Smíšené plemeno Potkan domácí

Označení "potkan smíšeného původu" se vztahuje na každého domestikovaného potkana (Rattus norvegicus), který nepatří k žádné jednoznačně uznávané chovatelské linii udržované selektivním plemenitbou. V praxi jde o naprostou většinu potkanů chovaných v domácnostech, útulcích a záchranných stanicích po celém světě. Tato zvířata patří ke stejnému druhu jako linioví výstavoví potkani, sdílejí s nimi stejné sociální instinkty i základní nároky na péči. Rozdíl spočívá v tom, že typ srsti, zbarvení, nasazení uší a dospělá velikost jsou méně předvídatelné, protože tato zvířata čerpají z širšího genového fondu.

Potkani smíšeného původu jsou malí hlodavci. Dospělí jedinci obvykle váží mezi 200 a 500 gramy, přičemž samci jsou těžší než samice. Jsou vysoce společenští, inteligentní a snadno cvičitelní, s lidmi, kteří s nimi pravidelně pracují, si vytvářejí skutečné vazby. Stejně jako všichni dekorativní potkani by měli být chováni ve skupinách dvou a více jedinců téhož pohlaví, protože izolace způsobuje měřitelný stres.

Protože jejich původ pramení z křížení nepříbuzných linií spíše než z let uzavřeného liniového plemenitby, mohou jedinci smíšeného původu vykazovat větší variabilitu zdravotních výsledků než cíleně šlechtěné laboratorní nebo výstavové linie. To ale nezaručuje ani lepší, ani horší zdraví u žádného konkrétního jedince.

Pro koho je vhodný

Potkani smíšeného původu jsou vhodní pro lidi, kteří hledají interaktivní a společenské zvíře a jsou schopni zajistit každodenní kontakt a obohacení prostředí. Jsou praktickou volbou pro začínající chovatele potkanů, protože jsou snadno dostupní prostřednictvím záchranných stanic, chovatelských obchodů a soukromých chovatelů, nikoli výhradně přes specializované chovatele. Nevhodnou volbou jsou pro každého, kdo hledá předvídatelné zvíře splňující výstavní standardy, nebo kdo není schopen zajistit pravidelnou péči a veterinární dohled pro malého savce s krátkou délkou života.

Domestikovaní dekorativní potkani pocházejí z divokých hnědých krys, Rattus norvegicus, jež byly od poloviny 19. století chytány, ochočovány a selektivně chovány v Británii. Raní chovatelé preferovali neobvyklá zbarvení, jako je albín, kapucinové a černé, a postupně vytvářeli linie se stálými znaky a klidným temperamentem. Národní společnost dekorativních potkanů, založená v Británii v roce 1976, kodifikovala standardy pro uznávané variety a podpořila systematické liniové chovy.

Po většinu doby, kdy bylo chování potkanů oblíbené mimo výstavní kruhy, se ale jednalo o neformální záležitost. Chovatelské obchody odebíraly zvířata od velkoobchodníků, kteří míchali populace z více zdrojů. Majitelé, kteří chovali potkany obou pohlaví společně, produkovali neplánované vrhy a výsledná mláďata se dostávala do oběhu bez záznamu o rodokménu. Do chovu jako domácích mazlíčků se dostávala i přebytková laboratorní zvířata, čímž se dále rozšiřoval genový fond.

Jak se hobby rozrůstalo v Severní Americe, Evropě a Austrálii v 80. a 90. letech 20. století, velká část populace domácích potkanů pocházela z tohoto nekontrolovaného rozmnožování, nikoli z řízeného chovu seriózních chovatelů. Dnes potkani smíšeného původu v domácnostech a útulcích výrazně přesahují počty liniově šlechtěných výstavních zvířat. Jejich genetická historie je směsicí všech linií, dovozů a náhodných křížení nashromážděných za přibližně 150 let domestikace.

Ke smíšené populaci přispívá i záměrné křížení pojmenovaných variet. Chovatelé experimentující s novými typy srsti nebo zbarvení někdy produkují zvířata mimo uznávané standardy a domácí mazlíčci vyřazení z chovných programů vstupují do obecné populace. Obě tyto cesty znamenají, že kategorie smíšených potkanů nadále roste souběžně s formálním chovem, nikoli v konkurenci s ním.

Žádný jediný vzhled nedefinuje potkana smíšeného původu. Základní tělní plán je konzistentní: protáhlá, ohebná stavba těla, špičatý čenich, kulaté oči, velká poloprůsvitná uši a šupinatý ocas přibližně stejně dlouhý jako hlava a tělo dohromady. Nad rámec této sdílené stavby se ale detaily výrazně liší.

Typ srsti může být hladký a přiléhavý, kudrnatý (rex), se saténovým leskem nebo dokonce z velké části chybět u bezchrupavčitých jedinců, v závislosti na tom, které geny pro srst potkan zdědil od každého z rodičů. Zbarvení se řídí stejnou logikou. Protože geny ovládající pigmentaci, ředění a kresbu se volně rekombinují napříč nepříbuznými liniemi, může jediný vrh dvou rodičů smíšeného původu zahrnovat jedince v několika různých barvách a kresbách. Samci jsou ve kterémkoli vrhu důsledně větší a širší než samice.

Srst a kresba

Standardní srst je krátká a hladká. Srst typu rex nese gen, který způsobuje zkroutění vlasového stvolu, čímž vzniká měkká, vlnitá textura a zkroucené vousky. Saténová srst má jemnější strukturu vlasového stvolu, která odráží více světla a vytváří lesklý, téměř tekutý lesk. Sametová srst je plyšový typ nacházející se mezi rexem a standardem. Bezsrstí potkani postrádají většinu nebo veškerou srst a potřebují teplejší prostředí.

Kresba závisí na tom, které geny pro vzor jsou aktivní. Jednobarevný potkan je po celém těle jediné plné barvy. Kapucinový potkan má barevnou hlavu a pruh probíhající částečně nebo zcela podél páteře. Berkshirský potkan má bílé břicho a nohy proti barevnému hřbetu. Mnoho potkanů smíšeného původu nese neúplné nebo smíšené verze těchto vzorů, takže jejich vzhled neodpovídá žádné jediné pojmenované varietě.

Domestikace a staletí selekce na krotovost tvarovaly druh dekorativního potkana jako celek a jedinci smíšeného původu tyto základní vlastnosti dědí. Většina potkanů smíšeného původu, kteří jsou manipulováni od raného věku, je zvídavá, rychle prozkoumává okolí a je pohodlná v přítomnosti lidí. Naučí se rozpoznávat vůni a rutiny svého chovatele a při příležitosti vyhledávají kontakt.

Protože jejich původ vychází z více linií spíše než z jediné kurátorované variety, může se individuální osobnost lišit více než u dlouhodobě zavedené výstavní linie. Potkan smíšeného původu může být odvážný a velmi aktivní nebo klidnější a více nakloněný ke hnízdecku. Někteří jedinci jsou od začátku sebejistí s cizími lidmi, jiní jsou opatrní, dokud neabsolvují opakovaný pozitivní kontakt. Oba vzorce jsou normální a zvládnutelné při trpělivé a konzistentní manipulaci.

Ve vztahu k jiným potkanům jsou jedinci smíšeného původu přirozeně společenští a při vhodném seznamování se zpravidla začlení do skupiny. Nekastrovaní samci mohou projevovat více teritoriálního chování než samice nebo kastrovaní samci, zvláště vůči neznámým dospělým samcům. Dobře socializovaný potkan smíšeného původu snáší šetrnou manipulaci ze strany dětí, avšak může být vyplašen náhlým pohybem nebo hlukem, takže dohled při kontaktu s malými dětmi je nutný.

Každodenní péče o potkana smíšeného původu se řídí stejnými zásadami jako péče o jakéhokoli dekorativního potkana. Čistota, sociální kontakt a duševní stimulace jsou tři oblasti, které mají nejvýraznější přímý vliv na pohodu zvířete. Typ srsti je hlavním faktorem, který mění grooming rutinu od jednoho jedince k druhému.

Grooming

Dekorativní potkani se sami intenzivně čistí a koupání téměř nepotřebují. Koupání v vlažné vodě s malým množstvím jemného šamponu vhodného pro potkany je vhodné pouze tehdy, když je potkan viditelně znečištěn. Srst rex a sametová vyžaduje kontrolu podél povrchu kůže, protože kudrnatá srst může zadržovat nečistoty a vlhkost. Bezsrstí potkani nevyžadují žádné česání srsti, ale je třeba kontrolovat suchost pokožky a chovat je v mírně teplejším prostředí než opeřené jedince.

Drápky lze stříhat nůžkami na drápky pro malá zvířata. Drsné povrchy v kleci pomáhají přirozenému obrušování drápků. U starších nekastrovaných samců se někdy na kůži vyvíjí oranžovohnědý mastný sekret nazývaný samčí tuk; k jeho odstranění postačí otření vlhkým hadříkem.

Pohyb a obohacení prostředí

Potkani jsou aktivní v soumračných hodinách a potřebují jak fyzickou, tak kognitivní stimulaci. Hlídaná volná procházka v prostoru zabezpečeném před potkany má větší hodnotu než pohyb pouze v kleci. Uvnitř klece houpací sítě, lanové žebříky, tunely, kartonové krabice a hračky pro hledání potravy snižují nudu. Hádankové zásobníky a nové předměty rozmístěné po kleci dávají potkanovi každý den něco k prozkoumávání.

Prostředí

Udržujte klec při stabilní teplotě přibližně 18 až 24 C, mimo přímé sluneční záření a průvan. Potkani jsou citliví na teplo a při teplotách nad vysokými 20 C mohou trpět tepelným stresem. Amoniak z moči se v uzavřených prostorech rychle hromadí, takže dostatečné větrání a pravidelné čištění jsou důležité pro zdraví dýchacích cest.

Dekorativní potkani jsou příležitostní všežravci. V zajetí tvoří základ vyváženého krmení výživově kompletní komerční granule nebo dobře formulovaná semínková a obilninová směs. Čerstvá zelenina a malé množství bílkovin doplňují základní krmení a přinášejí rozmanitost. Porce by měly být odměřované: obezita je u domácích potkanů častým problémem a neomezený přístup k tučnému nebo vysoce kalorickému krmení k ní přispívá.

Čerstvá voda musí být dostupná neustále. Napáječka udržuje vodu čistší než otevřená miska, která se může rychle zašpinit. Potkani smíšeného původu mají stejné nutriční nároky jako všichni dekorativní potkani, takže na základě smíšeného původu nejsou potřeba žádné zvláštní dietní úpravy.

Nevhodné potraviny

Nepodávejte čokoládu, kofein, alkohol, syrové sušené fazole, syrové sladké brambory, zelené nebo naklíčené brambory, plísňové sýry, lepivé nebo velmi sladké potraviny, silně slané pochutiny ani sycené nápoje. Citrusová kůra a potraviny obsahující d-limonen jsou považovány za potenciálně škodlivé pro samce a je nejlepší je vynechat. Vyvážené kompletní krmení dodává veškeré potřebné vitamíny a minerály, takže pravidelné doplňky stravy nejsou nutné, pokud je veterinář nedoporučí pro konkrétní zdravotní stav.

Nejvýznamnějšími zdravotními potížemi dekorativních potkanů jako druhu jsou onemocnění dýchacích cest a nádory, přičemž jedinci smíšeného původu trpí oběma. Respirační onemocnění je často spojeno s bakterií Mycoplasma pulmonis, kterou mnoho potkanů nosí subklinicky a která se může aktivovat při stresu, špatné péči nebo sekundárních infekcích. Nádory, zejména nádory mléčné žlázy u samic, jsou stále častější s tím, jak se potkani blíží druhému roku života.

Zda potkani smíšeného původu mají výrazně odlišné míry výskytu chorob než liniově šlechtění jedinci, není prokázáno spolehlivými daty. Jejich širší genetické zázemí může rizika distribuovat odlišně, ale neodstraňuje druhové predispozice. Krátká délka života 2 až 3 roky znamená, že i předcházitelné problémy mohou rychle postupovat, pokud je veterinární péče opožděna.

Preventivní péče

• Udržujte klec čistou a větranou pro ochranu dýchacích cest.
• Používejte bezprašnou podestýlku na papírové bázi nebo osikovou; vyhněte se pilinám z borovice a cedru.
• Každý týden vážte každého potkana kuchyňskou váhou pro včasné odhalení úbytku hmotnosti.
• Týdně kontrolujte tělo potkana na bulky, rány a změny kůže nebo srsti.
• Udržujte stabilní, mírnou teplotu a vyhněte se přeplněnosti klece.
• Pořizujte potkany z čistého a zdravého prostředí, pokud možno, protože Mycoplasma se může přenášet od matky na mláďata.
• Vyhledejte veterináře se zkušenostmi s malými savci nebo exotickými zvířaty dříve, než nastanou zdravotní problémy.

Dekorativní potkani jsou aktivní šplhači a potřebují vertikální prostor, takže vysoká, vícepatrová drátěná klec je vhodnější než plochý, nízký výběh. Skleněná akvária a plastové výběhy s pevnými stěnami zadržují amoniak a vlhkost a neposkytují dostatečné proudění vzduchu pro zdravý dýchací systém potkanů. Drátěná konstrukce umožňuje větrání ze všech stran.

Podlaha klece a všechny odpočinkové plochy by měly být pevné, nikoli drátěné. Drátěné podlahy způsobují bolestivé onemocnění nohou zvané pododermatitida a jsou nevhodné pro jakéhokoli dekorativního potkana bez ohledu na původ. Police, rampy a houpací sítě rozšiřují využitelný prostor a dávají potkanům možnost šplhat mezi patry po celý den.

Bezsrstí jedinci smíšeného původu potřebují mírně teplejší podmínky okolního prostředí než potkani s kožíškem. Standardní a rexová srst jsou jinak chovány identicky.

Kontrolní seznam vybavení

• Pevné police a rampy ve více výškových úrovních.
• Nejméně jedna uzavřená budka nebo úkryt na každý pár potkanů.
• Houpací sítě a látkové váčky pro odpočinek nad úrovní podlahy.
• Lanové žebříky, tunely a pevné trubky pro šplhání a průzkum.
• Napáječka upevněná na straně klece.
• Těžká keramická nebo nerezová miska na krmení, která se nepřevrátí.
• Předměty na hlodání z neošetřeného dřeva, lepenky nebo materiálů bezpečných pro potkany.
• Odpadní tácek v rohu, který potkani obvykle využívají k vykonávání potřeby, aby se soustředil nepořádek a zjednodušilo čištění.

Potkani smíšeného původu dosahují pohlavní dospělosti brzy, u samic někdy již v 5 týdnech věku, takže samci a samice musí být odděleni před odstavem, aby se předešlo neplánovanému rozmnožování. Většina chovatelů domácích mazlíčků chová skupiny stejného pohlaví právě z tohoto důvodu a záchranné organizace pravidelně doporučují, aby byli domácí potkani kastrováni nebo chováni odděleně podle pohlaví.

Pokud ke kryté dochází, jsou výsledky v typech srsti, zbarvení a povaze méně předvídatelné než u řízeného liniového chovu, protože genetika rodičů je různorodější. Dva rodiče smíšeného původu mohou produkovat vrh, ve kterém má každé mládě jiný typ srsti nebo zbarvení, protože může být současně segregováno více heterozygotních genů pro srst. Tato nepředvídatelnost je jedním z důvodů, proč většina seriózních chovatelů používá pro selektivní chovatelské projekty identifikované linie místo smíšených populací.

Reprodukční biologie potkanů smíšeného původu je totožná s biologií všech Rattus norvegicus v domestikaci. Samice mají cyklus přibližně každé 4 až 5 dní. Březost trvá přibližně 21 až 23 dní. Počty mláďat ve vrhu u jedinců smíšeného původu se obvykle pohybují od 6 do 14 mláďat, ačkoli se vyskytují i menší a větší vrhy. Mláďata se rodí bez srsti a se zavřenýma očima. Srst se začíná vyvíjet v prvním týdnu, oči se otevírají přibližně ve 14 dnech a odstavit je lze přibližně ve 4 až 5 týdnech.

Samec musí být od samice odebrán před porodem, protože samice může znovu otěhotnět v průběhu hodin po porodu. Vrhy za sebou přicházející bez přestávky rychle vyčerpávají kondici matky a je třeba se jim vyhnout. Budoucí chovatelé by měli zajistit domovy pro všechna mláďata ještě před porodem, a to vzhledem k potenciálně velkému počtu mláďat a značné zátěži spojenou s umisťováním nežádoucích potkanů.