Hamburčanka

Hamburská slepice patří mezi lehká plemena kura domácího spojovaná s Německem a nizozemským pobřežím, kde si vysloužila přezdívku nizozemská nosnice na denní vejce, a to díky zvyku snášet drobná bílá vejce téměř každý den v teplejších měsících. Ptáci jsou útlí a drží vzpřímené, ostražité držení těla. Kohout váží zhruba 2 až 2,5 kg, slepice kolem 1,6 až 2 kg, čímž plemeno jednoznačně řadíme mezi malá, lehká plemena.

Plemeno je známé zejména kropenatým (spangled) a pruhovaným (pencilled) zbarvením, kdy čistě bílý nebo zlatý podklad zdobí přesné černé skvrny nebo příčné pruhování. V kombinaci s úhledným růžicovým hřebínkem, břidlicově modrýma nohama a bílými ušními boltci ji chovatelé odedávna vídají na drůbežářských výstavách i na malých hospodářstvích.

Hamburské slepice jsou energické, samy si aktivně hledají potravu. Dobře přeletí ploty a dávají přednost volnému prostoru před stísněným výběhem. Bývají plaché při manipulaci a zůstávají spíše samostatné než vyhledávající lidskou společnost, takže vyhovují chovatelům, kteří oceňují užitkovost a nezávislost více než ochočeného mazlíčka.

Pro koho je vhodná

Hamburská slepice se hodí chovatelům, kteří mohou nabídnout prostor k pohybu a bezpečně oplocený nebo zakrytý výběh, protože ptáci ochotně létají a nesnášejí těsné omezení. Ti, kdo chtějí pravidelnou snášku drobných bílých vajec a nenáročného, otužilého ptáka, ocení toto plemeno. Méně se hodí pro zájemce o klidnou, snadno chytatelnou slepici nebo o masné dvojúčelové plemeno, protože jatečně upravené tělo je lehké a povaha plachá.

Přesné počátky hamburské slepice nejsou plně zdokumentovány, plemeno se však váže k oblasti mezi Německem a Nizozemskem, kde se po staletí chovala drobná, užitková drůbež. Název odkazuje na německé město Hamburk, ačkoli několik barevných rázů vzniklo jinde v Evropě dříve, než je chovatelé sloučili pod jeden název plemene.

V Nizozemsku byli tito ptáci ceněni jako každodenní nosnice, dodávající domácnostem drobná bílá vejce téměř denně. Tato pověst provázela plemeno i do Anglie, kde si získalo oblibu v průběhu 19. století. Britští a němečtí chovatelé odvedli velkou část práce na ustálení dnešních barevných rázů, zejména pruhovaného a kropenatého typu.

Hamburská slepice patřila mezi plemena zapsaná už v prvním vydání amerického standardu American Standard of Perfection z roku 1874, který uvádí několik rázů včetně stříbrného a zlatého kropenatého, stříbrného a zlatého pruhovaného, bílého a černého. Toto rané zařazení dokládá, jak široce se plemeno rozšířilo již ke konci devatenáctého století.

Ve dvacátém století se hamburská slepice postupně přesunula od pracovní hospodářské nosnice k výstavnímu a zálibovému plemeni, jelikož ji v čisté snáškové produkci předstihli komerční hybridi. Dodnes ji chovají nadšenci pro její vzhled, otužilost a stálou snášku.

Hamburská slepice je malý, vyvážený pták s dlouhým, splývavým ocasem neseným v sebevědomě zvednutém úhlu. Tělo je kompaktní a mírně zaoblené, spočívá na útlých břidlicově modrých nohách bez opeření. Hlavu zdobí úhledný růžicový hřebínek zakončený dozadu směřujícím trnem, doplněný jasně červenými laloky a čistě bílými ušními boltci. Celkový dojem je spíše ostražitý a půvabný než těžkopádný.

Peří a zbarvení

Kropenaté (spangled) rázy mají bílý nebo zlatý podkladový tón s výraznou černou skvrnou na konci každého pírka, čímž na těle vzniká tečkovaný vzor. Pruhované (pencilled) rázy mají bílý nebo zlatý podklad protkaný jemným, rovnoměrným černým příčným pruhováním na tělových pírkách, zatímco krční a ocasní peří zůstává tmavší. Černý ráz je jednolitě černý s kovově zeleným leskem, bílý ráz je čistě bílý. Ať jde o jakýkoli vzor, standard oceňuje čisté, ostré kresby a tvrdé, těsně přiléhající peří spíše než volné nebo nadýchané.

Hamburská slepice je živé, bdělé plemeno. Ptáci tráví den v pohybu, hrabou a hledají potravu na co největší ploše a dokáží dobře přeletět běžný plot, případně nocovat na stromech, pokud jim to prostředí dovolí. Tento pud jim umožňuje efektivně si obstarat vlastní potravu, zároveň však znamená, že špatně snášejí těsné uzavření.

K lidem si hamburská slepice drží odstup. Ptáci nejsou agresivní, ale nerady se nechávají chytat či brát do rukou a jen zřídka zdomácní, takže ve srovnání s klidnými zahradními plemeny působí odměřeně. Vůči cizím lidem zůstávají ostražité a rychle se rozprchnou. V hejnu obvykle vycházejí bez potíží, i když jejich temperament může znejistit velmi klidná plemena chovaná na stísněném prostoru. Nemají spolehlivý pud kvočny, takže svá kuřata jen zřídka vodí a odchovávají samy.

Hamburské slepice jsou otužilé a nenáročné, jakmile mají dostatek prostoru. Hlavní úskalí chovu představuje zabezpečení, protože ptáci ochotně létají a při příležitosti se toulají daleko.

Úprava peří a hygiena

• Zajistěte suché prašné koupele, aby si ptáci mohli sami regulovat vnější parazity.
• Při běžné manipulaci kontrolujte břidlicově modré nohy a chodidla na výskyt svrabu nohou a peří na vši.
• Udržujte růžicový hřebínek a laloky čisté; nízký hřebínek lépe odolává omrzlinám než velký jednoduchý hřebínek.

Pohyb

• Umožněte denní volný pohyb nebo velký výběh; tito ptáci jsou stavění na pokrývání velké plochy.
• Nabídněte bidýlka a přirozený úkryt, hamburské slepice rády vylétají a nocují vysoko.
• Podle možností střídejte plochy k pastvě, aby zůstala půda čerstvá a ptáci zaměstnaní.

Prostředí

Hamburské slepice díky těsnému opeření a malému hřebínku dobře snášejí chlad a při dostatku stínu a vody zvládnou i teplo. Důležitý je kurník odolný proti predátorům a výběh se zakrytým vrchem nebo vysokým plotem, protože jejich schopnost létat překoná nízké zábrany.

Hamburská slepice je zdatná při vyhledávání potravy a svůj jídelníček si doplňuje hmyzem, semeny a zelení, takže nároky na připravené krmivo jsou ve srovnání s těžšími plemeny mírnější. Přesto nosnice potřebují vyváženou stravu, aby udržely téměř denní snášku. Základ jídelníčku dospělých slepic tvoří kompletní snášková směs s obsahem bílkovin kolem 16 až 18 procent.

Pamlsky a doplňky

Zajistěte nerozpustný grit, aby ptáci mohli potravu drtit ve svalnatém žaludku, a nabízejte volně k dispozici drcené ústřicové skořápky nebo jiný zdroj vápníku pro pevnou skořápku vajec. Pamlsky jako listová zelenina, moučí červi a malé množství obilí jsou v přiměřeném množství v pořádku, měly by ale tvořit méně než zhruba deset procent denního příjmu, aby nenarušily vyváženost stravy. Čistá voda musí být k dispozici neustále.

Hamburská slepice je odolné, dlouho zavedené plemeno bez rozšířených plemenných onemocnění. Při dobrém ustájení a pravidelné péči se ptáci obvykle dožívají 6 až 8 let. Většina zdravotních potíží patří mezi běžné problémy drůbeže, které postihují jakýkoli chov na zahradě, nikoli něco specifického pro toto plemeno. Malý růžicový hřebínek poskytuje určitou ochranu proti omrzlinám, což se hodí v chladnějším podnebí.

Preventivní péče

• Udržujte ustájení suché, dobře větrané a čisté, aby se omezilo riziko onemocnění dýchacích cest.
• Zajistěte prostor pro prašné koupele a pravidelně kontrolujte výskyt vší a roztočů.
• Dodržujte plán odčervování a ochrany proti parazitům přizpůsobený vaší oblasti.
• Nové ptáky před zařazením do hejna nechte v karanténě.

Hamburským slepicím se daří tam, kde mají prostor k pohybu a kurník chránící před predátory. Protože ptáci dobře létají a rádi nocují vysoko, mělo by ustájení nabízet vyvýšená bidýlka a výběh buď zakrytý, nebo oplocený dostatečně vysoko, aby je udržel uvnitř. Dobré větrání je důležité v každém podnebí, a jelikož plemeno dobře snáší chlad, je proudění vzduchu bez průvanu v zimě důležitější než vytápění.

Kontrolní seznam pro zařízení

• Kurník odolný proti predátorům se zabezpečenými dveřmi bez mezer.
• Vyvýšená, široká bidýlka k nocování.
• Suchá podestýlka a dostatečné větrání bez průvanu.
• Zakrytý výběh nebo vysoký plot k omezení odletu.
• Zastíněné místo, prostor pro prašnou koupel a stále čistá voda.

Vejce hamburské slepice se řídí běžným harmonogramem inkubace kura domácího, tedy zhruba 21 dny. Plemeno nemá spolehlivý pud kvočny, takže slepice jen zřídka sedí na vejcích a odchovávají vlastní kuřata. Chovatelé, kteří chtějí plemeno rozmnožovat, se obvykle spoléhají na líheň nebo na kvočnu jiného plemene, jež sezení obstará. Vejce hamburské slepice jsou drobná a bílá, proto pro nejlepší výsledky líhnutí vybírejte čistá, pravidelně tvarovaná vejce podobné velikosti.

Postup líhnutí

1. Nasbírejte čistá, rovnoměrně velká vejce a před nasazením je skladujte špičkou dolů nejdéle asi týden.
2. Líheň před vložením vajec zahřejte na stabilní teplotu a vlhkost.
3. Vejce otáčejte několikrát denně až do 18. dne, aby se zárodek vyvíjel rovnoměrně.
4. Kolem 7. až 10. dne prosvěťte vejce a odstraňte neoplozená nebo nevyvíjející se.
5. 18. den otáčení ukončete, zvyšte vlhkost a líheň nechte zavřenou až do vylíhnutí.
6. Kuřatům dopřejte v líhni čas na oschnutí a načechrání peří, než je přesunete do teplého odchovu.