Lakenfeldka

Lakenfelder je lehké, čilé plemeno slepice z německého Porýní, z oblasti při hranici s Nizozemskem. Název plemene pochází z nizozemsko-německého výrazu, který se obvykle překládá jako „stín na prostěradle“, a odkazuje na tmavou hlavu a ocas na bílém podkladu těla. Právě ostrý kontrast mezi černými partiemi a bílým peřím je znakem, podle kterého lze plemeno na první pohled poznat.

Jde o malého ptáka chovaného spíše pro schopnost vyhledávat potravu než pro produkci masa nebo vysokou snůšku vajec. Slepice snášejí mírné množství drobných až středně velkých vajec s bílou skořápkou a plemeno se k chovu na maso téměř nepoužívá. Lakenfeldky jsou bystré, rychlé a při dostatku prostoru mají sklon k rozsáhlému pohybu po výběhu.

Plemeno se hodí chovatelům, kteří chtějí okrasné hejno schopné zároveň snášet vejce a živit se vlastním sběrem potravy. Méně vhodné je pro stísněné výběhy nebo pro domácnosti hledající klidného, na ruku zvyklého ptáka.

Pro koho se hodí

Lakenfelder se hodí chovateli, který má dost prostoru pro hejno hledající potravu na pastvě a který dává přednost nápadnému, samostatnému ptáku před krotkým mazlíčkem. Jde o slušného snašitele bílých vajec a zdatného shánivače potravy. Ti, kdo hledají tichého, na ruce ochotného ptáka pro malé děti nebo těsný výběh, najdou lepší shodu u klidnějších plemen.

Kořeny plemene Lakenfelder sahají do Porýní, oblasti rozkládající se po obou stranách německo-nizozemské hranice. Název plemene se v záznamech z tohoto regionu objevuje už v devatenáctém století a na jeho raném vývoji si nárok činí jak němečtí, tak nizozemští chovatelé. Znak tmavé hlavy a ocasu na bílém těle byl vlastností, kterou chovatelé po generace cíleně vybírali a ustálili.

Za standardizaci moderního Lakenfelderu jsou obecně považováni němečtí chovatelé a plemeno se pod tímto názvem etablovalo v německých drůbežářských kruzích v průběhu devatenáctého století. Stejné bíločerné páskované zbarvení nese i plemeno skotu ze stejné oblasti, což bývá častým zdrojem záměny.

Do Spojeného království se plemeno dostalo na počátku dvacátého století a bylo přijato do britského standardu drůbeže. Ve stejném období se dostalo i do Severní Ameriky a bylo zařazeno do standardu American Poultry Association nazvaného Standard of Perfection.

Lakenfelder nikdy nebyl komerčním užitkovým plemenem. Přetrval jako okrasné plemeno chované v malých hejnech a jeho početní stavy byly občas natolik nízké, že si vysloužily pozornost organizací věnujících se ochraně krajových plemen drůbeže.

Lakenfelder je drobný, štíhlý pták se vzpřímeným, čilým postojem. Tělo je bílé, zatímco hlava, krční pápeří a ocas mají jednolitou zelenočernou barvu. Sedlová pera kohoutů jsou bílá s černým pruhováním. Jednoduchý hřebínek, obličej a lalůčky jsou červené, boltce bílé a nohy břidlicově modré, bez opeření.

Ostrá hranice mezi černými partiemi a bílým tělem je znakem, podle kterého se plemeno posuzuje na výstavách. Za vady se považuje rozmazaná kresba, šedé žíhání v bílém peří nebo bílá pera v černých partiích.

Peří a zbarvení

Plemeno je uznáváno pouze v jediné bíločerné barevné variantě. Na rozdíl od některých jiných plemen zde neexistuje širší škála barevných rázů. Existuje i zakrslá forma o zhruba čtvrtinové hmotnosti standardního ptáka se stejnou kresbou. Peří přiléhá těsně k tělu, což dodává ptáku štíhlý obrys a odpovídá jeho čilé povaze.

Lakenfelder je čilé, ostražité plemeno s výraznou samostatností. Ptáci tráví většinu dne v pohybu, sbírají potravu a obcházejí výběh a rychle reagují na pohyb nad hlavou i na neznámé zvuky. Tato ostražitost jim pomáhá vyhýbat se pozemním predátorům, zároveň jim ale brání v tom, aby se staly klidnými a snadno zvladatelnými ptáky.

K lidem se plemeno chová obvykle odměřeně. Odchov z ruky a pravidelný jemný kontakt situaci zlepší, většina lakenfeldek ale zůstává plachá a nerada se nechává brát do rukou. Vůči chovateli nejsou zpravidla agresivní. V hejnu se dobře snášejí s ostatními plemeny, jejich energie však může znejistět velmi klidná plemena. Kohouti jsou ostražití, ale nejsou známí zvýšenou bojovností. Vůči ostatním domácím zvířatům je plemeno opatrné a drží si odstup.

Lakenfelder je otužilé, nenáročné plemeno, jakmile má zajištěný dostatek prostoru. Hlavním hlediskem péče je jeho schopnost létat a sklon k rozsáhlé pastvě, což je třeba zohlednit už při plánování výběhu.

Péče o peří a nohy

• Kontrolujte nohy a chodidla, zda se neobjevují příznaky kloubového svrabu nebo nalepené hroudy bahna na prstech
• V teplých měsících pravidelně prohlížejte peří u kloaky a pod křídly kvůli všenkám a červenému ptačímu roztoči
• Zajistěte suché místo na popelení, kde si ptáci mohou parazity regulovat sami
• Udržujte břidlicově modré nohy čisté; stříhání ani jiná úprava peří není potřeba

Pohyb

• Zajistěte denní přístup k výběhu nebo pastvě; v těsném uzavřeném prostoru toto plemeno prospívá špatně
• Při volném pohybu počítejte s aktivním sběrem potravy od rána do večera
• Zajistěte bidýlka a členitý terén, aby ptáci měli čím se zaměstnat

Prostředí

Lakenfeldky snášejí chlad díky přiléhavému peří poměrně dobře, jednoduchý hřebínek je však v tuhých zimách náchylný k omrznutí, proto by kurník měl být suchý a bez průvanu, ne však zcela utěsněný. Horko snášejí přiměřeně dobře, pokud mají stín a vodu. Protože dobře létají, měl by být výběh vysoký a krytý, případně oplocení vysoké.

Lakenfelder potřebuje vyváženou drůbeží stravu odpovídající věku a snáškovému stavu. Jako aktivní shánivač potravy si při pastvě obstará podstatnou část krmiva sám, základem jídelníčku by však mělo zůstat kompletní komerční krmivo, aby byla výživa trvale vyvážená.

Pamlsky a doplňky

Zajistěte volně dostupný nerozpustný gryt, aby ptáci mohli drtit krmivo a potravu ve svalnatém žaludku. Nesoucím slepicím nabízejte odděleně drcené ústřicové skořápky nebo jiný zdroj vápníku pro kvalitu skořápky. Pamlsky, jako je zelenina, moučoví červi nebo zrní k proškrabování, by měly tvořit maximálně asi 10 procent denního příjmu, aby nenarušily vyváženost krmné dávky. Čistá voda musí být k dispozici stále.

Lakenfelder je otužilé plemeno bez rozšířených plemenně specifických poruch. Při dobré péči se ptáci běžně dožívají 6 až 8 let. Většina zdravotních potíží patří k běžným starostem jakéhokoli drůbežího hejna, nikoli k něčemu, co by bylo pro plemeno charakteristické.

Preventivní péče

• Pravidelně kontrolujte ptáky kvůli parazitům u kloaky a pod křídly
• Udržujte kurník suchý a dobře větraný, aby se omezila rizika dýchacích potíží a omrznutí
• Střídejte nebo nechte odpočinout pastvinu, aby se přerušil cyklus hlístů
• Nově příchozí ptáky před zařazením do hejna umístěte do karantény
• Trvale zajišťujte gryt, vápník a čistou vodu

Lakenfelderovi nejvíce vyhovuje prostor k pastvě a bezpečný, suchý kurník k nočnímu odpočinku. Protože plemeno ochotně létá a nemá rádo těsné uzavřené prostory, výběh je částí zařízení, které si žádá nejvíce promyšlení. Kurník, který je suchý, větraný a zabezpečený proti predátorům, pokrývá zbytek nároků.

Kontrolní seznam ustájení

• Suchý kurník bez průvanu s dostatečným větráním
• Zvýšená bidýlka umístěná nad snáškovými boxy
• Krytý výběh nebo vysoké oplocení, které zabrání odletu ptáků
• Místo na popelení na suchém, chráněném místě
• Stín a stálý přístup k čisté vodě v teplém počasí
• Zabezpečené zámky a síť zapuštěná do země nebo vedená do stran proti predátorům

Vejce Lakenfelderu se řídí standardním časovým průběhem líhnutí kuřat, tedy přibližně 21 dny. Plemeno nemá silný pud sedivosti a řada slepic na vejcích spolehlivě nesedí, proto chovatelé, kteří chtějí odchovat kuřata, často sáhnou po líhni nebo po kvočně jiného plemene. Vejce mají bílou skořápku a jsou drobná až středně velká.

Postup líhnutí

1. Vložte čistá, správně skladovaná vejce do předehřáté líhně na 37,5 °C.
2. Prvních 18 dní udržujte vlhkost kolem 45 až 55 %.
3. Otáčejte vejci nejméně 3 až 5krát denně, aby se zárodek nepřilepil ke skořápce.
4. Kolem 7. až 10. dne vejce prosvěťte a odstraňte neoplozená nebo nevyvíjející se vejce.
5. Osmnáctý den otáčení ukončete a zvyšte vlhkost na 65 % nebo více pro fázi před líhnutím.
6. Vylíhlá kuřata nechte v líhni, dokud neoschnou, poté je přesuňte do odchovny s teplotou kolem 35 °C.