Holštýnský skot

Holštýnský skot je velké mléčné plemeno s výrazným černobílým, u některých linií i červenobílým zbarvením. Pochází z Nizozemska a severního Německa a dnes je nejpočetnějším mléčným plemenem na světě. Chovatelé si ho cení především pro vysokou dojivost: produktivní kráva nadojí více mléka než zvíře jiného mléčného plemene.

Jde o velmi statná zvířata. Dospělá kráva váží obvykle 580 až 680 kilogramů, býci jsou výrazně těžší. Navzdory své velikosti mají holštýni vyrovnanou a dobromyslnou povahu, což usnadňuje manipulaci s nimi jak ve velkochovech, tak na rodinných farmách.

Pověst plemene stojí na kombinaci vysoké užitkovosti, klidné povahy a schopnosti přizpůsobit se řízeným chovným systémům. Díky týmž vlastnostem se holštýni chovají i na menších farmách a usedlostech, kde jedna či dvě krávy stačí pokrýt potřebu mléka pro domácnost.

Pro koho se hodí

Holštýnský skot se hodí producentům mléka, kterým jde především o objem nadojeného mléka, a chovatelům, kteří hledají klidnou a snadno zvladatelnou krávu. Vzhledem k velikosti a nárokům na krmivo potřebuje dostatek pastvy nebo promyšlený krmný plán. I začínající chovatelé skotu si s holštýny obvykle poradí díky jejich mírné povaze, pokud mají k dispozici dost prostoru a píce.

Kořeny plemene sahají do přímořských nížin dnešního Nizozemska a do německého regionu Šlesvicko-Holštýnsko. Nizozemští sedláci v provinciích Severní Holandsko a Frísko chovali černobílý skot po staletí a vybírali zvířata schopná proměnit místní trávu ve velké množství mléka. Toto dlouhé šlechtění na pastvinách položilo základ dnešnímu mléčnému typu.

Během 18. a 19. století si nizozemský černobílý skot vydobyl pověst díky vysoké dojivosti. Zvířata se vyvážela do dalších částí Evropy a název plemene dodnes odkazuje jak na Holandsko, tak na Holštýnsko, odkud pocházel zakladatelský chov.

Dovozy do Severní Ameriky začaly v polovině 19. století. Chovatelé ve Spojených státech a Kanadě intenzivně selektovali na užitkovost a vybudovali systémy kontroly mléčné užitkovosti a plemenných knih, které v následujících generacích dojivost dál zvyšovaly. Severoamerický holštýn se stal vlivným typem plemene a později se zpětně vyvážel do Evropy a dalších částí světa.

Ve 20. století se holštýnský skot stal dominantním mléčným plemenem na většině kontinentů, k čemuž přispěla umělá inseminace, kontrola užitkovosti a mezinárodní obchod s genetickým materiálem. Dnes se plemeno chová v nejrůznějších podnebných pásmech a chovných systémech.

Holštýnský skot má hranatou, štíhlou stavbu těla typickou pro specializovaná mléčná plemena, nikoli mohutnou svalovinu masných plemen. Tělo je hluboké a dlouhé, záď široká a u dojných krav je dobře vyvinuté a upnuté vemeno. Celý rámec je uzpůsoben tomu, aby zvíře přeměňovalo krmivo spíše na mléko než na maso.

Osrstění a zbarvení

Typickou kresbu holštýna tvoří ostře ohraničené černé skvrny na bílém podkladu, přičemž velikost a rozmístění skvrn se u jednotlivých zvířat liší. Recesivní gen způsobuje červenobílé zbarvení se stejnou kresbou, jen v červené barvě místo černé. Srst je krátká a jemná, což plemeni vyhovuje v mírném a řízeném prostředí, ale bez přístřešku neposkytuje dostatečnou ochranu při silných mrazech nebo intenzivním slunci.

Holštýnský skot je známý svou klidnou a dobrosrdečnou povahou. Krávy zvyklé na pravidelnou manipulaci si snadno zvyknou na dojicí režim a snášejí i blízký kontakt s lidmi. Právě tato mírnost je jedním z důvodů, proč se plemeno tak často chová ve velkochovech, kde se zvířata přesouvají a dojí podle pevného harmonogramu.

V okolí rodinných příslušníků a známých ošetřovatelů bývají holštýni klidní a spolupracující. Jde o stádová zvířata, kterým vyhovuje spíše společnost dalšího skotu než osamocený chov. K cizím lidem se při klidném zacházení chovají obvykle nevzrušeně, i když se i velké mírné zvíře může polekat a zareagovat, pokud se cítí sevřené.

Kráva bývá po otelení ostražitější a chrání tele, a dospělého býka jakéhokoli mléčného plemene je třeba považovat za potenciálně nebezpečného a manipulovat s ním pomocí vhodného vybavení. U běžné dojnice se ale pověst vyrovnané povahy v každodenním provozu potvrzuje.

Úprava srsti

• Srst pravidelně kartáčujte, abyste ji udrželi čistou a mohli kontrolovat stav kůže.
• Před dojením i po něm omyjte vemeno, abyste snížili riziko mastitidy.
• Paznehty upravujte pravidelně, obvykle jednou až dvakrát ročně, aby nedocházelo ke kulhání.
• Kontrolujte výskyt vnějších parazitů a podle potřeby zvíře ošetřete.

Pohyb

• Zajistěte kravám denní přístup na pastvinu nebo do prostorného odpočinkového výběhu.
• Vysokoužitkové krávy nenechávejte dlouhodobě stát na tvrdém povrchu.
• Ponechte stádu dostatek prostoru k volnému pohybu mezi krmištěm, napájením a odpočinkovou plochou.

Prostředí

Holštýnům nejlépe vyhovuje mírné podnebí s ochranou před horkem, mrazem i deštěm. Krátká srst poskytuje jen omezenou izolaci, a tak v chladném období záleží na větrolamech a suché podestýlce, zatímco v horku jsou důležité stín a větrání, protože horko snižuje dojivost. Čisté a suché odpočinkové plochy pomáhají předcházet mastitidě a kulhání.

Holštýnský skot je přežvýkavec, a proto tvoří základ jeho jídelníčku píce, tedy pastva, seno a siláž, kterou zpracovává bachor. Vysokoužitkové dojnice navíc potřebují energii a bílkoviny z jadrných krmiv (obilných směsí), aby udržely dojivost, aniž by ztrácely tělesnou kondici. K dispozici by měly mít minerální lizy a sůl a naprosto zásadní je čistá voda, protože dojnice v laktaci jí denně vypije přes 100 litrů.

Pamlsky a doplňky

Jako pamlsek lze příležitostně nabídnout malé množství kořenové zeleniny nebo ovoce, píci by ale nahrazovat neměly. Volně přístupná minerální směs sestavená podle místní oblasti pomáhá pokrýt potřebu stopových prvků a vysokoužitkové krávy mohou po otelení potřebovat po poradě s veterinářem doplňkový přísun vápníku. Náhlým změnám krmné dávky je třeba se vyhýbat, protože narušují činnost bachoru.

Holštýnský skot je odolné plemeno, jeho vysoká dojivost ale klade na organismus krávy velké metabolické nároky, zejména kolem otelení a na začátku laktace. Při dobré výživě, čistém ustájení a pravidelné veterinární péči se zvíře může dožít 15 až 20 let, komerční dojnice se však často v produkci využívají jen po kratší část života. Většina běžných potíží souvisí spíše s chovem než s genetikou.

Preventivní péče

• Domluvte s veterinářem plán vakcinace a odčervování.
• Udržujte čistou, suchou podestýlku a dodržujte hygienu dojení.
• Paznehty upravujte podle plánu a nohy pravidelně kontrolujte.
• Řiďte krmnou dávku v přechodném období kolem otelení, abyste předešli mléčné horečce a ketóze.
• Zaznamenávejte dojivost a tělesnou kondici, abyste problémy odhalili včas.

Jalovice se obvykle poprvé připouštějí ve věku 13 až 15 měsíců, jakmile dosáhnou dostatečné velikosti, takže se telí zhruba ve dvou letech. Ve velkochovech se nejčastěji využívá umělá inseminace, díky které mají chovatelé přístup k evidované genetice a nemusí držet býka. Krávy mají říji přibližně každých 21 dní a úspěšné připuštění se plánuje podle jejího nástupu.

Březost trvá zhruba devět měsíců (přibližně 279 až 283 dní) a kráva pak obvykle porodí jedno tele. Dvojčata se vyskytují jen občas a nejsou žádoucí, protože nesou vyšší zdravotní rizika a u telete samičího pohlaví narozeného spolu s býčkem mohou způsobit neplodnost.

Novorozená telata potřebují v prvních hodinách života mlezivo, které jim zajistí imunitu. V mléčných chovech se telata obvykle odchovávají odděleně a před přechodem na pevné krmivo se krmí mlékem nebo mléčnou náhražkou. Aby kráva dál dojila, znovu se připouští tak, aby se telila zhruba jednou ročně, s naplánovaným stojícím obdobím bez dojení před dalším otelením.