Smíšené plemeno Alpaka

Křížená alpaka nese předky z více než jednoho alpačího typu nebo chovatelské linie a v některých případech pochází z úmyslného nebo neúmyslného zkřížení dvou uznaných typů: huacaya a suri. Do této kategorie patří také zvířata s neúplným, neznámým nebo záměrně smíšeným rodokmenem, jež nebyla chována výhradně pro produkci vlákna jednoho konkrétního typu.

Protože rodiče se mohou lišit ve struktuře rouna, tělesných proporcích a zbarvení, potomci vykazují širší škálu vlastností než zvířata chovaná v rámci jediného typu. Rouno může mít hustý, kadeřavý charakter typický pro huacayu, nebo dlouhé, hedvábné prameny typické pro suri, případně se nachází někde mezi oběma. Stavba těla a velikost obecně odpovídají běžnému rozpětí pro alpaky a povaha zůstává v souladu s druhem.

Křížené alpaky se vyskytují na farmách po celém světě. Některé vznikají neúmyslným pářením na pastvině, jiné jsou výsledkem záměrného křížení typů prováděného za účelem studia fenotypů vlákna nebo produkce zvířat vhodných pro specifické komerční účely. Mnohé alpaky chované na malých rekreačních farmách nebo v edukačních zařízeních mají smíšený nebo neověřený původ.

Tato zvířata jsou plně funkční jako producenti vlákna, průvodní hospodářská zvířata nebo členové stáda. Typ-specifické plemenné knihy je neevidují, registrace ale není podmínkou jejich chovu ani práce s nimi.

Pro koho se hodí

Křížené alpaky jsou vhodné pro drobné chovatele, rekreační farmy, vzdělávací farmy a producenty vlákna, kteří oceňují výkon a povahu zvířete víc než jeho registraci v plemenné knize. Pro každého, kdo chce chovat alpaky bez nákladů a administrativy spojené s registrovaným čistokrevným chovem, mohou být křížená zvířata praktickou volbou. Nejsou vhodná pro vláknonosné programy vyžadující zvířata s certifikací typu a nelze je zapsat do typ-specifických plemenných knih.

Alpaka jako druh pochází z domestikované vikuně, chované po několik tisíc let v andských horách Jižní Ameriky, především na území dnešního Peru. V průběhu domestikace nebo po ní se vyvinuly dva odlišné typy: huacaya s hustým, vzpřímeným, kadeřavým rounem a suri s dlouhými, hedvábnými, visícími prameny. Genetický výzkum potvrzuje, že oba typy se oddělily od společné předkové populace, přičemž přesná doba a selekční tlaky jsou stále předmětem studia.

V tradiční andské chovatelské praxi byli někdy huacayové a surijci chováni společně nebo v sousedních stádech. Docházelo k páření na pastvině a vznikali potomci s přechodným nebo nekonzistentním charakterem rouna. Andští chovatelé rozdíl mezi typy chápali a zpravidla usilovali o jejich oddělený chov kvůli zachování jednotnosti rouna, ale v praxi nebyly populace ve všech oblastech nikdy zcela izolovány.

Gdy byly v 80. letech a zejména v průběhu 90. let 20. století alpaky vyváženy z Jižní Ameriky, dorazila do Spojených států, Austrálie, Nového Zélandu, Kanady a Evropy zvířata různého a ne vždy zdokumentovaného původu. Některá zakládající stáda obsahovala křížence huacaya-suri nebo zvířata neurčitého typu. Jak se tato stáda rozrůstala, stala se smíšená krevní linie součástí základní populace v dovážejících zemích.

Záměrné křížení huacaya-suri bylo prováděno také v rámci výzkumných a produkčních programů, jež zkoumají dědičnost typu rouna. Charakter rouna suri se v některých modelech jeví jako ovládaný dominantním genem v jednom lokusu, takže kříženec huacaya-suri může nést vlastnosti suri i v případě, kdy jeden z rodičů je huacaya. Záměrné křížení se tak stalo nástrojem studia genetiky vlákna.

Paralelně s tím pořizovaly mnohé malé farmy a rekreační chovy alpaky bez registrace a zvířata přecházela z ruky do ruky bez úplných rodokmenů. Postupem času vznikla v mnoha zemích rozsáhlá populace alpak, jejichž původ je buď skutečně smíšený, nebo jednoduše neověřitelný. Dnešní kategorie křížených alpak odráží tuto kombinaci náhodného křížení, záměrného experimentování s typy a ztrátu nebo absenci záznamů.

Žádný jednotný exteriér kříženou alpaku nedefinuje. Tělesné proporce odpovídají obecné formě velbloudovců: dlouhý krk, vzpřímená hlava s velkýma očima a vzpřímenýma ušima, relativně jemné nohy a kompaktní tělo. Nejvíce se liší rouno.

Zvíře s převažujícím předkůdstvím huacaya zpravidla nese rouno rostoucí od těla ven s viditelnou kadeří, čímž získává zaoblený, vlnatý vzhled. Zvíře s výraznějším vlivem suri může mít delší, točivé nebo visící prameny s malou kadeří nebo zcela bez ní. Mnohé křížené alpaky produkují rouno, jež neodpovídá ani jednomu popisu, s plochami různého charakteru nebo vláknem rovnějším než u typické huacayi, avšak bez hedvábnosti nebo pramenovitosti typické pro suri. Takové přechodné rouno se někdy označuje jako rouno se sníženou definicí kaderce nebo smíšeným charakterem staplí.

Zbarvení sleduje stejnou širokou paletu jako u celého druhu, od bílé přes fawn, hnědou, šedou, černou až po roanovou, přičemž u křížených zvířat není žádná barva výrazněji zastoupena než u typových zvířat.

Charakter rouna u kříženců

Nejprakticky nejvýznamnější variací u křížených alpak je charakter rouna. Vlákno od zvířete s převahou huacaya lze přást podobně jako standardní alpakovou přízi. Vlákno od zvířete s převahou suri vyžaduje odlišné zpracování. Přechodné rouno nemusí pro komerční účely dosahovat kvality ani jednoho z typů, což je jeden z důvodů, proč šlechtitelské programy zaměřené na konkrétní typ záměrnému křížení typů se vyhýbají. Pro ruční přadleny nebo textilní umělce v malém měřítku může být variabilita zajímavá spíše než problematická.

Povaha alpak je utvářena spíše celodruhavými vlastnostmi a ranou manipulací než typem nebo chovatelskou linií. Křížená zvířata se v chování od registrovaných typových zvířat nijak výrazně neliší. Jsou to kořistní zvířata, která zůstávají bdělá, preferují společnost stáda a přirozeně si udržují odstup od neznámých osob a předmětů.

Při pravidelné a klidné manipulaci od mladého věku si většina alpak zvykne na rutinní výkony, jako je stříhání, stříhání drápků nebo práce s ohlávkou. Lidé se zřídka doočkají kousnutí nebo kopnutí, ačkoli plivání se vyskytuje, zpravidla mezi zvířaty soupeřícími o potravu nebo ustavujícími hierarchii. Plivání na člověka je méně časté a bývá reakcí na nečekané zadržení.

Pouto ke stádu je silné napříč všemi typy alpak a jejich kříženců. Osamělá alpaka bez ohledu na původ projevuje stres sníženou chutí k jídlu, zvýšenou vokalizací a neklidem. Chování alespoň dvou nebo tří zvířat pohromadě je základním požadavkem pro celý druh bez ohledu na typ.

Mezi jedinci se projevuje určitá variabilita v bdělosti a zvídavosti. Zvířata, jež strávila raná měsíce v rušném prostředí s pravidelnou manipulací, bývají s lidmi sebejistější. Ta chovaná s minimálním kontaktem s člověkem mohou zůstat plaché i v dospělosti, i když trpělivá práce obvykle vede na přijatelnou úroveň spolupráce.

Základní potřeby křížené alpaky se neliší od potřeb huacayi nebo surijce. Hlavní oblastí, kde typ nebo míra smíšenosti ovlivňuje rutinní péči, je stříhání: zvíře s převahou rouna suri může být stříháno jinak nebo v mírně odlišném intervalu než zvíře s typem rouna huacaya, ale obě musejí být stříhána alespoň jednou ročně, aby se předešlo tepelnému stresu a plstnatění rouna.

Prostředí

Alpaky potřebují suchou, dobře odvodněnou pastvinu se stínem a úkrytem před větrem a deštěm. Snášejí chlad poměrně dobře, zejména s plným rounem, ale jsou citlivé na teplo a vlhkost před stříháním. Zatížení pastvin by mělo umožňovat pastvu bez přepásání. Hnojové hromádky udržujte v čistotě a mimo pastviny, aby se snížila parazitární zátěž.

Manipulace a rutina

Nejsnadněji se s alpakami pracuje, pokud výcvik ohlávky začne brzy, ideálně v prvních týdnech života. Konzistentní rutina krmení, přemísťování a manipulace snižuje stres v celém stádu. Odchytávání a fixace zvířat pro ošetření jsou jednodušší v dobře navrženém manipulačním prostoru se strojem nebo odchytávacím košem.

Alpaky jsou modifikovaní přežvýkavci se tříkomorovým žaludkem přizpůsobeným pro stravu bohatou na vlákninu s relativně nízkým obsahem živin. Základ dávky by měla tvořit kvalitní pastvina nebo seno z trav. Bohaté luskovinové seno, obilí nebo krmiva s vysokým obsahem bílkovin jsou pro většinu dospělých zvířat zbytečná a mohou způsobit obezitu, problémy s močovým traktem nebo poruchy trávení.

Potřeba minerálů může být značná a závisí na regionu. Nedostatek selenu a vitaminu D je u alpak dokumentovaným problémem v mnoha zemích. Veterinář nebo zkušený místní chovatel jsou nejlepšími průvodci pro suplementaci minerálů, protože nadměrné dávkování některých minerálů je rovněž škodlivé. Čerstvá voda musí být dostupná neustále; alpaky pijí méně než větší hospodářská zvířata, ale jsou citlivé na nedostatek vody v horkém počasí.

Klíčové živiny a doplňky

Suplementace stopových minerálů by se měla řídit rozborem půdy a krmiva ve vašem regionu. Selen, zinek, vitamin D a vitamin E jsou prvky nejčastěji chybějící u alpak v zemích s mírným klimatem. Jako pochoutku lze příležitostně nabídnout malé množství mrkve nebo jablka. Obilné koncentráty rezervujte pro zvířata se zvýšenými nároky, například při pozdní březosti nebo špatné tělesné kondici, a množství udržujte nízké.

Křížená zvířata nemají odlišný zdravotní profil ve srovnání s registrovanými typovými zvířaty. Onemocnění, která je postihují, odrážejí zranitelnosti celého druhu, nikoli cokoli specifického pro křížení typů. Alpaky jsou stoická zvířata, která dokáží nemoc efektivně maskovat, proto jsou pravidelné pozorování a rutinní zdravotní kontroly hlavními nástroji pro včasné odhalení problémů.

Zvláštním problémem v Severní Americe je nitrolebnicový červ (Parelaphostrongylus tenuis), parazitická hlístice přenášená jelenovci, jež může u velbloudovců způsobit závažné neurologické následky. V jiných regionech jsou primární parazitární zátěží gastrointestinální hlístice. Cílené odčervování na základě výsledků koprologie namísto rutinního plošného odčervování je dnes standardním doporučením ve většině zemí.

Preventivní péče

• Zaveďte program sledování parazitů s pravidelnou koprologií a cíleným odčervováním pod veterinárním dohledem.
• Vakcinujte podle harmonogramu vhodného pro vaši zemi a region.
• Stříhejte ročně před nástupem horkého počasí, aby se předešlo tepelnému stresu.
• Nechte analyzovat krmivo nebo krev jako základ pro suplementaci minerálů místo plošné supplementace.
• Udržujte drápky, kontrolujte zuby a zkracujte bojové zuby dle potřeby.
• Tělesnou kondici sledujte měsíčně pohmatem; rouno zakrývá úbytek hmotnosti, dokud není závažný.
• Nová zvířata izolujte alespoň dva až čtyři týdny před jejich zařazením do stáda.

Kdy volat veterináře

Vyhledejte veterinární péči bez prodlení, pokud alpaka přestane přijímat potravu déle než 24 hodin, není schopna vstát, dýchá s otevřenou tlamou, vykazuje náhlé neurologické příznaky jako klopýtání nebo nakláněn hlavy, nebo za krátkou dobu výrazně zhubne. Tyto příznaky často signalizují stav, který je již v pokročilé fázi.

Všechny alpaky bez ohledu na typ nebo křížení sledují stejný reprodukční vzorec. Samice jsou indukované ovulátorky: vejce uvolňují jako reakci na páření, nikoli podle předvídatelného hormonálního cyklu. Chov se řídí tak, že jsou samec a samice dáni dohromady a po páření je samice po dvou až třech týdnech vrácena k samci a sleduje se, zda ho odmítne, což zpravidla svědčí o březosti.

Samice dosahují dostatečné velikosti a zralosti k páření zpravidla mezi 12 a 18 měsíci věku, ačkoli mnoho chovatelů čeká, až samice dosáhne alespoň 60 až 65 procent své očekávané dospělé hmotnosti. Samci jsou plodní dříve, ale pro chov se zpravidla nepoužívají do dvou a více let věku, aby bylo zajištěno jejich fyzické a behaviorální dospívání.

Březost trvá v průměru přibližně 11 až 11,5 měsíce a je velmi variabilní, v praxi se pohybuje v rozmezí 10 až 12 měsíců. Porody jsou ve velké většině případů jedinátkové; narozená mláďata se nazývají crías. Dvojčata jsou vzácná a nesou zvýšené riziko pro samici i mláďata. Porody nejčastěji probíhají během denních hodin a zdravá crías vstane a saje do jedné až dvou hodin po porodu. Včasný příjem mleziva je důležitý pro přenos pasivní imunity.

Při záměrném křížení typů huacaya a suri je nejpředvídatelnějším výsledkem to, že značná část potomků nese některé vlastnosti rouna suri, protože gen nebo geny řídící typ suri se v některých křížení jeví jako dominantní. Výsledky jsou však proměnlivé a přechodné nebo nekonzistentní rouno je u kříženců první generace běžné. Křížení dvou zvířat smíšeného typu přináší vysoce nepředvídatelné rouno u potomků.

Specifika pro křížená zvířata

Křížené alpaky nelze zapsat do typ-specifických plemenných knih, jako je Alpaca Owners Association (AOA) ve Spojených státech nebo obdobné organizace v jiných zemích. Zvířata neznámého nebo smíšeného původu lze nadále využívat jako produktivní farmová zvířata, ale jejich potomci rovněž nebudou způsobilí k typové registraci. Chovatelé, kteří si přejí v průběhu generací obnovit nebo dosáhnout typové registrace v chovu, by museli soustavně párit s registrovanými zvířaty po více generací a řídit se programy upgradu nebo zušlechťování uznanými příslušnou organizací.