Búrská koza

Boerská koza je domestikované plemeno vyšlechtěné v Jižní Africe pro produkci masa. Patří k nejrozšířenějším masným plemenům na světě a chovatelé ji oceňují především pro rychlý svalový přírůstek a klidné chování při manipulaci. Dospělá boerská koza má hluboké, hmotné tělo s bílou srstí a barevnou hlavou, takže je ve stádě snadno rozpoznatelná.

Plemeno je přizpůsobivé a snáší širokou škálu klimatických podmínek, od suchých stepí po vlhčí pastviny. Boerské kozy dobře snášejí horko a ochotně spásají keře a plevelné rostliny, jimiž se ostatní hospodářská zvířata zpravidla nezabývají. Kozy jsou spolehlivé matky a ve vrhu bývají častá dvojčata.

Vyrovnaná povaha je charakteristickým rysem tohoto plemene. Boerské kozy jsou zpravidla tiché, přátelské a snadno přeháněné, takže se hodí pro komerční chovy i pro malé chovatele.

Pro koho je plemeno vhodné

Boerská koza je určena chovatelům, kteří hledají masné plemeno s rychlým růstem a nenáročnou obsluhou. Hodí se na malé farmy i rozsáhlé komerční provozy. Ti, kdo chovají kozy převážně jako společníky, by měli počítat s tím, že toto plemeno je výrazně větší a těžší než malá chovná plemena; pevné oplocení a dostatečný prostor jsou proto nezbytností.

Název boerská koza pochází z afrikánského výrazu pro farmáře. Plemeno bylo vyšlechtěno v Jižní Africe, přičemž nejdůležitější část chovatelské práce proběhla ve Východním Kapsku v první polovině dvacátého století.

Tamní farmáři vycházeli z domorodých koz chovaných místním obyvatelstvem a cíleně vybírali jedince s větší hmotností, rychlejším růstem, vyšší plodností a odolnou konstitucí. Výsledkem několika desetiletí selekce bylo jasně vymezené masné plemeno, odlišné od plemen dojných nebo vlnařských.

V polovině dvacátého století byl v Jižní Africe ustaven chovatelský svaz, který stanovil plemenný standard a zavedl plemennou knihu. Tím se ustálil typický zevnějšek: bílé tělo s červenohnědou hlavou. Standardizace zvýšila vyrovnanost stád.

Od konce dvacátého století se boerská koza šíří do zahraničí. Vývoz do Austrálie, Nového Zélandu a Severní Ameriky etabloval plemeno v těchto regionech, kde je dnes vedoucím masným plemenem a hojně se využívá v křížení ke zlepšení jatečné hodnoty potomků.

Boerská koza má široké, hluboké tělo nesené silnými končetinami, s výrazným osvalením v zádi a bedrách. Hlava vykazuje mírně konvexní profil, označovaný jako římský nos, a uši jsou dlouhé, přiléhající k lícím. Oba pohlaví nesou zpravidla dozadu zahnuté rohy.

Nejtypičtější zbarvení je bílé tělo s červenohnědou hlavou a krkem, i když se vyskytují také jednobarevní jedinci a jiné kresby. Kůže je často pigmentovaná, takže zvíře získává určitou ochranu před slunečním zářením.

Srst a zbarvení

Srst je krátká a přiléhavá, takže nároky na úpravu jsou minimální. Nejrozšířenější je kombinace bílého těla s barevnou hlavou, avšak plemenné standardy v řadě zemí akceptují i jednobarevná a skvrnovaná zvířata. Na exponovaných místech, jako jsou vemeno a břišní strana, je obecně preferována pigmentovaná kůže.

Boerská koza je povahově vyrovnaná a stabilní. Zvířata jsou zpravidla tichá a snášejí manipulaci bez potíží, a to je jeden z důvodů, proč je plemeno oblíbené u komerčních producentů i u začínajících chovatelů. V přítomnosti lidí jsou kozy většinou přátelské a zvědavé, nikoli plašivé.

Ve stádě jsou boerské kozy společenské a rychle si vytvoří jasnou hierarchii. S jinými kozami a hospodářskými zvířaty vychází přiměřeně dobře, jsou-li zvykány postupně. Kozlové bývají v období říje silnější a razantnější, proto potřebují pevné zacházení a oddělené ustájení.

Kozy jsou pozorné matky a v prvních týdnech zůstávají v těsné blízkosti kůzlat. Klidná povaha plemene však není důvodem ke zanedbání oplocení, protože kozy jsou schopné lezce a soustavně testují slabá místa.

Boerská koza je ve srovnání s mnoha plemeny nenáročná, avšak soustavná rutinní péče zůstává nezbytná. Krátká srst usnadňuje úpravu, zatímco velikost zvířete a jeho pastevecké návyky kladou největší požadavky na oplocení a kvalitu podlahy.

Úprava srsti

• Příležitostně čistit srst kartáčem a kontrolovat kůži na přítomnost parazitů
• Zastřihovat kopyta každých 6 až 10 týdnů, na měkké půdě i častěji
• Při rutinní manipulaci kontrolovat uši, oči a srst

Pohyb a aktivita

• Zajistit každodenní přístup na pastvinu nebo do rozlehlého výběhu
• Umístit do výběhu kameny, klády nebo plošiny ke šplhání, které kozy ochotně využívají
• Chovat zvířata ve skupinách; osamocené kozy trpí

Prostředí

Boerské kozy snášejí teplo a suché podmínky dobře, delší chladné a vlhké počasí jim však nevyhovuje. Suchý, bezprůvanový přístřešek, čistá podestýlka a dobré odvodnění snižují výskyt kopytní hniloby a respiračních potíží. Oplocení by mělo být vysoké nejméně 1,2 metru a pevné, protože kozy tlačí na ploty, šplhají a využívají každou slabinu.

Základem krmné dávky boerské kozy je objemné krmivo. Kozy spásají keře, plevele a listoví i travní porost a rozmanitá pastvina pokryje většinu jejich potřeb. Při nedostatku pastvy nahrazuje trávu kvalitní seno. Jadrné krmivo se přidává rychle rostoucím kůzlatům, kozám v závěru březosti a kojícím kozám; klidným dospělým jedincům by se naopak mělo omezovat, aby se předešlo nadměrné hmotnosti.

Kozy musí mít neustálý přístup k čisté vodě. Sypká minerální směs určená pro kozy podporuje zdraví kostí a správný metabolismus. Kozy mají zvýšenou potřebu mědi, jež je obsažena v minerálních přísadách pro kozy. Ovčí minerální přísady nejsou vhodnou náhradou, protože příjem mědi omezují.

Pochoutky a doplňky

Vhodné pochoutky jsou malé kousky mrkve, jablka nebo dýně. Sypká kozí minerální přísada a selen v oblastech s jeho nedostatkem v půdě podporují růst a plodnost. Každé nové krmivo zavádějte postupně v průběhu jednoho týdne nebo déle, aby se mikrobiální osídlení bachoru mohlo přizpůsobit.

Boerská koza je robustní plemeno bez výrazných dědičných zdravotních slabin. Při správném managementu se dožívá přibližně 8 až 12 let. Většina zdravotních problémů pochází z parazitóz, vlhkého ustájení a nároků spojených s reprodukcí. Plán stádového zdraví zahrnující pravidelná koproskopická vyšetření a vakcinační program udržuje většinu problémů pod kontrolou.

Preventivní péče

• Pravidelně provádět koproskopická vyšetření a odčervovat dle výsledků, nikoli podle pevného kalendáře
• Vakcinovat proti klostridiovým onemocněním (např. kombinovaná vakcína CDT) podle doporučení místního veterinárního lékaře
• Pravidelně zastřihovat kopyta a udržovat dobrý odvod vody z výběhů
• Nově příchozí zvířata před smícháním se stádem karanténovat
• Podávat kozí minerální přísady a přizpůsobovat krmení v průběhu březosti a laktace

Boerská koza je ceněna pro svou plodnost. Kozy dosahují pohlavní dospělosti přibližně v 6 až 8 měsících věku, avšak mnozí chovatelé odkládají první krytí až do doby, kdy jsou zvířata větší, zpravidla kolem jednoho roku. Kozlové jsou plodní brzy a v říji se stávají razantnějšími, proto se mimo plemenné období obvykle ustájují odděleně od koz.

Na rozdíl od striktně sezónních plemen se boerské kozy mohou rozmnožovat po velkou část roku, takže producenti mohou plánovat více než jeden cyklus vrhů v průběhu dvou let. Březost trvá přibližně 150 dní. Dvojčata jsou běžná a trojčata se také vyskytují, a to přispívá k vysoké produktivitě plemene.

Kozy jsou pečlivé matky a porody zpravidla probíhají bez zásahu chovatele. Kůzlata rychle rostou na mateřském mléce a již v prvních týdnech začínají okusovat tuhé krmivo. Odstav se provádí zpravidla kolem třetího měsíce věku v závislosti na kondici kozy a záměru chovatele.