Kašmírská koza

Kašmírová koza není uzavřeným plemenem v tom smyslu, v jakém jsou třeba dojná či masná plemena. Označení popisuje každou kozu, která produkuje využitelné množství kašmíru, tedy jemné vláknité podsady rostoucí jako zimní podkrytí pod hrubou srstí. Zvířata tohoto typu se v chladných vysočinách a horách střední Asie chovala po staletí, protože zdejší tuhé zimy podporovaly růst husté podsady.

Kašmírová koza nese dvě vrstvy srsti. Vnější vrstva tvoří dlouhé, přímé krycí chlupy, které odolávají dešti a chrání zvíře. Pod nimi roste podsada, vrstva velmi jemných vláken s průměrem zpravidla pod 19 mikrometrů. Podsada se sklízí jednou ročně, koncem zimy nebo na počátku jara, česáním nebo stříháním. Z jedné kozy se získá malé množství čistého vlákna, obvykle 100 až 200 gramů, a to je jedním z důvodů vysoké ceny kašmíru.

Plemeno je ceněno stejně pro svou odolnost jako pro vlákno. Tyto kozy snášejí chlad, spásají i méně kvalitní porosty a vyžadují méně intenzivní management než mnohá produkční plemena. Jsou klidné a bdělé, a proto se hodí do extenzivních pastevních systémů.

Pro koho se hodí

Kašmírová koza je vhodná pro drobné chovatele a producenty vláken, kteří zvládnou každoroční česání nebo stříhání a mají přístup k chladným nebo studeným zimám podporujícím růst podsady. Jde o praktickou volbu pro ty, kdo hledají málo náročné pasoucí se zvíře s vedlejším vláknovým produktem, nikoli vysoké výnosy mléka nebo masa. V mírných klimatech lze očekávat slabší produkci podsady.

Kozy s jemnou podsadou žily ve střední Asii, Mongolsku a v západní části Číny od pradávna. Chladné kontinentální zimy těchto oblastí přirozeně selektovaly zvířata schopná narůst hustou izolační podsadu. Pastevci chovali tyto kozy pro mléko, maso, kůže i podsadu, z níž se předly teplé látky.

Anglické slovo cashmere pochází od Kašmíru, oblasti v severní části Indického subkontinentu. Kašmír se proslavil tkaním jemných šálů z kozí podsady a obchodníci odnášeli tkaniny i název dál na západ. Surové vlákno pocházelo zpravidla od koz chovaných dále na sever a východ, zatímco kašmírští tkalci jej zpracovávali.

Kašmírové šály začaly do Evropy proudit ve větším množství koncem 18. a na počátku 19. století, kde se staly módním artiklem a poptávka po vláknu prudce vzrostla. Tento zájem podnítil pokusy chovat kozy s kašmírovou podsadou mimo jejich přirozené areály.

Dnes jsou největšími producenty surového kašmíru Čína a Mongolsko. Menší vláknotvorná stáda existují v Austrálii, na Novém Zélandu, ve Spojených státech a v části Evropy, zpravidla sestavená z dovezeného nebo selektovaného chovného materiálu zaměřeného na výnos a jemnost podsady.

Kašmírová koza má robustní, středně velkou tělesnou stavbu přizpůsobenou pastvě v členitém terénu. Nejnápadnější charakteristikou je dvojitá srst. Viditelná vnější vrstva tvoří dlouhé, přímé krycí chlupy, které mohou vypadat rozcuchaně, zatímco cenná podsada leží ukryta pod nimi. Většina zvířat nese rohy, často zahnuté dozadu, u obou pohlaví. Uši jsou zpravidla vzpřímené nebo mírně sklopené do strany, vous je u kozlů běžný.

Srst a barvy

Barva srsti se značně liší, protože kašmírový typ je definován vláknem, nikoli vzhledem. Bílá zvířata bývají procesory upřednostňována, protože podsadu lze obarvit na libovolný odstín, avšak šedé, hnědé a černé kozy jsou rovněž časté a produkují stejně využitelné vlákno. Podsada se třídí podle jemnosti, délky a barvy. Nejjemnější podsada dosahuje hodnot hluboko pod 19 mikrometrů, tedy výrazně méně než krycí chlupy, které ji obklopují.

Kašmírové kozy jsou zpravidla klidné a vyrovnané, usnadňují tím každoroční česání nebo stříhání. Jsou bdělé a vnímavé k okolí, což je užitečná vlastnost zvířat trávících velkou část dne pastvou na otevřeném prostranství. Pravidelnou manipulací si na lidi zvykají, přesto zůstávají více samostatné než silně domestikovaná dojná plemena.

Jako všechny kozy jsou sociální a daří se jim nejlépe ve skupině. Koza chovaná osaměle bývá vystresovaná a hlučná. Vůči cizím lidem mohou být zpočátku opatrné, avšak po zavedení pravidelného režimu se uklidňují. S ostatním hospodářským zvířectvem zpravidla koexistují bez problémů a nejsou náchylné k agresivitě mimo běžné souboje o postavení ve stádě a mimo říji, kdy mohou být kozlové asertivní.

Péče o srst

Ústředním úkolem péče je jednou ročně provedená sklizeň podsady.

• Česání nebo stříhání probíhá koncem zimy nebo na počátku jara, kdy podsada začíná přirozeně uvolňovat
• Česání poskytuje čistší podsadu s menší příměsí krycích chlupů, avšak trvá na jedno zvíře déle
• Stříhání je rychlejší, ale mísí krycí chlupy do výsledné suroviny, která pak vyžaduje dehairaci
• Paznehty kontrolovat a zkracovat každých 6 až 8 týdnů
• Srst průběžně kontrolovat na splstění, semena rostlin a kožní problémy

Pohyb

• Poskytnout každodenní přístup na pastvinu nebo do porostů, aby se kozy mohly pást a pohybovat
• Kde je to možné, umožnit výběh v členitém terénu, který přirozeně obrušuje paznehty a udržuje zvířata v kondici
• Dát prostor ke šplhání a průzkumu, protože kozy jsou aktivní a zvídavé
• Vyvarovat se dlouhého ustájení, které vede k nudě a zdravotním komplikacím

Prostředí a ustájení

Kašmírové kozy snášejí chlad dobře, avšak potřebují suché, bezprůvanové ustájení, kam se mohou uchýlit za mokra, které jim škodí. Oplocení musí být pevné, protože kozy zkouší každou slabinu plotu a ochotně šplhají. V mírném a vlhkém klimatu se produkce podsady snižuje a zvyšuje se riziko napadení vnitřními parazity; management je třeba tomu přizpůsobit.

Kašmírové kozy jsou efektivní spásači a daří se jim na stravě složené z pastevních porostů, přirozené pastvy a kvalitního sena. Jako přirození spásači dávají přednost keřům, plevelům a listí před krátkou trávou, a pestrý výběhový prostor jim nejlépe vyhovuje. Kvalitní píce pokrývá většinu jejich potřeb po velkou část roku. Jadrné krmivo je potřebné zejména v pozdní březosti, v průběhu laktace a v tuhých zimách, kdy je pastvina chudá.

Pamlsky a doplňky

Poskytněte volný minerální liz pro kozy s odpovídajícím obsahem mědi a selenu pro danou oblast, protože kozy mají jiné nároky na měď než ovce. Čistá voda musí být dostupná neustále. Pamlsky, například malá množství ovoce nebo zeleniny, jsou přijatelné v přiměřeném množství, nesmí však nahrazovat objemné krmivo.

Kašmírové kozy jsou robustní zvířata selektovaná po generace na přežití v drsném podnebí. Při dobrém managementu se obvykle dožívají 10 až 14 let. Většina zdravotních problémů pochází od parazitů, nedostatečné péče o paznehty, výživových chyb a nároků plemenitby, nikoli od geneticky podmíněných chorob specifických pro toto plemeno. Vlhké a teplé podmínky způsobují více komplikací než chlad.

Preventivní péče

• Provádět koprologická vyšetření a odčervovat cíleně, nikoli podle pevného rozvrhu
• Zkracovat paznehty každých 6 až 8 týdnů a udržovat ustájení v suchu
• Vakcinovat proti klostridiovým nemocem podle doporučení místního veterináře
• Zajistit správné minerální doplňky k prevenci nedostatku mědi a selenu
• Nová zvířata karanténovat před zařazením do stáda

Kašmírové kozy jsou sezónní chovatelky: říje nastupuje zkracováním dne na podzim, takže kůzlata přicházejí na jaře. Kozy dosahují pohlavní zralosti přibližně ve věku 7 až 12 měsíců, avšak mnoho chovatelů čeká, až koza dostatečně vyroste, než ji nechají pokrýt poprvé. Kozlové jsou pohlavně zralí brzy a v době říje mohou být asertivní a výrazně zapáchat.

Březost trvá přibližně 150 dní, tedy téměř pět měsíců. Vrhy jsou zpravidla jedno nebo dvě kůzlata, přičemž dvojčata jsou u dobře živených koz častá. Kůzlata jsou brzy po porodu čilá a záhy následují kozu. Kozy obvykle odchovávají mláďata bez většího zásahu, avšak chovatel musí zajistit, aby každé kůzle přijalo mlezivo v prvních hodinách po porodu.

Při chovu zaměřeném na vlákno se selekce soustředí na výnos podsady, její jemnost a nízký podíl krycích chlupů, spolu s celkovým zdravím a klidnou povahou. Vedení přesné dokumentace a zařazení nepříbuzných kozlů pomáhá udržovat kvalitu vlákna napříč generacemi a zamezuje příbuzenské plemenitbě.