Tonkinská kočka

Tonkinská kočka je středně velká domácí kočka vzniklá křížením siamské a barmské kočky. Nese vlastnosti obou rodičovských plemen: hovornou a čilou povahu siamské kočky a robustnější stavbu těla spolu s vyrovnaným temperamentem barmské kočky. Výsledkem je svalnatá kočka, která působí překvapivě těžce vzhledem ke své velikosti a bývá popisována jako substančnější, než její vzhled napovídá.

Majitelé si tonkinské kočky cení pro její lpění na lidech. Tyto kočky doprovázejí členy rodiny z místnosti do místnosti, sedají na ramena a hledají klín, kdykoli se někdo posadí. Zůstávají aktivní a zvídavé i v dospělosti a mnohé si zachovávají zálibu ve hře podobnou koťecí po mnoho let. Jejich srst je krátká a přiléhavá, s charakteristickým stínovaným vzorem a barvou očí od akvamarínové po modrozelenou u nejrozšířenějšího zbarvení.

Plemeno se hodí do domácností, kde mu lze věnovat dostatek společnosti a pozornosti. Tonkinská kočka ponechaná dlouhé hodiny o samotě se nudí a stává se hlasitou, takže jí pomáhá druhé domácí zvíře nebo rušná domácnost. Rodiny s dětmi, majitelé pracující z domova a lidé hledající interaktivní kočku spíše než samotářskou v ní najdou vhodného parťáka.

Pro koho je vhodná

Tonkinská kočka se hodí lidem, kteří chtějí kočku, jež se aktivně zapojuje do dění, nikoli jen pozoruje z povzdálí. Daří se jí nejlépe ve společnosti, ať už jde o členy rodiny přítomné přes den nebo o vhodného zvířecího společníka. Klidné domácnosti, kde by kočka trávila většinu dne sama, jí příliš nevyhovují, protože je to sociální plemeno, které bez podnětů snadno nabývá neklidu a stává se hlučným.

Kočky odpovídající tonkinskému typu, s barvou srsti mezi tmavými znaky siamské a jednobarevností barmské kočky, se v záznamech objevovaly dlouho před tím, než bylo plemeno formálně uznáno. Zakládající kočka barmského plemene, hnědá samice jménem Wong Mau přivezená do USA ve 30. letech 20. století, je dnes chápána jako kříženec siamské a barmské kočky, nikoli jako čistokrevná barmská.

Moderní chovatelský program začal v Kanadě v 60. letech. Margaret Conroy z Nového Brunšviku zkřížila siamskou kočku s barmskou s cílem vytvořit kočku, která by si uchovala přátelský temperament obou rodičovských plemen a nesla přechodnou barvu srsti. Američtí chovatelé, včetně Jane Barlettové, usilovali ve stejném období o totožný typ a obě snahy dohromady formovaly dnešní podobu plemene.

Název prošel několika pravopisnými podobami, mimo jiné Tonkanese, než se ustálila současná forma. Rané registrace používaly toto označení, aby evokovaly exotický původ, nikoli konkrétní místo, protože plemeno vzniklo v Severní Americe, ne v Asii.

Hlavní kočičí registrace uznaly plemeno v průběhu následujících desetiletí; šampionský status byl přiznán v 70. a 80. letech 20. století podle příslušné organizace. Protože je tonkinská kočka křížením siamské a barmské, mohou chovatelé stále zapojovat obě rodičovská plemena, čímž udržují genetický fond dostatečně široký a podporují celkovou vitalitu plemene.

Tonkinská kočka má vyvážený, střední typ stavby, který se nachází mezi štíhlou siamskou a zakulacenější barmskou kočkou. Tělo je středně dlouhé a výrazně svalnaté, takže kočka působí hustě a těžší, než napovídá její velikost. Hlava je mírně klínovitého tvaru s jemně zaoblenými obrysy, nasazena na tělo nesené štíhlými nohami s malými oválnými tlapkami. Ocas je proporcionální a směrem ke špičce se zužuje.

Srst a zbarvení

Srst je krátká a přiléhá těsně k tělu, takže vyžaduje minimální péči. Plemeno se vyskytuje ve čtyřech základních barvách: přírodní (teplá hnědá), šampaňská (jemná béžová), modrá (studená šedá) a platinová (světle stříbrnošedá). Každá barva se vyskytuje ve třech vzorech. Vzor mink má střední tón těla s tmavšími znaky a je doprovázen akvamarínovými očima, jež jsou pro plemeno nejtypičtější. Vzor point připomíná siamskou kočku se světlejším tělem a modrými očima, zatímco vzor solid je jednobarevnější jako u barmské kočky a nese zlaté až zelené oči. Barva těla se s věkem u všech variant postupně prohlubuje.

Tonkinská kočka patří mezi plemena nejsilněji zaměřená na lidi. Vyhledává lidskou společnost, vítá členy rodiny a preferuje být součástí toho, co se v domě právě děje. Mnohé se naučí aportovat, otevírat dveře a řešit jednoduché hádanky, což odráží inteligenci zděděnou z obou rodičovských plemen.

S rodinou je tonkinská kočka otevřeně přátelská a zpravidla si vybere oblíbenou osobu, přičemž k ostatním zůstává vstřícná. Vůči cizím osobám bývá spíše sebejistá než plachá a k návštěvám se často sama přibližuje. Plemeno zpravidla dobře vychází s dětmi, které s ní zacházejí šetrně, a také s ostatními kočkami a psy, zejména při postupném seznamování.

Tonkinská kočka je hovorná, obvykle však méně pronikavě hlasitá než siamská. Ráda vede rozhovory, komentuje každodenní dění a dožaduje se pozornosti, je-li ignorována. Protože nesnáší osamělost, pomáhá jí společník ze zvířat nebo domácnost, kde jsou lidé přítomni po velkou část dne, a předchází tak nudě a nadměrné hlasitosti.

Tonkinská kočka je nenáročná na péči o srst, avšak náročná na pozornost. Její krátká srst mírně línhá a zůstává v dobré kondici s minimálním úsilím, zatímco sociální povaha kočky znamená, že každodenní kontakt s lidmi je důležitější než fyzická péče.

Grooming

• Kartáčujte jednou týdně měkkým kartáčem nebo gumovou grooming rukavicí, abyste odstranili uvolněnou srst a roznesli kožní oleje.
• Stříhejte drápky každé dva až tři týdny.
• Kontrolujte uši kvůli vosku nebo nečistotám a podle potřeby je otřete.
• Pravidelně čistěte zuby, protože zubní onemocnění jsou u tohoto plemene častá.
• Koupání je potřeba jen zřídka, protože srst se čistí sama.

Pohyb a cvičení

• Zajistěte každý den dvě nebo více interaktivních herních sezení s prutem nebo aportováním.
• Nabízejte krmítka s hádankami a střídejte hračky, aby byl mozek kočky zaměstnaný.
• Přidejte vertikální prostor, jako je škrabadlo ve tvaru stromu nebo police pro šplhání.
• Zvažte pořízení druhého vhodného mazlíčka, aby měla kočka herního partnera.

Prostředí

Tonkinská kočka by měla být chována jako bytová kočka, což ji chrání před provozem, predátory a nemocemi a snižuje riziko ztráty nebo odcizení tohoto výrazného plemene. Potřebuje podnětný domov s hračkami, možnostmi pro šplhání a přítomností lidí. Dlouhé, pravidelné periody o samotě kočku nudí, osamělost ji trápí a stává se hlasitější.

Tonkinská kočka je jako obligátní masožravec odkázána na stravu postavenou na živočišných bílkovinách a tucích s omezeným množstvím sacharidů. Kompletní komerční krmivo splňující uznávané nutriční normy pro příslušné životní stadium pokrývá její základní potřeby. Plemeno je aktivní a svalnaté, takže z kvalitních bílkovin těží, avšak jeho chuť k jídlu v kombinaci s bytovým způsobem života znamená, že porce je třeba hlídat, aby nedocházelo k přibývání na váze. Čerstvá voda by měla být vždy k dispozici a mnohé kočky pijí ochotněji ze širší misky nebo fontánky.

Pamlsky a doplňky stravy

Pamlsky by měly tvořit nejvýše přibližně deset procent denního příjmu kalorií, zbytek by mělo pokrýt kompletní krmivo. Vyvážená komerční strava obvykle dodává všechny potřebné živiny, takže pravidelné doplňky nejsou nutné, pokud je veterinář nedoporučí pro specifický stav. Kontrolujte tělesnou kondici každých několik týdnů a upravujte porce; nespoléhejte se na volné krmení, protože u tohoto na jídlo zaměřeného plemene může vést k obezitě.

Tonkinská kočka je odolné plemeno, jemuž pomáhá genetická rozmanitost siamského a barmského pozadí. Většina koček se dožívá 12 až 16 let a mnohé s dobrou péčí dosahují horní hranice tohoto rozmezí. Jako u každého plemene je třeba sledovat určité stavy, z nichž některé sdílí s rodičovskými plemeny. Pravidelné veterinární prohlídky a pozornost věnovaná zubnímu zdraví a hmotnosti přispívají k dlouhému životu.

Preventivní péče

• Plánujte roční veterinární prohlídky; u seniorů přejděte na dvě prohlídky ročně.
• Udržujte základní očkování a antiparazitární ochranu aktuální.
• Čistěte zuby a nechte provádět odborné dentální čistění podle doporučení veterináře.
• Podávejte odměřené porce a sledujte tělesnou kondici, abyste předešli obezitě.
• Kupujte od chovatelů, kteří testují chovné kočky na známé dědičné stavy.

Tonkinská kočka patří mezi trénovatelnější kočičí plemena. Její inteligence a touha po kontaktu s lidmi ji činí vnímavou pro učení a mnohé kočky zvládnou aportování, přivolání jménem i jednoduché triky. Výcvik také vhodně nasměruje energii a zvídavost plemene, čímž snižuje nudu a nežádoucí chování. Krátká, pozitivní sezení fungují lépe než dlouhá a silnými motivátory jsou pamlsky nebo hra.

Základy

1. Začněte výcvikem záchodku, který většina koťat zvládne rychle s čistou a přístupnou toaletní misou.
2. Brzy zaveďte škrabadlo a odměňujte jeho používání, aby byl nábytek ochráněn.
3. Naučte kočku reagovat na své jméno tím, že spojíte jméno s pamlskem nebo hrou.
4. Přidávejte jednoduché triky, jako je sed, aportování nebo přicházení na zavolání, vždy po jednom.
5. Použijte klikr nebo zaznačovací slovo, abyste přesně označili okamžik správného chování.

Tonkinské kočky dosahují pohlavní dospělosti zpravidla mezi pátým a devátým měsícem, odpovědní chovatelé však čekají, až je kočka fyzicky i psychicky zralá. Březost trvá přibližně 63 až 65 dní a vrhy mívají čtyři až šest koťat. Protože plemeno pochází z křížení siamské a barmské kočky, chovatelé někdy páří tonkinské kočky s těmito rodičovskými plemeny, čímž udržují zdravý genofond a ovlivňují vzory srsti, které se ve vrhu objeví.

Koťata se rodí se světlejší srstí, která v průběhu prvních týdnů a měsíců postupně získává dospělou barvu a vzor. Měla by zůstat u matky alespoň do dvanácti týdnů, aby byla plně odstavena, naučena záchodku a dobře socializována. Včasná manipulace s koťaty a jejich vystavení různým domácím zvukům a zrakovým podnětům napomáhají vzniku sebejistého a na lidi orientovaného dospělého jedince. Chovné kočky by měly být testovány na známé dědičné stavy a březí kočky potřebují zvýšenou výživu a veterinární péči po dobu březosti a kojení.

Jak zaregistrovat kočku plemene Tonkinská kočka v Česku

Zákon registraci koček nevyžaduje, takže karta kočky plemene Tonkinská kočka existuje, jen když ji založíte vy. Založte ji zdarma: jméno, zbarvení, fotka a váš telefon, uložené na celý kočičí život a dohledatelné z každé ordinace. Registrace zabere pár minut.

Pokud kočka plemene Tonkinská kočka čip už nosí, zaregistrujte číslo zvlášť; zavedení a registrace jsou dva různé kroky a ten druhý patří vám. Zaregistrujte mikročip zdarma na doživotním plánu: funguje s čipem jakékoli značky, úpravy po stěhování jsou bezplatné a záznam odpovídá na skeny doma i ve světě. Založte si bezplatný účet a uzavřete to ještě dnes.