Smíšené plemeno Kachna

Křížená kachna pochází z více než jednoho domácího plemene, nebo se rodí z hejn, která se volně párovala bez cílené selekce po více generací. Do této kategorie patří ptáci vzniklí náhodným křížením dvorních plemen, záměrné křížení produkované kvůli odolnosti nebo výnosu vajec a volně žijící kachny ve vesnicích či polosívolném prostředí, kde se plemenná identita nikdy neudržovala.

Protože genetické zázemí je široké, jednotlivci se liší více než u jakéhokoli samostatného plemene. Hejno křížených kachen může obsahovat ptáky podobné plemenům Pekin, Khaki Campbell, Rouen, Runner, Muscovy nebo kombinace, jež nepřipomínají žádné z nich. Hmotnost, délka noh, tvar zobáku, vzor opeření a četnost snášky jsou určeny tím, která plemena se v linii vyskytují a jak se tyto geny zkombinují.

Navzdory variabilitě sdílí mnoho křížených kachen praktické vlastnosti. Bývají odolné, přizpůsobivé různým klimatickým podmínkám a způsobům chovu, a jsou schopné dobré pastvy. Produkce vajec je často uspokojivá, aniž by byla tak jednostranná jako u specializovaných snáškových plemen. Jsou rozšířené v malofaremních a samozásobitelských kontextech po celém světě.

Komu se hodí

Křížené kachny jsou vhodné pro chovatele, kteří chtějí odolné a nenáročné hejno vodního ptactva bez nákladů nebo obtíží s pořízením specializovaného plemene. Jsou praktickou volbou pro malé farmy, statky a zahradní rybníky, kde je důležitější produkce vajec, hubení slimáků a hmyzu a celková aktivita hejna než shoda s plemenným standardem. Chovatelé, kteří chtějí předvídatelné výstavní ptáky nebo rekordní počty vajec od uznávaného snáškového plemene, zjistí, že křížené kachny jejich cílům méně vyhovují.

Domácí kachny pocházejí téměř výhradně z kachny divoké (Anas platyrhynchos), přičemž kachna pižmová (Cairina moschata) je jedinou velkou výjimkou. Plemena odvozená od kachny divoké byla domestikována v Asii před tisíci lety a odtud se prostřednictvím obchodu, kolonizace a zemědělské výměny rozšířila do Evropy, na Blízký východ a nakonec do Ameriky a zbytku světa.

Po většinu této doby byly kachny chovány ve smíšených vesničních hejnech bez snahy o zachování plemenné čistoty. Farmář mohl chovat ptáky vybrané volně podle velikosti, snášky nebo krotnosti, ale formální plemenné standardy neexistovaly. Křížení mezi tím, co dnes nazýváme odlišnými plemeny, bylo prostě obvyklým výsledkem chovu ptáků dohromady.

Formální uznávání plemen začalo v devatenáctém století, převážně v Británii a Spojených státech. Organizace jako American Poultry Association vydávaly standardy a uváděly uznaná plemena, čímž vytvořily rámec, jenž odděloval registrované čistokrevné ptáky od všech ostatních. Plemeno Pekin bylo standardizováno v roce 1874 a další plemena následovala v následujících desetiletích. Před tímto procesem a souběžně s ním křížení na většině farem pokračovalo.

Záměrné křížení sehrálo rovněž svou roli. Farmáři v různých regionech křížili Pekin s místními plemeny pro větší odolnost, Runner kachny s těžšími plemeny, aby zmírnili jejich prudkou energii a zachovali dobrou snášku, a pižmové kachny s plemeny odvozenými od kachny divoké, aby vznikl sterilní mulard (také psáno moulard), hybrid hojně využívaný k produkci foie gras a masa ve Francii a jinde. Mulard není plemeno, ale komerční kříženec první generace.

Ve dvacátém století, kdy se komerční produkce kachen soustředila na malý počet specializovaných plemen, dvorní a malofaremní hejna nadále nesla smíšené populace. Tato hejna spolu s volně žijícími kachnami v částech Asie, Afriky a Latinské Ameriky tvoří velkou část toho, co se dnes nazývá populací křížených kachen. Neexistuje žádný jediný bod původu, protože tato kategorie je definována absencí pevné linie předků, nikoli původem od společného zakladatele.

Křížené kachny nemají plemenný standard. Vzhled závisí zcela na plemenech v linii předků daného ptáka a na tom, jak se tyto vlastnosti u konkrétního jedince zkombinují. Kachna s předky Pekin může být bílá a těžká; kachna s předky Khaki Campbell může být štíhlá, lehká a khaki zbarvená; kachna s předky Rouen nebo kachny divoké může nést irridescenční zelené zbarvení hlavy nebo hnědě vzorované opeření podobné divoké kachně.

Tvar těla se pohybuje od vzpřímené polohy typu Runner po nízkou horizontální tělesnou polohu typu Rouen nebo Muscovy. Tvar hlavy, délka zobáku, tloušťka krku, postavení nohou a úhel ocasu se liší. Předci Muscovy přinášejí výrazný vzhled: velký, těžký pták s holou červenou obličejovou maskou, širším trupem a jinou strukturou křídel než u plemen odvozených od kachny divoké. Kachna se smíšeným původem Muscovy a kachny divoké může vykazovat jakoukoli kombinaci těchto rysů.

Jediný spolehlivý vzorec spočívá v tom, že barva opeření křížených kachen bývá velmi různorodá. Protože mnoho genů kachnového zbarvení se chová složitě při křížení plemen, vzory opeření striktně kontrolované v čistokrevných hejnech se volně rekombinují. Neobvyklé kombinace bílých skvrn, tmavých hlav, modro-šedého pruhování a hnědého pruhovitého vzoru jsou běžné.

Sexování křížených kachen

U křížených kachen odvozených od kachny divoké si kačeři obvykle po první línání vytvoří stočené ocasní pero a mají tišší, chraplavější hlas, zatímco samice vydávají hlasitější, klasické kvákání. Barevný dimorfismus se liší: někteří kačeři mají zelenou hlavu, jiní jsou barevně nerozeznatelní od samic. Ptáci s předky Muscovy vykazují mezi pohlavími malé hlasové rozdíly, avšak samci jsou výrazně větší a mají zřetelnější červené karunkuly.

Povaha křížených kachen je formována tím, která plemena jsou v jejich zázemí, a způsobem, jakým byly odchovány. Ptáci s převahou plemen Pekin nebo Rouen bývají klidnější, zatímco ti s krví Runner jsou reaktivnější a plašší. Jedinci s vlivem Muscovy mají oproti plemenům odvozeným od kachny divoké často klidnější a uvážlivější povahu.

Velká část domácích křížených kachen je společenská a orientovaná na hejno. Samy se zřídkakdy cítí dobře a lépe se usazují ve skupinách dvou nebo více jedinců. V přítomnosti lidí si ptáci pravidelně manipulovaní od mláďat zvyknou na lidskou přítomnost a mohou přicházet pro krmivo bez stahování se. Ti s malým raným kontaktem jsou opatrnější a mohou prchat při rychlých pohybech.

Kačeři mohou být v době rozmnožování asertivní a mohou obtěžovat samice v malých hejnech, pokud je příliš mnoho samců vůči samicím. Poměr přibližně jednoho kačera na čtyři nebo pět samic tento tlak snižuje. Kačeři křížených plemen odvozených od kachny divoké příležitostně projevují dvoření vůči jiným druhům nebo slepicím, jsou-li chováni společně, ačkoli vážná agrese je neobvyklá.

Jedinci s vlivem Muscovy jsou výrazně tišší než kachny odvozené od kachny divoké. Samice vydávají jemné trylkování místo kvákání a samci jsou převážně tiší. Tento rozdíl v povaze může výrazně ovlivnit atmosféru smíšeného hejna, jsou-li přítomni ptáci Muscovy.

Každodenní péče o křížené kachny je stejná jako u jakéhokoli domácího vodního ptactva. Základem jsou voda, přístřešek a krmivo. Protože se křížené kachny liší velikostí, úrovní aktivity a hustotou peří, přizpůsobte péči svému pozorování hejna, nikoli jediné pevné rutině.

Kachny rychle znečistí vodu na pití, takže nádoby na vodu je třeba často doplňovat. Malý rybník, nádrž nebo hluboká vana také podporuje koupání a čištění peří, jež udržuje opeření čisté a vodoodpudivé. Přístup ke stojatéVodě není pro přežití nezbytný, ale podporuje přirozené chování a zdraví.

Přístřešek a venkovní přístup

Hejno křížených kachen potřebuje bezpečný, suchý domek na noc a za špatného počasí. Protože většina domácích kachen neumí létat, stačí oplocení přibližně 90 cm k jejich udržení uvnitř, ale plot musí odradit pozemní predátory, jako jsou lišky a psi. Bezpečné závory a predátory-odolná síť jsou důležitější než výška plotu. Uvnitř přístřešku je třeba udržovat suchou podestýlku ze slámy nebo dřevěných hoblin, protože vlhké podmínky vedou k problémům noh a respiračním obtížím.

Kachny se nejlépe daří s denním přístupem do výběhu, pastvy nebo dvora, kde mohou pást. Volně žijící kachny jedí hmyz, plže, malé šneky, rostlinný materiál a příležitostně obojživelníky, čímž se snižují náklady na krmení a podporuje zdraví hejna.

Péče o vzhled

Kachny se samy čistí pomocí oleje z uropygální žlázy u základny ocasu. Zajištění čisté vody na koupání a čištění peří je hlavní podpora, kterou může chovatel nabídnout. Zdravé ptáky není třeba koupat ručně. Při manipulaci zkontrolujte zobáky a nohy. Přerostlé drápky se někdy vyskytují u ptáků chovaných na měkkém terénu nebo v uzavřených prostorech a lze je zastřihnout standardními drápkovými nůžkami pro drůbež.

Kachny potřebují více niacinu (vitaminu B3) než slepice, a to je nejčastější nutriční problém při krmení kachen výhradně drůbežím krmivem bez doplňků. Nedostatek způsobuje slabost noh a ohnuté nohávky u rostoucích ptáků. Používejte krmivo formulované pro vodní ptactvo, nebo drůbežářský odchov doplněný pivovarskými kvasnicemi v množství přibližně 2 až 3 polévkové lžíce na šálek krmiva ve fázi kachňat.

Dospělé křížené kachny ve snášce potřebují snáškovou krmnou dávku s dostatečným vápníkem. Ptáci mimo produkci si dobře poradí s udržovacími pelety. Volně pastevní ptáci na kvalitní pastvině jedí výrazně méně připraveného krmiva, ale přesto těží ze základní doplňkové dávky, jež pokrývá mezery v tom, co sami spásají.

Voda a pamlsky

Kachny musí mít přístup k vodě u každého krmení. Potřebují si navlhčit krmivo nebo vyčistit zobák, a podávání suchých pelet bez vody může způsobit dušení. Čerstvou vodu udržujte v dosahu nádoby na krmivo neustále.

Pamlsky by neměly překračovat přibližně 10 procent denní dávky. Vhodné možnosti zahrnují listovou zeleninu, hrách, nakrájenou okurku, žížaly, moučné červy a malé kousky ovoce. Klínek je potřebný, pokud ptáci nepasou na volné půdě s přirozenými zdroji kamínků. Snáškovým kachnam prospívá samostatný volně dostupný zdroj vápníku, jako jsou drcené ústřicové skořápky.

Široké genetické zázemí křížených kachen znamená, že choroby způsobené jedním genem, soustředěné úzkou selektivní šlechtou, jsou méně časté. Většina zdravotních problémů, s nimiž se chovatel setká, souvisí s prostředím, kvalitou krmiva nebo chovatelskými postupy spíše než s dědičnými vadami.

Odolnost je často uváděna jako praktická výhoda křížených kachen. Jedinci nesoucí geny od starobylých plemen přizpůsobených místním podmínkám mohou lépe snášet teplotní výkyvy, vlhké počasí a proměnlivou kvalitu krmiva než vysoce specializovaná komerční plemena. Přesto není žádná kachna imunní vůči nemocem a zdraví hejna závisí na čistém ubytování, dobré výživě a rychlém věnování pozornosti nemocným ptákům.

Preventivní péče

• Od vylíhnutí krmte kachňata krmivem s dostatečným obsahem niacinu.
• Udržujte podestýlku suchou a vyměňte ji před tím, než zhustne nebo zešpiní.
• Zajistěte čistou koupelovou a pitnou vodu; znečistěná voda je přenašečem očních, zobákových a respiračních infekcí.
• Nové ptáky na nejméně dva týdny karanténujte před zavedením do zavedného hejna.
• Týdně kontrolujte nohy pro včasné příznaky bumblefoot.
• Krmivo nakupujte od renomovaných dodavatelů a skladujte v suchém, uzavřeném kontejneru pro prevenci plísní.

Domácí kachny jsou ptáci žijící na zemi, kteří spí, hnízdí a pasou se na úrovni země. Jejich ubytování by rovněž mělo být na úrovni země, s širokým, nízkým vchodem, aby těžcí nebo neobratnější ptáci mohli vstupovat a vycházet bez ramp nebo schodů. Interiér potřebuje suchou podestýlku, větrání bez průvanů a dostatek místa pro pohodlný postoj ptáků.

Venkovní prostor je stejně důležitý jako přístřešek. Kachny uvězněné v malém výběhu bez příležitosti k pastvě se nudí a mají větší sklon k problémům noh ze stání na jediném povrchu. Tráva, půda a listové stelivo jim poskytují materiál k prozkoumání a udržují nohy v lepším stavu. Systém rotačních pastvin, pokud to prostor umožní, nechává přepasené oblasti mezi využíváním zotavit.

Voda na koupání není pro přežití nezbytná, ale podporuje normální údržbu peří, zdraví očí a zobáku a přirozené rozmnožovací chování. Hluboká vana nebo malá nádrž pravidelně obnovovaná postačí pro většinu dvorních hejn. Rybníky jsou prospěšné, ale vyžadují správu ke kale znečistění a k zabezpečení okrajů před predátory.

Noční zabezpečení

Většina predátorských útoků na kachny se odehrává v noci. Uzavření hejna do bezpečného přístřešku za soumraku a propuštění ráno je nejúčinnější ochrana. Automatické výklopy naprogramované na místní časy východu a západu slunce mohou zvládat toto uzavírání bez každodenního ručního zavírání. Zkontrolujte přístřešek na mezery na úrovni země, protože krysy a lasičky mohou proniknout překvapivě malými otvory a vezmou kachňata nebo vejce.

Inkubační doba křížených kachen závisí na tom, jaké druhy jsou v jejich původu. Vejce křížených kachen odvozených od kachny divoké se líhnou přibližně za 28 dní. Vejce odvozená od Muscovy trvají přibližně 35 dní. Kříženec mezi Muscovy a plemenem odvozeným od kachny divoké (mulard) trvá přibližně 32 až 33 dní. Znalost přibližného původu hejna pomáhá stanovit správný harmonogram.

Protože mnoho křížených kachen není spolehlivými kvočnami, zejména těžší typy s předky Pekin nebo Rouen, chovatelé často používají inkubátor nebo spolehlivě kvočnou drůbež jiného plemene nebo druhu. Pokud si slepice přece zvolí sezení, měla by k tomu mít možnost nerušeně na tichém, bezpečném místě s přístupem ke krmivu a vodě blízko hnízda.

Kachní vejce se od kuřecích liší požadavky na inkubaci. Potřebují po celou dobu o něco vyšší vlhkost a prospívá jim krátké denní ochlazení a lehké postřikování uprostřed inkubace, jež napodobuje kvočnu opouštějící hnízdo a vracející se mokrou od vody. To je obzvláště důležité pro vejce líhnoucí se v inkubátoru s klidným vzduchem.

Nastavení voliéry pro kachňata

Kachňata potřebují po vylíhnutí teplou a suchou voliéru. Začněte teplotou přibližně 32 C (90 F) na úrovni kachňat a snižujte ji přibližně o 1,7 C (3 F) každý týden, dokud kachňata nejsou plně opeřena, přibližně po 7 až 8 týdnech. Použijte mělkou nádobu na vodu, aby nedošlo k utopení; kachňata se mohou namočit v hluboké vodě dříve, než je jejich puch vodoodpudivý olejem z vlastní žlázy. Čistá podestýlka, startovací krmivo s dostatečným niacinem a ochrana před průvanem jsou hlavními požadavky v prvních týdnech.

Kachňata křížených kachen se liší tempem růstu podle rodičovského původu. Ta s převahou Pekin rychle rostou a vyžadují pečlivé sledování niacinu. Kachňata lehčích typů rostou pomaleji, ale jsou často aktivnější a čilejší.