Pekingská kachna

Pekin je velká domácí kachna s čistě bílým peřím, oranžovým zobákem a oranžovými nohami. Patří k nejrozšířenějším kachnám chovaným na malých farmách a statcích a většina komerčního kachního masa prodávaného v mnoha zemích pochází z tohoto plemene nebo jeho potomků.

Dospělí jedinci jsou těžcí a širocí. Kačeři obvykle dosahují hmotnosti 4 až 4,5 kg a kachny 3,6 až 4 kg, takže Pekin pevně patří do kategorie velkých plemen. Plemeno roste rychle a dosahuje jatečné hmotnosti přibližně za 7 až 8 týdnů, a právě proto se stalo standardní masnou kachnou.

Pekin spojuje tuto velikost s klidným, dobrosrdečným a poddajným temperamentem. Je aktivní přes den, dobře pátrá po potravě a snáší manipulaci, takže představuje praktickou volbu pro chovatele, kteří chtějí jak produkci, tak klidný chov.

Pro koho je vhodná

Kachna Pekin se hodí chovatelům, kteří chtějí produktivní a nenáročné plemeno. Klidný temperament z ní dělá rozumnou volbu pro rodiny a začátečníky v chovu vodního ptactva, a její velikost a odolnost se hodí pro malé farmy a dvorní hejna s prostorem a přístupem k čisté vodě. Méně se hodí pro ty, kteří hledají létavé nebo výrazně klokaté plemeno, protože Pekini jsou příliš těžcí na létání a bývají nespolehlivými sedičkami.

Kachna Pekin dostala jméno podle Pekingu, dřívějšího anglického přepisu Pekingu. Byla vyvinuta v Číně z místních bílých kachen selektovaných na velikost a rychlý růst a ptáci tohoto typu byli chováni v okolí hlavního města po generace, než se dostali na Západ.

Plemeno dorazilo do Spojených států v roce 1873, kdy byl malý počet ptáků přepraven z Číny do New Yorku. Z tohoto zakládajícího stáda se Pekin rychle rozšířil po amerických kachních farmách a Long Island v New Yorku se stal centrem rozsáhlého odvětví chovu kachen, které fungovalo po několik desetiletí. Termín „Long Island duckling” pochází právě z tohoto obchodu.

Do Británie dorazili Pekini přibližně ve stejnou dobu, na počátku 70. let 19. století, a plemeno bylo uznáno v americkém standardu v roce 1874. Evropští a američtí chovatelé později selektovali mírně odlišné typy těla, ale obě linie mají stejný čínský původ.

Díky rychlému růstu a spolehlivé výtěžnosti se Pekin stal základem moderní komerční produkce kachen. Naprostá většina masných kachen chovaných dnes po celém světě pochází z tohoto plemene a zůstává běžnou jak v průmyslovém chovu, tak ve dvorních hejnech.

Kachna Pekin má velké, hluboké, obdélníkové tělo nesené pod mírně vzpřímeným úhlem. Hlava je zaoblená, krk silný a hruď široká a plná. Peří je bílé, často s krémovým nebo bledožlutým nádechem spíše než čistě sněhobílé. Zobák, nohy a plovací blány jsou oranžové a oči tmavé, hluboce zasazené, takže mohou vypadat téměř skrytě v plné hlavě.

Peří a barvy

Pekin má jednu uznanou barvu: bílou. Přesný odstín se pohybuje od čisté bílé po jemnou krém a ptáci chovaní na trávě nebo krmení krmivem bohatým na měsíčky mohou mít výraznější žlutý nádech. Peří je husté a voděodpudivé, sedí nad silnou vrstvou peří, která ptáka v chladném a mokrém počasí zahřívá. Kačeři a kachny vypadají téměř identicky, liší se jen velikostí a stočenými ocasními pery kačera. Hlas kačera je tišší a chraplavější, zatímco kachna má hlasitější, klasické kvákání.

Kachna Pekin má vyrovnaný, dobrosrdečný temperament. V přítomnosti lidí je klidná a poddajná, při pravidelné manipulaci si rychle zvyká a patří obecně k snadněji ovladatelným kachnám v dvorním prostředí. Mnoho chovatelů popisuje jednotlivé ptáky jako zvídavé a přátelské, zvláště pokud jsou odchováni od kuřátek a krmeni z ruky.

S rodinami je plemeno jemné a jen zřídka agresivní. Kačeři mohou být v období rozmnožování dotěrní, ale Pekin je daleko méně teritoriální než mnoho jiného vodního ptactva. V přítomnosti cizích lidí bývají kachny zpočátku ostražité a pak se uvolní a při vyrušení hlasitě varují svým kvákáním.

S ostatními zvířaty se Pekin dobře snáší. Žije spolu se slepicemi, husami a dalšími plemeny kachen a jeho klidná povaha znamená, že konflikty vyvolává jen vzácně. Ptáci jsou aktivní za denního světla, pátrají po hmyzu, slimácích a rostlinách a jsou nejšťastnější s prostorem pro procházky a vodou pro brodění.

Úprava

• Zajistěte otevřenou vodu dostatečně hlubokou, aby kachna mohla ponořit celou hlavu a stříkat se, čímž si udržuje oči, nozdry a peří čisté.
• Nechte kachnu, aby se po koupání přirozeně čistila a rozmazávala vlastní oleje; zdravé Pekiny se voděodolávají samy a nepotřebují ruční koupel.
• Při běžné manipulaci kontrolujte oranžový zobák a nohy, zda nejsou poranění nebo problémy se šupinami.
• Nehty stříhejte pouze tehdy, když příliš narostou, což je u ptáků chovaných na rozmanitém terénu neobvyklé.

Pohyb

• Umožněte každodenní přístup do výběhu nebo na dvůr pro sháňku potravy, chůzi a brodění.
• Zajistěte k dispozici rybník, dětský bazén nebo velkou nádobu; plavání je hlavním pohybem tohoto plemene.
• Chovejte hejno alespoň dvou nebo tří ptáků, protože Pekini jsou společenští a v partě aktivnější.
• Vyhněte se dlouhodobému pobytu na tvrdém dláždění, protože to může přetěžovat nohy tak těžkého ptáka.

Prostředí

Pekiny dobře snáší chladné a mokré počasí díky hustému peří, ale v horku potřebují stín a dostatek pitné vody, protože vysoké teploty jejich tělu nesvědčí. Podestýlka musí zůstat suchá, aby se předešlo problémům s nohama. Nízkopodlažní příbytek se širokými dveřmi funguje lépe než vyvýšená kurník, protože těžké kachny po rampách nelezou snadno.

Pekiny jsou velké, rychle rostoucí kachny, takže v prvních týdnech na kvalitě krmiva nejvíce záleží. Kuřátka potřebují startérové krmivo s dostatečným obsahem niacinu, protože kachny potřebují více této vitamíny než slepice a nedostatek způsobuje slabost noh. Po zpomalení růstu přecházejí dospělci na udržovací nebo snáškovou dávku podle toho, zda produkují vejce. Kachny spásající trávu a hmyz budou jíst méně připraveného krmiva, ale stále profitují z vyváženého základního příkrmu.

Pochoutky a doplňky

Listová zelenina, hrách, nakrájená zelenina, mouční červi a žížaly jsou dobré pochoutky a měly by tvořit méně než přibližně 10 procent stravy. Zajistěte nerozpustný štěrk, pokud kachny nespásají na volném terénu, protože ho potřebují k drcení potravy. Snáškové kachny potřebují samostatný zdroj vápníku, například drcené ústřicové skořápky nabízené volně k dispozici.

Kachna Pekin je robustní plemeno s málokterými dědičnými poruchami. Při správném krmení a čistém ustájení se Pekin běžně dožívá 8 až 12 let, ačkoli těžcí ptáci intenzivně šlechtění na rychlou produkci masa mohou mít kratší život. Většina problémů, které chovatel zaznamená, pramení z velikosti ptáka a z chovatelského managementu, nikoli z genetiky.

Preventivní péče

• Krmte kuřátka startérem s dostatečným niacinem ve fázi rychlého růstu.
• Udržujte podestýlku suchou a zajistěte čistou vodu na plavání i pití.
• V horkém počasí zajistěte stín, větrání a extra vodu.
• Vyhněte se dlouhodobému pobytu na tvrdých nebo abrazivních površích.
• Při manipulaci pravidelně kontrolujte nohy a chodidla.

Pekiny se chovají venku v zabezpečeném výběhu s krytým přístřeškem na noc a za špatného počasí. Protože jsou těžké a nemohou létat, oplocení musí bránit pouze pozemním predátorům, ale musí být pevné, protože plemeno se neumí bránit liškami, psy a dravci. Přístřešek by měl stát na úrovni země se širokým, nízkým vstupem, suchou podestýlkou ze slámy nebo dřevěných hoblin a dobrým větráním.

Kontrolní seznam pro zřízení chovu

• Přízemní přístřešek se širokými, nízkými dveřmi
• Suchá podestýlka pravidelně obnovovaná
• Zastíněná plocha na horké dny
• Pitná voda k dispozici neustále
• Bazén, vana nebo rybník ke koupání
• Oplocení odolné predátorům a uzamykatelný noční přístřešek

Vejce kachny Pekin se líhnou přibližně za 28 dní, o něco déle než slepičí vejce. Pekiny jsou nestálé klokavky a mnohé samice nesedí spolehlivě na celém snůšce, takže chovatelé často využívají inkubátor nebo klokavého ptáka jiného druhu. Ať jsou vejce pod samicí nebo ve stroji, potřebují stabilní teplotu, regulovanou vlhkost a pravidelné otáčení až do posledních dnů.

Postup při líhnutí

1. Vyberte čistá, dobře tvarovaná vejce a nechte je odpočinout 12 až 24 hodin s tupým koncem nahoru před nasazením.
2. Před přidáním vajec zahřejte inkubátor na cílovou teplotu a vlhkost.
3. Otáčejte vejci několikrát denně přibližně do 25. dne.
4. Od přibližně 7. dne provádějte ovoskopii, abyste zkontrolovali oplodnění a odstranili čirá nebo mrtvá vejce.
5. 25. den přestaňte otáčet, zvyšte vlhkost a nechte vejce odpočívat po dobu uzávěrky.
6. Nechte vylihlá kuřátka v inkubátoru do osušení a pak je přesuňte do teplého líhniště.