Huacaya

Huacaya je jedním ze dvou uznaných typů alpaky; druhým je suri. Pochází z And ve vysokohorském Peru a chová se především pro vlákno. Zatímco suri nese dlouhé, visící prameny, huacaya má husté, houbovité rouno, které trčí od těla a dodává zvířeti zaoblený, vlnatý vzhled.

Dospělá huacaya dosahuje výšky přibližně 80 až 100 cm v kohoutku a váží 55 až 85 kg, tedy patří k větším chovným zvířatům pro vlákno. Je to stádní druh, který špatně snáší samotu, takže chovatelé obvykle drží pohromadě alespoň dvě nebo tři kusy. Plemeno je jemné a tiché, komunikuje tichým broukáním a vůči lidem zřídka projevuje agresivitu.

Huacayi jsou ceněny pro vlákno, které je měkké, lehké a neobsahuje lanolin jako ovčí vlna. Krepová struktura rouna zachycuje vzduch a hotové přízi dodává objem a tepelné vlastnosti. Zvířata se zpravidla stříhají jednou ročně a při jednom střihu poskytují několik kilogramů rouna.

Pro koho se hodí

Huacaya je vhodná pro drobné chovatele a producenty vlákna, kteří mohou nabídnout pastvinu, spolehlivé oplocení a společnost dalších velbloudovitých. Pro toho, kdo chce pouze jedno domácí mazlíček, se nehodí, protože toto zvíře potřebuje stádní druhy. Nejlépe se uplatní u lidí hledajících odolné, neagresivní zvíře na pastvě s využitelným ročním rounem.

Alpaka byla domestikována ve vysokých Andách Jižní Ameriky, přičemž vysočiny dnešního Peru jsou centrem její historie. Archeologické a genetické nálezy ukazují na domestikaci z divokého vikuňovce před několika tisíci lety. Chovatelé po mnoho generací vybírali zvířata pro jemné, husté rouno a typ huacaya postupně ovládl andská stáda.

Pod vládou Inků mělo vlákno alpaky vysokou společenskou i hospodářskou hodnotu. Jemné tkaniny z velbloudovitého vlákna sloužily při obchodu, daních a obřadech a stáda byla spravována jako státní a komunitní zdroj. Kvalitní chovná zvířata byla výrazem společenského postavení.

Příchod evropských osadníků v šestnáctém století tyto chovy narušil. Dovezené ovce konkurovaly na pastvě a velký počet alpak byl ztracen. Přeživší stáda ustoupila na nejvyšší pastviny, kde je quechuaští a aymarští pastevci udržovali po celé koloniální období i po něm.

Od konce dvacátého století se alpaky vyvážely z Jižní Ameriky do zemí včetně Spojených států, Austrálie, Nového Zélandu a části Evropy, kde chovatelé zakládali stáda pro vlákno a produkci. Peru stále drží největší populaci alpak a huacaya zůstává celosvětově nejrozšířenějším typem.

Huacaya má kompaktní tělo pokryté rounem, které roste kolmo ke kůži a vytváří plný, zaoblený siluet. Krk je dlouhý a nesený vzpřímeně, hlava je zdvižená s velkýma očima a vzpřímenýma ušima, přičemž nohy a obličej mají kratší vlákno než tělo. Celkový dojem je měkký a vlnatý, zcela odlišný od hladkého, padajícího kabátu suri.

Rouno vykazuje vlnitý krep podél každého vlákna. Silný a pravidelný krep je jednou z hlavních vlastností, které posuzovatelé a chovatelé sledují spolu s jemností, hustotou a rovnoměrností po celém těle.

Rouno a barvy

Vlákno huacaya existuje v široké přirozené barevné škále, obecně uváděné jako více než dvacet odstínů od bílé přes hnědožlutou, hnědou, šedou až po sytě černou, přičemž se vyskytují i vzory roano a piebald. Bílé a světlé rouno je často upřednostňováno pro barvení, zatímco přirozeně barevné rouno se používá nebarvené. Jemnost je nejvyšší u mladých zvířat a s věkem má tendenci hrubět, takže první střihy bývají u daného jedince nejjemnější.

Huacayi jsou vyrovnané a tiché. Jsou to kořistní zvířata, takže zůstávají ostražité a raději si od cizinců drží odstup, ale agresivitu projevují zřídka. Na důvěrně známé ošetřovatele si zvykají a mohou je ze zvědavosti samy přistupovat. Plivání se vyskytuje, nejčastěji mezi zvířaty řešícími pořadí u krmení nebo hierarchii, a méně často vůči lidem.

Plemeno je výrazně společenské a potřebuje společnost dalších velbloudovitých. Osamělá alpaka je vystresovaná a může přestávat dobře žrát. V rámci stáda si zvířata tvoří vazby, sdílejí společné hnojistě a komunikují tichým broukáním a dalšími klidnými zvuky. Při pravidelném kontaktu od mladého věku jsou jemná vůči dětem a klidnému dobytku, ale nejsou to mazlíčci na klín a nemají ráda náhlé uchopení nebo omezení pohybu.

Grooming

• Jednou ročně, zpravidla na jaře, zvíře ostříhejte, abyste získali rouno a předešli tepelnému stresu
• Drápky zkracujte několikrát ročně, protože rostou nepřetržitě
• U dospělých samců kontrolujte a v případě potřeby zakracujte bojové zuby
• Kartáčujte jen jemně; přílišná úprava poškozuje krep a snižuje kvalitu rouna
• Sledujte rouno, zda se netvoří plstě, nezachycují nečistoty nebo zda nejsou přítomni kožní paraziti

Pohyb

• Zajistěte otevřenou pastvinu pro denní pastvu a přirozený pohyb
• Dopřejte dostatek prostoru k rozeběhnutí, k čemuž zvířata, zvláště mladá, sklouznou v krátkých výbězích
• Držte pohromadě alespoň dvě nebo tři kusy, aby se pohybovala a pásla jako stádo

Prostředí

Huacayi potřebují pevné oplocení, které je udrží uvnitř a predátory venku, a dále stín a přístřeší před sluncem, větrem a silným deštěm. Díky svému rounu chladné počasí snáší dobře, ale jsou náchylné k přehřátí, takže v létě jsou důležité stín a přístup k vodě. Čistý, dobře odvodněný výběh omezuje problémy s parazity a nohami.

Huacaya je pseudopřežvýkavec s trojkomorovým žaludkem přizpůsobeným dietě bohaté na vlákninu a chudé na bílkoviny. Pastvina a senáž z trav by měly tvořit většinu krmné dávky. Výživná nebo proteinově bohatá krmiva jsou pro většinu zvířat zbytečná a mohou způsobit obezitu a trávicí potíže. Čistá voda musí být dostupná neustále a přístup ke vhodným minerálům pomáhá předcházet nedostatkům, protože alpaky mají zvláštní potřeby stopových prvků, například selenu a vitaminu D, v závislosti na regionu.

Pochoutky a doplňky

Pochoutky by měly být malé a výjimečné; skromné množství mrkve nebo jablka je obvykle dobře tolerováno. Minerální doplňky je nejlépe vybírat ve spolupráci s veterinářem nebo místním chovatelem, který zná půdu a pastviny v daném regionu, protože potřeby selenu a dalších stopových prvků se podle oblasti liší.

Huacaya je odolné zvíře, které při dobrém managementu žije přibližně 15 až 20 let. Většina zdravotních problémů je preventabilní a týká se parazitů, přehřátí, opotřebení zubů nebo diety. Pravidelné pozorování je nezbytné, protože alpaky nemoc dobře skrývají a nemocné zvíře může vypadat normálně, dokud není vážně nemocné.

Preventivní péče

• Zaveďte program pro kontrolu parazitů přizpůsobený vašemu regionu a pastvině
• Dodržujte pravidelné očkování podle doporučení veterináře
• Pravidelně zkracujte drápky a kontrolujte zuby
• Zajistěte stín, vodu a včasné stříhání, abyste předešli tepelnému stresu
• Sledujte tělní kondici hmatem, protože rouno zakrývá změny hmotnosti

Samice huacaya obvykle dosahují chovné zralosti ve věku 12 až 18 měsíců, jakmile dosáhnou dostatečné velikosti, zatímco samci bývají plodní později, často ve dvou až třech letech. Alpaky jsou indukované ovulátorky, to znamená, že samice uvolní vajíčko jako reakci na páření, nikoli v pevném cyklu, takže připouštění se řídí přivedením samce k samici, ne sledováním říje.

Březost je dlouhá, průměrně přibližně 11 až 11,5 měsíce, a téměř vždy přináší jediné mládě zvané cria. Dvojčata jsou vzácná. Porody zpravidla probíhají ve světlé části dne. Zdravá cria vstává a saje do první nebo druhé hodiny života a je obvykle odstavena přibližně ve šesti měsících.

Novorozená cria musí co nejdříve po porodu dostat první mateřské mléko pro imunitu. Chovatelé sledují přírůstek hmotnosti v prvních týdnech a nechávají mládě se samicí a stádem, protože sociální struktura hraje roli od samého začátku.