou látek.

Kiko je jedním z odolnějších kozích plemen, protože bylo selektováno v náročných podmínkách s vyřazením zvířat s nižší výkonností. Vykazuje lepší odolnost vůči vnitřním parazitům než mnohé jiné kozy a zpravidla kozlí bez pomoci. Přesto není imunní vůči standardním kozím onemocněním a správný management zajišťuje zdraví celého stáda. Při řádné péči se Kiko běžně dožívá 8 až 12 let.

Preventivní péče

• Ke stanovení nutnosti odčervení používejte vyšetření vajíček v trusu; tím si zachováte přirozenou odolnost plemene vůči parazitům.
• Střídejte pastviny a zabraňte přepasení.
• Udržujte vakcinace aktuální, včetně CDT vakcíny proti klostridiovým onemocněním a tetanu.
• Poskytujte volně dostupné minerální doplňky pro kozy jako prevenci nedostatku mědi a selenu.
• Pravidelně zkracujte paznehty a udržujte podestýlku suchou.

Bezproblémová plemenitba patří k hlavním přednostem Kiko. Kozy dosahují pohlavní dospělosti přibližně ve věku 7 až 12 měsíců, ale mnozí chovatelé čekají, dokud koza není blíže jednomu roku a dostatečně vyvinutá, než ji poprvé připustí. Kozli mohou být plodní již kolem 5 až 7 měsíců. Stejně jako většina koz jsou i Kika v mírném pásmu sezónními chovateli, s výrazně silnějším říjem na podzim.

Březost trvá přibližně 145 až 155 dní. Kozy Kiko jsou proslulé snadným kozením a silným mateřským pudem, takže většinou porodí a odchovají kůzlata bez zásahu chovatele. Dvojčata jsou běžná, občas koza odchová i trojčata. Kůzlata jsou vitální, rychle vstávají a sají, což odpovídá nízkonákladovému zaměření plemene. Většina chovatelů provádí odstavení přibližně ve věku 2 až 3 měsíců kůzlat, v závislosti na jejich růstu a pastevních podmínkách. Výběr chovných zvířat se stejnými znaky otužilosti uchovává linii v dobrém stavu.