Araukana

Araukana je středně velké plemeno kura domácího pocházející z Jižní Ameriky. Vyznačuje se dvěma charakteristickými znaky: snáší vejce s modrou skořápkou a většina jedinců nese nápadné chvostky peří vyrůstající z drobných kožních lalůčků u uší. Mnoho araukan je navíc bezocasých, tedy postrádá ocasní obratel i dlouhá ocasní pera, která mají jiná plemena kura domácího.

Modré zbarvení skořápky způsobuje pigment zvaný ooskyanin, který se neukládá jen na povrchu, ale prostupuje celou tloušťkou skořápky. Barva je proto patrná i na vnitřní straně skořápky, nejen na vnější. Tento znak odlišoval araukanu od běžných hnědoskořápkových a bíloskořápkových plemen a stal se základem několika pozdějších hybridů snášejících modrá i zelená vejce.

Povahově je araukana samostatná, zvídavá, čilá a ostražitá. Slepice i kohouti dobře vyhledávají potravu a sledují okolí, což jim vyhovuje spíše ve volném výběhu nebo na velké ploše než v těsném uzavření.

Pro koho je vhodná

Araukana se hodí pro chovatele, kteří oceňují neobvyklou barvu vajec a čilého, samostatného ptáka. Daří se jí tam, kde má prostor k volnému pohybu, a sama si dokáže zaměstnat čas. Genetika chocholek a bezocasosti přináší při chovu komplikace (viz oddíly Zdraví a Líhnutí), a proto by se každý, kdo plánuje líhnout kuřata, měl nejprve seznámit s konkrétními problémy letálního genu tohoto plemene.

Araukana nese jméno po chilském regionu Araukánie, kde domorodí Mapučové chovali slepice snášející barevná vejce. Podle raných zpráv existovaly dva místní typy: jeden s chvostky u uší a druhý bezocasý. Ke spojení obou znaků do jediného uznaného plemene došlo až později a přesný původ zakládajících ptáků není dodnes jasný.

Širší pozornost si plemeno získalo na počátku 20. století. Španělský drůbežářský badatel Salvador Castelló zkoumal chilské slepice v desátých letech 20. století a o modrých vejcích informoval mezinárodní veřejnost; tak se tento znak poprvé dostal do povědomí světové drůbežářské obce.

Od 20. let 20. století dováželi a šlechtili tyto slepice chovatelé v Evropě a Severní Americe. Jednotlivé země vyvíjely plemeno odlišným směrem, a proto standard araukany není všude stejný. Ve Spojených státech bylo plemeno přijato do standardu American Poultry Association v roce 1976, kde je definováno jako bezocasé i chocholaté zároveň. Britský a některé evropské standardy naopak popisují ptáka s ocasem a chocholem, takže stejný název plemene může v různých zemích znamenat nápadně odlišného ptáka.

Protože gen chocholek i znak bezocasosti nesou dědičné komplikace, stala se araukana také genetickým zdrojem pro křížence, jako je Easter Egger a později Ameraukana, kteří zachovávají znak modrých vajec bez rizika letálního genu.

Araukana je kompaktní, středně velký pták se vzpřímeným, čilým postojem. Plemeno charakterizují dva znaky: chvostky peří vyrůstající z kožních lalůčků těsně pod ušima a bezocasá záda, kde chybí ocasní obratel i ocasní pera, takže tělesná linie končí vzadu zaobleným obloukem. Ne každý jedinec nese oba znaky současně a standardy se v jednotlivých zemích liší.

Hřebínek je malý, hrachového typu, nízko posazený a dobře snáší chladné počasí. Hlava je čistá, bez výrazných ozdob, a tělo je plné, s tvrdým, přiléhavým peřím.

Peří a barvy

Araukana je uznávána v široké škále barevných rázů peří. Mezi běžně uznávané patří černá, bílá, modrá, černočervená, stříbrná divoká a zlatá divoká, přičemž přesný seznam uznaných rázů se podle standardu liší. Kůže a nohy mají obvykle vrbový nebo břidlicový odstín, nikoli žlutý. Peří je husté a odolné vůči povětrnosti, což plemeni pomáhá zvládat vlhko a chlad, pokud má k dispozici suchý přístřešek.

Araukana je aktivní, ostražitý pták, který dává přednost neustálému pohybu a průzkumu okolí. Dobře vyhledává potravu, při příležitosti prochází velké plochy a sleduje ohrožení jak ze vzduchu, tak ze země. Tím se hodí pro chov ve volném výběhu. Plemeno je samostatné a nevyžaduje neustálou pozornost člověka, takže se v hejnu obvykle obejde samo.

V kontaktu s rodinou a pravidelnými ošetřovateli si araukany mohou zvyknout na klid a blízkost lidí, zejména pokud jsou od kuřecího věku navykány na časté, jemné zacházení. Zpravidla nejde o slepice, které vyhledávají klín člověka, a nejaktivnější jedinci mohou být plaší, pokud je něco vyleká nebo jsou drženi na těsném prostoru. Vůči cizím lidem zůstávají spíše ostražité než agresivní.

S dalšími zvířaty a ve smíšeném hejnu se plemeno při klidném vedení obvykle začlení bez problémů, i když jeho ostražitá povaha znamená rychlou reakci na vyrušení. Protože araukana nesnáší těsné uzavření, nuda a stres se u ní projeví spíše v malých výbězích než na otevřeném prostoru.

Araukana je odolné plemeno, které vyžaduje standardní péči o drůbež a dostatek prostoru odpovídajícího jeho čilé, sháněčské povaze. Husté peří a hrachový hřebínek jí dávají dobrou odolnost vůči chladu, přesto potřebuje suchý přístřešek bez průvanu a ochranu před predátory.

Péče o peří

• Zajistěte suché místo na popelení, aby si ptáci mohli sami udržovat stav peří a kůže.
• Při běžné manipulaci kontrolujte chvostky u uší a okolní kůži, protože tato oblast bývá citlivá.
• Pravidelně prohlížejte kloaku, nohy a peří kvůli roztočům a všem.
• Drápy nebo ostruhy zastřihávejte jen tehdy, pokud jejich přerůstání brání v pohybu.

Pohyb

• Umožněte denní volný pohyb nebo velký výběh; toto plemeno se v těsném uzavření necítí dobře.
• Nabídněte bidýlka a různorodý terén, které podporují přirozené hrabání a nocování na bidle.
• Použijte zabezpečený plot nebo krytý výběh, protože aktivní ptáci mohou být plaší a mohou se pokusit o krátký přelet přes nízké překážky.

Prostředí

Araukany ubytujte v kurníku, který zůstává suchý a dobře větraný, aniž by v něm táhlo. Hrachový hřebínek lépe odolává omrznutí než velké jednoduché hřebínky, takže plemeno chlad snáší dobře, avšak vlhká podestýlka a špatné proudění vzduchu způsobují dýchací a nožní potíže v jakémkoli podnebí. V horku zajistěte stín a čerstvou vodu. Kurník i výběh chráněný proti predátorům jsou nezbytné, protože ostražití, hrabající ptáci tráví čas mimo úkryt.

Krmte araukanu kompletním komerčním drůbežím krmivem odpovídajícím jejímu věku. Kuřata potřebují startérovou směs, odrostlá kuřata rastrovou směs a nosnice krmivo pro nosnice, které dodává potřebný vápník pro pevnou skořápku. Ptáci, kteří se sami pasou, si stravu doplňují hmyzem a zelení, základem však má zůstat vyvážené krmivo. Zajistěte nerozpustný grit, aby ptáci mohli potravu drtit ve svalnatém žaludku, a nosnicím nabídněte samostatný zdroj vápníku, například drcené ústřicové skořápky.

Pamlsky a doplňky

Pamlsky by měly tvořit maximálně kolem 10 procent denní stravy, aby nenarušily vyváženost kompletního krmiva. Vhodným doplňkem jsou listová zelenina, vařené obiloviny a menší množství moučných červů či jiného hmyzu. Čerstvá voda musí být k dispozici stále a nosnice by měly mít trvalý přístup k doplňku vápníku pro udržení kvality skořápky.

V dospělosti je araukana odolné plemeno, které díky hrachovému hřebínku a hustému peří dobře snáší chlad. Typická délka života při dobré péči je 7 až 8 let. Hlavní zdravotní rizika plemene jsou spíše genetická než způsobená prostředím a projevují se především při chovu a líhnutí.

Znak chvostků u uší je vázán na letální gen. Kuřata, která zdědí obě kopie genu, obvykle uhynou ve vejci, a proto páření dvou chocholatých ptáků vede k nižší líhnivosti. Bezocasý znak a s ním související tvar zadních obratlů mohou také snižovat plodnost, protože mění úhel páření. Jde o dědičné záležitosti, se kterými je třeba počítat při plánování chovu, nikoli o nemoci, které lze léčit.

Preventivní péče

• Udržujte ubytování suché a dobře větrané, aby se předešlo dýchacím a nožním potížím.
• Při běžné manipulaci kontrolujte výskyt roztočů a vší a léčte je včas.
• Podávejte nosnicím vhodný vápník, aby se předešlo měkkým skořápkám a přetížení reprodukce.
• Nové ptáky před zařazením do hejna nechte v karanténě.
• Chov plánujte tak, abyste zabránili zdvojení genu chocholek (viz oddíl Líhnutí).

Araukaně nejlépe vyhovuje zabezpečený kurník spojený s co největší plochou k volnému pohybu. Kurník by měl zůstat suchý, umožňovat dobré proudění vzduchu bez průvanu a v noci se pevně uzavírat proti predátorům. Protože je plemeno aktivní a nesnáší uzavřený prostor, přilehlý výběh nebo volný pohyb má stejný význam jako samotný kurník. Zajistěte bidla na noc a čistá snášková hnízda.

Kontrolní seznam vybavení

• Suchý, větraný kurník s pevnou střechou a zabezpečenými dveřmi.
• Bidla umístěná nad snáškovými hnízdy.
• Čistá, vystlaná snášková hnízda v klidném koutě.
• Velký výběh nebo hlídaný volný pohyb pro denní hrabání.
• Místo na popelení se suchým, sypkým substrátem.
• Oplocení odolné proti predátorům nebo krytý výběh, spolu se stínem a čerstvou vodou.

Vejce araukany se inkubují podle stejného harmonogramu jako vejce ostatních plemen kura domácího a při správné teplotě a vlhkosti se líhnou přibližně za 21 dní. Zvláštní obtíž tohoto plemene je genetická. Gen chocholek je ve dvojité formě letální, takže páření dvou chocholatých ptáků ztrácí mnoho embryí ještě před vylíhnutím. Aby líhnivost zůstala použitelná, chovatelé obvykle páří chocholatého ptáka s ptákem bez chocholek. Tento postup zabraňuje zdvojení genu a zároveň umožňuje odchov chocholatých kuřat. Plodnost může být u bezocasých ptáků také nižší než průměr, protože tvar zadní části těla ovlivňuje páření.

Postup líhnutí

1. Vyberte oplozená vejce z plánovaného páru (obvykle chocholatý pták s ptákem bez chocholek) a před založením je skladujte špičkou dolů nejdéle asi týden.
2. Před vložením vajec stabilizujte v inkubátoru teplotu 37,5 °C a správnou vlhkost.
3. Do 18. dne vejce několikrát denně otáčejte.
4. Od 18. dne otáčení zastavte, zvyšte vlhkost pro líhnutí a inkubátor neotvírejte (fáze uzavření).
5. Nechte kuřata vylíhnout a zcela oschnout, poté je přesuňte do teplé líhně se startérovým krmivem a vodou.