Americký foxhound

Americký foxhound je velký slídič vyvinutý ve Spojených státech pro lov lišky na dlouhé vzdálenosti. Je vysoký a štíhlý, stavěný pro hodiny práce v rovnoměrném tempu v otevřené krajině. Doma bývá klidnější a rezervovanější, než mnozí od pracovního honiče čekají, ale potřeba pohybu je u něj tak silná, že ovlivňuje veškerou péči o toto plemeno.

Povaha je jeho nejcharakterističtější vlastností. Američtí foxhoundi jsou dobromyslní, společenští a tolerantní, což jsou rysy utvářené po generace soužitím a lovem ve smečce. Vycházejí dobře s ostatními psy a zpravidla i s ostatními zvířaty a bývají trpěliví k dětem. Totéž smečkové zázemí z nich dělá samostatné myslitele, kteří sledují stopu se soustředěnou houževnatostí, což může při výcviku působit jako tvrdohlavost.

Hlas je součástí identity plemene. Americcí foxhoundi mají hlasité, daleko nesoucí houkání, jehož lovci kdysi využívali ke sledování smečky na dálku. V obytném prostředí se tento hlas může stát zdrojem hlukových problémů, takže plemeno se hodí do domů s prostorem, nikoliv k úzkostlivým sousedům.

Pro koho se hodí

Americký foxhound se hodí aktivním majitelům s dostatkem prostoru, ideálně do domu se zabezpečenou zahradou nebo s přístupem na otevřenou krajinu. Je vhodným společníkem pro lidi, kteří běhají, chodí na túry nebo jezdí na kole. Naopak se nehodí do bytů, do domácností, které nesnášejí houkání, ani pro majitele, kteří vyžadují přesnou poslušnost. Spolehlivě oplocený prostor je nezbytný, protože foxhound, který zachytí stopu, ji bude sledovat a přestane reagovat na přivolání.

Plemeno se odvozuje od anglických foxhoundů dovezených do amerických kolonií. Robert Brooke je zaznamenán jako ten, kdo přivezl smečku loveckých psů do kolonie Maryland v roce 1650, a tito psi položili raný základ chovu honiců v oblasti. V následujících desetiletích kolonisté tyto psy používali k pronásledování lišek v otevřené krajině východního pobřeží.

George Washington choval a šlechtil foxhoundy na Mount Vernon a snažil se svou smečku zlepšit pečlivým výběrem. V roce 1785 obdržel francouzské honiče zaslané markýzem de La Fayettem a tato křížení přispěla k formování vznikajícího amerického typu. Chovatelé té doby preferovali psa s větší rychlostí a vytrvalostí než jeho angličtí předkové, vhodného ke zdolávání velkých vzdáleností pracovním tempem.

V průběhu 18. a 19. století se ve Virginii, Marylandu a dalších státech vyvinuly regionální kmeny, utvářené terénem a zvěří, za níž každá smečka honila. Výběr kladl důraz na čich, výdrž a silný smečkový instinkt, nikoli na jednotný vzhled, a proto se pracovní linie dodnes liší stavbou těla i stylem práce.

Americký kennel klub uznal amerického foxhounda v roce 1886. Plemeno zůstává těsně spjato se svými loveckými kořeny a je daleko rozšířenější v pracovních a polních smečkách než jako domácí společník.

Americký foxhound je stavěný pro běh na dlouhé vzdálenosti. Je vyšší a lehčí v kosti než anglický foxhound, s dlouhýma přímýma nohama, hlubokým, ale ne těžkým hrudníkem a mírně klenbovanou bederní partií, která umožňuje dlouhý krok pokrývající velký terén. Celkovým dojmem je atletický, vyvážený pes bez přehánění. Hlava je poměrně dlouhá, s širokým, mírně klenutým lebkou a přímým čenichem. Uši jsou dlouhé, nasazeny středně nízko a přiléhají k hlavě. Ocas je nesen vztyčeně s mírným obloukem a na spodní straně s lehkým štětecem delší srsti.

Srst a barvy

Srst je krátká, tvrdá a dostatečně hustá, aby poskytovala ochranu v terénu, přičemž údržba je snadná. Standard plemene neklade žádná omezení na barvu, takže je přijatelná jakákoliv honická barva. Nejčastějšími vzory jsou klasická trikolora černé, bílé a hnědé a kombinace hnědé nebo rezavé s bílou. Tvrdá textura odpuzuje nečistoty a srst nevyžaduje nic víc než pravidelné kartáčování.

Americký foxhound má vyrovnanou a bezstarostnou povahu doma, s jemnou a láskyplnou stránkou vůči své rodině. Generace smečkového života vyprodukovaly psa, který se cítí dobře ve společnosti a je zřídkakdy agresivní. K dětem bývá trpělivý a tolerantní, ačkoliv jeho velikost a energie znamenají, že hraní s malými dětmi by mělo být pod dohledem.

K cizím lidem bývá spíše přátelský než ochranářský, takže navzdory hlasitému hlasu je špatným hlídačem. K ostatním psům je velmi společenský, přímý výsledek šlechtění k životu a práci ve smečkách, a obvykle přijímá ostatní domácí zvířata, když s nimi vyrůstá. Někteří jedinci si uchovávají silný lovecký pud vůči malým utíkajícím zvířatům venku.

Samostatnost je vlastnost, které si majitelé všímají nejvíce. Foxhound na stopě sleduje čich a přestává reagovat na pokyny, což může vypadat jako tvrdohlavost. Plemeno je inteligentní, ale motivováno vlastními zájmy stejně jako svým psovodem. Bez dostatku pohybu a společnosti se může stát nudným, neklidným a hlučným, přičemž houkání je slyšet na velkou vzdálenost.

Grooming

• Krátkou srst kartáčujte jednou týdně gumovým kartáčem nebo rukavicí pro honiče k odstranění uvolněné srsti
• Koupejte psa pouze tehdy, když je špinavý, protože tvrdá srst se čistí sama s minimální námahou
• Jednou týdně zkontrolujte dlouhá visací uši a vyčistěte je, abyste snížili riziko infekce
• Stříhejte drápy každé několik týdnů a čistěte zuby několikrát týdně

Pohyb

• Zajistěte alespoň jednu až dvě hodiny intenzivní aktivity každý den
• Nabídněte vytrvalostní aerobní zátěž, jako je běh, dlouhé túry nebo jízda na kole se psem
• Držte psa na vodítku nebo v bezpečně oploceném prostoru, protože stopa přebije přivolání
• Doplňte čichové hry a trackingové aktivity pro zaměstnání čichu i mysli

Prostředí

Americký foxhound se hodí do domu s velkým, dobře oploceným dvorem a není vhodný pro bytové bydlení. Plot by měl být pevný a vysoký, protože plemeno bude sledovat stopu pod slabou překážkou nebo přes ni. Nesoucí hlas znamená, že se plemeno hodí spíše do venkovského nebo prostorného prostředí než do hustě osídlených čtvrtí. Jako smečkové zvíře mu nejlépe svědčí pravidelná společnost a může mít potíže s dlouhými obdobími samoty.

Americký foxhound prospívá na kompletní, vyvážené stravě formulované pro velké, aktivní psy. Protože jde o atletické pracovní plemeno, tvrdě pracující nebo polní honiči spalují značné množství energie a mohou potřebovat více jídla než méně aktivní pes stejné velikosti. Porce přizpůsobte tak, aby pes zůstal štíhlý, s viditelnou pasem a žebry, která lze snadno nahmatat pod lehkou vrstvou svalů. Čerstvá voda by měla být k dispozici vždy, zejména po pohybu.

Pamlsky a doplňky

Udržujte pamlsky na přibližně deseti procentech denního příjmu kalorií jako ochranu před přibíráním na váze, což je reálné riziko u honiče s velkou motivací k jídlu. Při výcviku a čichových hrách používejte malé, nízkokalorické pamlsky. Pes na kompletní komerční stravě obvykle nepotřebuje žádné doplňky, ale před přidáním kloubní podpory nebo jiných přípravků se poraďte s veterinářem, zejména u starších nebo tvrdě pracujících psů.

Americký foxhound patří mezi robustnější čistokrevná plemena s relativně malým počtem dědičných problémů ve srovnání s mnoha jinými plémeny. Typická délka života je 11 až 13 let. Nejužitečnějšími zdravotními opatřeními jsou udržování psa při štíhlé váze, pravidelný pohyb a rutinní veterinární péče. Dlouhá uši a apetit plemene jsou dvě oblasti, které nejčastěji vyžadují pozornost.

Preventivní péče

• Udržujte základní očkování a prevenci parazitů aktuální
• Pravidelně vážte psa a upravujte krmení k udržení štíhlé tělesné kondice
• Čistěte a sušte uši po plavání nebo pobytu ve vlhku
• Pečujte o chrup pomocí čištění a veterinárních kontrol
• Plánujte roční prohlídku a pro starší psy navštěvujte veterináře častěji

Výcvik amerického foxhounda vyžaduje realistická očekávání. Plemeno je chytré a schopné, ale bylo vyvinuto k práci na dálku a k samostatnému rozhodování na stopě, takže nenabízí ochotnou, na psovoda zaměřenou poslušnost, jakou mají mnohá společenská plemena. Jakmile přebere kontrolu stopa, přivolání a povely zpravidla prohrají se čichem. Krátká, různorodá cvičení udržují pozornost lépe než dlouhé drily a bezpečně oplocená plocha je nezbytná pro veškerou práci bez vodítka. Brzká socializace s lidmi, psy a ostatními zvířaty staví na přirozeně společenské povaze plemene.

Základy

1. Začněte se socializací a jemným zacházením v době štěněte
2. Naučte reakci na jméno a soustředění dříve, než přidáte těžší povely
3. Budujte silné přivolání na dlouhém vodítku, nejprve stranou od silných vůní
4. Procvičujte chůzi na uvolněném vodítku, protože foxhound silně táhne za zajímavými pachy
5. Využijte čich v čichových hrách a trackovacích aktivitách k uspokojení tohoto pudu

Zodpovědný chov amerických foxhoundů se soustředí na povahu, pracovní schopnosti a zdraví. Oba rodiče by měli být fyzicky zralí před pářením, obecně ne dříve, než feny dosáhnou přibližně 18 až 24 měsíců, přestože mohou hárat dříve. Předchovné zdravotní vyšetření včetně hodnocení kyčlí pomáhá snížit riziko přenosu problémů. Feny obvykle hárajícíí přibližně dvakrát ročně.

Březost trvá průměrně přibližně 63 dní. Vrhy mají nejčastěji pět až sedm štěňat, i když se vyskytují i větší vrhy, odpovídající historii tohoto plemene vytvářet pracovní smečkové psy. Fena by měla mít klidné, čisté porodní místo a pečlivý dohled během porodu a prvních dnů poté.

Výchova vrhu těží z výrazné sociální povahy plemene. Brzké zacházení a seznámení se zvuky domácnosti, lidmi a ostatními zvířaty podporují přátelský, vyrovnaný temperament, který definuje toto plemeno. Štěňata obvykle zůstávají s fenou a sourozenci alespoň do osmi týdnů, což jim pomáhá naučit se normálnímu chování psů před odchodem do nových domovů.

Jak zaregistrovat psa plemene Americký foxhound v Česku

Začněte kartou psa: jméno vašeho psa plemene Americký foxhound, datum narození, ostrá fotka a váš telefon, uložené na jeden zátah. Profil platí celý psí život a nic nestojí; číslo čipu doplníte, jakmile ho budete znát. Registrace psa funguje s čipem i bez něj.

Patnáct číslic pod kůží psa plemene Americký foxhound ukáže na vás teprve tehdy, když to řekne registr. Nechte to United Pet Club říct zdarma: zápis nikdy nevyprší, bere každou značku čipu a každá změna údajů je bezplatná. Registrace mikročipu napřed, účet hned potom.