Barnevelderka

Barnevelder je středně velká slepice pocházející z Nizozemska, chovaná jak pro maso, tak pro vejce. Nejvíce se pozná podle dvou znaků: nápadné hnědé kresby s dvojitým lemováním per a vajec v odstínech od středně po tmavě hnědou. Plemeno se dobře hodí do domácího chovu, kde jeho klidná, vyrovnaná povaha usnadňuje zacházení jak s lidmi, tak s ostatními slepicemi.

Nejběžnější rub barvy je teple hnědočervený, přičemž každé pero je lemováno pruhem zelenočerné barvy, takže pták na těle působí šupinatým, mřížovaným dojmem. Slepice váží zhruba 2,7 až 3,2 kg, kohouti okolo 3,2 až 3,6 kg, což řadí plemeno do střední velikostní kategorie nosnic. Slepice barnevelder snese obvykle kolem 150 až 200 vajec ročně, přičemž nejvyšší snáška připadá na první dvě až tři sezóny.

Barnevelder dobře snáší chlad a vlhko, což odpovídá nizozemskému podnebí, v němž bylo plemeno vyšlechtěno. Při možnosti volného výběhu aktivně vyhledává potravu, ale bez potíží se přizpůsobí i krytému výběhu, což ocení chovatelé, kteří nemohou nabídnout otevřenou pastvinu každý den.

Pro koho se hodí

Barnevelder je vhodnou volbou pro začínající chovatele i rodiny. Je dostatečně klidný na manipulaci, otužilý v chladném i vlhkém počasí a produktivní, aniž by trpěl nervozitou typickou pro některé komerční hybridy. Chovatelé, kteří chtějí tmavě hnědá vejce a okrasného ptáka do chovu, ale přesto očekávají užitečné množství vajec, u tohoto plemene obvykle najdou to, co hledají. Méně se hodí tomu, kdo požaduje maximální objem snášky, kde jej předčí specializovaný produkční hybrid.

Název plemene je odvozen od Barnevelu, města v provincii Gelderland ve středním Nizozemsku. Tento region byl už dlouho centrem drůbežářství a obchodu s vejci a místní zemědělci potřebovali otužilou slepici, která by dobře snášela i v chladných měsících a produkovala tmavě hnědá vejce, jež si na trhu cenili.

Šlechtění začalo ve druhé polovině 19. století. Nizozemské krajové slepice byly kříženy s těžšími asijskými plemeny, dováženými v té době do Evropy, mimo jiné s ptáky typu kočinka, brahmánka a lanšan, později i s indickými formami drůbeže. Chovatelé vybírali jedince podle zimní snášky, tmavé barvy vajec a pevného kombinovaného těla.

Na počátku 20. století se typ ustálil a označení barnevelder se začalo používat pro ptáky pocházející z oblasti Barnevelu. Na počátku 20. let 20. století vznikl v Nizozemsku klub chovatelů plemene a záhy poté byl stanoven standard pro dnes již proslulou dvojitě lemovanou kresbu.

Ve 20. a 30. letech 20. století se plemeno rozšířilo do Velké Británie a dalších zemí, kde tmavá vejce vzbudila velký zájem na výstavách i v obchodě s vejci. Později vznikly i zakrslé formy. Dnes se barnevelder chová po celém světě jako výstavní a domácí plemeno, zatímco komerční nosné chovy přešly z velké části na specializované hybridy.

Barnevelder má široké, hluboké tělo a vzpřímené, přesto uvolněné držení. Hřbet je mírně prodloužený, hruď plná a ocas nesený ve středním úhlu. Celkový dojem je spíše statná hospodářská slepice než štíhlá nosnice. Plemeno má jednoduchý hřebínek, červené lalůčky a boltce a čisté, neopeřené žluté nohy.

Peří a barvy

Znakovou rub barvy je dvojité hnědé lemování. Každé pero na těle je hnědočervené se dvěma soustřednými pruhy zelenočerné barvy, což vytváří vrstvený, šupinatý vzhled celého ptáka. Černé partie v dobrém světle často zelenavě lesknou. Kohouti mají na hrudi a ocase více souvislé černé barvy, takže plné lemování je nejlépe patrné u slepic.

Podle jednotlivých standardů se uznávají i další barvy, mimo jiné černá, bílá, modrá (modře lemovaná forma) a koroptví. Nohy i kůže jsou žluté. Kuřata lemované barvy se líhnou v tlumených hnědých odstínech a dospělou kresbu si vytvářejí postupně během prvních měsíců opeřování.

Barnevelder má pověst jednoho z nejvyrovnanějších plemen chovaných na zahradách. Ptáci jsou obvykle tiší, dobromyslní a jen pomalu propadají panice, což usnadňuje každodenní manipulaci i kontrolu kurníku. Nechají se vzít do rukou lépe než řada jiných nosných plemen, a proto se často doporučují domácnostem s dětmi.

K lidem se plemeno chová spíše přístupně než vtíravě. Ptáci odchovaní z ruky mohou chovatele následovat a brát krmivo z ruky, zatímco jedinci vyrůstající v hejnu zůstávají přátelští, ale zdrženlivější. Vůči cizím lidem jsou ostražití, nikoli agresivní.

Ve smíšeném hejnu se barnevelder obvykle drží uprostřed hierarchie. Ptáci nejsou průbojní a menší jedince téměř nešikanují, avšak jejich klidná povaha znamená, že asertivnější plemeno je může snadno ovládnout. Nejde o silné letce, takže vystačí s mírně vysokým oplocením. Hlas se ozývá spíše umírněně: slepice ohlašují snesené vejce a reagují na vyrušení, ale trvalý povyk nedělají.

Ve srovnání s mnoha jinými plemeny je barnevelder otužilý a nenáročný. Podstatu péče tvoří pravidelné krmení, čistá voda, suché ubytování a průběžné kontroly parazitů a zranění. Díky čistým nohám a přiléhavému peří vyžaduje méně pozornosti než plemena s opeřenýma nohama nebo chocholkou.

Úprava

• Kontrolujte nohy a chodidla, zda se neobjevuje kloubová svrab, projevující se vystouplými, zaschlými šupinami
• Prohlížejte peří a kůži kolem kloaky, zejména v teplých měsících, kvůli všenkám a červenému roztoči
• Prořezávejte přerostlé drápy nebo zobák jen v případě potřeby, u volně se pohybujících ptáků se obvykle opotřebují samy
• Zajistěte suché místo na koupel v prachu, aby si ptáci mohli sami udržovat kůži a peří
• Počítejte s výraznějším línáním jednou ročně na podzim, kdy se snáška zpomalí a staré peří se nahradí novým

Pohyb

• Umožněte každodenní přístup do výběhu nebo oploceného prostoru pro vyhledávání potravy a hrabání
• Pokud to predátoři a oplocení dovolují, nabídněte i sledovaný volný výběh
• Rozházení krmiva nebo zeleně podporuje přirozený pohyb při hledání potravy
• Pokud je to možné, počítejte s několika metry čtverečními venkovní plochy na jednoho ptáka

Prostředí

Díky nizozemskému původu plemeno dobře snáší chlad a vlhko, ubytování však musí zůstat suché, bez průvanu a s dostatečným větráním nad úrovní ptáků. Jednoduchý hřebínek je při silných mrazech náchylný k omrznutí, proto je třeba udržovat v kurníku nízkou vlhkost. V horkém počasí je důležitý stín a čerstvá voda, protože statné tělo se ochlazuje hůře, než snáší zimu.

Kompletní komerční krmná směs pro drůbež by měla ve všech životních fázích tvořit hlavní část stravy, protože je vyvážená z hlediska bílkovin, energie, vitaminů i minerálů. Kuřata začínají na startérové směsi s vysokým obsahem bílkovin, přecházejí na krmivo pro odrostlé kuřice a před počátkem snášky pak na nosnicové krmivo. Čerstvá, čistá voda musí být dostupná neustále, protože slepice pijí hodně, zejména v období snášky.

Pamlsky a doplňky

Nabízejte nerozpustný drť volně dostupnou, aby ptáci mohli mlít krmivo ve svalnatém žaludku, zejména pokud jedí celá zrna nebo se pasou. Snášející slepice potřebují navíc vápník, obvykle podávaný odděleně v podobě drceného mušlového vápence, aby si udržely pevnou skořápku vajec. Zeleň, plevel ze zahrady a menší množství obilí nebo moučných červů jsou vhodným doplňkem, měly by však tvořit zhruba do 10 procent stravy, aby jádrem výživy zůstalo vyvážené krmivo.

Barnevelder je otužilé, dlouho zavedené plemeno bez závažných dědičných zdravotních problémů a při dobré péči se běžně dožívá 7 až 10 let. Většina potíží, s nimiž se u tohoto plemene setkáváme, patří k běžným problémům celého domácího chovu drůbeže: parazitům, infekcím dýchacích cest a reprodukčním potížím u starších slepic. Odolnost vůči chladu je dobrá, ale jednoduchý hřebínek může při silných mrazech omrznout a statná stavba těla představuje větší riziko tepelného stresu než chladu.

Preventivní péče

• Udržujte ubytování suché, větrané a čisté, aby se omezila rizika onemocnění dýchacích cest
• Pravidelně kontrolujte přítomnost vnějších parazitů a léčte současně ptáky i kurník
• Zajistěte stálý přístup k čerstvé vodě a volně dostupnému vápníku pro snášející slepice
• Provádějte pravidelné rozbory trusu a odčervujte podle jejich výsledků, ne bez ohledu na ně
• Nové ptáky před zařazením do hejna vždy nejprve umístěte do karantény
• Starší, již nesnášející slepice krmte udržovací dávkou, aby nedošlo k obezitě

Barnevelder se bez problémů zabydlí ve standardním domácím ubytování. Prioritou je suchý kurník zabezpečený proti predátorům se stálým větráním, doplněný venkovním výběhem nebo sledovaným volným pobytem. Jako těžší plemeno nejsou tito ptáci silnými letci, takže postačí mírné oplocení a vyhovují jim i nižší bidýlka. Díky odolnosti vůči chladu představují hlavní riziko ubytování spíše vlhkost, špatné proudění vzduchu a letní horko než zimní mrazy.

Kontrolní seznam pro zařízení

• Suchý, dobře větraný kurník zvednutý nad vlhkou zemí
• Široká nízká bidýlka a čistá podestýlka, například sláma nebo dřevité hobliny
• Dostatek snáškových hnízd v klidné, zastíněné části kurníku
• Zabezpečený výběh se zapuštěným nebo lemovaným plotem proti hrabajícím se predátorům
• Stálý přístup k čerstvé vodě a chráněné místo pro krmení
• Suché místo na koupel v prachu
• V horkém počasí dostupný stín a doplněná voda

Vejce barnevelderu se řídí standardní dobou inkubace slepičích vajec, tedy přibližně 21 dny. Líhnout je lze pod nasedající slepicí nebo v líhni. Moderní linie nemají silně vyvinutý pud nasedání, proto bývá pro plánované líhnutí spolehlivější použít líheň. Nasazujte čistá, správně skladovaná vejce stará nejvýše přibližně 7 až 10 dní, uložená špičkou dolů a před nasazením ponechaná při chladné pokojové teplotě.

Postup líhnutí

1. Vyberte a uskladněte čistá, pravidelně tvarovaná vejce a nechte je ohřát na pokojovou teplotu
2. Před nasazením vajec stabilizujte teplotu a vlhkost v líhni
3. Vejce nasaďte a několikrát denně je otáčejte až do 18. dne
4. Kolem 7. až 10. dne vejce prosviťte a neoplozená nebo nevyvíjející se vyřaďte
5. Osmnáctého dne přestaňte s otáčením, zvyšte vlhkost a zahajte fázi líhnutí
6. Během 19. až 21. dne, kdy se kuřata naklovávají a líhnou, líheň neotevírejte
7. Suchá, opeřená kuřata přesuňte do teplé odchovny se startérovým krmivem a vodou