Hnědý švýcarský skot

Švýcarský hnědý skot patří mezi nejstarší mléčná plemena a zároveň mezi ta největší. Krávy obvykle váží 590 až 640 kg (1 300 až 1 400 lb), dospělí býci mohou přesáhnout 900 kg (asi 2 000 lb). Název plemene odkazuje na oblast původu ve východošvýcarských horách, kde skot po staletí sloužil k produkci mléka a masa i jako tažná síla na horských statcích.

V chovu je toto plemeno ceněno pro vyrovnanou a vysokou dojivost udrženou po mnoho laktací. Mléko má vysoký poměr bílkovin k tuku, a proto je oblíbené mezi sýraři. Řada krav zůstává produktivní déle, než je u mléčného skotu obvyklé, a plemeno je známé dobrou dlouhověkostí i pevnýma nohama a paznehty.

Povaha je mírná a vyrovnaná. Zvířata se pohybují spíše pomalu a snadno se s nimi manipuluje, což vyhovuje rodinným farmám i rotačnímu pastevnímu systému. Plemeno se přizpůsobí širokému rozsahu klimatu, od chladných alpských pastvin po teplé nížiny.

Komu se hodí

Švýcarský hnědý skot ocení chovatelé, kteří dávají přednost odolným kravám s dlouhou užitkovou dobou před nejvyšší dojivostí v první laktaci. Klidná povaha usnadňuje práci v menších stádech i chovatelům s menšími zkušenostmi. Vzhledem k velikosti a příjmu krmiva se plemeno hodí spíš pro provozy, které dokážou zajistit dostatek objemného krmiva a prostoru ve stáji, než pro velmi malé chovy.

Plemeno vzniklo v horských kantonech východního Švýcarska, zejména v okolí Schwyzu, Zugu, Sankt Gallenu a Glarusu. Místní zemědělci chovali hnědý skot na mléko, maso i tah a vybírali zvířata schopná přežít strmé alpské pastviny a dlouhé zimy ve stáji. Záznamy o cíleném chovu v regionu sahají několik staletí nazpět, švýcarský hnědý skot proto patří mezi starší ustálená plemena skotu.

V průběhu 18. a počátku 19. století šlo o odolné kombinované zvíře, chované na mléko i maso. Místní chovatelské spolky a plemenné knihy vznikaly během 19. století a pomohly sjednotit zbarvení, tělesný rámec i mléčný charakter zvířat.

Podobu dnešního plemene formoval hlavně vývoz. Od roku 1869 se skot vyvážel do Spojených států, kdy menší skupina zvířat dorazila do Nové Anglie. Američtí chovatelé kladli větší důraz na mléčnou užitkovost, a ve Spojených státech se tak postupně vyvinul výrazně mléčný typ švýcarského hnědého skotu. Americká plemenná kniha vznikla v roce 1880.

Ze švýcarské a americké populace se plemeno rozšířilo po Evropě, Americe i dalších kontinentech. Ve velké části kontinentální Evropy zůstal běžný příbuzný kombinovaný typ, často označovaný jako Braunvieh, zatímco mléčný švýcarský hnědý skot se stal významným zdrojem pro křížení a pro produkci mléka určeného na sýry po celém světě.

Švýcarský hnědý skot je velké, dobře osvalené zvíře s hlubokým tělem a širokým, rovným hřbetem. Srst je jednobarevná, v odstínech od stříbrošedé přes plavou až po tmavě hnědou, přičemž ramena, hlava a nohy bývají tmavší než zbytek těla. Typický je světlý kruh kolem tlamy a světlé chlupy uvnitř uší, zatímco kůže tlamy, střapec ocasu a paznehty jsou tmavé. Rohy, pokud je zvíře má, jsou krátké a stáčejí se dopředu a nahoru, řada chovů však skot odrohuje nebo chová bezrohé linie.

Srst a zbarvení

Zbarvení se liší podle věku, pohlaví a linie. Telata se často rodí ve světlejším, myšíhnědém odstínu a s věkem tmavnou, býci bývají tmavší než krávy. Charakteristickým znakem zůstává světlý kruh kolem tlamy na tmavé kůži a tmavý střapec ocasu. Standard nepřipouští skvrny ani bílé znaky, počítá se s jednolitým zbarvením těla.

Švýcarský hnědý skot patří mezi nejklidnější mléčná plemena. Krávy jsou vyrovnané a snášejí běžnou manipulaci, pohybují se pomalu a rozvážně a na hluk či nové prostředí nereagují prudkými úleky. Tato klidná povaha se projevuje i v dojírně, kde zvíře obvykle dobře pouští mléko a stojí klidně.

Ve stádě se hierarchie ustaluje bez větší agresivity a většina zvířat se v klidu pohybuje mezi lidmi, které zná. Vůči cizím osobám bývá spíš zvědavý než nervózní, přesto si přístup k tak velkému zvířeti vždy žádá opatrnost a respekt. S ostatním hospodářským zvířectvem vychází dobře, pokud má dost prostoru a krmiva.

Pomalejší, metodická povaha má i praktickou stránku. Zvyknout si na nový režim nebo novou dojírnu trvá tomuto skotu déle než rychlejším plemenům, jednou zavedený postup ale zvíře dodržuje spolehlivě. Býci, stejně jako u jiných plemen, mohou být nevyzpytatelní, a je proto třeba s nimi zacházet jen v odpovídajícím zařízení.

Běžná péče vychází ze standardní praxe mléčného chovu přizpůsobené velkému zvířeti. Klíčová je stálá dostupnost čisté vody, pravidelné krmení, pevná podlaha a klidný režim dojení.

Úprava a péče o srst

• Srst pravidelně kartáčujte, udržíte ji čistou a zároveň zkontrolujete kůži kvůli parazitům nebo oděrkám.
• Paznehty upravujte podle plánu, obvykle dvakrát ročně, aby u tak těžkého zvířete nedocházelo ke kulhání.
• Střapec ocasu udržujte čistý a před otelením i během laktace zastřihávejte srst kolem vemene kvůli hygieně.
• Kontrolujte oči, uši a světlý kruh kolem tlamy, zda nejsou podrážděné.

Pohyb

• Zajistěte denní přístup na pastvinu nebo do výběhu, aby si krávy udržely kondici a zdravé paznehty.
• Kde je to možné, využívejte rotační pastvu, plemeno se pase dobře a ochotně chodí i po nerovném terénu.
• Vyhýbejte se dlouhému stání na tvrdém nebo mokrém povrchu, které přispívá k potížím s paznehty.

Prostředí a ustájení

Švýcarský hnědý skot snáší chlad i horko lépe než řada jiných mléčných plemen, přesto potřebuje úkryt před extrémním počasím a v horkých měsících stín. Volné ustájení nebo boxové stání musí velké krávě poskytnout dost prostoru na ležení i krmení a dobré větrání, aby se omezila zátěž na dýchání a přehřívání. Podestýlka musí zůstat suchá, chrání paznehty i vemeno.

Švýcarský hnědý skot je typický objemožravec a dobře prospívá na pastvě, senu a siláži, k nimž se přidávají jadrná krmiva podle nároků laktace. Jako velké zvíře s vysokou dojivostí má kráva značnou spotřebu krmiva, a dávku by měl sestavovat výživový poradce nebo veterinář podle fáze laktace a tělesné kondice. Náhlým změnám krmné dávky je třeba se vyhnout, aby nedošlo k narušení činnosti bachoru.

Pamlsky a doplňky

Zajistěte volný přístup k minerálům a soli, s ohledem na vápník, fosfor, hořčík a stopové prvky jako selen a měď podle rozboru místní půdy a krmiva. Občas lze podat malé množství kořenové zeleniny nebo jablek jako doplněk, neměly by ale nahrazovat vyváženou krmnou dávku.

Švýcarský hnědý skot je považován za robustní a dlouhověké plemeno s pevnýma nohama a paznehty, přičemž řada krav zůstává produktivní déle, než je u mléčného skotu obvyklé. Při dobré péči je běžná délka života 12 až 15 let, některá zvířata se dožívají i více. Zdravotní rizika odpovídají rizikům u ostatního vysokoužitkového mléčného skotu, k nimž se přidává několik dědičných poruch, na které zodpovědní chovatelé testují.

Preventivní péče

• Dodržujte veterinární program očkování a odčervování přizpůsobený dané oblasti.
• Paznehty upravujte podle plánu a chodby i podestýlku udržujte suché.
• Genetickým testováním předcházejte spojení dvou přenašečů stejné recesivní poruchy.
• V období zaprahnutí a přechodu na laktaci věnujte pozornost výživě, snížíte tak riziko mléčné horečky a ketózy.
• Dodržujte hygienu dojení a sledujte počet somatických buněk, mastitidu tak odhalíte včas.

O připuštění jalovic švýcarského hnědého skotu rozhoduje spíš tělesná hmotnost a rámec než samotný věk, přesto se většina otelí poprvé kolem 24 měsíců. Plemeno dospívá o něco pomaleji než některá jiná mléčná plemena, a poskytnutí dostatku času jalovicím na dosažení odpovídající velikosti před prvním připuštěním se pozitivně projeví na dojivosti i dlouhověkosti. V komerčních chovech se nejčastěji používá inseminace, což zároveň usnadňuje vyřazování zvířat s prokázanými genetickými zátěžemi z chovu.

Březost trvá přibližně 285 až 290 dní, tedy zhruba devět měsíců, a normou je jedno tele. Novorozené tele by mělo dostat mlezivo v prvních hodinách života, získá tak pasivní imunitu. Poté se odchovává na plnotučném mléce nebo mléčné náhražce, brzy se mu nabízí startér, a odstavuje se obvykle v osmi až deseti týdnech, jakmile přijímá dost pevného krmiva.

Po otelení kráva nastupuje laktaci a v následujících měsících se znovu připouští, aby se udržel zhruba roční interval mezi otely. Klidná povaha plemene usnadňuje manipulaci s kravami i telaty kolem porodu, čisté a tiché porodní prostředí ale zůstává důležité pro zdraví obou zvířat.