Minorka

Minorka je plemeno kura domácího, jehož kolébkou je ostrov Menorca u východního pobřeží Španělska. Patří do skupiny mořanských plemen, tedy lehkých a čilých nosnic, a v rámci této skupiny je jedním z větších plemen. Ptáci nesou ocas vysoko a stojí vzpřímeně, což jim dodává bdělý, sebejistý vzhled.

Plemeno je nejsnáze rozpoznatelné podle dvou znaků: velmi velkého jednoduchého hřebene a velikosti vajec. Slepice snášejí velká vejce s křídově bílou skořápkou a plemeno je dlouhodobě ceněno pro produkci jedněch z největších bílých vajec mezi mořanskými plemeny kura. Nejběžnější varietou je minorka černá, se zeleno-černým peřím, existují ale i bílé a další barevné formy.

Minorky jsou energičtí ptáci, kteří horlivě vyhledávají potravu a upřednostňují prostor k volnému pohybu. Nejde o těžké masné plemeno a slepice jen zřídka nasedají na vejce, proto je jejich hlavní úlohou na farmě nebo na domácím dvorku snáška vajec spojená s aktivním a odolným temperamentem.

Komu se minorka hodí

Minorka se hodí chovatelům, kteří mohou ptákům poskytnout dostatek prostoru k vyhledávání potravy a kteří chtějí stálý přísun velkých bílých vajec. Dobře snáší teplé podnebí, kde jí velký hřeben pomáhá odvádět tělesné teplo. Méně vhodná je pro uzavřené prostory a velmi chladné oblasti, kde hřeben snadno omrzá. Jde o plemeno aktivní a plaché povahy, proto lépe vyhovuje zkušeným nebo aktivním chovatelům než těm, kdo hledají klidnou slepici na klín.

Minorka je pojmenována po Menorce, jednom z Baleárských ostrovů u východního pobřeží Španělska. Vyvinula se ze staršího španělského venkovského drůbežího chovu západního Středomoří, tedy ze stejného základu, z něhož vzešla i příbuzná plemena španělka a andaluska. Po celé generace byly tyto slepice chovány jako praktické nosnice v teplém ostrovním podnebí.

Do Anglie se plemeno dostalo v první polovině 19. století, kde chovatelé drůbeže projevili zájem o jeho velikost a velká bílá vejce. Angličtí a později i další chovatelé selektovali ptáky s mohutnější tělesnou stavbou a mimořádně velkým hřebenem, čímž vznikly výstavní i užitkové linie chované dodnes.

Do Severní Ameriky se minorka rozšířila ve druhé polovině 19. století. Černá varieta byla přijata do standardu Americké drůbežářské asociace (American Poultry Association) v roce 1888, bílá a plavá forma byly uznány později. V tomto období patřila minorka mezi nejlepší nosnice bílých vajec, ještě předtím, než se rozšířily vysoce užitkové hybridní linie.

S nástupem specializovaných hybridních nosnic ve 20. století význam minorky v komerčním chovu poklesl a dnes ji chovají především hobby chovatelé, vystavovatelé a chovatelé zaměření na zachování krajových a historických plemen, nikoli velkochovy.

Minorka má dlouhé, hranaté tělo nesené vzpřímeně, se skloněnými zády a vysoko posazeným ocasem. Jde o největší z mořanských plemen, přesto zůstává štíhlá a čilá, nikoli těžká. Nejnápadnějším znakem je hřeben. U kohoutů jde o velký vzpřímený jednoduchý hřeben, u slepic je jednoduchý hřeben rovněž velký, ale překlápí se na jednu stranu. Standard dále zahrnuje velké mandlovité bílé lalůčky a dlouhé laloky.

Peří a barvy

Černá minorka je původní a nejrozšířenější varieta. Její peří je jednolitě černé se silným zeleným leskem při dobrém osvětlení. V několika standardech jsou uznávány i variety bílá a plavá, které se ale vyskytují mnohem vzácněji. U všech barevných forem přiléhá peří těsně a hladce k tělu a nohy i běháky jsou čisté, neopeřené. Kombinace lesklého tmavého peří, jasně červeného hřebene a laloků a výrazně bílých lalůčků dává plemeni kontrastní vzhled, pro který je oblíbené na výstavách.

Minorka je energické, aktivní plemeno s bdělým a sebejistým chováním. Ptáci jsou neúnavní ve vyhledávání potravy, dobře pokrývají terén a dávají přednost volnému pohybu před klidným posedáváním. Tato aktivita je činí efektivními při hledání vlastní potravy, pokud mají dostatek prostoru, zároveň je ale dělá plašší a hůře zvladatelnou ve srovnání s klidnějšími kombinovanými plemeny.

K lidem se minorky chovají spíše nedůvěřivě než mazlivě. Nejsou agresivní, obvykle si ale drží odstup a nemají rády, když je někdo bere do rukou, proto je lepší je pozorovat, než chovat na klíně. Pravidelný klidný kontakt od mládí je činí vyrovnanějšími.

Ve smíšeném hejnu minorky zpravidla nedělají potíže a nejsou známé jako rváčky. Kohouti mohou být průbojní. Plemeno dobře létá a využívá výšku, což je třeba zohlednit při stavbě oplocení. Slepice jen zřídka nasedají na vejce, takže snáší nepřetržitě, ale svá vejce samy nevyvádějí.

Minorky jsou odolné a nenáročné v teplém podnebí, jejich velký hřeben a aktivní povaha ale určují, jak se o ně nejlépe pečuje.

Úprava peří

• Přiléhavé, tvrdé peří nevyžaduje pravidelnou úpravu.
• Hřeben a laloky pravidelně kontrolujte, zda nemají poranění nebo známky omrzlin.
• Kontrolujte čisté nohy a běháky kvůli roztočům způsobujícím vápenatění nohou a v případě potřeby zastřihněte drápky.
• Zajistěte suché místo na popelení, kde si ptáci sami ošetří vnější parazity.

Pohyb

• Zajistěte denní přístup k výběhu nebo volnému prostoru, toto plemeno nesnáší uzavření.
• Poskytněte dostatek prostoru k vyhledávání potravy, což odpovídá přirozené aktivitě plemene.
• Použijte vysoké oplocení nebo kryté výběhy, minorky dobře létají a dokáží přeletět nízké překážky.

Prostředí

Minorky dobře snášejí teplo a daří se jim v teplém podnebí, kde velký hřeben pomáhá odvádět tělesné teplo. V chladných oblastech jsou hřeben a laloky náchylné k omrzlinám, proto je důležitý kurník bez průvanu, dobře větraný, a ochrana před mrazivým větrem. Zajistěte dostatek prostoru na hřadech a větrání a udržujte podestýlku suchou.

Protože minorky jsou produktivní nosnice bílých vajec a aktivně vyhledávají potravu, potřebují vyvážené kompletní krmivo, které pokryje energetickou potřebu i tvorbu skořápky. Snášejícím slepicím nejlépe vyhovuje komerční krmná směs pro nosnice s obsahem bílkovin přibližně 16 až 18 procent. Kuřata by měla začínat na startérovém krmivu a přejít na krmivo pro odchov, než se v době snášky přeřadí na krmivo pro nosnice. Slepice s volným výběhem si jídelníček doplní hmyzem a zelení, základem by ale mělo zůstat formulované krmivo.

Pamlsky a doplňky

Zajistěte volně dostupnou drcenou ústřicovou skořápku nebo vápencový grit, aby snášející slepice měly přístup k dodatečnému vápníku, který jejich velká vejce vyžadují. Ptákům bez volného výběhu nabízejte nerozpustný grit, který jim pomáhá mlít krmivo. Mezi vhodné pamlsky patří listová zelenina, v chladném počasí drcená kukuřice a moučoví červi, vždy v přiměřeném množství. Čistá čerstvá voda musí být k dispozici stále.

Minorka je odolné, dlouho zavedené plemeno bez rozšířených dědičných onemocnění. Při dobré péči se ptáci běžně dožívají 5 až 8 let. Hlavním zdravotním slabým místem plemene je velký hřeben a laloky, které jsou vystaveny riziku poranění chladem. Aktivní vyhledávání potravy udržuje ptáky v dobré kondici, zároveň to ale znamená, že na ochranu před predátory je třeba dbát na zabezpečený chov.

Preventivní péče

• Udržujte kurník suchý, větraný a bez průvanu, aby se předešlo omrzlinám a dýchacím potížím.
• Zajistěte prostor na popelení pro omezení vnějších parazitů.
• Provádějte pravidelné kontroly parazitů a odčervovací plán přizpůsobený vašim podmínkám.
• Nové ptáky před zařazením do hejna umístěte do karantény.
• Zajistěte čistou vodu a volně dostupný vápník, aby snášející slepice zůstaly v dobré kondici.

Minorky jsou aktivní ptáci, kterým nejlépe vyhovuje prostor k volnému pohybu a kurník, který zůstává suchý a vzdušný. Teplo snášejí dobře, proto je v teplém podnebí důležité dobré větrání, zatímco v chladných oblastech musí ustájení bránit průvanu, aby byl chráněn hřeben. Protože plemeno dobře létá, výběhy by měly být vysoké nebo kryté, aby ptáci zůstali uvnitř a v bezpečí před predátory.

Kontrolní seznam pro zařízení chovu

• Suchý kurník zabezpečený proti predátorům s vysokým větráním nad úrovní hřadu.
• Zvýšené hradovací tyče s prostorem pro vzpřímené tělo a vysoký ocas.
• Jedna snášková budka na tři až čtyři slepice, udržovaná čistá a vystlaná.
• Vysoký nebo síťovaný výběh, který udrží uvnitř plemeno, jež dobře létá.
• Stín a čerstvá voda pro chov v teplém podnebí.
• Popeliště uvnitř výběhu.

Slepice minorky jen zřídka nasedají na vejce, proto se většina kuřat líhne v líhni nebo pod kvočnou jiného plemene. Vejce jsou velká a bílá, což usnadňuje jejich prosvěcování. Platí standardní postup líhnutí kuřat: vejce se líhnou přibližně za 21 dní, pokud jsou teplota a vlhkost udržovány stabilní a vejce jsou pravidelně obracena v první fázi líhnutí.

Postup líhnutí

1. Vyberte čistá, pravidelně tvarovaná vejce a nechte je až 7 dní odpočívat špičkou dolů, než je vložíte do líhně.
2. Nejprve nechte líheň běžet prázdnou, abyste ověřili stabilní teplotu a vlhkost.
3. Vložte vejce a udržujte teplotu i vlhkost na hodnotách určených pro 1. až 18. den.
4. Obracejte vejce nejméně 3 až 5krát denně, kolem 7. až 10. dne je prosvěťte, abyste zkontrolovali vývoj zárodku.
5. V 18. dni přestaňte s obracením, přejděte do fáze klidu před líhnutím a zvyšte vlhkost pro líhnutí.
6. Nechte kuřata v líhni oschnout, než je přemístíte do vyhřáté odchovny.